// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 29.10.2019
Náklady spojené s udržením hodnoty předmětu zajištění dle § 28 ZKV
Skutkový základ předmětného sporu neposkytuje žádný poklad pro závěr, že hrazené sanační práce měly v době svého provedení (v průběhu konkursu) nějaký vliv na udržení hodnoty sil (předmětu zajištění), z nichž úpadce před prohlášením konkursu vypustil do řeky rýži, jejíž působení potřebu sanačních prací vyvolalo (že šlo o práce vynaložené na udržení hodnoty zpeněženého majetku – sil). To, že potřeba provést sanační práce byla vyvolána jednáním, jímž se dlužník před prohlášením konkursu snažil zabránit škodě na nemovitostech (silech) sloužících k zajištění pohledávky odděleného věřitele, nečiní z nákladů vynaložených za trvání konkursu na provedení sanačních prací náklady spojené s udržením hodnoty předmětu zajištění (sil).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3140/2017, ze dne 27. 6. 2019
Dotčené předpisy:
§ 28 ZKV ve znění do 31. 12. 2007
§ 29 ZKV ve znění do 31. 12. 2007
§ 32 odst. 1 písm. b) ZKV ve znění do 31. 12. 2007
Kategorie: konkursní řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 21. dubna 2016, č. j. 44 K 62/2002-905, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“):
1/ Zamítl námitky odděleného věřitele Podravka - Lagris a. s. (dále jen „oddělený věřitel“) [bod I. výroku].
2/ Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty z 27. října 2015 (dále jen „konečná zpráva“) podle které činí:
a/ Příjmy konkursní podstaty celkem: 24.307.406,30 Kč, z čehož činí: zpeněžení nemovitostí: 10.050.701 Kč, zpeněžení movitých věcí: 2.507.003 Kč pohledávky: 546.063 Kč, ostatní příjmy: 11.203.639,34 Kč.
b/ Výdaje konkursní podstaty celkem: 15.034.214 Kč, z čehož
1. uhrazené výdaje v celkové výši 13.216.867 Kč tvoří: záloha na odměnu správce konkursní podstaty (1.000.000 Kč), náklady spojené se správou a udržováním konkursní podstaty (7.408.102 Kč), hotové výdaje správce konkursní podstaty (2.340.298 Kč), výplata odděleného věřitele (1.453.766,30 Kč) a pracovní nároky (1.014.701 Kč);
2. neuhrazené výdaje v celkové výši 1.817.347 Kč tvoří: soudní poplatek (131.038 Kč) a doplatek odměny správce konkursní podstaty (1.686.309 Kč).
c/ Odměna správce konkursní podstaty celkem 2.686.309 Kč (včetně částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty), z čehož činí odměna ze zpeněžení 2.116.090 Kč a odměna z počtu přihlášených věřitelů 104.000 Kč.
d/ Částka určená k rozvrhu 9.273.192,30 Kč (bod II. výroku).
3/ Uložil správci konkursní podstaty předložit do 30 dnů od právní moci usnesení návrh na rozvrh (bod III. výroku).
[2] K odvolání odděleného věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2017, č. j. 1 Ko 11/2016-917, potvrdil usnesení konkursního soudu.
[3] Odvolací soud přitakal konkursnímu soudu v závěru, že částku 5.542.071 Kč vynaložila správkyně konkursní podstaty úpadce v souvislosti s provedením opatření, které jí uložila Česká inspekce životního prostředí, jež mělo zabránit ohrožení kvality vody v Labi, v důsledku toho, že úpadce před prohlášením konkursu vypustil do řeky rýži uskladněnou v silech (nemovitostech, na nichž vázlo zástavní právo ve prospěch odděleného věřitele), aby tak zabránil škodě na těchto silech. Proto je nutné považovat tuto částku za výdaj spojený s udržováním zpeněžovaných sil [§ 28 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“)].
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal oddělený věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, když závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[5] V mezích uplatněného dovolacího důvodu vytýká dovolatel odvolacímu soudu nesprávnou interpretaci § 28 odst. 2 ZKV. K tomu především uvádí, že k zaplavení úpadcova areálu došlo v souvislosti s neodvratitelnou přírodní událostí (povodní) před prohlášením konkursu na majetek úpadce, stejně jako k vyplavení rýže ze sil.
[6] K vyplavení rýže ze sil došlo v primární sféře působnosti pozdějšího úpadce, za jehož jednání nenese odpovědnost dovolatel. K argumentaci odvolacího soudu, že kdyby ze sil nebyla vypuštěna rýže, došlo by s největší pravděpodobností ke zničení sil, dovolatel namítá, že sila tvoří pouze dílčí (v podstatně nepatrnou) část zpeněžovaného majetku úpadce, k němuž dovolateli svědčilo právo na oddělené uspokojení z titulu zástavního práva. Zpeněžením souboru nemovitostí bylo dosaženo výtěžku ve výši 10.000.001 Kč, přičemž náklady na sanaci ekologické škody představují částky 450.000 Kč a 5.010.000 Kč (přesahují 50 % částky dosažené zpeněžením všeho zajištění i celou částku dosaženou zpeněžením sil).
[7] Předpoklad odvolacího soudu, že vypuštění rýže ze sil bylo opatřením odvracejícím poškození sil, není podle dovolatele podložen důkazy. I kdyby tomu tak ale bylo, šlo by ve svém důsledku o děj primárně vyvolaný neodvratitelnou přírodní silou (povodní), takže není na místě, aby náklady na sanaci jeho následků nesl vlastník nemovitosti, respektive zástavní věřitel.
[8] Povodeň jako neodvratitelná přírodní událost se odehrála před prohlášením konkursu na majetek úpadce, takže její následky nemohou být přičitatelné oddělenému věřiteli (v jehož neprospěch proto nemůže být krácen výtěžek zpeněžení zajištění).
[9] Předmětem zajištění byl soubor nemovitostí, z nichž každá je samostatným objektem vlastnického práva, takže paušální odečet postihuje i položky (nemovitosti), které nebylo třeba sanovat nebo zachraňovat před poškozením.
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[11] Dovolání v dané věci shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ ZKV, když v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou.
[12] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[13] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
[14] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro následné právní posouzení jsou rozhodná především následující skutková zjištění (jak plynou ze spisu, a jak z nich vyšly soudy):
1/ Konkurs na majetek úpadce byl prohlášen dne 1. listopadu 2002.
2/ Úpadce před prohlášením konkursu (v době povodní v roce 2002) vypustil do řeky rýži uskladněnou ve 2 silech (nemovitostech, na nichž vázlo zástavní právo ve prospěch odděleného věřitele), aby tak zabránil škodě na těchto silech.
3/ Správkyně konkursní podstaty úpadce v souvislosti s provedením opatření, které jí uložila Česká inspekce životního prostředí (12. června 2003), jež mělo zabránit ohrožení kvality vody v Labi, v důsledku toho, že úpadce před prohlášením konkursu vypustil do řeky rýži, zadala společnosti Concrete CL spol. s r. o. (dále jen „společnost C“) sanační práce, jež byly ukončeny 16. září 2003 a za něž bylo z konkursní podstaty úpadce zaplaceno 450.000 Kč a 5.010.000 Kč.
4/ Výtěžek zpeněžení nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky odděleného věřitele činil 10.050.701 Kč.
5/ Usnesením ze dne 1. července 2015, č. j. 44 K 62/2002-861, konkursní soud souhlasil s tím, aby správkyně konkursní podstaty úpadce vydala oddělenému věřiteli 70 % výtěžku zpeněžení nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky odděleného věřitele (v usnesení konkretizovaných), konkrétně částku 1.453.766,30 Kč. Konkursní soud uvedl, že nemovitosti byly zpeněženy za částku 10.050.701 Kč, že náklady spojené s udržováním, správou a prodejem činily 7.973.892 Kč a výtěžek po odečtení nákladů činí 2.076.809 Kč, z čehož 70 % představuje částka 1.453.766,30 Kč.
[15] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném):
§ 28 (ZKV)
(1) Věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, převodem práva dle § 553 občanského zákoníku nebo postoupením pohledávky dle § 554 občanského zákoníku (dále jen „oddělení věřitelé“), mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna.
(2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených s udržováním, správou a prodejem zpeněžené věci, práva nebo pohledávky (dále jen „výtěžek zpeněžení“) vydá správce odděleným věřitelům se souhlasem soudu. Nebyla-li zajištěná pohledávka plně uspokojena, považuje se její neuspokojená část za pohledávku přihlášenou podle § 20.
(…)
(4) Oddělení věřitelé se podle tohoto ustanovení uspokojují do výše 70 % výtěžku zpeněžení na ně připadajícího. Neuspokojenou část pohledávky lze uspokojit v rozvrhu, a to ve třídě, do níž pohledávka podle své povahy patří.
(5) Zajišťovací práva uvedená v odstavci 1 zanikají zpeněžením věci, práva nebo pohledávky v konkursu, a to i v případě, že oddělení věřitelé nepřihlásili své pohledávky.
§ 29 (ZKV)
(1) Správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni.
(2) Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky.
(3) Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu.
[16] Judikatura Nejvyššího soudu ke konečné zprávě je ustálena v následujících závěrech:
a/ K podobě konečné zprávy:
1/ Konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; o tom rozhoduje konkursní soud v rozvrhovém usnesení; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2002, sp. zn. 1 Ko 552/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 224, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 170.
2/ Konečná zpráva má obsahovat údaj o tom, jak vysoký výtěžek zpeněžení má být rozdělen mezi konkursní věřitele, jakož i přehled pohledávek (včetně označení tříd), jež z tohoto výtěžku mají být hrazeny (včetně údaje o pohledávkách předurčených k uspokojení před rozvrhem), nikoli však údaj o tom, jaká výše uspokojení v procentech či podílu náleží konkursním věřitelům pro jejich pohledávky první nebo druhé třídy (ten je vyhrazen rozvrhovému usnesení); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3905/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 141.
3/ Konečná zpráva má obsahovat též výsledky přezkumných jednání a incidenčních sporů; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 49.
4/ Obsahuje-li usnesení o schválení konečné zprávy též výrok, jímž konkursní soud zamítá námitky účastníka řízení, jde o výrok nadbytečný (právně bezvýznamný), který má pouze povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti, popřípadě včasnosti námitek proti konečné zprávě) ve vztahu k výroku o schválení konečné zprávy; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 3038/2009.
b/ K přezkoumání konečné zprávy.
1/ Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, a odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. 1 Ko 433/2001, uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 397/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4555/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2254/2009.
2/ Právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o konečné zprávě před konkursním soudem (§ 29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení konečné zprávy, na rozpor konečné zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není dotčeno ustanovením § 29 odst. 2 ZKV (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5037/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 118).
[17] V rozsudku ze dne 27. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2290/2016, Nejvyšší soud též vysvětlil, že vyplacením 70% čistého výtěžku zpeněžení zajištění v konkursním řízení (podle zákona o konkursu a vyrovnání) zaniká právo věřitele na oddělené uspokojení jeho zajištěné pohledávky.
[18] V takto ustavených judikatorních poměrech Nejvyšší soud především uvádí, že oddělený věřitel byl oprávněn (legitimován) vznášet proti konečné zprávě (jež splňuje předepsané obsahové náležitosti) výhrady týkající se míry jeho uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění již proto, že konečná zpráva vychází z toho, že mu (v souladu s ustanovením § 28 ZKV) zaniklo právo na oddělené uspokojení jeho zajištěné pohledávky tím, že mu byl vyplacen výtěžek zpeněžení zajištění ve výši 1.453.766,30 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2290/2016).
[19] Pro výsledek dovolacího řízení je tudíž určující, zda náklady vynaložené (za trvání konkursu na majetek úpadce) z konkursní podstaty úpadce na úhradu sanačních prací (které na základě smlouvy uzavřené se správkyní konkursní podstaty úpadce provedla společnost C) ve výši 450.000 Kč a 5.010.000 Kč jsou ve smyslu ustanovení § 28 odst. 2 ZKV „výdajem spojeným s udržováním zpeněžovaných sil“ (jak uzavřel odvolací soud), odečitatelným od výtěžku zpeněžení.
[20] Správce konkursní podstaty je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího majetku, konkrétně správcem úpadcova majetku nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků konkursu pohlíží jako na úpadcův; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněný pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 22/2014“).
[21] Povinností správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV) se rozumí i jeho povinnost konkursní podstatu řádně udržovat a spravovat. Správou konkursní podstaty se přitom rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2004, pod číslem 160, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3037/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2011, pod číslem 26, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1400/2010, uveřejněný pod číslem 110/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo R 22/2014).
[22] Při udržování a správě konkursní podstaty vznikají správci konkursní podstaty po prohlášení konkursu náklady s tím spojené, jež jsou v režimu § 31 odst. 2 písm. b/ ZKV obsaženy v taxativním výčtu pohledávek za konkursní podstatou. Zákon též počítá s tím, že (jsou-li v konkursní podstatě odpovídající prostředky), takto vzniklé pohledávky mohou být (budou) uspokojovány kdykoli v průběhu konkursního řízení (§ 32 odst. 1 ZKV); srov. opět R 22/2014.
[23] Zvláštnost úpravy obsažené v § 28 odst. 2 ZKV spočívá jen v tom, že má-li výtěžek zpeněžení majetku spravovaného a udržovaného správcem konkursní podstaty sloužit (být použit) k uspokojení odděleného věřitele, odečítají se příslušné (vynaložené) náklady spojené s udržováním a správou tohoto majetku od tzv. hrubého výtěžku zpeněžení (spolu s náklady spojenými s prodejem majetku, o které se ale spor v této věci nevede).
[24] Ve výše pojatém rámci shledává Nejvyšší soud především opodstatněnou dovolatelovu výtku, že ač odvolací soud pokládal částky 450.000 Kč a 5.010.000 Kč za „výdaj spojený s udržováním zpeněžovaných sil“, odečetl je od „hrubého“ výtěžku zpeněžení, jenž byl dosažen i zpeněžením dalších nemovitostí (včetně objektu bydlení, jenž s činností sil žádnou provazbu mít nemůže; srov. důvody usnesení konkursního soudu z 1. července 2015).
[25] Bez ohledu na to, co bylo řečeno v odstavci [24] však Nejvyšší soud především uzavírá, že oproti odvolacímu soudu nenalézá ve skutkových reáliích dané věci žádnou oporu pro závěr, že částka vynaložená na sanaci škod způsobených na vodním toku řeky Labe činností pozdějšího úpadce v době před prohlášením konkursu měla v době, kdy byla vynaložena, jakýkoli vliv na udržení hodnoty předmětných sil (srov. i závěrečnou zprávu společnosti C o ukončení prací na odstranění závadného stavu v plavebním kanálu v Lovosicích, č. l. 824 až 884). Jinak řečeno, skutkový základ sporu neposkytuje žádný poklad pro závěr, že hrazené sanační práce měly v době svého provedení (v průběhu konkursu) nějaký vliv na udržení hodnoty sil, z nichž úpadce před prohlášením konkursu vypustil do řeky rýži, jejíž působení potřebu sanačních prací vyvolalo (že šlo o práce vynaložené na udržení hodnoty zpeněženého majetku – sil). To, že potřeba provést sanační práce byla vyvolána jednáním, jímž se dlužník před prohlášením konkursu snažil zabránit škodě na nemovitostech (silech) sloužících k zajištění pohledávky odděleného věřitele [kteréžto jednání nicméně vedlo k ohrožení jakosti vodního toku], nečiní z nákladů vynaložených za trvání konkursu na provedení sanačních prací náklady spojené s udržením hodnoty předmětu zajištění (nemovitostí – sil).
[26] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
[27] Zbývá dodat, že ve vztahu k té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu I. výroku o zamítnutí námitek odděleného věřitele, je samostatným důvodem pro zrušení okolnost, že v poměrech rozhodnutí konkursního soudu šlo o výrok nadbytečný (právně bezvýznamný), který má pouze povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti, popřípadě včasnosti, námitek proti konečné zprávě), ve vztahu k výroku o schválení konečné zprávy (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3038/2009 citované v odstavci [16] pod bodem 4/) a jako takový měl být odvolacím soudem bez náhrady odklizen.
Autor: -mha-