// Profipravo.cz / Přeprava věci, zasílatelská smlouva, nájem dopravního prostředku
Přeprava věci, zasílatelská smlouva, nájem dopravního prostředku
05.03.2024 00:02
Identifikace osoby příjemce dopravcem podle Úmluvy CMR
Za správné určení osoby příjemce a místa vydání zásilky podle Úmluvy CMR je zodpovědný odesílatel. Byl-li odesílatel ohledně totožnosti osoby příjemce (jejího označení, sídla, popř. osob oprávněných za ni jednat) a místa určeného k vydání zásilky uveden třetí osobou v omyl, jde tato skutečnost zásadně k jeho tíži, nikoli k tíži dopravce. Dopravce je povinen zboží dodat příjemci označenému v nákladním listu na místo určení uvedené v nákladním listu, nestanoví-li odesílatel v souladu s čl. 12 odst. 1 Úmluvy CMR (popř. příjemce v souladu s čl. 12 odst. 2 nebo 3 Úmluvy CMR) jinak. Dopravce není povinen zkontrolovat, zda osoby nacházející se v prostorách příjemce a připravené zásilku převzít jsou k tomu oprávněny, nezavázal-li se k tomu ve smlouvě, nebo nemá-li důvodnou pochybnost o tom, že takové oprávnění uvedeným osobám svědčí.
V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudů podává, že řidiči právní předchůdkyně žalované po příjezdu na místo vykládky uvedené v nákladních listech identifikovali sklad označený jako sklad příjemce uvedeného v nákladních listech a kontaktovali osobu nacházející se v tomto skladu, jež zásilky očekávala a byla připravena je převzít. Soudy nezjistily žádné skutečnosti, jež měly v řidičích vzbudit důvodnou pochybnost o tom, že osoba s nimi jednající nemá oprávnění příjemce zastupovat. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož osoba nacházející se ve skladu příjemce byla osobou oprávněnou za příjemce převzít zásilky a nákladní listy od dopravce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 198/2023, ze dne 28. 11. 2023
14.12.2023 00:01
Absence překročení hranic při mezinárodní nákladní silniční přepravě
Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že Úmluva CMR se podle jejího článku 1 odst. 1 vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy.
Z usnesení sp. zn. 32 Cdo 2812/2018 a ze závěrů odborné literatury potom obecně vyplývá, že v případě, že má být zásilka dopravena např. z nizozemského města do francouzského města a je v průběhu cesty přeložena ve státě odeslání ze silničního vozidla na loď a poté ve státě dodání z lodi na silniční vozidlo, vyloučí toto přeložení zásilky platnost Úmluvy CMR nejen pro přepravu zásilky do francouzského přístavu, ale i z tohoto přístavu po silnici do francouzského města, neboť nejde o přepravu silničním vozidlem (zásilka je přepravována lodí) a ani o mezinárodní silniční přepravu (zásilka je naložena na silniční vozidlo ve francouzském přístavu a jde tedy o přepravu na francouzském území) Lze poukázat i na rozsudek Vrchního zemského soudu v Karlsruhe ze dne 5. 12. 1986, sp. zn. 15 U 242/85, v němž soud uvedl, že pouze skutečnost, že k překročení hranic dvou států dojde v rámci celé multimodální přepravy, ale nikoli na úseku silniční přepravy, k použitelnosti Úmluvy CMR nestačí.
V projednávané věci nákladní přeprava (zahrnující silniční nákladní přepravu v rámci České republiky, leteckou dopravu z České republiky do Švédska a navazující silniční nákladní dopravu v rámci Švédska) mezinárodní rozměr ve výše uvedeném smyslu postrádala, neboť došlo k silniční přepravě z Kolína do Mošnova (tj. uvnitř ČR), z Kolína do Hradce Králové (tj. uvnitř ČR) a samostatně ze Stockholmu do Södertälje (tj. uvnitř Švédska). Odvolací soud proto pochybil, pokud uzavřel, že soud prvního stupně nárok žalobkyně správně posoudil podle Úmluvy CMR. Právě absence překročení hranic při mezinárodní nákladní silniční přepravě vylučuje možnost na daný vztah účastníků Úmluvu CMR aplikovat.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2221/2023, ze dne 12. 9. 2023
06.12.2021 00:02
Určení hodnoty zásilky, jež byla poškozena při přepravě
Při poškození zásilky ve smyslu čl. 25 Úmluvy CMR se výše náhrady, kterou hradí dopravce, vypočítá z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě (čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR). Nelze-li hodnotu zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě určit podle její burzovní ceny, je třeba při jejím určení vyjít z běžné tržní ceny, jestliže v místě a době převzetí zásilky k přepravě existuje. Běžnou tržní cenou ve smyslu čl. 23 odst. 2 Úmluvy CMR je cena vzniklá v důsledku působení běžných tržních mechanismů. Dojde-li mezi dvěma subjekty k dohodě o určité kupní ceně, lze zásadně vycházet z toho, že taková cena je běžnou tržní cenou ve smyslu citovaného ustanovení. Nebude-li na tomto základě možno určit běžnou tržní cenu zásilky, vypočte soud náhradu z obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti v místě a době převzetí zásilky k přepravě.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1628/2020, ze dne 31. 8. 2021
22.10.2020 00:02
Spotřební daň jako „jiná výloha“ ve smyslu čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR
Spotřební daň je „jinou výlohou“ vzniklou v souvislosti s přepravou zásilky ve smyslu ustanovení čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR, resp. uhrazená spotřební daň spadá pod pojem „jiné výlohy“ podle čl. 23 odst. 4 Úmluvy CMR.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3530/2019, ze dne 13. 7. 2020
13.05.2020 00:02
Mimosmluvní odpovědnost dopravce ve vztahu k přepravě dle Úmluvy CMR
Úmluva CMR nevylučuje mimosmluvní odpovědnost dopravce. Osoba, která není účastníkem přepravní smlouvy v mezinárodní silniční nákladní přepravě, tak může uplatňovat vůči dopravci nároky z odpovědnosti za ztrátu zásilky za splnění předpokladu, že je aktivní žalobní legitimace založena na rozhodném právu.
Čl. 28 Úmluvy CMR omezující odpovědnost dopravce dopadá i na situace, kdy se osoba na základě národního práva domáhá nároků, které jsou upravené Úmluvou CMR. Dopravce se tedy v takovém případě může odvolat na omezující ustanovení Úmluvy, avšak pouze vůči nárokům vyplývajícím z Úmluvy CMR a týkajícím se „ztráty zásilky, jejího poškození nebo překročení dodací lhůty u přepravy, na kterou se vztahuje tato Úmluva“.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2477/2019, ze dne 29. 1. 2020
24.10.2019 00:01
K posouzení, zda mezi stranami došlo k uzavření přepravní smlouvy
Posouzení otázky, zda mezi stranami došlo k uzavření přepravní smlouvy, či smlouvy zasílatelské, jež se Úmluvou CMR neřídí, je vyhrazeno národním právním řádům.
Podstatnými náležitostmi smlouvy o přepravě věci jsou (vedle určení smluvních stran) označení zásilky, označení místa odeslání, označení místa určení, závazek dopravce provést přepravu a závazek odesílatele zaplatit za provedení přepravy úplatu (přepravné); ujednání o výši přepravného obligatorní náležitostí smlouvy není.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, pokud vztah mezi účastnicemi právně kvalifikoval jako smlouvu o přepravě věci. Mezi účastnicemi o vztah z přepravní smlouvy nešlo, a to jak podle Úmluvy CMR, tak ani podle § 2555 a násl. o. z. Je tomu tak proto, že ani jedna z obou účastnic řízení silniční přepravu v souzené věci neprováděla (nebyla dopravcem) a ani nebyla odesílatelem zásilky, přičemž ani jedna z obou účastnic řízení neuzavřela s odesílatelem zásilky smlouvu o přepravě věci (přepravní smlouvu).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1906/2019, ze dne 16. 7. 2019
21.03.2019 00:00
Stavění běhu promlčecí doby nároku na zaplacení přepravného dle CMR
Uplatnění reklamace přepravy podle čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR nestaví běh promlčecí doby nároku dopravce na zaplacení přepravného.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3034/2018, ze dne 9. 1. 2019
24.05.2018 00:01
Absence výhrady příjemce při převzetí zásilky dle Úmluvy CMR
I. Nevznesení výhrady příjemcem dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR ve stanovených lhůtách nemá za následek zánik (prekluzi) nároku na náhradu škody způsobené ztrátou zásilky anebo jejím poškozením, nýbrž pouze ztížení důkazního postavení příjemce v následném reklamačním řízení či soudním sporu.
II. Výhrada dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR se musí týkat údajů uvedených v mezinárodním nákladním listu, nikoliv údajů obsažených v jiných dokladech.
III. Jestliže je v posuzované věci mezi stranami nesporné, že zboží bylo vydáno ve stavu (počtu kusů), jenž byl v době vydání uveden v mezinárodním nákladním listu, je absence výhrady příjemce dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR bez jakéhokoliv významu. Původní údaj o počtu kusů přepravovaného zboží v mezinárodním nákladním listu zde byl po nakládce přepsán, v důsledku čehož se údaj o počtu kusů v nákladním listu v době převzetí zásilky k přepravě liší od údaje v témže nákladním listu v době vydání zásilky příjemci; soud měl proto aplikovat právní úpravu obsaženou v článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR a zabývat se otázkou, jaký byl stav zásilky době jejího převzetí k přepravě.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5628/2016, ze dne 27. 2. 2018
23.01.2018 00:01
Náhrada nákladů vzniklých dopravci v souvislosti se zadržením zásilky
Vznik zákonného zástavního práva podle § 628 obch. zák. nezakládal bez dalšího právo dopravce požadovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti se zadržením zásilky, a to ani ve spojení s obecnou úpravou zástavního práva v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. Tím není dotčeno právo dopravce zadržet zásilku k zajištění své splatné pohledávky a požadovat právo na náhradu nákladů se zadržením vzniklých za podmínek podle § 175 a násl. obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4628/2015, ze dne 25. 10. 2017
10.01.2017 00:02
Písemná forma reklamace podle Úmluvy CMR
I. Pro interpretaci požadavku písemné formy reklamace podle Úmluvy CMR nelze bez dalšího použít vnitrostátní právo. Pojmy Úmluvy je třeba interpretovat nezávisle na jejich významu v právu vnitrostátním (neodkazuje-li na ně úmluva přímo). Dosažení obdobného účinku Úmluvy CMR ve všech signatářských státech vyžaduje autonomní výklad, který je činěn též s přihlédnutím k účelu, cílům a systematickému uspořádání Úmluvy CMR.
II. Ačkoliv rozhodnutí soudů jiných signatářských států, které interpretují Úmluvu CMR, nejsou závazná pro posouzení věci tuzemským soudem, je třeba je považovat za pomocné výkladové prameny, jejichž autorita vychází z jejich přesvědčivosti.
III. Písemná forma reklamace dle čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR je dodržena i v případě, kdy je reklamace učiněna prostřednictvím e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu. I v tomto případě však platí, že důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší tomu účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1570/2015, ze dne 19. 10. 2016
06.12.2016 00:02
Počátek běhu promlčecí lhůty podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel
Posledním dnem, kdy zboží mělo být vydáno podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel, je nutno rozumět poslední den doby pro dodání zboží (tj. doby, během které dodání zboží není opožděným dodáním podle čl. 5 odst. 2 Hamburských pravidel). Promlčecí lhůta podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel v případě, kdy nebylo žádné zboží vydáno, proto začíná běžet posledním dnem doby dodání zboží (přičemž tento den se podle čl. 20 odst. 3 Hamburských pravidel nezapočítává do promlčecí lhůty).
Pokud doba dodání zboží není ujednána, je dobou dodání doba, ve které by to bylo rozumné požadovat od pečlivého dopravce s ohledem na okolnosti případu. Jestliže dopravce v takovém případě uvede datum vyzvednutí zboží, je rozumné požadovat dodání zboží do tohoto data. Dopravce by nebylo možno považovat za pečlivého, pokud by zboží nejpozději do tohoto data nedodal.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5160/2014, ze dne 27. 9. 2016
22.01.2015 00:00
Výhrada dopravce ke stavu zásilky dle čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR
Závěr odvolacího soudu, který výhrady dopravce spočívající v textu „nelze spočítat“ posoudil jako nedostatečné, lze považovat za správný, když ustanovení čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR výslovně požaduje odůvodnění takto učiněné výhrady. Smyslem tohoto odůvodnění je právě možnost dodatečně posoudit, z jakého důvodu nebylo možné počet kusů přepravovaného zboží spočítat, zda nastoupila zákonná domněnka a zda vytýkaný nedostatek může být v příčinné souvislosti se vznikem škody.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3634/2013, ze dne 22. 10. 2014
20.01.2015 00:02
Zavinění rovnocenné úmyslu ve smyslu čl. 29 a čl. 32 Úmluvy CMR
Úmysl nebo zavinění rovnocenné úmyslu ve smyslu čl. 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 Úmluvy CMR je nutno vykládat ve smyslu příslušného národního práva.
Za zavinění rovnocenné úmyslu podle práva České republiky je pro účely ustanovení článku 29 odst. 1 a článku 32 odst. 1 Úmluvy CMR třeba považovat hrubou nedbalost, jakožto nedbalost nejvyšší intenzity, blížící se zavinění úmyslnému.
Ačkoliv v rozhodné době český právní řád definici hrubé nedbalosti neobsahoval, lze hrubou nedbalost považovat za nedbalost nejvyšší intenzity, za takovou nedbalost, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob.
Závěr o tom, zda se v konkrétním případě jedná o hrubou nedbalost rovnocennou úmyslu ve smyslu článku 29 odst. 1 a článku 32 odst. 1 Úmluvy CMR, je však vždy nezbytné zkoumat podle konkrétních okolností daného případu a přihlížet například k chování řidiče či jiných zaměstnanců dopravce, k úsilí, které dopravce vyvinul k ochraně zásilky, jeho zkušenostem, hodnotě přepravované zásilky, místu, kde ke ztrátě či poškození zásilky došlo, technickému zabezpečení zásilky, k pokynům odesílatele a jejich dodržení dopravcem apod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jednání žalované spočívající v zaparkování kamionu na odpočívadle u čerpací stanice, přestože žalobkyně již v objednávce přepravy uvedla svůj požadavek, aby vozidlo nebylo odstavováno na nehlídaných parkovištích, představuje hrubou nedbalost žalované jako dopravce v řádné péči o zásilku rovnocennou úmyslu ve smyslu článku 29 odst. 1 a článk 32 odst. 1 Úmluvy CMR.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2702/2012, ze dne 17. 12. 2014
06.07.2013 09:19
Rc 136/2012
K uplatnění práv vůči dopravci při ztrátě nebo nedoručení nákladu podle Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě (Montrealské úmluvy) se nevyžaduje reklamace ztráty nákladu podle článku 31 této Úmluvy.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3377/2010)
20.03.2013 00:02
K uplatnění nároku na náhradu škody v případě ztráty zásilky dle CMR
Úmluva CMR nestanovuje jednoznačně oprávnění (aktivní legitimací) k uplatnění nároku na náhradu škody v případě ztráty přepravované zásilky. Za této situace je v posuzované věci proto nutno v otázkách Úmluvou CMR neupravených vyjít ve smyslu § 756 obch. zák. z vlastní národní úpravy smlouvy o přepravě věci obsažené v ustanovení § 610 a násl. obch. zák., a to konkrétně z ustanovení § 619 obch. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 888/2011, ze dne 30. 1. 2013
29.10.2012 00:02
K odpovědnosti dopravce za jednání jím použitých osob podle Úmluvy CMR
Dopravce podle článku 3 Úmluvy CMR, který je nutno vykládat ve spojení s článkem 29 Úmluvy CMR, odpovídá za jednání a opomenutí svých zástupců, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, stejně tak jako za jednání a opomenutí zástupců, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije jeho poddopravce i případný poddopravce tohoto poddopravce. Předpokladem je, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů, přičemž za takové jednání je třeba považovat i úmyslné jednání této osoby, pokud tato osoba jednala v rámci uložených pracovních úkolů, i když nejednala v zájmu dopravce, ale svým jednáním výlučně sledovala vlastní zájmy nebo zájmy třetí osoby.
Dopravce tak zásadně odpovídá za jednání řidiče pověřeného provedením přepravy spočívající v krádeži tohoto zboží, jehož se dopustil během přepravy. Naopak tento dopravce by například neodpovídal za škodu, kterou by tento řidič úmyslně způsobil krádeží zboží v obchodu, neboť v tomto případě v rámci uložených pracovních úkolů nejedná. Stejně tak je třeba aplikovat článek 29 Úmluvy CMR.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 488/2010, ze dne 10. 10. 2012
29.10.2012 00:01
K posouzení vzniku přepravní smlouvy v mezinárodní silniční přepravě
I. Úmluva CMR neřeší všechny otázky spojené s mezinárodní silniční přepravou. Úmluva neupravuje proces vzniku smlouvy o přepravě věci (zásilky, zboží) a její podstatné části. V článku 4 pouze stanoví, že dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy. V článku 9 pak upravuje, že nákladní list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem.
Údaje v nákladním listu tedy zakládají vyvratitelnou právní domněnku o existenci přepravní smlouvy, resp. o jejím obsahu, tato skutečnost však neznamená, že by tím byla vyloučena aplikace ustanovení § 610 obch. zák. Speciální úpravu obsaženou v ustanovení § 41 vyhlášky č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, však aplikovat nelze; silniční přepravní řád totiž tuto aplikaci vylučuje v ustanovení § 1 odst. 2 písm. c), když stanoví, že silniční přepravní řád neplatí pro přepravy, pro něž platí mezinárodní úmluvy.
II. Posouzení otázky, zda mezi stranami došlo k uzavření přepravní smlouvy, či smlouvy zasílatelské, jež se Úmluvou CMR neřídí, je tudíž vyhrazeno národním právním řádům, v daném případě českému obchodnímu zákoníku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 488/2010, ze dne 10. 10. 2012
29.10.2012 00:00
K rozlišení smlouvy o přepravě věci a smlouvy zasílatelské
Zatímco smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje za úplatu přepravit věc (zásilku), smlouva zasílatelská je druhem smlouvy komisionářské a touto smlouvou se zasílatel zavazuje nikoliv přepravit věc, ale obstarat přepravu věci. Jde tedy o typ smlouvy obstaravatelské.
Jestliže v popisu posuzované objednávky je uvedeno „Doprava zboží ze svobodného celního pásma Hamburg do skladu v areálu Vimperk, auto nosnost 20t“, pak i s ohledem na praxi zavedenou mezi stranami nelze dovodit, že by strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu zasílatelskou, naopak to svědčí o úmyslu uzavřít smlouvu přepravní.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 488/2010, ze dne 10. 10. 2012
19.12.2011 00:01
K rozhodčí doložce v přepravní smlouvě podle Úmluvy CMR
Podle čl. 33 Úmluvy CMR přepravní smlouva může obsahovat doložku zakládající příslušnost rozhodčího soudu, avšak jen pod podmínkou, že doložka předpokládá, že rozhodčí soud bude rozhodovat podle této Úmluvy.
Dospěl-li soud k závěru, že smlouvy, na nichž žalobkyně zakládá uplatněné nároky, jsou smlouvami o mezinárodní nákladní přepravě ve smyslu Úmluvy CMR, pak se měl z úřední povinnosti – neboť jde vzhledem k článku 41 odst. 1 větě první Úmluvy CMR o otázku absolutní neplatnosti právního úkonu – zabývat posouzením, zda předmětná rozhodčí doložka splňuje mimo jiné požadavek vyplývající z článku 33 Úmluvy CMR. Jestliže tak neučinil, je jeho právní posouzení neúplné a již z tohoto důvodu nesprávné.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1881/2011, ze dne 30. 11. 2011
01.08.2011 00:01
Ke zproštění odpovědnosti dopravce podle článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR
Okolnostmi rozhodnými pro posouzení, zdali dopravce mohl ve smyslu ustanovení článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR ztrátu zásilky odvrátit či nikoli, jsou kromě okolností samotného skutku, při němž ke ztrátě zásilky došlo, také okolnosti spočívající v jednání dopravce, zejména plnění jeho povinností rizikům ztráty zásilky předcházet.
Povinnost péče o zásilku ve smyslu ustanovení článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR znamená, že dopravce je povinen starat se o zásilku po dobu, po níž se u něj zásilka nachází, tedy v době od jejího převzetí k přepravě až do okamžiku jejího vydání příjemci. Zásilka je dopravci svěřena za účelem uskutečnění přepravy, proto je dopravce povinen učinit všechny předpokládané činnosti, které představují řádnou péči o zásilku a řádné nakládání s ní v zájmu zabránění škodě na této zásilce, tedy činnosti, které jsou zpravidla s přepravou spojeny. Dopravce musí vyvinout v rámci této povinnosti veškeré úsilí k tomu, aby zásilka nebyla vystavena nebezpečí její ztráty nebo poškození. Musí tak učinit všechny kroky k tomu, aby nedošlo k její ztrátě nebo poškození. Jedná se tedy o zabránění všem nebezpečím, které mohou zpravidla při přepravě nastat. Dopravce je profesionálním podnikatelem a musí možná rizika ztráty či poškození zásilky při přepravě předvídat a činit taková prevenční opatření, aby tato rizika minimalizoval. V praxi tato opatření zpravidla spočívají v naplánování co možná nejbezpečnějšího způsobu dopravy, zejména odpovídající trasy a časového rozvrhu přepravy, řádné naložení a zabezpečení nákladu, ostraha nákladu, volba způsobilého vozidla i jeho osádky. Uvedené povinnosti dopravce mohou představovat takové okolnosti, které v případě jejich dodržení mohou vést k odvrácení ztráty či poškození zásilky. Naopak porušení těchto povinností může podle okolností případu výrazně přispět ke zvýšení rizika ztráty zásilky krádeží nebo loupeží.
Odvolací soud tedy nesprávně vyložil podmínky zproštění odpovědnosti dopravce podle článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR, když dospěl k závěru, že sám skutek loupežného přepadení a ozbrojeného útoku je liberačním důvodem ve smyslu článku 17 odst. 2 Úmluvy CMR a není proto třeba dále zkoumat, zda tento skutek mohl či nemohl dopravce odvrátit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1383/2009, ze dne 28. 6. 2011