// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 06.11.2019
Převod směnky rubopisem v době, kdy je uložena u soudu
I. Podpis právnické osoby na rubopisu směnky musí obsahovat označení právnické osoby, která právní úkon činí, tj. musí z něj být patrno, že jde o podpis učiněný jménem právnické osoby. Není-li tomu tak, nelze považovat podpis fyzické osoby – statutárního orgánu (člena statutárního orgánu) právnické osoby na směnce za podpis osoby právnické.
II. Směnku lze převést rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu (tj. např. v průběhu řízení o zaplacení směnky). Případné pochybení osoby (jednající jménem nebo za indosanta) při vyznačení rubopisu na směnce není pro (následné) rozhodnutí o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení (§ 107a o. s. ř.) významné, když tím, zda podle označené právní skutečnosti byla směnka převedena, se soud při rozhodování o procesním nástupnictví nezabývá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 31/2018, ze dne 30. 7. 2019
Dotčené předpisy:
§ 11 zák. č. 191/1950 Sb.
§ 13 zák. č. 191/1950 Sb.
§ 16 zák. č. 191/1950 Sb.
Kategorie: cenné papíry; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 8. dubna 2016, č. j. 23 Cm 13/1999-187, uložil žalovanému (J. M.), aby zaplatil žalobci (GLORY DAZE ASSOCIATED S.A.) částku 1.000.000,- Kč s 6 % úrokem od 1. února 1996 do zaplacení a částku 3.333,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a na nákladech řízení částku 87.571,- Kč (výrok II.).
Soud prvního stupně – cituje ustanovení čl. I. § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), vyšel z toho, že J. M. vystavil dne 29. června 1995 směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit Agrobance Praha a. s. (dále jen „banka“) dne 31. ledna 1996 v Litoměřicích směnečný peníz ve výši 1.000.000,- Kč (dále jen „směnka“); žalovaný směnku podepsal jako směnečný rukojmí.
Jelikož žalovaný neprokázal, že „by na směnku bylo žalobci poskytnuto jakékoli plnění“, shledal žalobu důvodnou.
Tvrzení žalovaného, podle něhož žalobce není ve sporu aktivně legitimován, neboť „tu není nepřetržitá řada indosamentů, když jeden z nich nebyl učiněn vážně“, neshledal způsobilým pro zamítnutí žaloby, jelikož „žalovanému jakožto směnečnému dlužníku taková forma obrany nepřísluší. Je totiž pouze na předchozích majitelích směnky, aby se tímto způsobem domáhali svých práv“. Navíc ve věci Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 16. října 2015, č. j. 23 Cm 13/99-133, jímž soud prvního stupně vyhověl návrhu na vstup žalobkyně do řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. srpna 2017, č. j. 12 Cmo 98/2017-241, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl (první výrok); dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou všech stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud především zopakoval důkaz směnkou, přičemž z její rubové části zjistil, že k prvnímu na listině vyznačenému indosamentu ve znění „Místo nás na řad AVERSEN ENTERPRISES LIMITED“ s vyznačeným sídlem a registračním číslem je v pravé části listiny umístěn údaj „z plné moci“ a pod tím je připojeno jméno „G. P.“, pod nímž je nečitelný podpis, vlevo je „datum indosace 14. ledna 2005“. Pod tímto indosamentem je vyznačen další indosament ve znění „Místo nás na řad GLORY DAZE ASSOCIATED S.A.“ s údajem sídla a registračního čísla, s připojenou doložkou „bez závazku“, datem 7. října 2015“ a opatřený nečitelným podpisem k připojenému údaji indosanta „AVERSEN ENTERPRISES LIMITED“, zast. K. S., advokátem a zast. Mgr. P. Ř., advokátem“.
Vycházeje z čl. I. § 11, § 13 a § 16 odst. 2 a z čl. III. § 3 směnečného zákona a odkazuje na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 1620/2006 (správně jde o rozsudek sp. zn. 29 Odo 1620/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2009, pod číslem 71), odvolací soud zdůraznil, že směnka je směnkou na řad, která je převoditelná indosamentem. Indosament musí být napsán na směnce nebo na listu s ní spojeném (přívěsku) a musí ji podepsat indosant, tedy ten, kdo směnku převádí. Označení majitele směnky musí být konformní s označením převodce v indosamentu. Majiteli směnky musí svědčit nepřetržitá řada indosamentů, tedy musí být dána návaznost a souslednost mezi dřívějším a následným majitelem, tj. mezi indosantem a indosatářem jako následným indosantem. Podle toho by prvním na směnce vyznačeným indosamentem mělo dojít k převodu směnky remitentem (bankou) na společnost AVERSEN ENTERPRISES LIMITED. Je-li indosantem právnická osoba, musí její podpis odpovídat obecným požadavkům na podpis právnické osoby, tj. musí především obsahovat označení právnické osoby, která právní úkon činí, a dále musí obsahovat podpis osoby za tuto právnickou osobu jednající. Pouhý podpis fyzické osoby bez označení, že jedná za právnickou osobu, nelze za podpis právnické osoby považovat.
Jelikož směnka u prvního vyznačeného indosamentu obsahuje pouze údaj, P. G. při podpisu indosamentu jednal na základě plné moci, a indosament neobsahuje označení osoby, za niž jednal, nelze dovodit, že tímto indosamentem došlo k převodu směnky remitentem na označenou společnost. Nestala-li se tato společnost řádným majitelem směnky, nemohla směnku dále převést na žalobce; ten se tak nemohl stát řádným majitelem směnky. Přitom námitka, že žalobce se nestal řádným majitelem směnky, neboť mu nesvědčí nepřetržitá řada indosamentů, přísluší každému směnečnému dlužníku.
Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, aniž se současně zabýval otázkou, zda a kdy došlo k tradici směnky ve smyslu ustanovení „§ 17 zák. č. 519/1992 Sb“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje za to, že spočívá „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.
Žalobce shledává závěr odvolacího soudu ohledně nedostatku jeho aktivní věcné legitimace rozporným se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2207/2014, a v usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 105/2016“). Pro případ, že tato rozhodnutí nejsou pro danou věc přiléhavá, má za to, že otázka aktivní věcné legitimace v daných poměrech nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena.
Dovolatel zdůrazňuje, že v posuzované věci se směnka nacházela v úschově soudu, který ji vydal osobě, jež se prokázala oprávněním (plnou mocí ze dne 22. prosince 2004) jednat jménem remitenta. Tato osoba vyznačila na směnku rubopis, ze kterého je zjevné, že P. G. rubopis podepsal jako zmocněnec. Současně z protokolu sepsaného soudem prvního stupně dne 14. ledna 2005 plyne, že jmenovaný jednal jménem remitenta (banky). Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 17. ledna 2005, č. j. 23 Cm 13/92-63, rozhodl o vstupu společnosti AVERSEN ENTERPRISES LIMITED do řízení na místo banky, přičemž ze souhlasu společnosti se vstupem do směnečného řízení plyne i skutečnost, že společnost směnku převzala.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky dovoláním otevřené, týkající se převodu směnky indosamentem, dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v daných skutkových souvislostech beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I. § 11 směnečného zákona každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem) [odstavec 1]. Pojal-li výstavce do směnky slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse) [odstavec 2]. Směnku lze indosovat (převést rubopisem) i na směnečníka, ať přijal směnku nebo ne, na výstavce nebo na každou jinou osobu směnečně závaznou. Tyto osoby mohou směnku dále indosovat (odstavec 3).
Podle ustanovení čl. I. 13 odst. 1 směnečného zákona indosament nutno napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Musí jej podepsat indosant (kdo směnku rubopisem převádí).
Podle ustanovení čl. I. § 16 odst. 1 směnečného zákona o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl směnky blankoindosamentem.
Podle ustanovení čl. III. § 3 směnečného zákona neplatné jsou směnečné nebo šekové projevy učiněné tak, že někdo podepíše jméno osoby zastoupené. Zmocněnec musí podepsat své vlastní jméno a připojit údaj, za koho podpisuje (odstavec 1). Zmocnění k podpisu směnky nebo šeku musí být písemné. V případech uvedených v § 2 je k platnosti zmocnění zapotřebí notářského nebo soudního zápisu (odstavec 2). Tím nejsou dotčena zákonná ustanovení o podpisech za podnik, jakož i o formě zmocnění k těmto podpisům (odstavec 3).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je jednotná v závěrech, podle nichž:
1) Podpis právnické osoby na rubopisu směnky musí obsahovat označení právnické osoby, která právní úkon činí, tj. musí z něj být patrno, že jde o podpis učiněný jménem právnické osoby. Není-li tomu tak, nelze považovat podpis fyzické osoby – statutárního orgánu (člena statutárního orgánu) právnické osoby na směnce za podpis osoby právnické.
Srov. např. rozsudek sp. zn. 29 Odo 1620/2006, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudcích ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 494/2008, ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1225/2008, a ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2207/2014.
2) Jakkoli není pochyb o tom, že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou určeny právě a jen směnečnou listinou, zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými, nelze přehlédnout, že jde-li o podpis právnické osoby (v dané věci společnosti s ručením omezeným), ze směnky musí být zřejmé, o jakou osobu jde (směnka musí obsahovat údaj obchodní firmy – § 8 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku) a současně směnka musí být podepsána fyzickou osobou (osobami) oprávněnou jejím jménem, respektive za ni jednat. Skutečnost, ze které podepisující fyzická osoba odvozuje oprávnění jednat jménem právnické osoby, popř. za ni, přitom nezbytnou „součástí“ podpisu právnické osoby na směnce není. Jinými slovy, podepíše-li směnku jménem právnické osoby (popř. za právnickou osobu) osoba fyzická, aniž by uvedla údaj, ze kterého by bylo zjevné její oprávnění tak učinit, neznamená to, že by právnická osoba nebyla zavázána; rozhodující totiž je, zda fyzická osoba byla vskutku oprávněna směnku jménem právnické osoby (popř. za ni) podepsat. Přitom takové oprávnění nebude zpravidla vyplývat z obsahu směnky, nýbrž např. z údajů obsažených v obchodním rejstříku nebo v plné moci k zastupování.
Naopak, uvede-li fyzická osoba, jednajíc jménem právnické osoby (popř. za ni), ve směnečné listině skutečnost, která ji k takovému jednání opravňuje a vyjde-li najevo, že její oprávnění v tomto směru bylo založeno jinak, není to bez dalšího důvod pro postup podle ustanovení čl. I. § 8 směnečného zákona. Akceptace (opačného) právního názoru odvolacího soudu by totiž ve svých důsledcích znamenala, že podepsala-li by fyzická osoba směnku, označujíc se přitom za zástupce právnické osoby, a vyšlo-li by najevo, že takovým zástupcem nebyla, nezavazoval by její podpis právnickou osobu ani tehdy, byla-li by statutárním orgánem (jednatelem) označené právnické osoby.
Srov. např. rozsudek ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 3180/2011, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2013, pod číslem 47.
3) Namítat materiální vadu podpisu na směnce (tedy i vadu spočívající v tom, že jménem indosanta podepsala směnku osoba, která k tomu nebyla oprávněna) může pouze ten, za koho byl podpis učiněn; dlužníkovi ze směnky náleží ve smyslu čl. I. § 16 odst. 1 a § 40 odst. 3 směnečného zákona pouze prověřit, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů.
Viz např. důvody rozsudku ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014, uveřejněného pod číslem 104/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3045/2010, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2013, pod číslem 140, včetně v důvodech tohoto rozhodnutí specifikovaná usnesení Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
4) Směnku lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu, když žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu převodu směnky v průběhu směnečného řízení nebrání.
Viz usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 181, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5052/2007, a ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 3944/2011.
5) Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Srov. usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2004“ a „R 37/2004“), jakož i (jde-li o převod směnky) usnesení ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 669/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 647/2007.
Promítnuto do poměrů dané věci nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že sporný rubopis (tj. rubopis, jímž měla banka směnku převést na společnost AVERSEN ENTERPRISES LIMITED) neobsahuje označení právnické osoby (banky), která právní úkon (rubopis) činí, a to ani výslovně (uvedením obchodní firmy), ani jejím postavením na směnce (např. slovy „za remitenta na řad …“). Na základě uvedeného rubopisu tak nedošlo k převodu směnky na výše označenou společnost, v důsledku čehož tato společnost nemohla směnku (platně) převést na žalobce.
Shora formulované právní posouzení věci přitom zjevně neodporuje (a dovolatel se mýlí, usuzuje-li jinak) ani právním závěrům obsaženým v R 105/2016 a v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2207/2014.
Zbývá posoudit, zda se výše uvedené závěry prosadí i tehdy, byla-li směnka (byť vadně) rubopisována v průběhu řízení o její zaplacení, a soud prvního stupně rozhodl o vstupu „nabyvatele“ směnky do řízení na místo původního žalobce (banky) [§ 107a o. s. ř.].
V tomto směru Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že za stavu, kdy lze směnku převést rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu (tj. např. v průběhu řízení o zaplacení směnky), postupoval soud prvního stupně správně, když bance (k její žádosti) umožnil, aby směnku rubopisovala. Přitom rubopis na směnku vyznačila osoba (P. G. – zaměstnanec banky), která k tomu byla oprávněna na základě zmocnění ze dne 22. prosince 2004 (č. l. 58).
Ze shora označeného postupu soudu prvního stupně však nelze dovozovat, že na základě takového rubopisu vskutku došlo k převodu směnky z banky na indosatáře. Jinými slovy, (případné) pochybení osoby (jednající jménem nebo za indosanta) při vyznačení rubopisu na směnce není pro (následné) rozhodnutí o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení (§ 107a o. s. ř.) významné, když tím, zda podle označené právní skutečnosti byla směnka převedena, se soud při rozhodování o procesním nástupnictví nezabývá. Viz shora označená judikatura Nejvyššího soudu vycházející z R 31/2004 a R 37/2004.
Na uvedeném závěru není způsobilá nic změnit ani skutečnost, že v poměrech dané věci soud prvního stupně rozhodl o vstupu společnosti AVERSEN ENTERPRISES LIMITED do řízení na místo banky (usnesením ze dne 17. ledna 2005), aniž se blíže vyjádřil k tomu, zda byl naplněn požadavek plynoucí z ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006, ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013, ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3455/2014, a ze dne 30. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 71/2015),
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl jako nedůvodné [§ 243d písm. a) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud zamítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Autor: -mha-