// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 12.12.2019

Souhlas valné hromady se smlouvami, jimiž se fakticky převádí podnik

I. Převáděla-li společnost s ručením omezeným svůj podnik na jinou osobu, byl podle § 67a obch. zák. k účinnosti smlouvy o převodu podniku nezbytný souhlas valné hromady společnosti. Souhlasu valné hromady podléhaly také transakce, jimiž v souhrnu dochází (fakticky) k převodu podniku. Jinými slovy, jednatelé se povinnosti předložit převod ke schválení valné hromadě nevyhnou pouze tím, že převod podniku „rozloží“ do více smluv.

II. V projednávané věci se odvolací soud v rozporu s § 266 obch. zák. dostatečně nezabýval úmyslem stran kupní smlouvy při jejím uzavření a nepřihlédl ke všem souvisejícím okolnostem ani k následnému chování stran smlouvy (uzavírání dalších smluv v blízké časové a věcné souvislosti).

Skutečnost, že si prodávající společnost ponechala část skladových zásob, které postupně rozprodávala, jakož i část movitého majetku, neukončila svou činnost a vedla dál své účetnictví, sama o sobě (pro účely aplikace § 67a obch. zák.) nevylučuje, že účelem komplexu smluv bylo převést fakticky celý podnik prodávající, mohla-li jej právě v důsledku uzavření celého komplexu smluv provozovat obdobným způsobem v odpovídajícím rozsahu kupující.

Za řádné vypořádání se s námitkou faktického převodu podniku nelze považovat pouhé konstatování odvolacího soudu o „shodném tvrzení“ prodávající a kupující, podle něhož neměly v úmyslu převést podnik ani jeho část, neboť uskutečnily pouze prodej „zbytných aktiv“ v rámci nutné restrukturalizace majetku a závazků prodávající. Toto tvrzení, k němuž nebylo vedeno žádné dokazování, je v přímém rozporu s dalšími skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, podle nichž došlo k prodeji nejen nemovitostí, jakož i k převodu ochranných známek, telefonních čísel, části skladových zásob, pohledávek a závazků, know-how a obchodních kontaktů z prodávající na kupující a k uzavření pracovněprávních vztahů s jejími zaměstnanci (tj. v podstatě k převodu všech složek podnikání ve smyslu § 5 obch. zák. - hmotné, nehmotné i osobní).

Doposud zjištěný skutkový stav tak nasvědčuje tomu, že účelem komplexu smluv bylo převést fakticky celý podnik prodávající. Uzavřel-li odvolací soud za dané skutkové situace, že tomu tak nebylo a že k účinnosti předmětné kupní smlouvy o prodeji nemovitostí nebylo zapotřebí souhlasu valné hromady prodávající, je jeho právní posouzení věci nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1730/2019, ze dne 28. 8. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 5 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 67a obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 266 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 476 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, č. j. 30 C 118/2011-865, zamítl žalobu o určení, že žalovaná 1) je vlastníkem pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba - budova č. p. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY v obci XY, katastrálním území XY (dále společně též jen „nemovitosti“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. až IV.) a státu (výrok V.).

[2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 6. 2015, č. j. 30 C 118/2011-625, jímž bylo žalobě vyhověno, Krajský soud v Hradci Králové zrušil usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. 47 Co 299/2015-699, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 699 Nejvyšší soud odmítl pro vady usnesením ze dne 18. 9. 2017, č. j. 27 Cdo 1406/2017-748.

[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Žalobce je jednatelem žalované 1) a zároveň jejím společníkem s 50% obchodním podílem.

2) Žalovaná 1) jednající prostřednictvím svého druhého jednatele J. J. (vedlejšího účastníka) prodala dvěma kupními smlouvami ze dne 30. 5. 2011 společnosti COSCORE CZ s. r. o. (nynější druhé žalované) předmětné nemovitosti za kupní cenu 5.000.000 Kč, jakož i své další nemovitosti v katastrálním území XY za kupní cenu 15.000.000 Kč.

3) Obě shora označené kupní smlouvy byly součástí komplexu vzájemně provázaných dohod uzavřených mezi žalovanými, jimiž „v polovině roku 2011“ veškerá práva a závazky „fakticky přešly“ z žalované 1) na žalovanou 2), což obě žalované oznámily svým věřitelům. Žalovaná 2) nabyla vlastnická práva k nemovitostem v XY a ve XY, práva k ochranným známkám, vstoupila do leasingových smluv ohledně automobilů do té doby užívaných žalovanou 1), začala používat nejméně 15 telefonních čísel obsahujících kontakty na žalovanou 1), navázala pracovněprávní vztahy s nejméně polovinou zaměstnanců žalované 1), obchodní zástupci žalované 1) začali vykonávat činnost pro žalovanou 2).

4) Žalovaná 1) „ke konci roku 2011“ vlastnila zásoby v hodnotě 4.869.000 Kč, evidovala dlouhodobý majetek v hodnotě 147.000 Kč, „evidovala dlouhodobé i krátkodobé pohledávky i krátkodobý finanční majetek v penězích i na účtech bank“.

5) Mezi žalovanými nedošlo k uzavření písemné smlouvy označené jako smlouva o prodeji podniku či smlouva o prodeji části podniku.

[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně - vázán rozsahem dokazování vymezeným odvolacím soudem v jeho kasačním rozhodnutí na č. l. 699 a jeho závazným právním názorem - uzavřel, že vzhledem k hodnotě aktiv, které žalované 1) zůstaly po prodeji nemovitostí smlouvami z 30. 5. 2011 [viz pododstavec 4) výše], nedošlo mezi žalovanými k prodeji podniku jako věci hromadné ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Následně soud prvního stupně podrobně vysvětlil, proč převodem nemovitostí nedošlo k prodeji části podniku ve smyslu § 67a a § 487 obch. zák.

[5] Jelikož k uzavření písemné smlouvy o převodu podniku či části podniku žalované 1) nedošlo a žalobci se „nepodařilo prokázat“ ani „faktický převod“ jejího podniku či části podniku, k platnosti převodu nemovitostí na žalovanou 2) nebylo podle soudu prvního stupně zapotřebí souhlasu valné hromady žalované 1), jak stanoví § 67a obch. zák.

[6] K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).

[7] Podle odvolacího soudu žalobce neprokázal, že mezi žalovanými došlo k prodeji podniku v souladu s § 476 obch. zák., neboť „nebylo prokázáno, že byl převáděn podnik jako hromadná věc. Po prodeji předmětných nemovitostí zůstaly v majetku žalované 1) zásoby o hodnotě 4.000.000 Kč a další majetek.“

[8] Následně se odvolací soud podrobně zabýval tím, zda mohlo převodem vlastnického práva k nemovitostem dojít k prodeji části podniku žalované 1), neboť žalobce tvrdil, že tyto nemovitosti představovaly „samostatné středisko XY“. Odvolací soud uzavřel, že k převodu části podniku uzavřením kupní smlouvy ze dne 30. 5. 2011 dojít nemohlo, neboť o nemovitostech nebylo samostatně účtováno (nepředstavovaly samostatnou účetní jednotku).

[9] Závěrem odvolací soud zdůraznil, že obě žalované v řízení „shodně tvrdily“, že neměly v úmyslu převést na žalovanou 2) podnik žalované 1) ani jeho část; šlo o prodej „zbytných aktiv“ při restrukturalizaci majetku a závazků žalované 1) potřebné pro to, aby mohl být zachován provoz podniku žalované 1) a jeho další rozvoj za situace, kdy jí hrozil úpadek.

[10] Odvolací soud tak potvrdil závěr soudu prvního stupně o tom, že k platnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí nebylo zapotřebí souhlasu valné hromady žalované 1), jako věcně správný.

[11] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že jím změní rozsudek soudu prvního stupně na žalobě vyhovující, tj. určí, že žalovaná 1) je vlastníkem nemovitostí, případně aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[12] Dovolatel předně namítá, že žalovaná 1) uzavřela s žalovanou 2) „komplex zdánlivě neprovázaných smluv“, jimiž na žalovanou 2) fakticky převedla svůj podnik, k čemuž však v rozporu s § 67a obch. zák. neměla potřebný souhlas své valné hromady.

[13] Součástí uvedeného komplexu smluv byly:

­ kupní smlouva z 30. 5. 2011 (V 3353/2011-610) o prodeji nemovitostí v katastrálním území XY (jež jsou předmětem tohoto řízení),
­ kupní smlouva z 30. 5. 2011 o prodeji všech nemovitostí žalované 1) v katastrálním území XY,

­ smlouva o převodu ochranné známky, číslo spisu 185966,

­ smlouva o převodu ochranné známky, číslo spisu 463755,

­ smlouva o převodu (portaci) telefonních čísel,

­ smlouva o převodu skladových zásob žalované 1),

­ smlouva o převodu pohledávek a závazků žalované 1) z velkoobchodních smluv,

­ smlouva o převodu know-how,

­ smlouva o převodu obchodních kontaktů žalované 1).

[14] Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že neposuzoval všechny jím uvedené smlouvy v jejich souhrnu a zabýval se pouze izolovaně kupní smlouvou o převodu sporných nemovitostí ze dne 30. 5. 2011, přičemž se spokojil s ryze formalistickým konstatováním, že žalované neuzavřely žádnou písemnou smlouvu označenou jako smlouva o převodu podniku, resp. části podniku.

[15] Tím se odvolací soud dle názoru dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu o výkladu právních úkonů, a to zejména rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, a ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3486/2014.

[16] Neexistence úmyslu obou žalovaných převést na žalovanou 2) podnik nebo jeho část žalované 1) nebyla podle dovolatele v řízení prokázána. Odvolací soud vyšel pouze ze „shodných tvrzení“ obou žalovaných, že takový úmysl neměly; v této situaci však § 120 odst. 3 o. s. ř. aplikovat nelze, neboť za svá skutková zjištění může soud vzít toliko shodná tvrzení protistran sporu, nikoli účastníků řízení stojících na téže straně. Otázka aplikace citovaného ustanovení na tvrzení účastníků na téže straně sporu nebyla podle dovolatele v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, resp. se rozchází s východisky rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1478/2002, uveřejněného pod číslem 76/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[17] A konečně, dovolatel navrhuje, aby dovolací soud posoudil otázku definice „části podniku“ ve smyslu § 67a obch. zák. odlišně od své dosavadní rozhodovací praxe (vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4773/2008), a to tak, že oddělené účtování netvoří podmínku existence části podniku coby způsobilého předmětu smlouvy o prodeji části podniku.

[18] Rozhodné hmotné právo se podává z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.

[19] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení otázky použití úpravy § 67a obch. zák. na komplex smluv, jimiž byl v souhrnu fakticky převeden podnik společnosti s ručením omezeným, jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.

[20] Dovolání je i důvodné.

[21] Podle § 5 obch. zák. se podnikem pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit (odstavec 1). Podnik je věc hromadná. Na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku (odstavec 2).

[22] Z § 67a obch. zák. plyne, že ke smlouvě, na jejímž základě dochází k převodu podniku nebo jeho části, ke smlouvě o nájmu podniku nebo jeho části a ke smlouvě zřizující zástavní právo k podniku nebo jeho části musí být udělen souhlas společníků nebo valné hromady.

[23] Podle § 266 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odstavec 3).

[24] Z § 476 obch. zák. plyne, že smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu (odstavec 1). Smlouva vyžaduje písemnou formu (odstavec 2)

[25] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 5 obch. zák. k definici pojmu „podnik“ se podává:

1) Podnik je věc hromadná, tj. soubor věcí, které tvoří jediný předmět právních vztahů, neboť je s nimi nakládáno jako s jedním celkem, a to podle okolností hospodářsky nedílným nebo dělitelným. Jako věc hromadná má podnik ze své podstaty dynamický charakter; jeho skladba i hodnota se v důsledku provozu v čase nutně mění, aniž by to mělo samo o sobě za následek, že již nejde o týž podnik.

2) Podnik je pojímán jako ucelený a organizovaný soubor hmotné, nehmotné a osobní složky podnikání.

3) Jednotlivé složky podniku patří podnikateli, a buď slouží jeho podnikání, nebo alespoň vzhledem k své povaze tomuto účelu sloužit mají. Hmotnou složku podniku představují budovy, stroje, materiál a jiné věci. Osobní složka záleží především v úrovni podnikatele, řídících pracovníků a ve struktuře, kvalifikaci a zkušenostech zaměstnanců, jakož i jiných osob podílejících se na podnikání. Nehmotná složka je tvořena právy a jinými majetkovými hodnotami. Jde zejména o pohledávky, obchodní firmu, obchodní tajemství, klientelu, ochrannou známku, průmyslový vzor, umístění podniku, prodejnost výrobků. Hodnota podniku je určena jako souhrn ohodnocení všech jeho složek.

4) Ze zákonné definice podniku nelze ovšem dovodit, že pojmovou náležitostí podniku je přítomnost všech těchto složek podnikání, není proto vyloučeno, že určitý podnik
- vzhledem ke specifikům příslušného podnikání - nebude všechny tyto komponenty obsahovat.

5) Převádí-li se podnik na základě smlouvy o prodeji podniku podle § 476 a násl. obch. zák., převádí se jako celek, resp. jako soubor všech hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání.

[26] K tomu viz za mnohá rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 891/2005, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 37/2010, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4625/2014, ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2630/2017, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5095/2015, uveřejněný pod číslem 19/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4665/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3256/2017.

[27] Převádí-li společnost s ručením omezeným svůj podnik na jinou osobu, je podle § 67a obch. zák. k účinnosti smlouvy o převodu podniku nezbytný souhlas valné hromady společnosti [viz i § 125 odst. 1 písm. j) obch. zák.]. Souhlasu valné hromady podléhají také transakce, jimiž v souhrnu dochází (fakticky) k převodu podniku. Jinými slovy, jednatelé se povinnosti předložit převod ke schválení valné hromadě nevyhnou pouze tím, že převod podniku „rozloží“ do více smluv (srov. přiměřeně odstavec 31 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018).

[28] V projednávané věci se odvolací soud dostatečně nezabýval tvrzením dovolatele, podle něhož kupní smlouva o prodeji nemovitostí byla pouze jednou z dílčích smluv, jimiž došlo - v jejich souhrnu - k převodu podniku žalované 1) na žalovanou 2), což měly obě žalované od počátku v úmyslu. V rozporu s § 266 obch. zák. se nezabýval úmyslem stran kupní smlouvy při jejím uzavření a nepřihlédl ke všem souvisejícím okolnostem ani k následnému chování stran smlouvy (uzavírání dalších smluv v blízké časové a věcné souvislosti) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5845/2017, a judikaturu v něm citovanou].

[29] Skutečnost, že si žalovaná 1) ponechala část skladových zásob, které postupně rozprodávala, jakož i část movitého majetku, neukončila svou činnost a vedla dál své účetnictví, sama o sobě (pro účely aplikace § 67a obch. zák.) nevylučuje, že účelem komplexu smluv bylo převést fakticky celý podnik žalované 1), mohla-li jej po roce 2011 právě v důsledku uzavření celého komplexu smluv provozovat obdobným způsobem v odpovídajícím rozsahu žalovaná 2).

[30] Za řádné vypořádání se s námitkou faktického převodu podniku žalované 1) nelze považovat pouhé konstatování odvolacího soudu o „shodném tvrzení“ obou žalovaných, podle něhož neměly v úmyslu převést podnik žalované 1) ani jeho část, neboť uskutečnily pouze prodej „zbytných aktiv“ v rámci nutné restrukturalizace majetku a závazků žalované 1). Toto tvrzení, k němuž nebylo vedeno žádné dokazování, je v přímém rozporu s dalšími skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, podle nichž došlo k prodeji nejen předmětných nemovitostí ve XY., ale i nemovitostí v XY, jakož i k převodu ochranných známek, telefonních čísel, části skladových zásob, pohledávek a závazků, know-how a obchodních kontaktů z žalované 1) na žalovanou 2) a k uzavření pracovněprávních vztahů s jejími zaměstnanci (tj. v podstatě k převodu všech složek podnikání ve smyslu § 5 obch. zák. - hmotné, nehmotné i osobní).

[31] Doposud zjištěný skutkový stav tak nasvědčuje tomu, že účelem komplexu smluv bylo převést fakticky celý podnik žalované 1). Uzavřel-li odvolací soud za dané skutkové situace, že tomu tak nebylo a že k účinnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí nebylo zapotřebí souhlasu valné hromady žalované 1), je jeho právní posouzení věci nesprávné.

[32] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky použití úpravy § 67a obch. zák., na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).

[33] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů