// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 28.07.2022

Náklady správce konkursní podstaty na nájem kanceláře

Ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. a) ZKV se rozumí hotovými výdaji správce konkursní podstaty náklady uhrazené správcem konkursní podstaty, které mají jednorázovou nebo jinak ukončenou povahu. Jako příklad hotových výdajů správce konkursní podstaty se typově uvádějí jeho výdaje na soudní a jiné poplatky v řízeních, v nichž je účastníkem, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nájemné nebo podnájemné, které správce konkursní podstaty úpadce pravidelně hradí (lhostejno, zda měsíčně, čtvrtletně nebo v jiném časovém intervalu) pronajímateli nebo nájemci za pronájem nebo podnájem nebytových prostor, v nichž má sídlo, hotovým výdajem ve smyslu výše řečeného není.

Pro rozhodné období (září 2004 až září 2008) zákon o konkursu a vyrovnání ani vyhláška jej provádějící nespojovaly s výkonem funkce správce konkursní podstaty požadavek sídla (či sídla zapsaného ve veřejném rejstříku). Proto byl správce konkursní podstaty v soudních sporech, jež vedl jako osoba spravující konkursní podstatu konkrétního úpadce, označován sídlem jen v těch případech, v nichž se požadavek na sídlo pojil s jeho právní osobností (veřejná obchodní společnost) nebo s jeho profesním stavem (advokát). Nešlo-li o advokáta (nebo jinou fyzickou osobu, jejíž profese předepisovala sídlo), byla (měla být) fyzická osoba vykonávající funkci správce konkursní podstaty v takových sporech označována svým jménem, příjmením, povoláním, bydlištěm a funkcí. Nebytové prostory, jež má taková fyzická osoba v nájmu nebo v podnájmu za účelem výkonu funkce správce konkursní podstaty, tak mají (v rozhodné době měly) nejblíže k místu podnikání ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Smysl takového nájmu či podnájmu zjevně tkvěl právě v tom, aby fyzická osoba vykonávající funkci správce konkursní podstaty úpadce oddělila při výkonu správy (při styku s veřejností a s procesními subjekty zúčastněnými na tom kterém konkursním řízení) svůj soukromý život (bydliště) od života pracovního (představovaného správou konkursní podstaty toho kterého úpadce). Nehledě k tomu, že takové „sídlo“ či „místo podnikání“ neslouží (nemá sloužit) pouze k práci v rámci konkursního řízení jednoho (jediného) úpadce, stejně jako u jiných profesí (typicky u sídla advokáta) jde o náklad (výdaj), který si správce konkursní podstaty hradí (má hradit) ze své (konkursní) odměny. Nejde tedy zásadně (ani) o náklad spojený s udržováním a správou konkursní podstaty konkrétního úpadce.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1368/2020, ze dne 28. 4. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 8 ZKV ve znění do 31. 12. 2007
§ 29 ZKV ve znění do 31. 12. 2007
§ 31 odst. 2 ZKV ve znění do 31. 12. 2007

Kategorie: konkursní řízení; zdroj: www.nsoud.cz

Z odůvodnění:


1. Usnesením ze dne 16. dubna 2019, č. j. 26 K 55/2000-1071, Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“):

[1] Schválil z výdajů vynaložených R. B. (dále jen „R. B.“) v době, kdy vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadce H. C. (dále jen „úpadce HC“):

a/ hotové výdaje na cestovném v celkové výši 32.296,80 Kč,

b/ náklady spojené s udržováním a správou podstaty v celkové výši 12.037,82 Kč, s tím, že zahrnují:

1) bankovní poplatky ve výši 8.585,58 Kč,

2) výdaje označené A. ve výši 3.452,24 Kč,

c) vydání výtěžku zpeněžení ve výši 20.200.000 Kč do konkursní podstaty úpadce HUDSON TRANSPORT s. r. o. (bod I. výroku).

[2] Neschválil z výdajů vynaložených R. B. v době, kdy vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadce:

a/ hotové výdaje na cestovném v celkové výši 550.398,33 Kč,

b/ hotové výdaje na hovorném v celkové výši 203.035 Kč, a

c/ náklady za pronájem kanceláře správce konkursní podstaty ve výši 512.975 Kč (bod II. výroku).

[3] Konstatoval, že za dobu, kdy R. B. vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadce, činí rozdíl mezi jím dosaženými příjmy a jeho výdaji 403.595 Kč (bod III. výroku).

[4] Uložil R. B. zaplatit do 15 dnů od právní moci usnesení do konkursní podstaty úpadce částku 753.433,33 Kč představující neschválené hotové výdaje (bod IV. výroku).

2. Konkursní soud – vycházeje z ustanovení § 8, § 29 a § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a dovolávaje se závěrů obsažených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 1 Ko 33/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2003, pod číslem 87, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1141/2011 [jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročníku 2014, pod číslem 108, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 2763/2011, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 2631/2012 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2015, pod číslem 129) – dospěl po přezkoumání hotových výdajů R. B. a jím vynaložených nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty úpadce HC ohledně neschválených položek k následujícím závěrům:

3. Příjem konkursní podstaty za dobu působnosti R. B. ve funkci správce konkursní podstaty úpadce HC byl vyčíslen částkou 1.172.357,36 Kč. K této částce je nutno přičíst pokladní hotovost předanou R. B. předchozím správcem konkursní podstaty (ve výši 38.454 Kč). Celková výše „příjmů“ dosažených R. B. za dobu, kdy vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadce HC, by tak měla činit nejméně 1.210.811,36 Kč. Rozdíl mezi „příjmy“ a výdaji tak činí 403.595 Kč, kterážto částka se nenachází v konkursní podstatě.


I. K nákladům za pronájem kanceláře.

4. Nájemné, které R. B. hradil [společnosti B. (dále jen „společnost B“)] za nájem své kanceláře, není hotovým výdajem R. B. (ač je R. B. hradil v hotovosti), ani nákladem spojeným s udržováním a správou konkursní podstaty. Jde o osobní výdaj, který je správce konkursní podstaty povinen platit ze svých vlastních prostředků.

II. K hotovým výdajům na cestovném.

5. R. B. neprokázal účelnost cest z Brna do Prahy a zpět (za něž účtoval cestovné ve výši 479.491,64 Kč) a tyto výdaje dodatečně neschválil ani zástupce věřitelů. Doklad („schválení cestovních výdajů R. B.“) vystavený jménem MOTOKOVU a s. (zástupce věřitelů) 22. srpna 2018 K. M. (dále jen „K. M.“) má konkursní soud za nevěrohodný.

6. Z částky 100.203,12 Kč účtované R. B. na cestovném z Brna do Břeclavi a zpět uznal konkursní soud jen částku 32.296,60 Kč. Ve zbytku (67.906,32 Kč) tento výdaj rovněž neschválil, coby řádně nedoložený a neúčelný.

7. Částku 3.000,37 Kč coby výdaj účtovaný R. B. za cesty po Brně konkursní soud neschválil, ač byla dodatečně schválena zástupcem věřitelů, uváděje, že pro tyto cesty soud vzhledem k rozsahu a výsledku činnosti R. B. neshledává žádné opodstatnění. Správce konkursní podstaty měl sídlo v Brně a důvod a účel těchto cest nevysvětlil.


III. K hotovým výdajům na hovorném.

8. Náklady za telefon (hovorné) spojené s užíváním kanceláře správce konkursní podstaty, byly dokládány fakturami vystavenými společností B a měly být placeny hotově. Již proto, že šlo o výdaje, které R. B. přeúčtovala jeho vlastní společnost (společnost B), je konkursní soud pokládá za nevěrohodné a jejich výši má za neadekvátní výsledku činnosti správce konkursní podstaty, s tím, že R. B. věrohodně nevysvětlil ani nedoložil jejich účelnost a výdaje ani dodatečně neschválil zástupce věřitelů.

9. K odvolání R. B. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. července 2019, č. j. 3 Ko 6/2019-1111, potvrdil usnesení konkursního soudu.

10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 8 a § 29 ZKV a dovolávaje se závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněném pod číslem 22/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 22/2014“) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

11. Odvolatel nezpochybňuje správnost údajů uvedených ve vyúčtování ze dne 30. dubna 2018, které předložila stávající správkyně konkursní podstaty, ale nesouhlasí se závěry konkursního soudu, který mu neschválil náklady na kancelář ve výši 512.975 Kč a cestovní výdaje ve výši 550.398,33 Kč.


I. K nákladům za pronájem kanceláře.

III. K hotovým výdajům na hovorném.

12. Hotové výdaje představované poplatky za telefonní služby a nájemným, dokládal R. B. pouze fakturami vystavenými (coby odběratelem) společností B (jejímž byl jednatelem). Na základě těchto podkladů však nelze přijmout závěr, že šlo o výdaje oprávněné.

13. Co do nájemného uhrazeného za podnájem nebytových prostor (kancelář R. B.) souhlasí odvolací soud s konkursním soudem i v tom, že nejde o náklad, jenž by vůbec mohl být zaúčtován na „vrub“ konkursní podstaty.


II. K hotovým výdajům na cestovném.

14. Ani odvolací soud nepochybuje o tom, že zástupce věřitelů průběžně neschvaloval cestovní výdaje R. B. (jejich výši a správnost); sám zástupce věřitelů potvrdil, že nedisponuje žádnými doklady či zápisy z jednání, jež by to potvrzovaly.

15. Schválení cestovních výdajů nedokládá ani listina vyhotovená K. M. (označenou jako „bývalá členka věřitelského výboru za MOTOKOV a. s.“) 22. srpna 2018; tvrzení v této listině uvedené, podle kterého „veškeré náklady byly předem odsouhlaseny a na schůzích věřitelského výboru kontrolovány“, zpochybňuje již skutečnost, že v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce nebyl ustaven věřitelský výbor, nýbrž byl zvolen pouze zástupce věřitelů.

16. K námitce R. B. (v odvolání), že o cesty z Brna do Prahy a zpět jej požádala K. M. při osobním jednání dne 15. září 2004, odvolací soud uvádí, že z listiny, kterou R. B. k odvolání připojil, takový požadavek nevyplývá.

17. Okolnost, že zástupce věřitelů dodatečně schválil cestovní výdaje R. B. za cesty z Brna do Břeclavi a zpět a za cesty po Brně (podáním z 13. listopadu 2018), je v dané věci bez významu, když (jak správně vysvětlil konkursní soud) správnost vyúčtování hotových výdajů správce konkursní podstaty a jejich účelnost zkoumá (konkursní) soud z úřední povinnosti.

18. Konkursní soud proto správně posuzoval účelnost oněch cestovních výdajů a správně uzavřel, že účelnost těchto nákladů odvolatel neprokázal. Konkrétní tvrzení ohledně opodstatněnosti a účelnosti konaných cest neobsahuje ani odvolání.

19. Proti usnesení odvolacího soudu podal R. B. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

20. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel následovně:


I. K nákladům za pronájem kanceláře.

21. Nájemné za kancelář správce konkursní podstaty je (oproti mínění obou soudů) hotovým výdajem správce konkursní podstaty ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 písm. a/ ZKV, neboť povinnost mít faktické sídlo a kancelář jako správce konkursní podstaty je dána zákonem (§ 8 odst. 1 ZKV) a správce konkursní podstaty si zřizuje kancelář pouze za účelem výkonu funkce. O nájemném jako hotovém výdaji správce konkursní podstaty přitom hovoří Nejvyšší soud v důvodech R 22/2014.

II. K hotovým výdajům na cestovném.

22. Ohledně cestovného z Brna do Prahy a zpět ve výši 479.491,64 Kč se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované v dovolání označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu) tím, že se nevypořádal s odvolací námitkou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek odůvodnění) usnesení konkursního soudu ohledně závěru o nevěrohodnosti dokladu vystaveného K. M. (listina z 22. srpna 2018), ač jde o listinu pravou a pravdivou.

23. Odvolací soud se rovněž nevypořádal s důkazním návrhem, aby K. M. vyslechl jako svědkyni.

24. Dále se odvolací soud nevypořádal s odvolacími námitkami ohledně nepřiznání cestovného za cesty z Brna do Břeclavi a zpět ve výši 67.906,32 Kč.

25. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sb. rozh. obč.

26. Poměřováno obsahem podané dovolání zjevně směřuje proti těm částem napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech II. a IV. výroku (o neschválení označených hotových výdajů R. B. a o povinnosti R. B. zaplatit určenou částku do konkursní podstaty úpadce). Podané dovolání nadto v rovině tvrzené přípustnosti i v rovině uplatněného dovolacího důvodu žádným způsobem nebrojí proti napadenému usnesení v rozsahu týkajícím se neschválení hovorného v částce 203.035 Kč (a tedy ani proti povinnosti zaplatit hovornému odpovídající částku do konkursní podstaty úpadce).

27. V takto vytyčených mezích Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázek dovoláním předestřených. V intencích § 237 odst. 3 o. s. ř. jde v posouzení nákladu představovaného nájemným za pronájem kanceláře správce konkursní podstaty o věc dovolacím soudem neřešenou a v posouzení nákladu představovaného cestovným je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

28. Jakkoli dovolatel ohlašuje (při současném poukazu na ustanovení § 241a o. s. ř.) pouze dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (jenž tkví v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), argumentací k nevypořádaným odvolacím námitkám a k nevypořádanému důkaznímu návrhu vystihuje (způsobilý) dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).

29. Nejvyšší soud úvodem zdůrazňuje, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč.

30. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné, tedy dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím dovolacích důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř.

31. K dovoláním otevřeným otázkám pak Nejvyšší soud činí následující závěry:


I. K nákladům za pronájem kanceláře.

32. Argumentací k této otázce vystihuje dovolatel dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., přičemž pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném):

Správce podstaty
§ 8 (ZKV)

(…)

(3) Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru.

(…)


§ 29 (ZKV)

(1) Správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni.
(…)


§ 31 (ZKV)

(…)

(2) Pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou

a/ hotové výdaje a odměna správce podstaty,

b/ náklady spojené s udržováním a správou podstaty,

(…)

33. V R 22/2014 Nejvyšší soud vysvětlil, že i tam, kde v průběhu konkursního řízení dojde k „výměně“ správce konkursní podstaty, předpokládá zákon o konkursu a vyrovnání, že konečné rozhodnutí o účelnosti hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty, jež bývalý správce konkursní podstaty uspokojil v průběhu konkursního řízení z majetku konkursní podstaty, je v rukou konkursního soudu, který rozhodnutí vydává postupem podle § 29 ZKV.

34. Tamtéž dodal, že obvyklé (pravidelné) postupy konkursního soudu při rozhodování o hotových výdajích bývalého správce konkursní podstaty a jím uspokojených (z majetku konkursní podstaty) nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty ovšem selhávají tam, kde je správce konkursní podstaty zproštěn výkonu funkce právě proto, že konkursní podstatu spravoval nehospodárně nebo tam, kde taková skutečnost (nehospodárná správa konkursní podstaty) vyšla najevo poté, co správce konkursní podstaty zproštěný funkce z jiných příčin tuto funkci předá nebo má předat novému správci konkursní podstaty. Řádné správě konkursní podstaty a naplňování účelu a cíle konkursního řízení pak mohou bránit nedostatky při předání funkce (což se může projevit zjištěním nového správce konkursní podstaty, že bývalý správce konkursní podstaty vynakládal prostředky konkursní podstaty na zapravení pohledávek za konkursní podstatou nehospodárně nebo že konkursní podstatu spravoval tak, že vynaložené částky nejsou řádně doloženy).

35. Nejsou-li podle nového správce konkursní podstaty splněny předpoklady pro budoucí schválení hotových výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty, které z prostředků konkursní podstaty uspokojoval (jako pohledávky za podstatou) bývalý správce konkursní podstaty, projeví se tato okolnost zpravidla tím, že (nový) správce konkursní podstaty vede prostředky, jež byly (dle jeho mínění nehospodárně) vyplaceny z konkursní podstaty jako pohledávku vůči bývalému správci konkursní podstaty (případně též vůči osobám, jimž bývalý správce konkursní podstaty uspokojil jejich pohledávky coby náklad spojený s udržováním a správou konkursní podstaty). To ovšem pravidelně zabrání postupu podle § 29 ZKV, v jehož rámci má konečný závěr o účelnosti takového nakládání s prostředky konkursní podstaty učinit právě konkursní soud (R 22/2014).

36. Řešení této situace je plně v rukou konkursního soudu a spočívá v tom, že konkursní soud za přiměřeného (analogického) užití § 29 ZKV rozhodne o tom, zda schvaluje hotové výdaje bývalého správce konkursní podstaty a jím vynaložené náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty (nikoliv již odměnu) i před tím, než bude novým správcem konkursní podstaty podána konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty (s níž se dle § 29 odst. 1 ZKV pojí i povinnost všech dosavadních správců vyúčtovat svou odměnu a výdaje). V rozsahu, v němž se takové rozhodnutí konkursního soudu týká nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (§ 31 odst. 2 písm. b/ ZKV), pak slouží (může sloužit) coby podklad pro uplatnění takto prohospodařených částek vůči bývalému správci konkursní podstaty, není-li důvod požadovat vrácení takto odčerpaných prostředků od těch, jimž byly vyplaceny (R 22/2014).

37. V rozsahu, v němž se takové rozhodnutí konkursního soudu týká hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty (§ 31 odst. 2 písm. a/ ZKV), je zjištění, že si tento správce konkursní podstaty tyto výdaje uhradil (vyplatil) z prostředků konkursní podstaty v rozsahu převyšujícím částku schválenou konkursním soudem, důvodem k tomu, aby konkursní soud sám uložil takovému správci konkursní podstaty [usnesením, proti němuž je odvolání přípustné a jež může být součástí usnesení o (ne)schválení těchto výdajů] povinnost vyplatit je zpět do konkursní podstaty (R 22/2014). Srov. v tomto ohledu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 738/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 7, ročníku 2011, pod číslem 105. Tam obsažený závěr, podle něhož samozřejmým předpokladem poskytnutí jakékoli zálohy na budoucí plnění jejímu příjemci je, že následně dojde k jejímu zúčtování a že tam, kde výše poskytnuté zálohy nebo záloh převýší částku, na kterou příjemci záloh vznikl nárok podle poskytnutého plnění, příjemce přeplatek na záloze vrátí, je podle Nejvyššího soudu mutatis mutandis prosaditelný i ve vztahu k těm výdajům (hotovým výdajům správce konkursní podstaty), jejichž oprávněnost má být následně posvěcena (potvrzena) rozhodnutím příslušného orgánu (rozhodnutím konkursního soudu).

38. Nejvyšší soud především uvádí, že pasáž citovaná dovolatelem z R 22/2014 [„Podle skladby jednotlivých faktur (jejich textu), jde o paušalizované náklady, které by měl žalovaný vynaložit (jízdné osobními automobily) a o režijní náklady (telefon, fax, nájem kanceláře, vodné, stočné, otop), na které by měl žalovaný nárok k úhradě z konkursní podstaty dle ustanovení § 31 odst. 2 písm. b/ ZKV za předpokladu, že účtované a proplacené částky by byly skutečně vynaloženými náklady.“] není součástí právních závěrů Nejvyššího soudu; jde o pouhou reprodukci žalobních tvrzení v oné věci a jako taková je pro účely posouzení, zda nájemné je hotovým výdajem správce konkursní podstaty, argumentačně bezcenná.

39. V literatuře není pochyb o tom, že ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. a/ ZKV se rozumí hotovými výdaji správce konkursní podstaty náklady uhrazené správcem konkursní podstaty, které mají jednorázovou nebo jinak ukončenou povahu (srov. např. Zoulík, F. in: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 1998, str. 172). Jako příklad hotových výdajů správce konkursní podstaty se typově uvádějí jeho výdaje na soudní a jiné poplatky v řízeních, v nichž je účastníkem, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie (srov. např. Zelenka, J. - Maršíková, J.: Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící - komentář, 1. vydání, Praha, Linde Praha a. s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka 1998, str. 334). V soudní (konkursní) praxi se oponentura proti takto chápanému pojetí hotových výdajů rovněž nevyskytuje. Nájemné nebo podnájemné, které správce konkursní podstaty úpadce pravidelně hradí (lhostejno, zda měsíčně, čtvrtletně nebo v jiném časovém intervalu) pronajímateli nebo nájemci za pronájem nebo podnájem nebytových prostor, v nichž má sídlo, hotovým výdajem ve smyslu výše řečeného není.

40. Pro rozhodné období (R. B. uplatňuje předmětný výdaj z titulu úhrady podnájemného za září 2004 až září 2008) zákon o konkursu a vyrovnání ani vyhláška jej provádějící (vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) nespojovaly s výkonem funkce správce konkursní podstaty požadavek sídla (či sídla zapsaného ve veřejném rejstříku). Proto byl správce konkursní podstaty v soudních sporech, jež vedl jako osoba spravující konkursní podstatu konkrétního úpadce, označován sídlem jen v těch případech, v nichž se požadavek na sídlo pojil s jeho právní osobností (veřejná obchodní společnost) nebo s jeho profesním stavem (advokát). Nešlo-li o advokáta (nebo jinou fyzickou osobu, jejíž profese předepisovala sídlo), byla (měla být) fyzická osoba vykonávající funkci správce konkursní podstaty v takových sporech označována svým jménem, příjmením, povoláním, bydlištěm a funkcí [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1566/96, uveřejněné pod číslem 17/1998 Sb. rozh. obč., i bod XIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sb. rozh. obč., str. 185 (361)]. Nebytové prostory, jež má taková fyzická osoba v nájmu nebo v podnájmu za účelem výkonu funkce správce konkursní podstaty, tak mají (v rozhodné době měly) nejblíže k místu podnikání ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Smysl takového nájmu či podnájmu zjevně tkvěl právě v tom, aby fyzická osoba vykonávající funkci správce konkursní podstaty úpadce oddělila při výkonu správy (při styku s veřejností a s procesními subjekty zúčastněnými na tom kterém konkursním řízení) svůj soukromý život (bydliště) od života pracovního (představovaného správou konkursní podstaty toho kterého úpadce). Nehledě k tomu, že takové „sídlo“ či „místo podnikání“ neslouží (nemá sloužit) pouze k práci v rámci konkursního řízení jednoho (jediného) úpadce, stejně jako u jiných profesí (typicky u sídla advokáta) jde o náklad (výdaj), který si správce konkursní podstaty hradí (má hradit) ze své (konkursní) odměny. Nejde tedy zásadně (ani) o náklad spojený s udržováním a správou konkursní podstaty konkrétního úpadce (§ 31 odst. 2 písm. b/ ZKV) a dovolání potud není opodstatněné.


II. K hotovým výdajům na cestovném.

41. Argumentací k této otázce vystihuje dovolatel dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., přičemž pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu (opět ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném), přiměřeně uplatnitelná v konkursním řízení prostřednictvím ustanovení § 66a odst. 1 ZKV:

§ 120 (o. s. ř.)

(1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

(…)


§ 157 (o. s. ř.)

(…)

(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

(…)


§ 167 (o. s. ř.)

(…)

(2) Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

42. Ze spisu se podává, že R. B. v odůvodnění odvolání z 24. června 2019 (č. l. 1096-1097) k závěru konkursního soudu, že nedoložil odsouhlasení hotových výdajů na cestovném, navrhoval vyslechnout (jako svědkyni) K. M.; týž důkazní návrh tamtéž vznesl (pro případ, že nebude postačovat potvrzení vystavené K. M.) k účelnosti cest z Prahy do Brna a zpět. Odvolací soud, ač tento důkazní návrh vzal na vědomí (srov. odstavec 7. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), se s ním v důvodech svého usnesení nevypořádal (ač mu to ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř. ukládalo ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř.).

43. Ustálenou judikaturou k výkladu ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (jež určuje, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede) je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 39/1999“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 71/2009“). Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (nálezy jsou dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu).

44. Z R 39/1999 a R 71/2009 plyne, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné).

45. Konečný závěr, zda hotový výdaj správce konkursní podstaty nebo náklad uplatňovaný coby náklad spojený s udržováním a správou konkursní podstaty vůbec mohl být zúčtován „na vrub“ konkursní podstaty, nebo zda šlo o výdaj nebo náklad přemrštěný (v poměru k účelu, na který byl vynaložen), sice zůstává konkursnímu soudu [který jej činí při schvalování konečné zprávy dle § 29 ZKV nebo (v případech obdobných tomuto) za přiměřeného (analogického) užití § 29 ZKV], mimo režim ustanovení § 8 odst. 3 poslední věty ZKV má nicméně průběžné schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty věřitelským výborem (§ 11 odst. 5 ZKV) svůj význam v tom, že konkursní soud již v pozdějších fázích řízení nemá důvod zkoumat (bez dalšího) detailně podklady, na jejichž základě věřitelský výbor schválil hotový výdaj správce konkursní podstaty nebo náklad spojený s udržováním a správou podstaty (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 289/2013).

46. Z rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že otázce průběžného schvalování hotových výdajů R. B. na cestovném zástupcem věřitelů samy přisuzovaly právní význam, přičemž ale uzavřely, že ony výdaje průběžně schvalovány nebyly. Za této situace (ve shodě s označenou judikaturou) nelze míti důkaz nabízený k prokázání této skutečnosti R. B. odvolacímu soudu (svědecký výslech K. M.) za důkaz pro věc nerozhodný či bezvýznamný (a nejde ani o důkaz nezákonný). Naopak je zjevné, že výslech K. M. mohl přinejmenším přispět k objasnění nesrovnalostí, pro něž (případně) neshledaly soudy věrohodnou listinu, kterou K. M. průběžné schvalování těchto výdajů potvrzovala. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v napadeném usnesení sám nenabízí vysvětlení k tomu, že označený důkazní návrh pominul (srov. odstavec 42. výše), Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací řízení je v dotčeném ohledu postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovolání je tedy zčásti opodstatněné.

47. Jelikož napadené rozhodnutí neobstálo (pro opomenutý důkaz) ve vztahu k otázce (ne)schválení výdajů na cestovném v celkové výši 550.398,33 Kč, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), je v dotčeném rozsahu (tedy v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v té části bodu II. výroku, kterou konkursní soud neschválil hotové výdaje na cestovném v celkové výši 550.398,33 Kč a v té části závislého bodu IV. výroku, kterou konkursní soud uložil R. B. zaplatit do konkursní podstaty úpadce částku 550.398,33 Kč) zrušil a ve zrušeném rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).

48. Ve zbývajícím rozsahu (tedy v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v té části bodu II. výroku, kterou konkursní soud neschválil náklady za pronájem kanceláře R. B. ve výši 512.975 Kč), Nejvyšší soud dovolání zamítl jako nedůvodné (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů