<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Občanskoprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Občanskoprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=11&amp;csum=d2158cd7</link>
        <lastBuildDate>Wed, 08 Feb 2012 00:21:26 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>K pracovnímu úrazu na pracovní cestě v zahraničí (07.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255745&amp;csum=f478e827</link>
            <description><![CDATA[Ubytuje-li se zaměstnanec v obci, která je předmětem pracovní cesty (ať již v tuzemsku nebo v zahraničí), a z místa ubytování jde na pracoviště do budovy určené k plnění pracovních úkolů, pak poškození zdraví, které zaměstnanec utrpí cestou z místa ubytování na toto pracoviště nebo cestou zpět, nelze – jak se výslovně podává z ustanovení § 190 odst. 2 zák. práce - považovat za pracovní úraz.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4834/2010, ze dne 5. 1. 2012

(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) 
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 07 Feb 2012 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K přeložení státního zástupce mezi pobočkami téhož státního zastupitelství (07.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255742&amp;csum=11daeee7</link>
            <description><![CDATA[I.  Pracovní vztah státního zástupce je svojí povahou právním poměrem soukromoprávním, jehož účastníci mají rovné postavení. 

II.  Vzhledem k tomu, že zákon o státním zastupitelství ani zákoník práce nestanoví, že by nedostatek písemné formy ujednání o místu výkonu práce způsoboval jeho neplatnost, může být toto ujednání učiněno nejen písemnou formou, ale také ústně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli účastníci projevit - konkludentně. Není-li tedy mezi (budoucím) státním zástupcem a Českou republikou výslovné dohody (ujednání) o místu výkonu práce a souhlasil-li státní zástupce se svým přidělením k výkonu funkce k určitému státnímu zastupitelství (bez takového souhlasu nemůže jeho pracovní poměr vzniknout), lze zpravidla uzavřít, že došlo také (přinejmenším konkludentně) k uzavření dohody o místu výkonu práce v sídle státního zastupitelství (srov. § 7 odst. 1 zákona o státním zastupitelství), k němuž byl k výkonu funkce přidělen. 

III. Přeložení státního zástupce na pobočku nebo mezi pobočkami téhož státního zastupitelství není (a nemůže být) přeložením mezi pracovišti téhož státního zastupitelství, a proto na ně postup podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona o státním zastupitelství nelze použít. Takové přeložení znamená, že se mění sjednané místo výkonu práce (pobočka má své sídlo). Vzhledem k tomu, že se nejedná o přeložení ve smyslu ustanovení § 19 odst. 2 až 6 zákona o státním zastupitelství ani o dočasné přidělení k jinému státnímu zastupitelství podle ustanovení § 19a zákona o státním zastupitelství, je třeba v souladu s ustanovením § 18 odst. 6 zákona o státním zastupitelství takovou změnu místa výkonu práce (funkce) posuzovat podle zákoníku práce. Pro takové přeložení se tak uplatní ustanovení § 40 odst. 1 a § 43 odst. 1 zák. práce, podle nichž obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně, a přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele, pokud to nezbytně vyžaduje jeho provozní potřeba. V poměrech státního zastupitelství jménem zaměstnavatele - státu vystupuje v těchto případech vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce.

Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že o přeložení státního zástupce na jiné pracoviště rozhoduje příslušný vedoucí státní zástupce, jen jedná-li se o různá pracoviště v rámci sjednaného místa výkonu práce. Nejsou-li jako místo výkonu práce státního zástupce sjednány také pobočky (jejich sídla) určitého státního zastupitelství, může být na pobočku (jinou pobočku) nebo z pobočky do sídla určitého státního zastupitelství státní zástupce přeložen jen s jeho souhlasem a jen vyžaduje-li to nezbytně provozní potřeba.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2425/2010, ze dne 18. 1. 2012

(posuzováno podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství ve znění do 30. 6. 2008)]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 07 Feb 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K orgánu zaměstnavatele oprávněnému učinit rozhodnutí o organizační změně (07.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255744&amp;csum=3b2956a7</link>
            <description><![CDATA[Protože zákon výslovně neupravuje, kdo je oprávněn činit u zaměstnavatele takové tzv. faktické úkony, je třeba v tomto směru vycházet ze zásad uvedených zejména v ustanoveních § 11 odst. 1 zák. práce a § 20 odst. 1 a 2 obč. zákoníku; ten, kdo je oprávněn činit jménem zaměstnavatele právní úkony, je také jménem zaměstnavatele oprávněn k tzv. faktickým úkonům a i takové jeho jednání v tomto směru zaměstnavatele zavazuje. Proto lze uzavřít, že také rozhodnutí o organizačních změnách (ačkoli nejde o právní úkon) u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, činí především jeho statutární orgán, případně osoby statutárním orgánem pověřené (srov. § 20 odst. 2 obč. zák.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3762/2010, ze dne 12. 1. 2012

(posuzováno podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 6. 2008) ]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 07 Feb 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K přeložení na jiné pracoviště v rámci sjednaného místa výkonu práce (07.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255743&amp;csum=eebc8c37</link>
            <description><![CDATA[To, že zákoník práce jako norma poskytující zvýšenou ochranu zaměstnanci obsahuje pouze úpravu přeložení do jiného místa výkonu práce, znamená, že přesun zaměstnance po pracovištích v rámci sjednaného místa výkonu práce zvláštní ochrany nepožívá a že pravidla, jež se uplatní při přeložení zaměstnance do jiného než sjednaného místa výkonu práce, se na přeložení na jiné pracoviště v rámci sjednaného místa výkonu práce nevztahují. Je tomu tak proto, že význam z hlediska obsahu pracovního vztahu má pouze změna místa výkonu práce; změna pracoviště (v rámci sjednaného místa výkonu práce) má jen pracovněorganizační povahu a umožňuje zaměstnavateli operativně přesouvat zaměstnance podle provozních potřeb. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2425/2010, ze dne 18. 1. 2012]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 07 Feb 2012 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Ke škodě ve formě snížení ceny nepoužívaného vozu (02.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255728&amp;csum=cd01aee7</link>
            <description><![CDATA[Snížení ceny nepoužívaného vozu v důsledku plynutí času může být skutečnou škodou, o níž by se vlastníku snížil jeho majetek v důsledku jednání skůdce, jestliže je prokázáno, že právě pro nemožnost vozidlo používat klesla jeho hodnota (obvyklá cena) oproti hodnotě, na kterou by se k témuž okamžiku dostala obvyklá cena vozu provozovaného a řádně udržovaného; uvedený rozdíl může představovat odškodnitelnou újmu. Škoda může spočívat i v tom, že za účelem dalšího prodeje nově zakoupená věc se stala v podstatě neprodejnou a nepoužitelnou a musela být namísto prodeje skladována, čímž došlo ke snížení obecné (tržní) ceny a tím k majetkové újmě na straně kupujícího (obchodníka s vozidly), který hodlal svůj majetkový stav zvětšit dalším prodejem. 

Ze žaloby v nyní projednávané věci je však zřejmé, že uplatněná částka žádnou z popsaných odškodnitelných újem nepředstavuje, nýbrž že je požadován prostý rozdíl mezi pořizovací hodnotou vozu a jeho hodnotou k okamžiku, kdy jej žalobce poprvé mohl užívat. Za této situace nelze považovat za nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že žalobci škoda nevznikla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3967/2009, ze dne 26. 10. 2011]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 02 Feb 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K investicím sdružení do nemovitosti ve společném jmění manželů  (02.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255730&amp;csum=5d346707</link>
            <description><![CDATA[I.  Součástí SJM jsou i závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Takovým závazkem může být i závazek vzniklý z důvodu investice třetí osoby do věci ve společném jmění. 

II.  Učiní-li účastníci sdružení ve smyslu § 829 a násl. obč. zák. v souvislosti s jeho činností investici do nemovitosti ve společném jmění manželů, z nichž jeden je účastníkem sdružení, pak mezi manžely – vlastníky nemovitosti a členy sdružení vznikají právní vztahy, jejichž obsah je dán právní skutečností, na jejímž základě byla investice učiněna; byla-li tato investice učiněna bez právního důvodu, jde o vztah z bezdůvodného obohacení. I tyto právní vztahy mohou být předmětem vypořádání SJM. 

III.  Právní vztahy vzniklé v důsledku investic učiněných v rámci činnosti sdružení do nemovitosti v SJM nelze ztotožňovat s nárokem na vypořádání majetkové hodnoty společné oběma manželům, kterou představuje účast jednoho z nich ve sdružení. Jde tu o obdobu vypořádání podniku, samozřejmě s přihlédnutím ke zvláštnostem sdružení osob ve smyslu § 829 a násl. obč. zák.

I účast v tomto sdružení může mít majetkovou hodnotu, která může být na návrh v řízení o vypořádání SJM zohledněna. Proto Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1119/2005 vyslovil: „Podnikal-li jeden z manželů prostřednictvím sdružení, soud při vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů vychází z částky, na jejíž vyplacení by měl podnikající nárok, zanikla-li by jeho účast ve sdružení ke dni zániku BSM (po odečtení případného vkladu vlastních oddělených prostředků tohoto manžela)“. Tuto situaci však nelze ztotožňovat s případem, kdy členové sdružení investují prostředky do nemovitosti v SJM, která se tak zhodnotí; v takovém případě vzniká právní vztah, který není totožný s eventuálním nárokem na vypořádání „účasti ve sdružení“ ve smyslu vedeném shora. Pro úvahu o vypořádání společného dluhu vůči členům sdružení, vzniklého v důsledku investice do majetku v SJM, není třeba provádět “vypořádání sdružení“. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1882/2010, ze dne 16. 12. 2011]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 02 Feb 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K rozhodnutí o vypořádání dědictví jako titulu oprávněné držby (02.02.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255729&amp;csum=67200a97</link>
            <description><![CDATA[Titulem (byť i putativním), o který se opírá oprávněná držba, může být i rozhodnutí o vypořádání dědictví, a to i v případě, že zůstavitel ve skutečnosti nebyl vlastníkem věci; v případě pozemku lze takto nabýt oprávněnou držbu i tehdy, jestliže tento pozemek nebyl předmětem dědického řízení, avšak sousedí s pozemkem, který držitel nabyl v dědickém řízení, a to za předpokladu, že dědic se ujal jeho držby (resp. držby spoluvlastnického podílu) a přitom jednal v omluvitelném omylu, že jde o část pozemku, který zdědil. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1085/2010, ze dne 27. 10. 2011]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 02 Feb 2012 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K vlastnímu bytu ve smyslu § 706 odst. 1 ObčZ zatíženému věcným břemenem (30.01.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255720&amp;csum=583e31c7</link>
            <description><![CDATA[Může-li oprávněný subjekt z věcného břemena uhájit své absolutně chráněné postavení proti každému, kdo do jeho práva zasahuje, žalobou obdobnou žalobě vlastnické, nelze zpravidla uvažovat o tom, že fyzická osoba, uplatňující přechod nájmu bytu, má „vlastní byt“ ve smyslu § 706 odst. 1 obč. zák. v nemovitosti, na níž vázne věcné břemeno užívání zřízené ve prospěch třetí osoby. 

Výjimečně lze takto zatíženou nemovitost považovat za „vlastní byt“ osoby uvedené v § 706 odst. 1 obč. zák., je-li zřejmé, že věcné břemeno váznoucí na nemovitosti v dohledné (relativně krátké) době zanikne (např. uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, nebo na základě již uzavřené dohody o zániku věcného břemene, třebaže podle ní ještě nebyl proveden výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí, apod.). V takovém případě totiž není pochyb o tom, že bytová potřeba osoby uplatňující přechod nájmu bytu je do budoucna zajištěna, a nemůže na tom nic změnit okolnost, že neměla možnost se užívání „vlastního bytu“ ujmout bezprostředně po smrti původního nájemce bytu. Uvedenou okolnost lze zohlednit v řízení o vyklizení bytu určením delší lhůty ke splnění vyklizovací povinnosti. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2491/2010, ze dne 7. 12. 2011]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 30 Jan 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K osobnímu doručení originálu výpovědi z pracovního poměru zaměstnanci (30.01.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255723&amp;csum=40ff8ca7</link>
            <description><![CDATA[Namítá-li zaměstnavatel v posuzované věci, že zaměstnankyně poté, co potvrdila převzetí jediného originálu výpovědi z pracovního poměru („Převzala dne 5. 5. 2008, podpis ...“), na téže listině napsala své vyjádření, resp. stanovisko v tom smyslu, že s postupem zaměstnavatele nesouhlasí, přičemž toto své stanovisko předložila ihned poté zaměstnavateli, a že skutečnost, že toto stanovisko zaměstnankyně napsala na originálu vlastnoručně podepsané listiny, kterou prokazatelně převzala, a předložila ho zaměstnavateli na téže listině, nemohl zaměstnavatel nijak ovlivnit, přehlíží, že podle skutkových zjištění byl originál výpovědi z pracovního poměru listiny  pouze jeden. Požadoval-li zaměstnavatel, aby zaměstnankyně převzetí výpovědi potvrdila svým podpisem právě na tomto jediném originálu, činil tak nepochybně proto, aby měl doklad o doručení výpovědi a logicky musel tento doklad chtít zpět do své dispozice; ponechání dokladu potvrzujícího převzetí listiny v dispozici toho, kdo převzetí potvrzuje, postrádá jakýkoli smysl. 

Z toho je ovšem zřejmé, že zaměstnavatele neměl (ani nemohl mít) v úmyslu originál výpovědi ponechat v dispozici zaměstnankyně. S tím pak zcela koresponduje i závěr odvolacího soudu, že do dispozice zaměstnankyně byla zaměstnavatelem předána (doručena) toliko kopie originálu listiny výpovědi.

Protože tak zaměstnavatel předal zaměstnankyni pouze fotokopii listiny o výpovědi z pracovního poměru, která nesplňovala náležitosti písemné formy právního úkonu, je nutno posoudit výpověď z pracovního poměru pro rozpor s ustanovením § 50 odst. 1 zák. práce jako neplatný právní úkon, přičemž zaměstnankyně se ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce této neplatnosti dovolala.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, ze dne 24. 11. 2011

(posuzováno podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 6. 2008) 
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 30 Jan 2012 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Ke konkludentnímu schválení jednání tzv. nezmocněného jednatele (30.01.2012)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=255721&amp;csum=5eb97787</link>
            <description><![CDATA[Jedná-li s třetí osobou někdo za jiného bez plné moci (tzv. nezmocněný jednatel), je vůči tomu, s kým bylo jednáno, zavázán sám. To však neplatí, jestliže ten za koho bylo jednáno, právní úkon bez zbytečného odkladu následně schválí (ratihabice). V takovém případě je z právního úkonu vůči třetí osobě zavázán ten, kdo dodatečně schválil jednání bez plné moci. Podle § 33 odst. 2 obč. zák. lze tedy dodatečně schválit právní úkony zastoupeného, při kterých došlo k excesu při zastoupení, a to i konkludentně [např. tím. že z realizovaného právního úkonu příjme takto (ne)zastoupený kupní cenu]. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5273/2009, ze dne 15. 12. 2011
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 30 Jan 2012 00:00:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>

