// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 10.02.2020

Právní důsledky odstoupení jednatele z funkce v nevhodné době

I. Člen (voleného) orgánu obchodní korporace nesmí porušit povinnost jednat s péčí řádného hospodáře ani při jednání, jímž ze své vůle ukončuje své působení ve funkci, jež mu povinnost péče řádného hospodáře založila. Porušení zákazu odstoupit z funkce člena (voleného) orgánu obchodní korporace v době pro korporaci nevhodné je porušením povinnosti péče řádného hospodáře, a zásadně má proto za následek vznik povinnosti k náhradě újmy vzniklé odstoupením v nevhodné době.

II. Názor odvolacího soudu, podle něhož smysl a účel § 59 odst. 5 věty druhé z. o. k. vyžaduje, aby porušení v tomto ustanovení obsaženého zákazu mělo za následek neplatnost odstoupení z funkce jednatele, Nejvyšší soud nesdílí.

Smysl a účel zákazu odstoupit v nevhodnou dobu (zásadně) nevyžaduje, aby právní jednání (odstoupení) učiněné v rozporu s tímto zákazem bylo neplatné. Odstoupí-li člen (voleného) orgánu obchodní korporace ze své funkce, je zřejmé, že (přinejmenším implicitně) vycházel z toho, že tak nečiní v době pro obchodní korporaci nevhodné. Posoudí-li si tuto otázku obchodní korporace (či její jediný společník, jak tomu bylo v projednávané věci) odlišně, vznikne zpravidla mezi touto korporací (jejím jediným společníkem) a odstoupivším členem voleného orgánu spor, přičemž nelze očekávat, že po dobu jeho trvání bude odstoupivší člen svoji funkci vykonávat. Závěr o neplatnosti odstoupení na tom ničeho nezmění; cíle sledovaného ustanovením § 59 odst. 5 větou druhou z. o. k. (totiž aby v daném období dotčený člen voleného orgánu setrval ve funkci a plnil své povinnosti z této funkce plynoucí) nebude posouzením odstoupení jako neplatného dosaženo.

III. Účelem úpravy odstoupení člena (voleného) orgánu obchodní korporace obsažené v § 59 odst. 5 z. o. k. je na jedné straně umožnit orgánům či členům orgánů společnosti, aby mohli odstoupit z funkce bez toho, že by jim v tom společnost mohla zabránit, ať již aktivním jednáním nebo nečinností, na druhé straně pak ochránit společnost před tím, že statutární orgán nebo jeho člen ukončí funkci ze dne na den, aniž by dal společnosti přiměřený čas k tomu, aby si za něj mohla najít adekvátní náhradu; takový postup by totiž v konkrétním případě mohl zcela ochromit činnost společnosti. Oba uvedené cíle jsou rovnocenné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3367/2018, ze dne 20. 11. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 59 odst. 5 z. o. k.
§ 580 o. z.

Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze (dále též jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. C 174922/RD101/MSPH, Fj 320149/2017/MSPH, odmítl návrh na změnu zápisu ze dne 17. 9. 2017, vedený pod Fj 320149/2017/MSPH (výrok I.), a rozhodl o vrácení soudního poplatku navrhovateli (výrok II.).

[2] Postupoval tak proto, že navrhovatel (jednatel společnosti N.; dále též jen „společnost“) i přes výzvu rejstříkového soudu učiněnou usnesením ze dne 26. 9. 2017, č. j. C 174922/RD98/MSPH-203, Fj 320149/2017/MSPH, nedoložil k návrhu - jímž se domáhal výmazu své osoby z obchodního rejstříku, neboť odstoupil z funkce jednatele společnosti - prohlášení jediného společníka D., identifikační číslo osoby XY (dále jen „jediný společník“), o tom, že navrhovatel neodstoupil z funkce v dobu pro obchodní korporaci nevhodnou ve smyslu § 59 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“). Jediný společník přitom soudu již dne 23. 6. 2016 sdělil, že navrhovatel odstoupil z funkce jednatele v nevhodné době.

[3] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) Společnost byla rozhodnutím jediného společníka ze dne 22. 12. 2015 zrušena s likvidací, likvidátorem společnosti byl jmenován JUDr. Adam Daněk (dále jen „A. D.“ či „likvidátor“).

2) Navrhovatel adresoval dne 26. 3. 2016 jedinému společníkovi odstoupení z funkce člena statutárního orgánu v několika společnostech, mezi nimi i z funkce jednatele v N.

3) Členka představenstva jediného společníka K. Š. (dále jen „K. Š.“) na odstoupení reagovala dopisem ze dne 30. 3. 2016 adresovaným navrhovateli, v němž se proti odstoupení ohradila a s obecným odkazem na navrhovateli známé povědomí o finanční situaci a celkovém hospodářském stavu všech odstoupením dotčených společností a o restrukturalizaci „skupiny D.“ konstatovala, že považuje odstoupení za neplatné, neboť bylo učiněno ve zcela nevhodné době. Zároveň navrhovatele vyzvala, aby řádně pokračoval ve výkonu funkce statutárního orgánu dotčených společností.

4) V navazující komunikaci mezi navrhovatelem a K. Š., v níž si obě strany stály za svými stanovisky, jmenovaná argumentovala i odstoupením A. D. z funkce likvidátora společnosti, zaslaným jedinému společníku dne 30. 3. 2016, jež mělo být dalším důvodem, pro nějž byla doba, kdy navrhovatel odstoupil z funkce, nevhodná.

5) Usnesením ze dne 30. 6. 2016, č. j. C 174922/RD70/MSPH-148, Fj 193792/2016/MSPH, Městský soud v Praze vymazal zápis A. D. coby likvidátora společnosti z obchodního rejstříku.

[5] Odvolací soud nejprve uvedl, že zanikla-li likvidátorovi právnické osoby funkce a dosud nebyl příslušným orgánem právnické osoby povolán likvidátor nový, podle § 189 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vykonávají působnost likvidátora všichni členové jejího statutárního orgánu. Tak tomu bylo i v projednávané věci, v níž jediný společník po odstoupení likvidátora nového nepovolal, pročež působnost likvidátora vykonával navrhovatel.

[6] „Primární zájem společnosti za této situace spočívá v řádném pokračování likvidace (…) z tohoto důvodu je třeba přisvědčit soudu prvního stupně, že navrhovatel odstoupil ze své funkce jednatele v době pro společnost nevhodné, neboť právě z titulu výkonu funkce jednatele na něj přešla působnost likvidátora“, dovodil odvolací soud.

[7] Důsledky porušení zákazu obsaženého v § 59 odst. 5 větě druhé z. o. k. zákon dle názoru odvolacího soudu „výslovně neupravuje a ponechává prostor pro zvážení aplikace v úvahu připadajících institutů - absolutní neplatnosti odstoupení z funkce, jeho relativní neplatnosti či povinnosti k náhradě případné újmy.“

[8] Podle odvolacího soudu je v projednávané věci právním následkem porušení zákazu odstoupit v nevhodnou dobu absolutní neplatnost odstoupení navrhovatele z funkce jednatele pro rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z., neboť smysl a účel zákona spočívající v řádném pokračování likvidace společnosti do doby, než jediný společník povolá nového likvidátora či než likvidátora jmenuje soud, dovození neplatnosti odstoupení vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. je soud povinen k této neplatnosti „bez dalšího“ přihlédnout.

[9] Jelikož odstoupení navrhovatele z funkce není platné, nemohla být společnost v prodlení s podáním návrhu na výmaz osoby jednatele z obchodního rejstříku, a není tak dána aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu podle § 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“); proto bylo na místě odmítnutí návrhu podle § 86 písm. a) z. v. r. [nikoli dle písm. e), jak učinil rejstříkový soud], uzavřel dovolací soud.

[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že (posuzováno podle obsahu dovolání) napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, a sice:

1) jaký je (právní) důsledek odstoupení jednatele z funkce v době, která je pro obchodní společnost nevhodná, a

2) k jakému okamžiku se posuzuje platnost odstoupení z funkce jednatele.

[11] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[12] Podle dovolatele odvolací soud nesprávně dovodil absolutní neplatnost jeho odstoupení z funkce; tuto otázku překvapivě posoudil i v rozporu s vlastní judikaturou (usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 7 Cmo 204/2016), aniž by odchylku přesvědčivě odůvodnil. Jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé (k tomu dovolatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16).

[13] Důsledkem odstoupení jednatele z funkce v nevhodnou dobu není podle přesvědčení dovolatele (opřeného o názory odborné literatury) neplatnost tohoto právního jednání, natož pak neplatnost absolutní, neboť to smysl a účel zákona nevyžaduje.

[14] Dovolatel, zdůrazňuje konkrétní skutkové okolnosti projednávané věci, uvádí, že ze zakladatelské listiny společnosti plyne, že má mít vždy dva jednatele, jediný společník však druhého jednatele společnosti nejmenoval, čímž sám svou nečinností vytvořil stav, který odvolací soud vyhodnotil jako nevhodnou dobu. Ačkoli dovolatel odstoupil z funkce již 26. 3. 2016, jediný společník je nadále nečinný a stav, který odvolací soud posoudil k tíži dovolatele jako překážku v jeho platném odstoupení, již přes dva roky ve společnosti udržuje. Nadto nebylo prokázáno, že má společnost jakýkoli majetek či závazky, které by bylo nutné v rámci likvidace vypořádat; bez toho nelze dovodit, že by odstoupení dovolatele bránilo v pokračování likvidace.

[15] Nevhodná doba musí být z povahy věci obdobím dočasným, tj. přechodným, nikoli obdobím trvajícím měsíce či dokonce roky, jak je tomu v projednávané věci. Znemožnění odstoupení z funkce po tak dlouhou dobu by bylo dle názoru dovolatele v rozporu se zákazem nucených prací či služeb zakotveným v čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

[16] Podle dovolatele navíc odvolací soud nezohlednil, že nevhodná doba v době jeho odstoupení ještě nenastala. Odstoupení zaslal společnosti elektronicky 26. 3. 2016, zatímco likvidátor odstoupil ze své funkce až 30. 3. 2016; oznámení dovolatele o odstoupení se tudíž dostalo do sféry dispozice společnosti dříve než oznámení likvidátora. Na dovolatele tak působnost likvidátora nepřešla, neboť odstoupil z funkce dříve než A. D.

[17] Odvolací soud opomenul rozlišit okamžik uskutečnění právního jednání (odstoupení) od okamžiku, kdy nastaly jeho účinky (dle § 59 odst. 5 z. o. k. uplynutím jednoho měsíce od doručení odstoupení jedinému společníku). Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že jednatel nesmí v nevhodné době odstoupit, tj. uskutečnit právní jednání; to, že měsíční doba, po které nastanou účinky odstoupení, uplyne až v době pro společnost nevhodné (jež nastala po odstoupení jednatele z funkce), není pro posouzení porušení zákazu stanoveného citovaným ustanovením rozhodné.

[18] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení otázky právních důsledků odstoupení člena (voleného) orgánu obchodní korporace v době, která je pro obchodní korporaci nevhodná, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

[19] Dovolání je i důvodné.

[20] Podle § 59 odst. 5 z. o. k. člen orgánu obchodní korporace může ze své funkce odstoupit. Nesmí tak však učinit v době, která je pro obchodní korporaci nevhodná. Neurčuje-li společenská smlouva nebo smlouva o výkonu funkce jinak, oznámí odstupující člen své odstoupení orgánu, který jej zvolil, a jeho funkce končí uplynutím jednoho měsíce od doručení tohoto oznámení, neschválí-li příslušný orgán obchodní korporace na žádost odstupujícího jiný okamžik zániku funkce. Je-li tímto orgánem jediný společník, skončí funkce uplynutím jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o odstoupení z funkce jedinému společníkovi, neujednají-li jiný okamžik zániku funkce.

[21] Odvolacímu soudu je možné přitakat potud, že zákon výslovně neupravuje důsledky porušení zákazu podle § 59 odst. 5 věty druhé z. o. k. a ponechává prostor pro zvážení aplikace institutů neplatnosti odstoupení z funkce, či odpovědnosti za újmu vzniklou odstoupením v nevhodné době.

[22] Občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2014 stanoví, že právní jednání odporující zákonu je neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona (viz § 580 odst. 1 o. z.; srov. i závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, uveřejněného pod číslem 43/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i základní pravidlo zakotvené v § 574 o. z., podle něhož je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné).

[23] Názor odvolacího soudu, podle něhož smysl a účel § 59 odst. 5 věty druhé z. o. k. vyžaduje, aby porušení v tomto ustanovení obsaženého zákazu mělo za následek neplatnost odstoupení z funkce jednatele, Nejvyšší soud nesdílí.

[24] Již při výkladu úpravy odstoupení člena statutárního či jiného orgánu obchodní společnosti obsažené v § 66 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účelem ustanovení § 66 odst. 1 obch. zák. je na jedné straně umožnit orgánům či členům orgánů společnosti, aby mohli odstoupit z funkce bez toho, že by jim v tom společnost mohla zabránit, ať již aktivním jednáním nebo nečinností, na druhé straně pak ochránit společnost před tím, že statutární orgán nebo jeho člen ukončí funkci ze dne na den, aniž by dal společnosti přiměřený čas k tomu, aby si za něj mohla najít adekvátní náhradu; takový postup by totiž v konkrétním případě mohl zcela ochromit činnost společnosti. Oba uvedené cíle jsou rovnocenné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2003, a ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 1549/2005).

[25] Účel úpravy odstoupení člena (voleného) orgánu obchodní korporace obsažené v § 59 odst. 5 z. o. k. je totožný.

[26] Člen (voleného) orgánu obchodní korporace je při výkonu své funkce povinen jednat s péčí řádného hospodáře (§ 159 o. z. a § 51 a násl. z. o. k.); to platí i pro odstoupení z funkce. Smyslem úpravy § 59 odst. 5 z. o. k. je vztáhnout povinnost člena orgánu jednat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře (a jeho odpovědnost za náhradu případné újmy způsobené porušením této povinnosti) i na proces jeho odstoupení z funkce. Jinak řečeno, člen (voleného) orgánu obchodní korporace nesmí porušit povinnost jednat s péčí řádného hospodáře ani při jednání, jímž ze své vůle ukončuje své působení ve funkci, jež mu povinnost péče řádného hospodáře založila.

[27] Porušení zákazu odstoupit z funkce člena (voleného) orgánu obchodní korporace v době pro korporaci nevhodné je porušením povinnosti péče řádného hospodáře, a zásadně má proto za následek vznik povinnosti k náhradě újmy vzniklé odstoupením v nevhodné době.

[28] Smysl a účel zákazu odstoupit v nevhodnou dobu (zásadně) nevyžaduje, aby právní jednání (odstoupení) učiněné v rozporu s tímto zákazem bylo neplatné. Odstoupí-li člen (voleného) orgánu obchodní korporace ze své funkce, je zřejmé, že (přinejmenším implicitně) vycházel z toho, že tak nečiní v době pro obchodní korporaci nevhodné. Posoudí-li si tuto otázku obchodní korporace (či její jediný společník, jak tomu bylo v projednávané věci) odlišně, vznikne zpravidla mezi touto korporací (jejím jediným společníkem) a odstoupivším členem voleného orgánu spor, přičemž nelze očekávat, že po dobu jeho trvání bude odstoupivší člen svoji funkci vykonávat. Závěr o neplatnosti odstoupení na tom ničeho nezmění; cíle sledovaného ustanovením § 59 odst. 5 větou druhou z. o. k. (totiž aby v daném období dotčený člen voleného orgánu setrval ve funkci a plnil své povinnosti z této funkce plynoucí) nebude posouzením odstoupení jako neplatného dosaženo.

[29] V právní teorii srov. shodně Štenglová, I.: K některým způsobům ukončení výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace, Sborník mezinárodní konference XXIII. Karlovarské právnické dny, Karlovy Vary: Leges, 2015, s. 307, či Josková, L. Odstoupení z funkce v nevhodnou dobu. Rekodifikace & Praxe 2015, č. 7.

[30] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel ze své funkce jednatele společnosti neodstoupil platně, společnosti tudíž nevznikla povinnost podat návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku, a dovolatel proto není aktivně věcně legitimován k podání návrhu podle § 11 odst. 3 z. v. r., není správný.

[31] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se – vzhledem k závěru, že důsledkem odstoupení z funkce člena (voleného) orgánu obchodní korporace v době, která je pro korporaci nevhodná, zásadně není neplatnost odstoupení – musel zabývat další v dovolání vymezenou otázkou, usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[32] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů