// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 11.12.2024
Žaloba o vyloučení společníka ze společnosti s ručením omezeným
S účinností od 1. 1. 2021 je žalobu o vyloučení společníka ze společnosti s ručením omezeným soudem podle § 204 z. o. k. oprávněn podat jménem společnosti [formou tzv. společnické či derivativní žaloby (actio pro socio)] každý společník [§ 157 odst. 1 a 2 písm. d) z. o. k.]. Společnická žaloba je subsidiárním nástrojem, jejž lze uplatnit zásadně toliko tehdy, nepodají-li za společnost příslušnou žalobu osoby k tomu primárně povolané, tedy členové statutárního (či případně kontrolního) orgánu. Právě proto ukládá § 158 z. o. k. společníku, jenž hodlá společnickou žalobu podat, nejprve informovat dotčené orgány (jejich členy) a zástupčí právo „otevírá“ až pro případ, nepodá-li za společnost žalobu člen jejího statutárního (případně kontrolního) orgánu (§ 159 z. o. k.).
Má-li se právo společníka podat za zákonem stanovených podmínek společnickou žalobu podle § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k. reálně uplatnit, musí mít společník – nevyhoví-li členové statutárního orgánu jeho žádosti – právo realizovat kroky, jež podání žaloby předcházejí a bez jejichž naplnění by žaloba nemohla být úspěšná. Při nečinnosti členů statutárního orgánu je proto oprávněn vyzvat společníka porušujícího své povinnosti k jejich splnění a upozornit jej na možnost vyloučení (§ 204 odst. 1 z. o. k.), tak i svolat valnou hromadu s příslušným pořadem jednání (viz § 187 z. o. k.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3786/2023, ze dne 20. 11. 2024
Dotčené předpisy:
§ 157 odst. 2 písm. d) zák. č. 90/2012 Sb.
§ 158 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 159 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 204 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 28 Cm 183/2021-101, zamítl žalobu o vyloučení žalované (společnice žalobkyně) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vyšel přitom zejména z toho, že:
1) Žalobkyně má dvě společnice, a to společnost Oční šťáva s. r. o. (žalovanou) a společnost Oční studio Fovea s. r. o. (dále jen „společnost F.“), přičemž každá ze společnic vlastní podíl o velikosti 50 %.
2) Jednateli žalobkyně jsou Ing. M. Ch. (dále jen „M. Ch.“), Mgr. A. P. (dále jen „A. P.“) a MUDr. M. Š. (dále jen „M. Š.“).
3) M. Ch. a A. P. jsou jednateli a společníky společnosti F.
4) M. Š. je jediným společníkem žalované a je jedním z jednatelů této společnosti.
5) Společnost F. (jako společnice žalobkyně) dopisem ze dne 22. 7. 2021 vyzvala žalovanou k nápravě konkrétních (ve výzvě specifikovaných) porušení ve smyslu § 204 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], a zároveň žalovanou upozornila na možnost podání návrhu na vyloučení společníka [jejž by podala jako společnice žalobkyně na základě § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k].
6) Na mimořádné valné hromadě žalobkyně svolané jednatelem žalobkyně a konané dne 8. 9. 2021 bylo schváleno rozhodnutí o podání návrhu na vyloučení žalované ve smyslu § 190 odst. 2 písm. o) z. o. k.
[3] Soud prvního stupně zdůraznil, že primárně je věcí samotné společnosti (žalobkyně), aby chránila své oprávněné zájmy proti společníkům, kteří porušují závažným způsobem své povinnosti ve vztahu ke společnosti. Je to tedy v první řadě společnost (zastoupená jednatelem), kdo společníka vyzývá k nápravě povinností a popř. činí kroky vedoucí k jeho vyloučení. Zákonná úprava pak sekundárně, pro případ, že by společnost (resp. její jednatel) zůstala nečinná, dává společníkovi možnost, aby za společnost shora popsané kroky učinil sám [jak vyplývá z § 157 odst. 1, 2 písm. d) z. o. k]. Zástupčí oprávnění pak nevznikne dříve, než možnost jednat za společnost neuplatní osoba k tomu primárně určená, tedy její statutární orgán.
[4] S ohledem na derivativní povahu oprávnění společníka činit kroky vedoucí k vyloučení jiného společníka soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná k nápravě vytýkaných povinností nebyla vyzvána (dle § 204 odst. 1 z. o. k.) osobou k tomu oprávněnou, když M. Ch. a A. P. žalovanou vyzvali nikoliv jako jednatelé žalobkyně, ale jako jednatelé společnosti F.
[5] Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Odvolací soud předně zdůraznil subsidiární povahu derivativní žaloby; společník, který ji zamýšlí za společnost podat, musí nejprve společnost o svém záměru uvědomit a umožnit, aby žalobu podal za společnost člen statutárního (popř. dozorčího) orgánu. Společník je oprávněn žalobu podat až poté, kdy příslušnému orgánu společnosti uplyne lhůta k podání žaloby stanovená zákonem, popř. kdy příslušný orgán sdělí, že žalobu nepodá.
[7] Vycházeje (po doplnění dokazování) dále mimo jiné i z toho, že jednatelé žalobkyně výslovně prohlásili, že žalobu za žalobkyni nepodají, odvolací soud dovodil, že v poměrech projednávané věci – kdy jednatelé společnosti F. jsou současně jednateli žalobkyně, kteří jsou (odvozeně) oprávněni žalobu za žalobkyni podat – by byl požadavek na opětovné formální poskytnutí informace o záměru podat derivativní žalobu žalobkyni absurdním.
[8] Přesto však žaloba nemůže být úspěšná, neboť výzvu dle § 204 odst. 1 z. o. k. neučinila žalobkyně, ale toliko její společnice. Společník je sice oprávněn tuto výzvu učinit (je-li totiž oprávněn podat za společnost žalobu, musí být oprávněn učinit i kroky nezbytné pro podání žaloby), ale toliko v případě nečinnosti příslušného orgánu společnosti (jednatelů). Jestliže výzvu dle § 204 odst. 1 z. o. k. neučinila žalobkyně, nebyl splněn jeden z předpokladů, za nichž soud může rozhodnout o vyloučení společníka (žalované) ze společnosti (žalobkyně).
II. Dovolání a vyjádření k němu
[9] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, jež nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, a to, zda výzva k plnění podle § 204 odst. 1 z. o. k. může být učiněna taktéž společníkem, který jedná na základě zákonného „zmocnění“ ve smyslu § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k, případně na základě zmocnění samotnou společností, ze které má být společník vyloučen.
[10] Dovolatelka předesílá, že žalovanou nesčetněkrát v minulosti upozorňovala na protiprávnost jejího jednání (a nikoliv jen výzvou zaslanou společností F. ze dne 22. 7. 2021, jež byla v řízení posuzována), což také tvrdila v řízení před soudy nižších stupňů.
[11] Namítá, že obsah pozvánky na valnou hromadu (v níž bylo obsaženo vytýkané jednání) určovala přímo žalobkyně a nikoliv společnost F., o vyloučení valná hromada rozhodla právě s odkazem na výzvu ze dne 22. 7. 2021. Dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že žalovanou k plnění povinností vyzývala osoba k tomu neoprávněná, má dovolatelka za to, že se jedná o závěr „absurdní a přepjatě formální“, vzhledem k osobnímu propojení společnosti F. a žalobkyně (neboť žalovanou by v obou případech vyzývaly tytéž fyzické osoby).
[12] Z jazykového výkladu § 204 odst. 1 z. o. k. podle dovolatelky neplyne, kdo je povinen žalovanou k plnění povinností vyzvat. Nehledě na to, kdo žalovanou k nápravě povinností vyzval, smysl a účel ustanovení § 204 odst. 1 z. o. k. byl naplněn, neboť žalovaná se valné hromady zúčastnila, proti výzvě věcně vystoupila a namítla, že se tvrzeného jednání nedopustila. Podmínka předchozí výzvy tak v poměrech projednávané věci podle názoru dovolatelky splněna byla, lhostejno, zda žalovanou vyzvala přímo žalobkyně či společnost F.
[13] Žalovaná ve vyjádření k dovolání znovu upozorňuje na skutečnost, že i kdyby společnost F. mohla žalovanou vyzvat k nápravě, mohla tak činit toliko subsidiárně, což však v poměrech projednávané věci nedodržela. Majíc napadené rozhodnutí za správné, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
III. Přípustnost dovolání
[14] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[15] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou předestřené otázky, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené.
IV. Důvodnost dovolání
[16] Podle § 204 odst. 1 z. o. k. se může společnost domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151 z. o. k.
[17] Podle § 157 odst. 1 a 2 písm. d) z. o. k. je každý společník oprávněn podat společnickou žalobu pro uplatnění práva společnosti na vyloučení společníka ze společnosti soudem podle § 204 z. o. k.
[18] Podle § 158 z. o. k. před uplatněním práva podle § 157 z. o. k. společník písemně informuje o svém záměru všechny jednatele.
[19] Podle § 159 z. o. k. pokud informovaný orgán neuplatní u soudu právo, které za společnost hodlá uplatnit společník, bez zbytečného odkladu po doručení informace podle § 158 z. o. k., může společník toto právo uplatnit za společnost sám.
[20] Vyloučení společníka ze společnosti představuje závažný zásah do jeho právního postavení. Obdobně jako v případě zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným soudem (§ 205 z. o. k.) je i vyloučení společníka ze společnosti krajním řešením (ultima ratio), k němuž je zpravidla – s ohledem na důsledky, které má pro společníka – namístě přikročit až tehdy, není-li možné důvody, pro které se společnost domáhá vyloučení svého společníka, překlenout jinak (srov. mutatis mutandis při výkladu § 205 z. o. k. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017).
[21] Z uvedených důvodů zákon aplikaci tohoto nástroje podmiňuje řadou kroků, které musí být naplněny. Mimo jiné tak zásadně musí být společníku porušujícímu své povinnosti umožněno tyto povinnosti splnit alespoň dodatečně a současně musí být upozorněn na možný následek (v podobě vyloučení ze společnosti), bude-li v porušování svých (konkrétně vymezených) povinností nadále pokračovat (srov. § 204 odst. 1 z. o. k. a obdobně při výkladu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3243/2012).
[22] Jelikož současně platí, že o okruhu osob, které zůstanou společníky společnosti, by zásadně neměli rozhodovat členové statutárního orgánu společnosti, nýbrž sami společníci, spadá rozhodnutí o podání žaloby o vyloučení společníka do působnosti valné hromady [§ 190 odst. 2 písm. o), § 173 odst. 1 písm. b) z. o. k.]. Společnost může podat žalobu o vyloučení společníka pouze tehdy, rozhodla-li o tom valná hromada, a pouze z důvodů, pro které tak valná hromada rozhodla.
[23] S účinností od 1. 1. 2021 je žalobu o vyloučení společníka ze společnosti soudem podle § 204 z. o. k. oprávněn podat jménem společnosti [formou tzv. společnické či derivativní žaloby (actio pro socio)] každý společník [§ 157 odst. 1 a 2 písm. d) z. o. k.].
[24] Společnická žaloba je subsidiárním nástrojem, jejž lze uplatnit zásadně toliko tehdy, nepodají-li za společnost příslušnou žalobu osoby k tomu primárně povolané, tedy členové statutárního (či případně kontrolního) orgánu. Právě proto ukládá § 158 z. o. k. společníku, jenž hodlá společnickou žalobu podat, nejprve informovat dotčené orgány (jejich členy) a zástupčí právo „otevírá“ až pro případ, nepodá-li za společnost žalobu člen jejího statutárního (případně kontrolního) orgánu (§ 159 z. o. k.).
[25] Má-li se právo společníka podat za zákonem stanovených podmínek společnickou žalobu podle § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k. reálně uplatnit, musí mít společník – nevyhoví-li členové statutárního orgánu jeho žádosti – právo realizovat kroky, jež podání žaloby předcházejí a bez jejichž naplnění by žaloba nemohla být úspěšná. Při nečinnosti členů statutárního orgánu je proto oprávněn jak vyzvat společníka porušujícího své povinnosti k jejich splnění a upozornit jej na možnost vyloučení (§ 204 odst. 1 z. o. k.), tak i svolat valnou hromadu s příslušným pořadem jednání (viz § 187 z. o. k.) [srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2343/2020, k právu společníka podávajícího společnickou žalobu uzavřít s advokátem dohodu o zastoupení společnosti pro řízení].
[26] Až potud jsou závěry napadeného rozhodnutí správné. Odvolací soud je však již nesprávně aplikoval na projednávanou věc.
[27] Předně lze odvolacímu soudu vyčíst, že při úvaze o absenci výzvy společnosti, předvídané ustanovením § 204 odst. 1 z. o. k., nevzal v potaz právní úpravu jednání bez zástupčího oprávnění a jeho důsledků pro zastoupeného. I kdyby byl správný závěr odvolacího soudu, podle něhož společnost F. nebyla oprávněna zastoupit dovolatelku při výzvě podle označeného ustanovení (k tomu viz dále), bylo namístě posoudit, zda dovolatelka – tím, že obratem svolala valnou hromadu, na jejímž pořadu jednání bylo i usnesení o vyloučení žalované ze společnosti z důvodů uvedených ve výzvě učiněné společností F. – toto jednání společnosti F. dodatečně neschválila (§ 440 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Jestliže se odvolací soud touto otázkou nezabýval (a bez dalšího uzavřel, že dovolatelka výzvu neučinila), je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.
[28] Nicméně v poměrech projednávané věci lze uzavřít, že společnost F. byla oprávněna výzvu dle § 204 odst. 1 z. o. k. učinit. Jestliže M. Ch. a A. P. nehodlali žalobu o vyloučení žalované za dovolatelku podat, mohla příslušné kroky učinit za dovolatelku její společnice, společnost F. Racionalitu tohoto postupu ze strany jednatelů dovolatelky (již jsou současně jednateli společnosti F.) Nejvyšší soud nehodnotí (pro právní posouzení věci není významná).
[29] Lze dodat, že s ohledem na specifické poměry projednávané věci nebylo třeba (jak správně uzavřel i odvolací soud), aby společnost F. postupovala striktně podle § 158 z. o. k. a písemně informovala o svém záměru všechny jednatele dovolatelky. M. Ch. a A. P. jsou současně jednateli dovolatelky i jednateli společnosti F. (a informovali by tak sami sebe), posledního jednatele dovolatelky (M. Š.) pak nebylo nutné informovat již proto, že žalobu o vyloučení žalované by pro střet zájmů na své straně podat nemohl (§ 21 odst. 4 o. s. ř.) a reálně by ji také nepodal.
[30] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není (co do řešení dovoláním otevřené otázky) správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[31] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[32] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-