// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 14.01.2021
Odvolání insolvenčního správce proti usnesení o schválení konečné zprávy
Jako „insolvenčnímu správci“ přiznává ustanovení § 304 odst. 6 insolvenčního zákona bývalému (odvolanému, zproštěnému) insolvenčnímu správci dlužníka legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy jen v rozsahu výroků týkajících se (ne)schválení jeho odměny a výdajů. Ve zbývajícím rozsahu má bývalý insolvenční správce dlužníka právo odvolat se proti usnesení o schválení konečné zprávy za stejných podmínek jako jiní dlužníkovi věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 53/2019, ze dne 30. 10. 2020
Dotčené předpisy: § 304 IZ
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 13. září 2018, č. j. KSPA 44 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“):
Schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (dále jen „konečná zpráva“), podle které činí:
a/ příjmy majetkové podstaty 759 908,50 Kč,
b/ výdaje z majetkové podstaty 759 908,50 Kč, z toho:
- odměna insolvenčního správce celkem 82 491 Kč [pro JUDr. M. L., LL.M., Ph.D. (bývalého insolvenčního správce dlužníka, dále jen „M. L.“) 15 730 Kč a pro P. B. (dále jen „P. B.“) 66 761 Kč],
- hotové výdaje insolvenčního správce celkem 1 715,33 Kč (M. L. 330,33 Kč a P. B. 1 385,00 Kč),
- vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení 48 688,17 Kč,
- náklady spojené se zpeněžením, udržováním a správou majetkové podstaty 41 118,00 Kč,
- plnění zajištěnému věřiteli 585 896,00 Kč.
Zůstatek k rozdělení mezi věřitele 0 Kč.
[2] K odvolání M. L. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal M. L. dovolání, namítaje, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozhodnutí „související“ a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Insolvenční správce P. B. považuje napadené usnesení za správné a navrhuje dovolání odmítnout nebo zamítnout jako nedůvodné.
[5] Dlužník navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
[6] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
[7] Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
[8] Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu o schválení odměny M. L., které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[9] V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatel nesouhlasí s přiznanou výší jeho odměny v rozsahu částky 38 720 Kč [rozdíl mezi dovolatelem požadovanou částkou 54 450 Kč (vyúčtování odměny M. L. z 20. března 2015, B-12) a insolvenčním soudem přiznanou částkou 15 730 Kč]; napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
[10] Závěr, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. [včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/ (dříve písmene d/) tohoto ustanovení] přijal Nejvyšší soud např. již v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněném pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. To, že se limit 50 000 Kč obsažený v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. prosazuje i ve vztahu k výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního soudu o určení (respektive schválení) odměny insolvenčního správce (nebo zálohy na ni) a jeho nákladů, potvrzují též rozhodnutí Nejvyššího soudu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 45/2015, 29 NSČR 81/2016, 29 NSČR 89/2016, 29 NSČR 184/2016, 29 NSČR 223/2016 nebo ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 197/2017.
[11] Dovolání ve zbylém rozsahu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
[12] Učinil tak proto, že prostřednictvím podaného dovolání dovolatel nemůže dosáhnout pro sebe lepšího výsledku; kdyby totiž Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, musel by z úřední povinnosti přihlédnout též k vadě, kterou je zatíženo řízení před odvolacím soudem (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel je věřitelem s pohledávkou za majetkovou podstatou, který nepodal námitky proti konečné zprávě (dle obsahu spisu proti konečné zprávě nebyly vzneseny žádné námitky). Není proto ve smyslu § 304 odst. 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném v době vydání napadeného usnesení i usnesení o schválení konečné zprávy, osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení, jímž insolvenční soud tuto konečnou zprávu schválil. Jinak řečeno, jako „insolvenčnímu správci“ přiznává ustanovení § 304 odst. 6 insolvenčního zákona bývalému (odvolanému, zproštěnému) insolvenčnímu správci dlužníka legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy jen v rozsahu výroků týkajících se (ne)schválení jeho odměny a výdajů. Ve zbývajícím rozsahu má bývalý insolvenční správce dlužníka právo odvolat se proti usnesení o schválení konečné zprávy za stejných podmínek jako jiní dlužníkovi věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou. Projednal-li odvolací soud odvolání M. L. nad rámec výroku o odměně a hotových výdajích M. L. věcně (namísto toho, aby je v souladu s § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítl proto, že bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn), přiznal M. L. více procesních práv, než mu náleželo. Jediným výsledkem dovolacího řízení by tak mohl být pouze závěr, že odvolací soud neměl odvolání M. L. nad rámec výroku o jeho odměně a hotových výdajích věcně vůbec projednat. K tomu srov. obdobné závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 12. srpna 2020, sen. zn. 29 NSČR 3/2019.
[13] Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo. Insolvenční soud usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. KSPA 44 INS XY, zrušil konkurs na majetek dlužníka a usnesením ze dne 8. srpna 2019, č. j. KSPA 44 INS XY, zprostil insolvenčního správce funkce. Tuto okolnost však Nejvyšší soud neměl za překážku, která by bránila zabývat se podaným dovoláním v této věci.
Autor: -mha-