// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 11.09.2024

K určitosti námitky o nesprávném vyplnění data splatnosti směnek

Jakkoli je (v obecné poloze) správný závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo povinností žalovaného, aby v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (mimo jiné) uvedl, jaké datum splatnosti měl žalobce (ve shodě s ujednáními obsaženými v dohodách o vyplnění) doplnit do blankosměnek, jeho právní posouzení uplatněných námitek jako neurčitých neobstojí.

Z obsahu těchto námitek totiž zřetelně plyne, že údaj data splatnosti měl být (dle žalovaného) doplněn do blankosměnek ve vazbě na odeslání písemné výzvy žalobce (ze dne 13. června 2012), aby žalovaný uhradil zajištěnou pohledávku, a na uplynutí (v dohodách o vyplnění „bianco směnek“) sjednané lhůty. Takto formulovaná námitka, ač neobsahuje konkrétní (výslovně určené) datum splatnosti, je dostatečně určitá a projednatelná, a ve spojení s námitkou promlčení směnečných pohledávek (rovněž v námitkách uplatněnou) i právně významná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3785/2023, ze dne 25. 7. 2024

vytisknout článek

Dotčené předpisy:
§ 175 o. s. ř.
čl. I. § 10 zák. č. 191/1950 Sb.

Kategorie: cenné papíry; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 19. prosince 2018, č. j. 34 Cm 494/2018-61, uložil žalovaným [1) JPV & COMPANY s. r. o. 2) H. L., 3) V. L., 4) P. L. a 5) J. D.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (Oberbank AG):

I. a) směnečný peníz ve výši 1.112.987,99 Kč, b) 6% úrok p. a. z částky 1.112.987,99 Kč od 10 srpna 2018 do zaplacení, d) směnečnou odměnu ve výši 3.709,- Kč, e) náhradu nákladů řízení ve výši 103.311,40 Kč;

II. a) směnečný peníz ve výši 3.166.954,57 Kč, b) 6% úrok p. a. z částky 3.166.954,57 Kč od 26. října 2018 do zaplacení, d) směnečnou odměnu ve výši 10.556,- Kč, e) náhradu nákladů řízení ve výši 236.271,60 Kč.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní (s výjimkou čtvrté žalované) námitky.

Rozsudkem ze dne 21. září 2021, č. j. 34 Cm 494/2018-263, ve znění (opravného) usnesení ze dne 18. listopadu 2021, č. j. 34 Cm 494/2018-279, Krajský soud v Českých Budějovicích (mimo jiné) ponechal směnečný platební rozkaz v bodech I. a II. v platnosti vůči prvnímu žalovanému (JPV & COMPANY s. r. o.) [části výroků II. a III.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (část výroku IV.).

Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného rozsudkem ze dne 18. května 2023, č. j. 2 Cmo 158/2022-536, (mimo jiné) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti ve vztahu k prvnímu žalovanému (druhý a třetí výrok) a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (pátý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (sedmý výrok).

Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že:

a) Dne 7. března 2011 uzavřel žalobce s prvním žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru č. 10/11/500; na základě této smlouvy mu poskytl úvěr ve výši 385.000,- Kč. Téhož dne podepsali strany smlouvy i dohodu o vyplnění „bianco směnky“ č. 7/11/500 a první žalovaný vystavil ve prospěch žalobce k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru „bianco směnku“ vlastní č. 7/11/500 s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti. Následně žalobce doplnil datum splatnosti (9. srpna 2018) a směnečnou sumu (1.112.987,99 Kč). Úvěr byl splatný 30. dubna 2012.

b) Dne 5. května 2010 uzavřel žalobce s prvním žalovaným smlouvu o poskytnutí účelového úvěru č. 22/10/500; podle této smlouvy mu poskytl úvěr ve výši 2.300.000,- Kč. Téhož dne smluvní strany sjednaly dohodu o vyplnění „bianco směnky“ č. 15/10/500 a první žalovaný vystavil ve prospěch žalobce k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru „bianco směnku“ vlastní č. 15/10/500 s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti. Scházející údaje žalobce doplnil tak, že jako datum splatnosti uvedl 25. říjen 2018, jako směnečnou sumu částku 3.166.954,57 Kč. Pro nesplácení byl úvěr „zesplatněn“ ke dni 12. června 2012.

c) V (shora zmíněných) dohodách o vyplnění se žalobce a první žalovaný výslovně dohodli, že žalobce má vyplňovací oprávnění k tomu, aby v případě neuhrazení jakékoli zajištěné pohledávky prvním žalovaným řádně a/nebo včas doplnil směnku údajem o splatnosti a údajem o výši směnečné částky. Údaj splatnosti bude odpovídat tomu dni, který připadne na poslední den 7denní lhůty, počítané ode dne odeslání písemné výzvy žalobcem prvnímu žalovanému, aby první žalovaný uhradil zajištěnou pohledávku. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu či neděli, příp. státní svátek, bude jako údaj o splatnosti vyplněn nejblíže následující pracovní den.

d) První žalovaný ve včasných námitkách (mimo jiné) uvedl, že údaj data splatnosti měl být (v souladu s dohodami o vyplnění) doplněn (u obou směnek) ve vazbě na dopis ze dne 13. června 2012, jímž mu žalobce oznámil zesplatnění úvěrů; potud měl za totožné úvěry č. 38/07/500 a 22/10/500. Dále namítl, že „nárok žalobce je promlčen, a proto vznáší námitku promlčení“. Následnou výzvu (z roku 2018) a doplnění směnek má za „zcela účelové a ve zlé víře“.

Na tomto základě odvolací soud ve vztahu námitce prvního žalovaného ohledně nesprávného vyplnění blankosměnek, jde-li o datum splatnosti, uzavřel, že uplatněná námitka je neurčitá, když v ní není uvedeno konkrétní datum, které mělo být do blankosměnky (správně) doplněno jako datum splatnosti. Potud poukázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 5884/2017. Současně konstatoval, že dopisem z 13. června 2012 žalobce nevyzval prvního žalovaného k zaplacení úvěru č. 10/11/500, k jehož zajištění sloužila směnka č. 7/11/500; naopak dopis odkazuje na úvěr č. 38/07/500 z 5. listopadu 2017, k jehož zajištění nesloužila žádná z „žalovaných“ směnek.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení právní otázky (posuzováno dle celého obsahu dovolání) neurčitosti námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu co do nesprávného vyplnění data splatnosti obou blankosměnek dosud Nejvyšším soudem (podle jeho názoru) nezodpovězené.

Dovolatel cituje příslušnou část námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a dovozuje, že „prostým logickým postupem“ je správné datum „vystavení“ (správně „splatnosti“) odvoditelné. Současně hodnotí jako nepatřičný poukaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5884/2017, když v daném rozhodnutí řešil Nejvyšší soud situaci vztahující se k údaji směnečné sumy a nikoli k datu splatnosti.

Současně upozorňuje na skutečnost, že úvěr č. 38/07/500 je úvěrem č. 22/10/500 (totožnost vyplývá z evidence čísel úvěrů u žalobce a z emailové komunikace – viz č. l. 31 a násl. spisu).

Dovolatel považuje doplnění údaje splatnosti směnek žalobcem (až) v roce 2018 za účelové a odporující dohodě o vyplnění; postup žalobce, který po více než šesti letech od „zesplatnění smluvního vztahu“ (a osmi letech od vystavení „směnky“) „přistupuje k jejímu vymáhání“, by neměl požívat právní ochrany. Nárok žalobce má za promlčený.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. Poukazuje na rozporná tvrzení dovolatele v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a opakuje, že: a) vyplnil datum splatnosti směnek v souladu s dohodou o vyplnění a b) první žalovaný ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nevznesl námitku „promlčení směnky“, nýbrž toliko promlčení nároku ze smlouvy o úvěru a práva na vyplnění blankosměnky.

Dovolání prvního žalovaného je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se (ne)určitosti námitky o nesprávném vyplnění data splatnosti směnek, dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových poměrech zcela nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 175 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně (odstavec 2). Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn (odstavec 3). Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4).

Podle čl. I. § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.

Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena na těchto závěrech:

1) V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá [viz výslovné znění § 175 o. s. ř., jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006, a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 101/2009“)].

2) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.

Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.

Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popřípadě závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).

Srov. např. důvody R 101/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

3) Majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno.

Jinak řečeno, ani v situaci, kdy žalobce uplatňuje práva z listiny (zajišťovací směnky), která byla původně vystavena jako blankosměnka, nemusí v žalobě (návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) tvrdit údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Ohledně těchto skutečností jej nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Jestliže žalovaný směnečný dlužník hodlá založit obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na námitkách nesprávného vyplnění blankosměnky, je pak na něm, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, jaká směnečná suma (popř. jiný chybějící údaj) měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal.

Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sp. zn. 29 Cdo 3639/2022, včetně další judikatury Nejvyššího soudu označené v jeho důvodech.

Shora citované závěry se v poměrech dané věci prosadí následovně.

Jakkoli je (v obecné poloze) správný závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo povinností prvního žalovaného, aby v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (mimo jiné) uvedl, jaké datum splatnosti měl žalobce (ve shodě s ujednáními obsaženými v dohodách o vyplnění) doplnit do blankosměnek, jeho právní posouzení uplatněných námitek jako neurčitých neobstojí.

Z obsahu těchto námitek (viz shora) totiž zřetelně plyne, že údaj data splatnosti měl být (dle prvního žalovaného) doplněn do blankosměnek ve vazbě na odeslání písemné výzvy žalobce (ze dne 13. června 2012), aby první žalovaný uhradil zajištěnou pohledávku, a na uplynutí (v dohodách o vyplnění „bianco směnek“) sjednané lhůty. Takto formulovaná námitka, ač neobsahuje konkrétní (výslovně určené) datum splatnosti, je dostatečně určitá a projednatelná, a ve spojení s námitkou promlčení směnečných pohledávek (rovněž v námitkách uplatněnou) i právně významná.

V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud ve skutkové rovině uzavřel, že se výzva ze dne 13. června 2012 nevztahovala k pohledávce ze smlouvy o úvěru č. 10/11/500 (viz ve výzvě obsažený údaj o úvěru č. 38/07/500 z 5. listopadu 2007), aniž by prvního žalovaného (vzhledem k námitkovému tvrzení, podle něhož šlo o tentýž úvěr): a) poučil o tom, že k tomuto tvrzení dosud nenavrhl důkazy potřebné k jeho prokázání, b) vyzval, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a c) poučil o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). V tomto směru tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, k jejíž existenci Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Jelikož právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, a (odvolací) řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu (v rozsahu dovoláním dotčeném) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-