// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 16.12.2024
Zápis předmětu podnikání obchodní korporace do obchodního rejstříku
I. Do veřejného rejstříku se jako předmět podnikání obchodní korporace zapisuje údaj, který je obsažen v jejím zakladatelském právním jednání; veřejný (obchodní) rejstřík zde odráží (ostatně tak jako i v případě některých dalších údajů) obsah zakladatelského právního jednání. Jinak řečeno, skutečným stavem, s nímž musí být zápis předmětu podnikání obchodní korporace ve veřejném (obchodním) rejstříku v souladu (srov. § 78 odst. 1 větu druhou z. v. r.), je obsah zakladatelského právního jednání.
Obsah údajů zapisovaných do veřejného rejstříku musí být seznatelný již ze samotného veřejného rejstříku; v tom spočívá jeden z účelů veřejného rejstříku právnických a fyzických osob. To platí i pro předmět podnikání. Osoba nahlížející do veřejného rejstříku musí mít možnost se obeznámit s předmětem podnikání (činnosti) obchodní korporace, aniž by jej musela (přes „odkaz“ uvedený ve veřejném rejstříku) dohledávat v dalších zdrojích. Předmět podnikání proto nelze zapsat například formou odkazu na další dokumenty, rejstříky či znění zákona, byť by šlo o veřejně dohledatelné zdroje.
Jakkoliv si obchodní korporace může předmět podnikání v zakladatelském právním jednání dostatečně určitě vymezit i například odkazem na znění živnostenského zákona, v obchodním rejstříku musí mít zapsán konkrétní údaj o jednotlivých předmětech podnikání takto vymezených (jednotlivé obory živnosti volné). Tedy údaje, které lze zjistit výkladem ujednání obsaženého v zakladatelském právním jednání.
II. V poměrech projednávané věci lze ujednání obsažené v zakladatelském právním jednání společnosti s ručením omezeným, jakkoliv formulované velmi obecně („výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné č. 1-81“), vyložit tak, že předmětem podnikání společnosti jsou obory živnosti volné, vyjmenované v příloze číslo 4 živnostenského zákona pod body 1 až 81, a to ve znění účinném ke dni, kdy bylo ujednání takto vymezující předmět podnikání vloženo do zakladatelského právního jednání. Následné změny živnostenského zákona (jeho přílohy číslo 4) nemají na obsah zakladatelského právního jednání (v části vymezující předmět podnikání) vliv; nejde tak o ujednání neurčité.
V poměrech projednávané věci by tudíž požadavkům zákona o veřejných rejstřících odporoval i zápis, jenž by doslovně kopíroval znění zakladatelského právního jednání společnosti, neboť kdokoliv by nahlédl do obchodního rejstříku, nezjistil by, jaký je předmět jejího podnikání. Pro seznámení se s tímto údajem by musel dohledat, který den bylo ujednání o předmětu podnikání včleněno do zakladatelského právního jednání, a posléze nalézt znění přílohy číslo 4 živnostenského zákona účinné k tomuto dni.
Navíc, zápis předmětu podnikání společnosti v obchodním rejstříku ani neodpovídal obsahu jejího zakladatelského právního jednání. Podle zakladatelské listiny jsou předmětem podnikání (kromě dalších činností) všechny činnosti vymezené v příloze číslo 4 živnostenského zákona pod body 1 až 81, ve znění účinném ke dni založení společnosti (kdy toto ujednání bylo do zakladatelského právního jednání vloženo). Sporný zápis v obchodním rejstříku však tento údaj zužoval prostřednictvím odkazu na obory činnosti zapsané v živnostenském rejstříku. Nehledě k nepřípustnosti takového zápisu (viz výše), neodpovídá jeho obsah ani údaji v zakladatelské listině (je užší).
Nejvyšší soud zde opětovně zdůrazňuje, že předmětem podnikání, jenž se zapisuje do veřejného rejstříku, jsou činnosti určené zakladateli (společníky, členy) obchodní korporace v zakladatelském právním jednání, nikoliv jejich podmnožina tvořená předměty podnikání, které si ze zakladatelského právního jednání vyberou členové statutárního orgánu obchodní korporace a oznámí je živnostenskému úřadu (dovolací soud zde ponechává stranou, zda členové statutárního orgánu mohou bez dalšího zužovat předmět podnikání určený zakladateli, resp. společníky či členy obchodní korporace).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3391/2023, ze dne 27. 11. 2024
Dotčené předpisy:
§ 146 odst. 1 písm. b) zák. č. 90/2012 Sb.
§ 19 zák. č. 304/2013 Sb.
§ 25 odst. 1 písm. b) zák. č. 304/2013 Sb.
Kategorie: obchodní rejstřík; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Ostravě (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 7. 3. 2023, č. j. C 91970/RD7/KSOS, Fj 22489/2023/KSOS, zahájil ve věci společnosti MPA Nemovitosti s. r. o. (dále jen „společnost“) řízení o výmazu předmětu podnikání „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné zapsaných v živnostenském rejstříku“ z obchodního rejstříku.
[2] Následně rejstříkový soud usnesením ze dne 31. 3. 2023, č. j. C 91970/RD10/KSOS, Fj 22489/2023/KSOS, rozhodl o výmazu předmětu podnikání společnosti ve znění dle předchozího odstavce z obchodního rejstříku (výrok I.) a uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok II.), vycházeje z následujících skutečností:
1/ Společnost má v zakladatelském právním jednání uveden jako jeden z předmětů podnikání „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné č. 1-81“.
2/ V obchodním rejstříku má společnost jako jeden z předmětů podnikání zapsáno „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné zapsaných v živnostenském rejstříku“.
[3] Rejstříkový soud (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020) uzavřel, že je zde rozpor mezi zápisem předmětu podnikání v obchodním rejstříku a obsahem zakladatelského právního jednání. Vymezení předmětu podnikání pak navíc shledal neurčitým, a tudíž i zdánlivým.
[4] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí rejstříkového soudu potvrdil.
[5] Odvolací soud posoudil ujednání o předmětu podnikání ve zakladatelské listině společnosti jako určité, vymezené taxativním výčtem jednotlivých oborů živnosti volné; předmětem podnikání jsou obory živnosti volné uvedené v příloze číslo 4 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), pod čísly 1 až 81.
[6] Avšak vymezení předmětu podnikání v obchodním rejstříku neodpovídá požadavku ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). Do obchodního rejstříku se zapisuje předmět podnikání nebo činnosti, nikoliv označení živnosti. Tento požadavek „nelze obcházet neurčitým (navíc v čase proměnlivým) odkazem … na veřejnoprávní předměty podnikání zapsané v jiném veřejném registru (živnostenském rejstříku)“. Takový postup „neguje informační hodnotu zápisu“ v obchodním rejstříku, ze kterého bez dalšího není zjistitelný skutečný předmět podnikání společnosti.
[7] Z uvedených důvodů shledal odvolací soud usnesení rejstříkového soudu správným.
II. Dovolání
[8] Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. dovolacím soudem mají být posouzeny jinak.
[9] Posuzováno podle obsahu dovolání předestírá Nejvyššímu soudu otázky
1) určitosti předmětu podnikání v zakladatelském právním jednání dovolatelky,
2) rozporu mezi údajem o předmětu podnikání v zakladatelském právním jednání dovolatelky a zápisem předmětu podnikání v obchodním rejstříku, a
3) ústavní konformity závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020,
majíc za to, že odvolací soud tyto otázky posoudil nesprávně, a navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se usnesení rejstříkového soudu ruší.
[10] K první otázce dovolatelka zdůrazňuje, že její zakladatel při vymezení předmětu podnikání v zakladatelské listině záměrně vynechal obor činnosti živnosti volné pod bodem 82 přílohy číslo 4 živnostenského zákona (výroba, obchod, služby jinde nezařazené), když odkázal pouze na obory uvedené pod body 1 až 81 přílohy číslo 4 živnostenského zákona. Jde proto o popis určitý, nevyvolávající žádné pochybnosti a neodporující zákonu. Opačný závěr odvolacího soudu dovolatelka shledává rozporným s pravidly výkladu právního jednání.
[11] K druhé otázce dovolatelka uvádí, že předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku je taktéž určitý, srozumitelný a v souladu s jejím zakladatelským právním jednáním. Zápisem do obchodního rejstříku dovolatelka výslovně uvedla, že jejím předmětem podnikání jsou pouze ty obory živnosti volné, které má zapsané v živnostenském rejstříku. Duplicitní požadavek na uvádění konkrétních oborů činností živnosti volné v živnostenském i obchodním rejstříku je podle dovolatelky nesmyslný a vede ke zvýšení nákladů a administrativní zátěže podnikatelů.
[12] Dovolatelka dovozuje, že pro vymezení jejího předmětu podnikání by stačilo uvést toliko „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, majíc usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 za rozporné s ústavním pořádkem.
III. Přípustnost dovolání
[13] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[14] První otázka nečiní dovolání přípustným, neboť napadené rozhodnutí nespočívá (jak se domnívá dovolatelka) na závěru o neurčitosti (zdánlivosti) ujednání vymezujícího předmět podnikání v zakladatelském právním jednání dovolatelky. Naopak, odvolací soud posoudil toto ujednání (na rozdíl od rejstříkového soudu) jako určité.
[15] Na třetí otázku již odpověděl Ústavní soud, který shledal závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 ústavně konformními (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. I. ÚS 1651/21, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí jako zjevně neopodstatněnou). Nejvyšší soud neshledává důvodu ke změně závěrů formulovaných v označeném usnesení ani na základě strohých argumentů dovolatelky. Ani pro řešení této otázky tak dovolání není přípustné.
[16] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro výklad § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. (otevřený druhou otázkou dovolatelky), Nejvyšším soudem v daných souvislostech dosud neřešený.
IV. Důvodnost dovolání
[17] Podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), společenská smlouva obsahuje také předmět podnikání nebo činnosti společnosti.
[18] Podle § 19 z. v. r. návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem.
[19] Podle § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r., se do veřejného rejstříku zapíše předmět činnosti nebo podnikání nebo vymezení účelu osoby, vyžaduje-li to jiný zákon.
[20] Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.
[21] Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý).
[22] Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 se podává, že:
1) Předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace je [podle § 98, § 146 odst. 1 písm. b), § 250 odst. 2 písm. a) a § 553 písm. b) z. o. k.] jednou z obligatorních obsahových náležitostí společenské smlouvy (stanov).
2) Účelem takového ujednání společenské smlouvy (stanov) je zajistit, aby obchodní korporace vykonávala výlučně činnosti, které jí její společníci či členové (respektive nejvyšší orgán) určili. Prostřednictvím určení předmětu podnikání nebo činnosti obchodní korporace společníci či členové v obecné rovině realizují právo rozhodovat o základním směřování obchodní korporace. Hodlá-li obchodní korporace změnit předmět podnikání nebo činnosti, děje se tak zásadně změnou příslušných ujednání její společenské smlouvy (stanov).
3) Předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace je současně podle § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. skutečností povinně zapisovanou do obchodního rejstříku. Přitom každý údaj, jenž má být zapsán do veřejného rejstříku, musí v souladu s § 19 z. v. r. vyplývat z obsahu listiny, která je k návrhu na jeho zápis doložena. Rejstříkový soud tak při posuzování důvodnosti návrhu na zápis do veřejného rejstříku interpretuje předložené listiny za účelem zjištění, zda z nich vyplývá údaj, jenž má být do veřejného rejstříku zapsán.
4) Listinou, která musí být doložena k zápisu předmětu podnikání nebo činnosti obchodní korporace do obchodního rejstříku, je zásadně její zakladatelské právní jednání. Do obchodního rejstříku lze zapsat jako předmět podnikání nebo činnosti jen činnosti, které jsou uvedeny v zakladatelském právním jednání.
5) Živnostenský zákon upravuje (mimo jiné) veřejnoprávní podmínky pro živnostenské podnikání. Tedy co (jaké předpoklady) musí osoba splnit, aby jí bylo uděleno veřejnoprávní oprávnění k živnostenskému podnikání. Určuje, že k určitým činnostem je zapotřebí splnit nejen všeobecné podmínky podnikání, ale také podmínky zvláštní, a tyto činnosti vypočítává a specifikuje, jaké zvláštní podmínky je zapotřebí splnit. Současně stanoví (jako zbytkovou kategorii), že pro ostatní činnosti postačí splnit toliko všeobecné podmínky podnikání. Tuto zbytkovou kategorii označuje jako „živnost volná“. Živnost volná zahrnuje předem neohraničený okruh činností, je vymezena negativně – spadá do ní vše, co není zahrnuto do živností vázaných, řemeslných či koncesovaných (viz § 25 živnostenského zákona). Jde o systematiku úpravy veřejnoprávních podmínek, kdy zákonodárce pozitivně vymezuje činnosti, u nichž vyžaduje splnění zvláštních podmínek, a stanoví, že na výkon ostatních činností neklade jiné veřejnoprávní nároky než ty vymezené v § 6 živnostenského zákona.
6) Popsaná systematika živnostenského zákona je logická z pohledu úpravy veřejnoprávních nároků kladených na provozování jednotlivých živností, nemá ale žádný význam z pohledu vymezení předmětu podnikání v zakladatelském právním jednání obchodní korporace. To nemusí doslovně odpovídat vymezení jednotlivých živností, jak je učiněno v živnostenském zákoně. Společníci či členové obchodní korporace mohou předmět podnikání vymezit odlišně, než jak jednotlivé činnosti vymezuje živnostenský zákon. Učiní-li tak, je věcí živnostenského úřadu, aby předmět podnikání určitě a srozumitelně vymezený ve společenské smlouvě (stanovách) podřadil pod příslušnou živnost uvedenou v živnostenském zákoně, a určil, zda k takto vymezenému předmětu podnikání postačí (z pohledu veřejnoprávní úpravy) splnit všeobecné podmínky podnikání (a jde tedy o živnost volnou), anebo zda jde o živnost vázanou, řemeslnou či koncesovanou, a společnost musí splnit i další (zvláštní) podmínky určené zákonem.
7) Ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání obchodní korporace „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, nesplňuje požadavek určitosti, neboť z něj není zjevné, co je předmětem podnikání dané společnosti, a odpovídajícího výsledku se nelze dobrat ani výkladem.
8) Do obchodního rejstříku se podle § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. zapisuje předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace, nikoli označení živnosti. Společníci či členové obchodní korporace tak ve vztahu k výčtu oborů činnosti v příloze číslo 4 živnostenského zákona zpravidla určí (a společenská smlouva, resp. stanovy, obsahují) některé z vypočtených oborů činnosti. Tyto budou do obchodního rejstříku zapsány jako předmět podnikání nebo činnosti korporace.
9) Je-li ve společenské smlouvě (stanovách) uveden a případně i do obchodního rejstříku zapsán jako předmět podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, odporuje tento zápis § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. a je třeba zjednat nápravu postupem podle § 9 odst. 1 z. v. r.
[23] V poměrech projednávané věci (jak správně uzavřel odvolací soud) lze ujednání obsažené v zakladatelském právním jednání dovolatelky, jakkoliv formulované velmi obecně, vyložit (za použití pravidel výkladu zakladatelských právních jednání; srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, či ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2235/2023) tak, že předmětem podnikání dovolatelky jsou obory živnosti volné, vyjmenované v příloze číslo 4 živnostenského zákona pod body 1 až 81, a to ve znění účinném ke dni, kdy bylo ujednání takto vymezující předmět podnikání vloženo do zakladatelského právního jednání (v případě dovolatelky ke dni jejího založení). Následné změny živnostenského zákona (jeho přílohy číslo 4) nemají na obsah zakladatelského právního jednání dovolatelky (v části vymezující předmět podnikání) vliv. Nejde tudíž o ujednání neurčité (oproti ujednání posuzovanému ve věci, v níž Nejvyšší soud přijal usnesení sp. zn. 27 Cdo 3549/2020).
[24] Ostatně skutečnost, že jejím úmyslem bylo vymezit jako předmět svého podnikání právě tyto činnosti, potvrzuje dovolatelka v projednávané věci jak v odvolání, tak i v dovolání. Nejvyšší soud zde ponechává stranou, zda jde o ujednání racionální. S ohledem na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, odst. 29, pak Nejvyšší soud dodává, že v projednávané věci (na rozdíl od věci řešené označeným usnesením) není namístě zvažovat, zda lze pomocí pravidel výkladu právního jednání (vymezujícího předmět podnikání společnosti) část textu příslušného ujednání „eliminovat“ tak, aby byl zohledněn skutečný úmysl „stran“. A toliko na základě listin (jinou možnost soud v rejstříkovém řízení nemá – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2409/2019) nelze dospět k závěru, že úmyslem zakladatele v projednávané věci nebylo vymezit předmět podnikání způsobem popsaným v předchozím odstavci, resp. že zde absentuje vážnost vůle učinit takové vymezení.
[25] Do veřejného rejstříku se jako předmět podnikání obchodní korporace zapisuje údaj, který je obsažen v jejím zakladatelském právním jednání. Jinými slovy, veřejný (obchodní) rejstřík zde odráží (ostatně tak jako i v případě některých dalších údajů) obsah zakladatelského právního jednání. A ještě jinak řečeno, skutečným stavem, s nímž musí být zápis předmětu podnikání obchodní korporace ve veřejném (obchodním) rejstříku v souladu (srov. § 78 odst. 1 větu druhou z. v. r.), je obsah zakladatelského právního jednání.
[26] Obsah údajů zapisovaných do veřejného rejstříku musí být seznatelný již ze samotného veřejného rejstříku; v tom spočívá jeden z účelů veřejného rejstříku právnických a fyzických osob. To platí i pro předmět podnikání. Osoba nahlížející do veřejného rejstříku musí mít možnost se obeznámit s předmětem podnikání (činnosti) obchodní korporace, aniž by jej musela (přes „odkaz“ uvedený ve veřejném rejstříku) dohledávat v dalších zdrojích. Předmět podnikání proto nelze zapsat například formou odkazu na další dokumenty, rejstříky či znění zákona, byť by šlo o veřejně dohledatelné zdroje.
[27] Jakkoliv si obchodní korporace může předmět podnikání v zakladatelském právním jednání dostatečně určitě vymezit i například odkazem na znění živnostenského zákona, v obchodním rejstříku musí mít zapsán konkrétní údaj o jednotlivých předmětech podnikání takto vymezených (jednotlivé obory živnosti volné). Tedy údaje, které lze zjistit výkladem ujednání obsaženého v zakladatelském právním jednání.
[28] V poměrech projednávané věci by tudíž požadavkům zákona o veřejných rejstřících odporoval i zápis, jenž by doslovně kopíroval znění zakladatelského právního jednání dovolatelky, neboť kdokoliv by nahlédl do obchodního rejstříku, nezjistil by, jaký je předmět jejího podnikání. Pro seznámení se s tímto údajem by musel dohledat, který den bylo ujednání o předmětu podnikání včleněno do zakladatelského právního jednání dovolatelky, a posléze nalézt znění přílohy číslo 4 živnostenského zákona účinné k tomuto dni.
[29] Navíc, zápis předmětu podnikání dovolatelky v obchodním rejstříku ani neodpovídal obsahu jejího zakladatelského právního jednání. Podle zakladatelské listiny jsou předmětem podnikání dovolatelky (kromě dalších činností) všechny činnosti vymezené v příloze číslo 4 živnostenského zákona pod body 1 až 81, ve znění účinném ke dni založení dovolatelky (kdy toto ujednání bylo do zakladatelského právního jednání vloženo). Sporný zápis v obchodním rejstříku však tento údaj zužoval prostřednictvím odkazu na obory činnosti zapsané v živnostenském rejstříku. Nehledě k nepřípustnosti takového zápisu (viz výše), neodpovídá jeho obsah ani údaji v zakladatelské listině (je užší).
[30] Nejvyšší soud zde opětovně zdůrazňuje, že předmětem podnikání, jenž se zapisuje do veřejného rejstříku, jsou činnosti určené zakladateli (společníky, členy) obchodní korporace v zakladatelském právním jednání, nikoliv jejich podmnožina tvořená předměty podnikání, které si ze zakladatelského právního jednání vyberou členové statutárního orgánu obchodní korporace a oznámí je živnostenskému úřadu (dovolací soud zde ponechává stranou, zda členové statutárního orgánu mohou bez dalšího zužovat předmět podnikání určený zakladateli, resp. společníky či členy obchodní korporace).
[31] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti, dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
[32] Lze dodat, že zápis v obchodním rejstříku stále neodpovídá skutečnému stavu, neboť dovolatelka nemá v rozporu s požadavkem § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. zapsány předměty podnikání vyplývající z ujednání jejího zakladatelského právního jednání („výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné č. 1-81“). Jelikož bylo řízení v projednávané věci zahájeno toliko k výmazu nesprávného údaje (viz usnesení rejstříkového soudu o zahájení řízení), nebylo možné zjednat nápravu v tomto řízení. Je na dovolatelce, aby tak učinila (§ 11 z. v. r.). Nestane-li se tak, zjedná nápravu rejstříkový soud (§ 78 odst. 1 věta druhá z. v. r.).
Autor: -mha-