<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Občanskoprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Občanskoprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=11&amp;csum=d2158cd7</link>
        <lastBuildDate>Fri, 10 Sep 2010 16:35:10 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>K bytové náhradě při zániku členství v bytovém družstvu v důsledku exekuce (10.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254195&amp;csum=58e1e8b7</link>
            <description><![CDATA[Zaniklo-li členství osoby v bytovém družstvu v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností v družstvu, nepřichází v úvahu posouzení jejího nároku na bytovou náhradu podle § 712 odst. 2 obč. zák.

Nárok osoby, jejíž nájem bytu zanikl zánikem jejího členství v bytovém družstvu postižením členských práv a povinností v družstvu, je třeba analogicky (§ 853 obč. zák.) posoudit jako případ zániku nájmu bytu výpovědí pronajímatele z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. I když uvedený výpovědní důvod míří výslovně na případ hrubého porušení povinností nájemce, vyplývajících z nájmu bytu, tedy povinností vůči druhé straně nájemního vztahu (pronajímateli), zatímco v dané věci šlo o porušení povinnosti k tíži nikoliv subjektu daného vztahu, ale jiného (závazkového) právního vztahu, jde v obou případech o situaci, která je důsledkem jednání osoby (nájemce), jež není v souladu s právem, a jehož důsledky proto nelze klást k tíži pronajímatele (vlastníka) bytu (tj. podmínit její povinnost k vyklizení zásadně zajištěním vyšší formy bytové náhrady, než je přístřeší).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5409/2008, ze dne 9. 8. 2010]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Fri, 10 Sep 2010 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K objasnění otázky vlastnického práva ve správním řízení (10.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254196&amp;csum=39a74467</link>
            <description><![CDATA[Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že teprve na základě určení vlastnictví předmětných pozemků by bylo možné uvažovat o případných finančních nárocích mezi účastníky. V tomto ohledu je možné dát odvolacímu soudu za pravdu, ale nelze s ním souhlasit, pokud jde o tvrzení, že je třeba vyčkat objasnění otázky vlastnického práva ve správním řízení. V dané věci bylo na odvolacím soudu, aby se s problematikou vlastnictví vypořádal coby s otázkou předběžnou. Tvrdí-li odvolací soud, že měl být katastrálním úřadem zvolen postup předpokládaný ust. § 14 katastrálního zákona, není tato úvaha přiléhavá, když citované ustanovení se týká obnovy katastrálního operátu, s jehož pomocí nelze řešit vlastnické spory. Tím, že odvolací soud nedospěl k jednoznačnému závěru, kdo byl v rozhodném období vlastníkem předmětných pozemků (jejich částí), a naopak dovodil, že otázka vlastnického práva má být zodpovězena ve správním řízení, se dopustil nesprávného právního posouzení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 798/2010, ze dne 17. 8. 2010
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Fri, 10 Sep 2010 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K individuální hmotné odpovědnosti na společném pracovišti (08.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254188&amp;csum=581a12c7</link>
            <description><![CDATA[Jestliže na pracovišti, na kterém byl zjištěn schodek, pracovaly zaměstnankyně, které sice měly uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti, avšak bez doložky o společné hmotné odpovědnosti, nečiní to jejich individuální dohody o hmotné odpovědnosti neplatnými; každý ze zaměstnanců odpovídá za schodek na hodnotách, které byl povinen vyúčtovat. Rozsah náhrady škody jednotlivých zaměstnanců s individuálními dohodami o hmotné odpovědnosti za schodek zjištěný na společném pracovišti nelze stanovit podle zásad obsažených v ustanovení § 182 zák. práce (tedy v podstatě podle poměru jejich hrubých výdělků a v závislosti na zastávané funkci), ale je třeba vycházet z ustanovení § 181 zák. práce, podle něhož zaměstnanec, který odpovídá za schodek, je povinen nahradit schodek v plné výši. 

Plnou výší náhrady individuálně hmotně odpovědných zaměstnanců je třeba rozumět náhradu s přihlédnutím k rozsahu odpovědnosti jednotlivých zaměstnanců. Budou-li platit důvody případného zproštění ve smyslu ustanovení § 176 odst. 3 zák. práce pro všechny individuálně odpovědné zaměstnance společně, budou odpovídat rovným dílem i co do výše náhrady. Jestliže se však zaměstnanec zprostí zcela nebo zčásti své odpovědnosti proto, že schodek zcela nebo zčásti nezavinil s ohledem na počínání spoluzaměstnance, zvýší se v rozsahu zproštění prvního zaměstnance povinnost k náhradě škody druhého zaměstnance.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2426/2009, ze dne 10. 8. 2010

(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) ]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 08 Sep 2010 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Ke způsobu převzetí hodnot svěřených k vyúčtování (08.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254189&amp;csum=72ee2c77</link>
            <description><![CDATA[Je nepochybné, že zaměstnanec může odpovídat za schodek jen na těch hodnotách, které mu zaměstnavatel svěřil a které tedy zaměstnanec převzal. Proces „převzetí“ svěřených hodnot však není nijak formalizován, zejména není stanoveno, že působí-li na pracovišti zaměstnanci s individuální hmotnou odpovědností, že je třeba „individualizovat“ hodnoty, s nimiž bude každý přicházet do styku. Předmětem dohody o hmotné odpovědnosti bez ohledu na to, zda jde o hmotnou odpovědnost společnou nebo individuální, je závazek zaměstnance, že přebírá odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Postačí proto, aby hodnoty, kterých se dohoda týká, byly v ní uvedeny obecně, tak, jak tomu bylo kupř. v posuzované věci „peníze, karty, šeky, ostatní ceniny“. K vlastnímu převzetí těchto hodnot potom dochází v průběhu účinnosti dohody o hmotné odpovědnosti přijímáním a vydáváním peněz, karet, šeků, ostatních cenin podle běžných pravidel pokladní práce. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2426/2009, ze dne 10. 8. 2010

(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) ]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 08 Sep 2010 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K částečné neplatnosti kupní smlouvy o převodu nemovitostí (08.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254190&amp;csum=820589b7</link>
            <description><![CDATA[I.  Jestliže v kupní smlouvě, kterou se převádí více nemovitostí, účastníci sjednají cenu tak, že ve smlouvě není cena jednotlivých nemovitostí specifikována (a to ani odkazem na znalecký posudek), a z povahy převáděných nemovitostí je zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny, pak platí, že je-li smlouva neplatná ohledně převodu jedné z nemovitostí, je neplatná i v části týkající se zbývajících nemovitostí (srov. NS 22 Cdo 2127/2000 – Rc 67/2004).

II.  Je-li neplatná jen část smlouvy, podle které má dojít ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a tuto část lze ve smyslu ustanovení § 41 obč. zák. od ostatní - platné - části oddělit, pak je třeba připustit, aby byl vklad do katastru nemovitostí povolen ohledně platné části smlouvy a návrh na vklad byl zamítnut, jen pokud jde o část neplatnou. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4917/2008, ze dne 15. 6. 2010 
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 08 Sep 2010 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K jednostrannému určení výše mzdy zaměstnavatelem (08.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254191&amp;csum=44c84e27</link>
            <description><![CDATA[Nebyla-li zaměstnancova mzda stanovena smluvně a bylo-li tedy určení její výše ponecháno na jednostranném opatření zaměstnavatele, je zaměstnavatel při úvaze o výši mzdy z hledisek její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků, omezován pouze tím, že musí mzdu stanovit písemně před tím, než zaměstnanec započne s výkonem práce, za kterou mzda přísluší; protože mzda je splatná až po vykonání práce a protože maximální lhůtu pro splatnost částek, na které zaměstnanci za vykonanou práci vznikl nárok, zákon stanoví v délce jednoho měsíce (§ 10 odst. 1 zákona o mzdě), je odůvodněn závěr, že v případě, vykonává-li zaměstnanec v rámci dohodnutého druhu práce stejnou práci po delší časové období přesahující kalendářní měsíc, je zaměstnavatel oprávněn změnit jednostranně stanovenou měsíční mzdu pouze "do budoucna", nikoli však zpětně po vykonání přidělované práce (srov. NS 21 Cdo 2449/2004).

K platovému výměru jako dodatku pracovní smlouvy podepsanému zaměstnancem – bez právního shrnutí 

K formulaci tzv. nenárokové složky mzdy – bez právního shrnutí

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2273/2009, ze dne 14. 7. 2010

(posuzováno podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění účinném do 31.12.2006) ]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 08 Sep 2010 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K uplatnění relativní neplatnosti úkonu o rozvázání pracovního poměru (06.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254181&amp;csum=a9178657</link>
            <description><![CDATA[I.  Neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou je třeba, kromě dovolání se jejich neplatnosti ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce, uplatnit také - jak vyplývá z ustanovení § 72 zák. práce - podáním žaloby u soudu. Chce-li tedy zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru učiněného druhým účastníkem, musí podat u soudu žalobu o určení, že právní úkon o rozvázání pracovního poměru je neplatný, a to nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 

Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby se dovolal neplatnosti tohoto právního úkonu a kdyby byl jinak naplněn některý z důvodů neplatného rozvázání pracovního poměru. 

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že dovolání se neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce na straně jedné a včasné podání žaloby o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou ve smyslu ustanovení § 72 zák. práce na druhé straně jsou (samostatnými) předpoklady, které musí být (oba) splněny k tomu, aby soud svým rozhodnutím určil (mohl určit) zaměstnancem nebo zaměstnavatelem požadovanou neplatnost právního úkonu. Oprávněný účastník se může dovolat neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru nejen před zahájením soudního řízení nebo v žalobě, ale i kdykoli v průběhu řízení, a to až do vyhlášení (vydání) rozhodnutí, kterým se řízení o věci končí, samozřejmě jen tehdy, připouští-li to pravidla občanského soudního řízení.

II.  Protože jde o hmotněprávní úkon, může být dovolání se neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou učiněno také vůči soudu; v tomto případě je účinné vůči druhému účastníku pracovního poměru od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl. Vůči soudu se může účastník občanského soudního řízení dovolat neplatnosti právního úkonu ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce nepochybně mimo jiné prostřednictvím žaloby nebo jiného podání.

Obsahuje-li tedy žaloba kromě náležitostí procesního úkonu (§ 42 odst.4, § 79 odst.1 o.s.ř.) také projev vůle žalobce směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, je odůvodněn závěr, že žalobce učinil prostřednictvím žaloby vůči soudu hmotněprávní úkon.

V případě, že byla oprávněným účastníkem namítnuta relativní neplatnost právního úkonu, může být v soudním (nebo jiném) řízení uvažována z důvodu jen těch vad, které podle jeho názoru neplatnost způsobily a které proto ve svém projevu vůle označil. Podstatnými náležitostmi hmotněprávního úkonu dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu v pracovněprávních vztazích ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce jsou uplatnění "relativní" neplatnosti právního úkonu (náležitě v námitce individualizovaného) a označení (vylíčení) vad právního úkonu, které způsobily (měly podle jednajícího způsobit) jeho neplatnost; náležitosti tohoto komisivního hmotněprávního úkonu musí být vyjádřeny výslovně. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 660/2009, ze dne 27. 7. 2010

(posuzováno podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 31.7.2007) ]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 06 Sep 2010 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K důvodům zvláštního zřetele hodným pro přechod nájmu bytu na vnuka (06.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254180&amp;csum=fe335b47</link>
            <description><![CDATA[Zásadní změnou oproti předchozím právnímu stavu je po novele občanského zákoníku provedené zákonem č. 107/2006 Sb. stanovení další podmínky přechodu práva nájmu na vnuky zemřelého nájemce, a tou je skutečnost, že soužití vnuka a nájemce bytu musí trvat nepřetržitě po dobu tří let před smrtí nájemce. Současně však platná právní úprava připouští výjimku, a to v tom směru, že soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že se vnuci stávají nájemci, i když jejich soužití ve společné domácnosti s nájemcem netrvalo tři léta. Uvedené ustanovení patří užitou formulací „důvody zvláštního zřetele hodné“ k normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám  hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Z úpravy podmínek přechodu práva nájmu bytu na vnuka zemřelého nájemce je nutno dovodit, že okolnosti, jež lze zohlednit jako důvody zvláštního zřetele hodné, se mohou vztahovat pouze k nesplnění délky zákonem stanoveného soužití, tj. musí jít o takové okolnosti, jež ve svém důsledku vedly k tomu, že společné soužití vnuka a nájemce takto vymezenou dobu netrvalo. Dovolací soud je toho názoru, že nemůže jít o takové okolnosti, jejichž prostřednictvím by se eliminovalo naplnění některé z dalších podmínek pro přechod nájmu na vnuka nájemce, tj. existence soužití vnuka s nájemcem bytu vyznačující se trvalostí a neexistence právního důvodu bydlení na straně vnuka. 

Nelze proto považovat vymezení hypotézy ustanovení § 706 odst. 2 věty druhé obč. zák. za správné, jestliže jsou důvody zvláštního zřetele hodné spatřovány v okolnostech představujících jinak naplnění zákonné podmínky přechodu práva nájmu (soužití ve společné domácnosti), anebo  v okolnostech, spadajících do období po smrti nájemce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4076/2008, ze dne 20. 7. 2010]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 06 Sep 2010 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K nutné opravě společných částí domu provedené vlastníkem jednotky (06.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254182&amp;csum=52539047</link>
            <description><![CDATA[Povinností společenství vlastníků jednotek je obstarat nutné opravy společných částí domu. Pokud tyto opravy provede a zaplatí vlastník jednotky, může jít o plnění, které vlastník jednotky vynaložil namísto společenství. Proto je takovou věc třeba posoudit i podle § 454 obč. zák. V případě úspěchu příslušné žaloby vlastníka jednotky proti společenství by rozúčtování nákladů na jednotlivé vlastníky jednotek bylo již věci společenství, jak vyplývá i z § 13 odst. 7 byt. zák. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5330/2008, ze dne 19. 7. 2010
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 06 Sep 2010 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K užívání vlastního bytu nájemcem („rekreační nemovitost“) (06.09.2010)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=254179&amp;csum=e6d3a5d7</link>
            <description><![CDATA[I.  Neužívá-li nájemce svou vlastní nemovitost k uspokojení svých bytových potřeb pro nevyhovující bytové podmínky a bylo-li příčinou tohoto stavu, že nájemce (který nemovitost v takovém stavu již nabyl) si ji rozhodl ponechat jen pro účely rekreace, pak nelze mít za to, že jde o případ, kdy na nájemci lze spravedlivě požadovat, aby užíval jen jeden ze dvou bytů (NS 26 Cdo 3172/2006). 

II.  Při posouzení, zda lze v posuzované věci na nájemcích bytu spravedlivě požadovat, aby užívali k bydlení pouze vlastní dům, nelze přehlédnout, že dům je postižen nadměrnou vlhkostí, není v něm uspokojivě vyřešen odvod odpadních vod (absence napojení na kanalizaci), nejsou zde zabezpečeny obvyklé hygienické standardy (suchý záchod umístěný vně uvedené nemovitosti; zamrzající, závadná voda) a že k tomu, aby byl uživatelný k celoročnímu bydlení, by musel být kompletně zrekonstruován, což by si vyžádalo investici v částce přesahující 1.000.000,- Kč. Bez ohledu na uvedené však nelze ztratit ze zřetele především to, že dům koupili nájemci za účelem rekreačního užívání a že ho dlouhá léta používají pouze k rekreaci. Z těchto důvodů a s přihlédnutím k judikatuře zastává dovolací soud právní názor, že na nájemcích žalobcích nelze spravedlivě požadovat, aby užívali (k bydlení) pouze jeden byt (vlastní dům), a proto v daném případě není naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3175/2009, ze dne 5. 8. 2010]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 06 Sep 2010 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
