<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Z rozhodnutí dalších soudů</title>
        <description>aktuální články z kategorie Z rozhodnutí dalších soudů</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=16&amp;csum=e0c7a027</link>
        <lastBuildDate>Fri, 10 Sep 2010 16:27:44 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>ÚS: Rozhodování o výživném podle majetk. poměrů a životní úrovně (07.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254187&amp;csum=31b4ff07</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Při rozhodování o výživném pro nezletilé dítě je vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodičů, ale i k celkové hodnotě jejich movitého a nemovitého majetku a jejich životní úrovni. Soud je povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného pro dítě; pokud tak neučiní, poruší právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči. 
  
PRÁVNÍ VĚTY  
  
Je nepřípustné, aby se odvolací soud nevypořádal se všemi hledisky, které jsou dle zákonné úpravy v posuzované věci relevantní, a uceleně neposoudil okolnosti, které v řízení (včetně řízení před soudem prvého stupně) vyšly najevo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 363/03). Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře a které opomene.

Je porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny porušení řádného odůvodnění (§ 157 o. s. ř.), když z odůvodnění rozhodnutí soudu vůbec nevyplývá, proč soud nepřihlédl k významné skutečnosti, přestože bylo povinností soudu v souladu § ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř. provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu konkrétně tím, že odvolací soud pro posouzení majetkových poměrů otce nevzal v úvahu všechna potřebná hlediska a v důsledku absence výše uvedených zjištění nemohly být majetkové poměry otce stěžovatelek náležitě zváženy. 

Jelikož interpretací a následnou aplikací ustanovení § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zákona o rodině odvolacím soudem došlo k rozporu s cílem zákona o rodině, vedl tento postup zároveň k porušení práv stěžovatelek plynoucích z čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny.  

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 671/09, ze dne 30.06.2010 ]]></description>
            <author>ÚS</author>
            <pubDate>Tue, 07 Sep 2010 00:06:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Uznání dluhu plněním předběžně vykonatelného rozhodnutí   (07.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254185&amp;csum=cccd6e27</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Plnění povinnosti plynoucí z předběžně vykonatelného nepravomocného rozhodnutí soudu nelze považovat za uznání dluhu, stejně tak jako toto plnění samo o sobě nezpůsobuje zánik nároku žalobce. Pokud obecný soud judikuje opačně a zbaví tím povinného práva na přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím, resp. na základě takové interpretace bez dalšího dospěje k závěru o zaviněném způsobení nákladů řízení dle § 147 odst. 1 o.s.ř., dopustí se interpretačního excesu, který má za následek porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny. 
  
PRÁVNÍ VĚTY  
  
Smyslem a účelem institutu předběžné vykonatelnosti rozsudků dle § 162 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je ochrana, zajištění důstojnosti života osoby, jíž bylo soudem přisouzeno ze strany osoby jiné poskytování výživného. Tomuto účelu zákonodárce v předmětném zákonném ustanovení přikládá prioritu před účelem právní jistoty, jež má obvykle za následek spojení vykonatelnosti soudního rozhodnutí s nabytím jeho právní moci.

Zákonodárce přitom rozlišuje ve stupni ochrany jednotlivých skupin osob. Dle ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného pro nezletilé děti za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací, z čehož a contrario plyne, že v případě zrušení (nebo snížení) výživného mezi manžely uvedená maxima neplatí, tj. spotřebované výživné se vrací. Důsledkem uvedeného rozlišení je, že se spotřebované výživné vrací rovněž v případě výživného mezi manžely, jež bylo uhrazeno a spotřebováno na základě předběžně vykonatelného nepravomocného rozsudku soudu prvního stupně, který byl následně zrušen (změněn) rozhodnutím soudu odvolacího, jenž uplatněný nárok na výživné manžela zamítl.

Z plnění, jež je založeno povinností plynoucí ze soudního rozhodnutí, nelze dovozovat uznání dluhu, nespojuje-li zákon se soudním rozhodnutím výslovně fikci takového uznání (např. u rozhodnutí nahrazujícího projev vůle).  

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2795/09, ze dne 28.06.2010 ]]></description>
            <author>ÚS</author>
            <pubDate>Tue, 07 Sep 2010 00:05:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: K navýšení poplatku dle zákona o místních poplatcích  (07.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254186&amp;csum=d6a07037</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Obec je oprávněna v souvislosti s § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v obecně závazné vyhlášce stanovit sazby sankčního navýšení poplatku pro případ, že poplatková povinnost není splněna řádně a včas; jde o úkon, který se stanovením vlastní sazby poplatku souvisí a navazuje na něj ve smyslu § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích.
  
PRÁVNÍ VĚTY  
  
Zákon o místních poplatcích obecně zakotvil možnost sankčního navýšení poplatku v případě jeho řádného nezaplacení a stanovil základní pravidla, zejména horní hranici tohoto navýšení. Pokud samospráva nepřipraví do příslušné vyhlášky hodnoty tohoto navýšení, jde v intencích ustanovení § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, při navyšování o otázku volného uvážení správce poplatku, limitovaného pouze zmiňovaným trojnásobkem základní stanovené hodnoty poplatku. V tomto směru je tato obecná právní úprava pro praxi zřejmě dostačující, každopádně je odrazem vůle zákonodárce, přičemž vhodnost či správnost jím zvoleného řešení není předmětem zkoumání ze strany Ústavního soudu. Na druhou stranu, pokud samospráva hodnoty navýšení stanoví, musí z toho správce poplatku vycházet a jeho diskreční pravomoc je v daném směru omezena. A to přípustně, ne-li dokonce žádoucím způsobem. Ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích vypočítává příklady „podrobností“ vybírání poplatků, které obec ve vyhlášce upraví. Byť stanovení hodnoty navýšení poplatku zde výslovně uvedeno není, představit si to jistě lze, neboť výčet je jednak demonstrativní a jednak kvantifikace navýšení poplatku do příkladného výčtu svou povahou zapadá. Ústavní soud nevidí důvod, aby obec, pokud může stanovit např. splatnost, úlevy či dokonce osvobození od poplatku, nemohla stanovit hodnoty jeho sankčního navýšení. Jde o úkon, který se stanovením vlastní sazby poplatku souvisí a svým způsobem na něj navazuje. Jinými slovy, se Ústavní soud přiklonil k interpretaci, podle níž kvantifikace sankčního navýšení patří mezi „podrobnosti vybírání poplatku“, které má § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích na mysli. Hranici či omezení správního uvážení tak v posuzované věci zastupitelstvo vystavělo v mezích své zákonné kompetence.  

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 9/10, ze dne 29.06.2010 ]]></description>
            <author>ÚS</author>
            <pubDate>Tue, 07 Sep 2010 00:04:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Odůvodnění rozhodnutí o přidělení věci jinému soudci (27.08.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254156&amp;csum=960873f7</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Nedostatek vyčerpávajícího odůvodnění rozhodnutí o odnětí věci soudci dle § 221 odst. 2 o.s.ř. vede k porušení práva za zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny. 

PRÁVNÍ VĚTY  
  
Ústavní soud ve své judikatuře důsledně uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Jedním z jejích projevů a současně i jedním ze základních atributů řízení o ústavní stížnosti je skutečnost, že Ústavní soud svou přezkumnou pravomoc v rámci řízení o ústavní stížnosti zpravidla uplatňuje až ve vztahu k řízením pravomocně skončeným po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Ve vztahu k rozhodnutím přijatým dle § 221 odst. 2 občanského soudního řádu však Ústavní soud činí, s ohledem na mimořádný význam práva na zákonného soudce pro ústavně souladný průběh řízení, výjimku, neboť, jak již podrobně vyložil v usnesení sp. zn. IV. ÚS 111/04 (dostupném na http://nalus.usoud.cz) proti rozhodnutí o přidělení věci jinému soudci neexistuje jiný opravný prostředek a námitka porušení čl. 38 odst. 1 Listiny vznesená po skončení celého řízení by zjevně nebyla efektivní. 

Ústavní soud přezkoumal napadenou část výroku věcně, přičemž se v prvé řadě, obdobně jako ve věci IV. ÚS 956/09, zabýval otázkou, zda odvolací soud svůj postup odůvodnil co do nezbytnosti odnětí věci zákonnému soudci z důvodu ochrany práva účastníků řízení na spravedlivý proces. Shledal přitom, že z odůvodnění napadeného výroku není zřejmé, zda vrchní soud zvažoval střet základních práv účastníků řízení či zda pouze mechanicky aplikoval zákonem svěřenou kompetenci. Smyslem ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu jako celku, jak bylo vyloženo již v nálezu IV. ÚS 956/09 výše, je především „odblokovat“ řízení zatížené neschopností soudu prvního stupně uzavřít věc zákonným způsobem. Tomuto účelu slouží jak možnost odejmout věc soudci z důvodu nerespektování právního názoru, tak z důvodu existence závažných vad řízení. Prostřednictvím ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu se tak realizuje právo na soudní ochranu (věc bude možno skončit) a brání vzniku průtahů v řízení. Z nutnosti restriktivního výkladu posledně uvedené kompetence (odnětí věci pro závažné vady řízení) ovšem vyplývá, že vždy půjde o mimořádný krok odůvodněný vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. V případě pochybností by se soud vždy měl přiklonit k ústavně garantované stabilitě obsazení soudu, a to zejména jedná-li se o přezkum prvního ve věci vydaného rozsudku, kdy ještě nebylo soudu prvního stupně poskytnuto vodítko, a to i pokud jde o procesní otázky, které, jak je ostatně patrno i z odlišných vyjádření stěžovatelky a vedlejších účastníků, mohou být rovněž sporné.  
 
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 170/08, ze dne 28.06.2010 ]]></description>
            <author>ÚS</author>
            <pubDate>Fri, 27 Aug 2010 10:28:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: K projednání věci bez nařízení jednání  (27.08.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254155&amp;csum=06fc1f57</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Pokud se účastník řízení práva účasti na projednání věci nevzdal či s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř nesouhlasil, nelze (kromě výjimky uvedené v § 115a in fine o. s. ř.) ve věci bez nařízení ústního jednání rozhodnout. Pokud by se tak stalo, došlo by k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY  
  
Podle § 115a o. s. ř. platí, že „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.“

Z citovaného ustanovení tedy plyne, že pokud se účastník řízení práva účasti na projednání věci nevzdal či s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasil, nelze (až na tam uvedenou výjimku, což není případ nyní posuzované věci) ve věci bez nařízení ústního jednání rozhodnout.

V nyní posuzované věci však stěžovatelka adresovala dne 14. 9. 2009 Okresnímu soudu v Jičíně svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (srov. č. l. 42-43). Dne 15. 9. 2009 byla uvedená písemnost soudu doručena. To okresní soud opomenul, což ostatně i ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uznává.
 
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3271/09, ze dne 22.06.2010]]></description>
            <author>ÚS</author>
            <pubDate>Fri, 27 Aug 2010 10:24:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: K přezkumu opatření obecné povahy v materiálním pojetí (27.08.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254154&amp;csum=97247ec7</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Obecně závazné vyhlášky, jimiž byla vymezena závazná část územního plánu, schválené do účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jsou opatřením obecné povahy ve smyslu § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a podléhají tak soudnímu přezkumu v řízení podle § 101a soudního řádu správního. Odmítnutí jejich přezkumu v tomto řízení pro nedostatek pravomoci představuje porušení práva účastníka řízení na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy dle čl. 36 odst. 2 Listiny.
  
PRÁVNÍ VĚTY  
  
Při posuzování toho, jestli lze určitý správní akt považovat za opatření obecné povahy, je dle náhledu Ústavního soudu nutno vycházet z toho, zda jsou naplněny všechny pojmové znaky tohoto právního institutu, tj. konkrétnost předmětu a obecnost adresátů.  

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1639/07, ze dne 16.06.2010 ]]></description>
            <author>ÚS</author>
            <pubDate>Fri, 27 Aug 2010 10:21:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Soudní poplatek u samostatného společenství žalovaných (25.08.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254144&amp;csum=f11a9197</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

V řízení, jehož předmětem je solidární nárok, je třeba povinnost k úhradě soudního poplatku považovat za společnou, a to i v případě samostatného společenství žalujících. Pokud soud v důsledku jiného výkladu a postupu zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku, poruší právo účastníka řízení na přístup k soudu, resp. právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. 
  
PRÁVNÍ VĚTY  
  
Stěžovatelé podali společné odvolání proti rozsudku, jímž byl potvrzen směnečný platební rozkaz, kterým jim jako dlužníku a ručiteli byla společně a nerozdílně uložena povinnost k zaplacení směnečné sumy. Měla jim tedy být i poplatková povinnost stěžovatelů za odvolací řízení stanovena jako společná, solidární. 

Tímto postupem bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.  

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1198/10, ze dne 10.06.2010 ]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 25 Aug 2010 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Náklady řízení a právo na spravedlivý proces (25.08.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254145&amp;csum=7f145437</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku. Tato povinnost je naléhavější v rámci odvolacího řízení, kdy po přijetí rozhodnutí již účastník řízení nemá procesní nástroj, jak své námitky uplatnit.
  
PRÁVNÍ VĚTY  
  
Součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. února 2007 sp. zn. II. ÚS 828/06). Tento požadavek (vyplývající v obecné rovině z práva na fair proces) je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku. Jinak řečeno, z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., pokud obecný soud takový postup případně zvažuje, a vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. Tato povinnost je naléhavější v rámci odvolacího řízení, kdy po přijetí rozhodnutí již účastník řízení nemá procesní nástroj, jak své námitky uplatnit, na rozdíl od rozhodnutí nalézacího soudu, kdy lze námitky vznést alespoň ex post v odvolání. Takový postup odvolacího soudu vede k situaci, kdy je účastník řízení nucen vznášet takové námitky vlastně poprvé až v řízení před Ústavním soudem, které je však ze své povahy zaměřeno na posuzování jiných skutečností, než jsou okolnosti umožňující aplikaci § 150 o. s. ř., a z jiných hledisek, než jsou hlediska jednoduchého práva.  

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2189/09, ze dne 10.06.2010 ]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 25 Aug 2010 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Ústavněprávní důsledky nezaevidování doplnění podání (25.08.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254147&amp;csum=d82483c7</link>
            <description><![CDATA[Analytická právní věta

Pokud krajský soud řádně nezaevidoval doplnění podání stěžovatele, v důsledku čehož byla jeho kasační stížnost odmítnuta Nejvyšším správním soudem podle ustanovení § 37 odst. 5 soudního řádu správního, jedná se o porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle článku 36 Listiny základních práv a svobod.
  
PRÁVNÍ VĚTY  
  
Postupem krajského soudu, který řádně nezaevidoval podání stěžovatele obsahující doplnění kasační stížnosti a toto podání kasačnímu soudu nepředložil, v důsledku čehož byla kasační stížnost stěžovatele podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšším správním soudem odmítnuta, došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu, zakotveného v článku 36 Listiny.  

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 459/09, ze dne 10.06.2010 ]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Wed, 25 Aug 2010 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Věcná příslušnost soudů („zák. č. 82/1998 Sb.“) (18.08.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=254112&amp;csum=5164b0e7</link>
            <description><![CDATA[I. Rozhodne-li vrchní soud nesprávně o věcné příslušnosti (§ 104a o. s. ř.), nejen že se tím nestane ze soudu dle zákona věcně nepříslušného soud věcně příslušný, ale vždy též zároveň bude porušeno ústavně garantované právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Na tom nic nemění ani druhá věta § 11 odst. 1 o. s. ř., vložená do o. s. ř. teprve novelou č. 7/2009 Sb.

II. K projednání žaloby, domáhající se konstatování nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení a omluvy za ně, jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, neboť nejde o věc ochrany osobnosti, ale o věc upravenou zákonem č. 82/1998 Sb.

III. Možnost neodůvodňovat usnesení dle § 104a o. s. ř. je nutno jako výjimku interpretovat restriktivně. Fakt, že toto usnesení nemusí být v obecné rovině vždy odůvodněno, ještě neznamená, že konkrétní okolnosti případu si nebudou žádat, aby soud své rozhodnutí odůvodnil. Pod tyto okolnosti konkrétního případu lze podřadit i situaci, kdy účastníci ve svých vyjádřeních k věcné příslušnosti zaujmou stanovisko, s nímž nebude vrchní soud rozhodující o této otázce srozuměn. V takovém případě lze legitimně požadovat, aby se v odůvodnění svého usnesení s argumentací účastníků – byť stručně – vypořádal a vyložil důvody svého závěru o věcné příslušnosti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 904/08, ze dne 01.06.2010 ]]></description>
            <author>ÚS</author>
            <pubDate>Wed, 18 Aug 2010 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
