<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Z rozhodnutí dalších soudů</title>
        <description>aktuální články z kategorie Z rozhodnutí dalších soudů</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=16&amp;csum=e0c7a027</link>
        <lastBuildDate>Wed, 08 Feb 2012 00:20:13 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>ÚS: Porušení povinnosti soudu položit předběžnou otázku (08.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255748&amp;csum=99bdc087</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

V případě, že vnitrostátní soud poslední instance nepoložil předběžnou otázku ESD a nezabýval se aplikací práva EU, ačkoliv v projednávané věci nebylo možno vyloučit aplikaci unijního práva na daný případ, výklad norem práva EU nebyl jednoznačný a ESD jej dosud neřešil, dopustil se porušení práva na zákonného soudce v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny. 
  
PRÁVNÍ VĚTY 
  
Byť jsou Ústavnímu soudu dotčená ustanovení unijního práva známa, není ovšem příslušný k tomu, aby je vykládal, neboť k jejich interpretaci je oprávněn toliko ESD, který zajišťuje jednotný výklad a aplikaci práva EU. 

Nelze jednoznačně vyloučit, že kolektivní správa autorských práv nemůže být považována za službu ve smyslu čl. 56 a násl. SFEU a že činnost kolektivního správce práv nemůže mít dopad na hospodářskou soutěž v rámci Unie ve smyslu čl. 101 a násl. SFEU. Ani z relevantních ustanovení směrnice 2006/123/ES přímo nevyplývá, že by nedopadala ratione materiae na oblast kolektivní správy autorských práv. Jelikož nebylo možno vyloučit aplikaci unijního práva na daný případ a výklad norem práva EU není jednoznačný a nebyl ESD dosud řešen, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že městský soud pochybil, pokud se unijní dimenzí projednávaného případu nezabýval, ač je zjevné, že s ohledem na judikaturu ESD a literaturu lze dovozovat, že předběžná otázka měla být položena. Protože má stěžovatel právo na vyčerpání všech prostředků, které právní řád k ochraně jeho práva předvídá, dopustil se městský soud jako soud poslední instance porušení jeho práva na zákonného soudce, které mu garantuje čl. 38 odst. 1 Listiny, když se svévolně (tj. v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny) neobrátil na ESD s předběžnou otázkou.

Svévole přitom vykazuje takové rozhodnutí obecného soudu, které na skutečnost, že k danému problému neexistuje ustálená judikatura ESD či daná judikatura nepokrývá celou problematiku, nijak nereaguje, včetně posouzení výjimek, které ve své judikatuře vypracoval ESD.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1658/11, ze dne 29.11.2011]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 08 Feb 2012 00:04:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Zákonnost důkazu - odběru krve po dopravní nehodě (08.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255747&amp;csum=06285787</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Odběr krve provedený bez souhlasu stěžovatele v rámci lékařského vyšetření kvalifikovanou osobou, jež je schopna posoudit otázku případného zdravotního rizika plynoucího z vyšetření, není důkazem získaným nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení a nezakládá porušení žádných ústavně garantovaných práv. 
  
PRÁVNÍ VĚTY 
  
Odběr krve u stěžovatele byl proveden v rámci lékařského vyšetření, osobou kvalifikovanou, která byla schopna posoudit i otázku případného zdravotního rizika plynoucího z vyšetření. Výsledek zkoušky na alkohol v krvi, odebrané stěžovateli tak nebyl produktem důkazu získaného nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, takže byl důkazem použitelným.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1605/09, ze dne 15.12.2011
]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 08 Feb 2012 00:03:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Přístup OČTŘ k údajům o telekomunikačním provozu (08.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255749&amp;csum=204eaeb7</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Zákonné ustanovení, podmiňující sdělení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu orgánům činným v trestním řízení pouze na základě dosažení účelu spočívajícím v objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, je z hlediska požadavků na omezení základních práv nedostatečné. Takové ustanovení, které nepodmiňuje přístup k údajům požadavkem nezbytnosti a nestanoví prostředky kontroly nakládání s nimi, porušuje právo na soukromí a na informační sebeurčení plynoucí z čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 
  
PRÁVNÍ VĚTY 
  
Ačkoliv § 88a trestního řádu obsahuje úplnou právní úpravu přístupu orgánů činných v trestním řízení k údajům o uskutečněném telekomunikačním provozu, tento přístup výslovně podmiňuje pouze tím, že předmětné údaje umožňuje zjistit výlučně k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Posouzení splnění této podmínky sice svěřuje předsedovi senátu, resp. v přípravném řízení soudci, který rozhoduje o nařízení sdělení těchto údajů, její velmi obecné a neurčité vymezení při současné absenci bližší úpravy následné dispozice s těmito údaji ale s ohledem na to, že sdělení předmětných údajů představuje ve vztahu k dotčeným uživatelům služeb elektronických komunikací zásah do jejich základního práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny a čl. 8 Úmluvy, nelze považovat za dostatečné. Zákonodárce do napadeného ustanovení především nijak nepromítl požadavek proporcionality zásahu do základního práva s ohledem na sledovaný účel, neboť přístup k předmětným údajům upravil v podstatě jako běžný prostředek zaopatřování důkazů pro účely trestního řízení, a to dokonce vedeného pro jakýkoliv trestný čin. Takovéto omezení přitom vzhledem k závažnosti předmětného zásahu do soukromé sféry jednotlivce obstojí toliko tehdy, bude-li respektovat podmínky vyplývající z principu proporcionality. To znamená, že přístup orgánů činných v trestním řízení k údajům o uskutečněném telekomunikačním provozu přichází v úvahu pouze za předpokladu, že účelu trestního řízení nelze dosáhnout jinak, že právní úprava obsahuje dostatečné garance, aby nedošlo k použití těchto údajů k jinému než zákonem předpokládanému účelu, a že omezení práva jednotlivce na informační sebeurčení není nepřiměřeným zásahem s ohledem na význam konkrétních společenských vztahů, zájmů nebo hodnot, jež jsou objektem trestného činu, pro který je vedeno předmětné trestní řízení. Tato omezení napadené ustanovení nerespektuje, přičemž tento nedostatek nelze odstranit ani prostřednictvím jím stanovené soudní kontroly. Soudy při svém rozhodování o nařízení sdělení předmětných údajů sice mohou poskytnout ochranu základnímu právu na informační sebeurčení s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci, svoji judikaturou však nemohou nahrazovat absenci dostatečně určité zákonné právní úpravy, jež je ve smyslu čl. 4 odst. 2 Listiny předpokladem omezení základních práv a svobod v obecné rovině.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 24/11, ze dne 20.12.2011]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 08 Feb 2012 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Nenabytí právní moci rozhodnutí pro neúčinné doručování (08.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255746&amp;csum=375869d7</link>
            <description><![CDATA[Za situace, kdy není dán žádný okruh ostatních účastníků řízení, jejichž práva by byla předmětným rozhodnutím dotčena a bylo by jim tedy třeba poskytnout ochranu „zachováním“ právní moci rozhodnutí i přes absenci řádného doručení jednoho z jeho adresátů, nelze odvíjet počátek běhu lhůty pro podání odvolání od okamžiku, kdy se vyvlastňovací rozhodnutí dostalo do právní sféry stěžovatelky. Jinými slovy, pokud stěžovatelka podala odvolání za situace, kdy nebylo jí, ani její právní předchůdkyni vyvlastňovací rozhodnutí řádně doručeno, nelze pohlížet na jí podané odvolání proti tomuto rozhodnutí jako na opožděné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3138/10, ze dne 07.12.2011]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 08 Feb 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>KS: Platnost elektronického podpisu na exekučním titulu (01.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255727&amp;csum=de377997</link>
            <description><![CDATA[Platnost elektronického podpisu na exekučním titulu je nutné zkoumat ke dni vydání titulu a nikoli ke dni zahájení exekučního řízení.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 29. 8. 2011
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 01 Feb 2012 00:05:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>VS: Poučení v rozhodnutí o vyvlastnění; lhůta k podání žaloby (01.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255724&amp;csum=df70dea7</link>
            <description><![CDATA[I. Povinnost vyvlastňovacího úřadu poučit účastníky řízení v rozhodnutí o vyvlastnění podle ustanovení § 24 odst. 3, písm. d) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě o tom, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se mohou domáhat, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, je splněna, pokud takové poučení obsahuje alespoň rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu rozhodujícího v prvním stupni; v odvolacím řízení správnímu orgánu takovou povinnost žádný předpis neukládá (§ 29, věta první zákona č. 184/2006 Sb., § 68 odst. 5, § 91 odst. 1, § 93 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.).

II. Lhůta k podání žaloby ve věci vyvlastnění stanovená v § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě je lhůtou procesní, k jejímuž zachování postačí, aby žaloba byla nejpozději posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit soudu (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).

podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn 1Co 55/2011, ze dne 11. 8. 2011 
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 01 Feb 2012 00:03:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>KS: Příslušnost dle čl. 5 bodu 3 Nařízení č. 44/2001 (01.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255726&amp;csum=c80f1e37</link>
            <description><![CDATA[Místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001, nemusí být bez dalšího shodné s místem, kde došlo předtím k nedovolenému jednání. Proto dopustil-li se polský státní příslušník s trvalým bydlištěm v Polsku protiprávního jednání v Nizozemsku a z tohoto právního jednání vznikla škoda v České republice, může být o náhradu škody žalován buď v Polsku (čl. 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001) nebo v České republice (čl. 5 bod 3 cit. nař.).

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 20Co 296/2011, ze dne 24. 8. 2011 
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 01 Feb 2012 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>KS: Důvod k povolení obnovy civilního řízení (01.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255725&amp;csum=67c87067</link>
            <description><![CDATA[Není důvodem obnovy, pokud trestní rozsudky, kterými byl civilní soud vázán v původním řízení, byly zrušeny v dovolacím řízení, neboť v dovolacím řízení nebylo rozhodnuto věcně. Usnesení dovolacího soudu žádným způsobem skutkový stav věci v původním řízení, o jehož obnovu se jedná, nemění a nejedná se o rozhodnutí, které by mohlo pro žalované přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8Co 286/2011, ze dne 18. 8. 2011
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 01 Feb 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Trestnost některých činů dle trestního zákoníku (25.01.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255706&amp;csum=123a56f7</link>
            <description><![CDATA[Rozhodnutím obecných soudů o tom, že podle ustanovení § 83 odst. 1 trestního zákoníku se vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody, uložený za platnosti dřívějšího trestního zákona, není porušen článek 40 odst. 6 Listiny (podle něhož trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější), pokud skutkově shodný čin (byť jinak pojmenovaný) je trestný i podle nové právní úpravy.

Oproti minulé právní úpravě trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d dříve platného trestního zákona č. 140/1961 Sb. došlo novou právní úpravou přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. k částečné dekriminalizaci. Zatímco podle staré trestní úpravy byl trestný každý, kdo řídil motorové vozidlo, „ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona“, nová právní úprava dopadá pouze na toho pachatele, který „maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že… vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu…“. K trestnosti se tedy vyžaduje, aby řízení motorového vozidla bylo pachateli výslovně zakázáno nebo aby mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, přičemž se tak musí stát předchozím rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.

Ve smyslu ustanovení § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo doručeno oznámení příslušného obecního úřadu o tom, že dosáhl celkového počtu dvanácti trestných bodů a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Jestliže řidič nepodal námitky proti provedení záznamu trestných bodů podle § 123f odst. 1 citovaného zákona nebo podané námitky byly jako neodůvodněné zamítnuty (§ 123f odst. 3 citovaného zákona), a po doručení výzvy k odevzdání řidičského průkazu nadále řídí motorové vozidlo, naplňuje znak skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Jednání stěžovatelky v dané věci naplňuje nejen znaky dřívější skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona č. 140/1961 Sb., nýbrž též znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) nového tr. zákoníku. Tím, že byla vykonávána činnost, pro kterou bylo stěžovatelce odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, byl zmařen nebo podstatně ztížen výkon rozhodnutí orgánu veřejné správy.

Za shora popsaných skutkových okolností nebyly splněny podmínky stanovené pro nevykonání trestu (§ 419 tr. zákoníku), uloženého za spáchání trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tehdy platného trestního zákona č. 140/1961 Sb.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2974/10, ze dne 08.12.2011]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 25 Jan 2012 00:05:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Náhrada škody způsobené zahájením trestního stíhání (25.01.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=255704&amp;csum=eeb2a0e7</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Na podmínce vyčerpání opravných prostředků, které má poškozený k dispozici, je pro účely náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, možné trvat jen v případě, že se jedná o opravný prostředek dostatečný a efektivní. Opačný postup zakládá porušení práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
  
PRÁVNÍ VĚTY 
  
Ustanovení § 8 odst. 2, resp. 3, zákona o odpovědnosti státu je nutno interpretovat tak, že obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu opět (v konkrétním případě) byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody.

Jen takováto interpretace vycházející z úzkého propojení přezkoumávané normy jednoduchého práva s čl. 36 odst. 3 Listiny, ctí princip proporcionality a vyhovuje tudíž ústavně konformnímu nazírání.

Je tak na obecných soudech, aby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu zhodnotily, bylo-li lze považovat opravný prostředek za natolik efektivní, aby jeho nevyužitím mohlo dojít k zániku práva garantovaného jednotlivcům nejen na úrovni § 2 zákona o odpovědnosti státu, ale též na úrovni čl. 36 odst. 3 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 35/09, ze dne 06.12.2011]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 25 Jan 2012 00:04:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>

