// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

24.03.2017 00:02

ÚS: Kárné řízení proti advokátovi před orgánem ČAK

Českou advokátní komoru (jednající prostřednictvím kárného orgánu) nelze považovat za vykonavatele státní moci, resp. za právnickou nebo fyzickou osobu vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Při výkonu kárné pravomoci Česká advokátní komora nevykonává státní správu, neboť jí nebyla zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ani jiným právním předpisem svěřena.

Vzhledem k tomu, že kárné řízení vedené Českou advokátní komorou představuje výkon decentralizované veřejné správy (profesní samosprávy), odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze uplatňovat, neboť ji tento zákon neupravuje.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3638/15, ze dne 28. 2. 2017


24.03.2017 00:01

ÚS: K rozhodnutí soudu nepoužít advokátní tarif

Podle čl. 95 Ústavy ČR je soudce vázán zákonem a je oprávněn posoudit, zda jiný předpis je s ním v souladu. Pokud tedy soud dospěje k závěru, že advokátní tarif (vyhláška) není v souladu se zákonem, a tudíž se na souzenou věc nepoužije, je nutné takové rozhodnutí řádně odůvodnit a vysvětlit, proč v daném konkrétním případě není aplikace možná a jak má být odměna vyčíslena. Nepoužije-li soud část ustanovení advokátního tarifu, aniž by jasně a srozumitelně vysvětlil, proč tuto vyhlášku v konkrétním případě považuje za nesouladnou se zákonem, poruší tím právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2880/16, ze dne 9. 3. 2017


17.03.2017 00:04

ÚS: K povinnosti soudu chránit zájem dítěte

I pokud obecné soudy dospějí k závěru, že nezletilé dítě bylo způsobilé uzavřít smlouvu o přepravě osob, musí se zabývat tím, zda takové dítě zavinilo porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a zda si mohlo být vědomo důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Obecné soudy též musí při svém rozhodování chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1775/14, ze dne 15. 2. 2017


17.03.2017 00:03

ÚS: Dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody

Porušením čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je vydání příkazu k dodání odsouzené osoby do výkonu trestu odnětí svobody bez toho, že by jí byla předtím řádně doručena výzva k dobrovolnému nástupu do výkonu tohoto trestu; totéž platí pro případ, že odsouzená osoba byla zadržena a fakticky dodána do výkonu trestu odnětí svobody na základě příkazu zatíženého takovou vadou.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2944/16, ze dne 31. 1. 2017


17.03.2017 00:02

ÚS: K ochraně práv poškozených v trestním řízení

I. Ustanovení § 206 odst. 2 trestního řádu je třeba ústavně konformně vykládat tak, že míří na situace, kdy poškozený není přítomen při hlavním líčení, nikoli, když není přítomen v soudní síni, a předseda senátu se jej proto nemůže dotázat, zda navrhuje, aby byla obžalovanému uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy; v případě, kdy poškozený využije svého práva nesetkat se s obžalovaným v soudní síni, a vypovídá odděleně, musí předseda senátu při plnění povinnosti podle § 206 odst. 2 ve spojení s § 43 odst. 3 a § 228 odst. 1 trestního řádu učinit taková opatření, aby byla ochrana práv poškozených a obětí trestné činnosti reálně zajištěna.

II. Stejně tak je porušením práva na soudní ochranu poškozeného postup soudu, který nerozhodne o návrhu na uložení povinnosti nahradit škodu, ačkoli byl učiněn, je založen v soudním spise a jeho projednání umožněno opakováním řízení po zrušení rozsudku v celém rozsahu v odvolacím řízení.

III. Soud je při postupu podle ustanovení § 206 odst. 2 trestního řádu u zvlášť zranitelných obětí garantem toho, že se poškozenému dostane náležitého poučení a možnosti uplatnit nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2916/15, ze dne 28. 2. 2017


17.03.2017 00:02

ÚS: Opomenuté důkazy

Odmítnou-li obecné soudy provést relevantní důkazy navržené účastníkem řízení, které by svědčily jeho právním závěrům, příp. se s jeho důkazními návrhy žádným způsobem nevypořádají, jedná se o případ tzv. opomenutých důkazů. Rozhodující soud totiž sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud důkazním návrhům účastníků nevyhoví, pak musí vyložit, z jakých důvodů je neprovedl, resp. nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Neučiní-li tak obecný soud, zatíží své rozhodnutí vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních principů a zásad, vyjádřených v hlavě páté Listiny, především pak v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1738/16, ze dne 1. 3. 2017


17.03.2017 00:01

ÚS: Aplikace institutu dobrých mravů na námitku promlčení

I. Uplatnění námitky promlčení se může příčit dobrým mravům jen v případech odůvodňujících významný zásah do principu právní jistoty; posoudí-li odvolací soud takovou námitku odlišně od názoru soudu prvního stupně, jakož i od právní argumentace účastníků řízení, aniž jim dá příležitost vyjádřit se k jeho odlišnému náhledu, porušuje jejich právo být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tento závěr se uplatní rovněž při vadné aplikaci tzv. moderačního práva soudu podle § 150 občanského soudního řádu, není-li vytvořen procesní prostor pro účastníky řízení, aby se k jeho eventuálnímu uplatnění vyjádřili.

II. Vypořádá-li soud námitky žalobce, nikoli však již obranné námitky druhé strany sporu, upírá tím fakticky možnost procesní obrany proti uplatněnému žalobnímu návrhu; takový postup je v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň tím dochází k porušení rovnosti všech účastníků v řízení zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

III. Dovolací soud, který při posuzování přípustnosti dovolání pomine konkrétně formulované námitky proti porušení základních práv a svobod v rozhodnutí odvolacího soudu, poruší povinnost chránit základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 4 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1020/16, ze dne 28. 2. 2017


17.03.2017 00:00

ÚS: Překvapivé rozhodnutí při aplikaci moderačního § 150 o.s.ř.

Z práva na kontradiktorní řízení, které je součástí širšího práva na spravedlivý proces, vyplývá, že účastník řízení má právo být obecným soudem výslovně vyzván, aby vyjádřil své stanovisko ohledně případného použití ustanovení § 150 o. s. ř. V opačném případě zpravidla dojde k porušení základního práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1610/16, ze dne 22. 2. 2017


10.03.2017 00:04

ÚS: Zásada kontradiktornosti řízení při aplikaci § 243d o.s.ř.

Z principu kontradiktornosti vyplývá, že rozhodnutí soudu nemůže být založeno na ničem, co nebylo předmětem diskuse stran, resp. co jim nebylo předloženo k diskusi.

Ustanovení § 243d o. s. ř. samo o sobě nelze označit za ustanovení protiústavní. Při jeho aplikaci v jednotlivých případech však nelze odhlédnout od ústavních požadavků spravedlivého řízení, zejména požadavku, aby veškerá konečná rozhodnutí soudů ve věci samé byla přijímána při respektování práva na kontradiktorní řízení; každá ze stran musí zásadně mít možnost nejen předložit důkazy a argumenty, které považuje za nutné, aby její požadavky uspěly, ale také možnost seznámit se a vznést připomínky ke všem důkazům za účelem ovlivnit rozhodnutí soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 216/16, ze dne 9. 2. 2017


10.03.2017 00:02

ÚS: Nepřiznání osvobození od soudního poplatku

Požadavek na zaplacení soudního poplatku za řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí, které nepřiznává účastníkovi osvobození od soudního poplatku, je zpravidla jak v rozporu s právem na přístup k soudu, tak vede ke zbytečnému zatěžování a neefektivitě soudního systému.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4032/16, ze dne 14. 2. 2017


10.03.2017 00:01

ÚS: Rozsudek pro uznání na základě fikce uznání

Soudy musí k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání přistupovat uvážlivě a restriktivně. Fikci uznání zpravidla nebude možné použít, pokud žalovaný není k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, nechce nijak taktizovat a jeho jednáním nedošlo k průtahům ve věci.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2693/16, ze dne 14. 2. 2017


10.03.2017 00:00

ÚS: Chybné posouzení uplynutí lhůty podle § 241b odst. 3 o.s.ř.

Běh zákonné dvouměsíční lhůty podle § 241b odst. 3 o.s.ř. nemůže být ovlivněn tím, že soudce určí lhůtu kratší.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1568/16, ze dne 7. 2. 2017


03.03.2017 00:05

ÚS: Nesplnění předpokladů pro výkon sjednané práce

1. Pokud z právní úpravy, podmiňující práci učitele na druhém stupni základní školy doplňkovým pedagogickým studiem, přímo a jednoznačně nevyplývá, že pojem „doplněné“ (pedagogické studium) je vztažen k časové souslednosti „neučitelského a učitelského“ vzdělávání a nikoliv k doplňkovosti ve smyslu obsahovém, není důvod klást důraz na to, v jakém pořadí daná osoba dosáhne určitého vzdělání, nýbrž, zda se skutečně jedná o dostatečné vzdělání, které bude dávat všechny potřebné předpoklady pro odpovídající odbornou i pedagogickou činnost příslušného učitele. Pořadí dosažení vzdělání se z tohoto hlediska nejeví jako rozhodující.

2. Při výkladu ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, které upravuje možnost dát výpověď zaměstnanci z důvodu nesplnění předpokladů daných právními předpisy pro výkon sjednané práce, je třeba brát v potaz a odlišovat situace, kdy se zaměstnanec teprve uchází o uzavření pracovního poměru a kdy je skutečně namístě velmi bedlivě prověřovat, zda pro výkon této práce má odpovídající kvalifikaci. Pokud však zaměstnanec danou práci již vykonává, a to i značně dlouhou dobu (v nyní projednávaném případě dokonce 10 let!), je namístě k němu volit maximálně zdrženlivý až citlivý přístup, jelikož reálný život ukazuje, že ne vše, k čemu se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění a naopak že pro praxi jsou často důležitější i poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí nebo dokonce ani poskytnout nemůže. S postupem času jsou proto ve většině profesí teoretické poznatky nutně zatlačovány do pozadí praktickými zkušenostmi, osvědčujícími schopnost tvořivého uplatnění takových poznatků. To se pochopitelně týká i školství, kdy se skutečné pedagogické schopnosti získávají až praxí a zkušenostmi.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3350/15, ze dne 10. 2. 2017


03.03.2017 00:04

ÚS: K určení délky řízení pro posouzení nároku na náhradu škody

Pro účely posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy se na řízení hledí jako na celek, tj. relevantní je celková délka řízení, aniž by se určovalo, do jaké doby byla ještě délka řízení přiměřená. V případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení je třeba dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout, určit. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit okamžik, který je rozhodný pro vznik povinnosti státu nahradit škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Pro tyto účely se tudíž nevychází z délky řízení jako celku, nýbrž z jakési – ex post určené – délky řízení bez průtahů. Za „průtahy“ pro účely posouzení vzniku nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem však nelze samy o sobě považovat situace, kdy v průběhu řízení došlo k vydání rozhodnutí, které bylo později zrušeno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3553/15, ze dne 15. 2. 2017


03.03.2017 00:03

ÚS: Blokování nelegálního hazardu na internetu

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem – ani § 82 a § 84 zákona o hazardních hrách, obsahující právní úpravu blokace nepovolených internetových her, ani navazující ustanovení § 123 odst. 5 téhož zákona vymezující správní delikt, který poskytovatel připojení k internetu spáchá tím, že neučiní potřebná opatření k zamezení přístupu k internetovým stránkám, na nichž jsou hazardní hry provozovány.

Ústavní soud neshledává rozpor s ústavním pořádkem ani v tom, že pravomoc k rozhodování o zařazení konkrétní internetové stránky na seznam nepovolených hazardních her zákon svěřuje správním orgánům; děje se tak ve správním řízení – výsledné rozhodnutí především podléhá standardnímu přezkumu ve správním soudnictví. Forma řádného a dvoustupňového správního řízení s následným soudním přezkumem je ústavně konformní jak z pohledu ochrany procesních práv dotčených subjektů, tak i ve světle zajištění řádné interpretace a aplikace zákona. Podobný procesní postup – správní řízení se soudním přezkumem – se uplatní ve vztahu k provozovateli hazardní hry, popř. držiteli domény a zápisu internetové stránky na seznam („běžné“ správní řízení), i následně vůči poskytovateli připojení k internetu a k jeho odpovědnosti za porušení povinností při zamezení přístupu ke stránkám na seznamu (řízení přestupkové, které se vyznačuje částečně odlišnými procesními standardy). Soudní přezkum je dostatečnou pojistkou zákonnosti postupu správních orgánů při realizaci zákona.

Napadená úprava nevykazuje takový stupeň nejasnosti či neurčitosti, že by neplnila základní požadavky právní jistoty a předvídatelnosti práva, jak ukládá konstantní judikatura Ústavního soudu. Úkolem Ústavního soudu není nahrazovat činnost příslušných orgánů veřejné moci a autoritativně interpretovat zákonné pojmy poskytovatele připojení k internetu či internetové stránky; už vůbec není povolán předjímat dílčí aspekty aplikace, například na jaké úrovni doménového jména by měly být internetové stránky blokovány nebo jakým způsobem má fungovat seznam nepovolených her, jakou součinnost lze požadovat na poskytovatelích připojení či jakou metodu blokování by měli zvolit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 28/16, ze dne 14. 2. 2017


03.03.2017 00:01

ÚS: K určení místní příslušnosti soudu v trestním řízení

Jestliže v konkrétní věci nelze uplatnit kritérium místa, kde se čin stal (§ 18 odst. 1 trestního řádu), a zároveň soud rozhoduje o prvním úkonu v rámci přípravného řízení trestního ještě v době, kdy nebyl nikdo obviněn, ačkoliv již existuje podezření vůči konkrétní osobě, ani kritérium místa, kde obviněný bydlí, pracuje či se zdržuje (§ 18 odst. 2 věta před středníkem), se neuplatní. To, že taková konkrétní osoba ještě nebyla obviněna, ale již je třeba, aby soud rozhodl o návrhu státního zástupce v přípravném řízení trestním, totiž eo ipso znamená, že k obvinění takové osoby nemají orgány činné v trestním řízení dostatečné důkazy a tyto si teprve musí obstarat s využitím některého z institutů, o nichž musí rozhodovat soud (typicky domovní prohlídky či prohlídky nebytových prostor, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, nasazení agenta, sledování osob a věcí za současného zásahu do domovní svobody atd.). Není tak v dané věci vůbec jisté, zda bude tato osoba následně obviněna či nikoliv, nehledě k tomu, že s větší či menší intenzitou může v této fázi přípravného řízení být podezříváno více osob. Je ostatně cílem tzv. fáze prověřování (tj. fáze přípravného řízení trestního od zahájení trestního řízení do zahájení trestního stíhání) postupně eliminovat různé vyšetřovací verze a vyloučit všechny osoby, které přichází v úvahu jako podezřelí, až zbude pouze ten podezřelý či ti podezřelí, o nichž mohou orgány činné v trestním řízení důvodně předpokládat, že se jedná o pachatele, a tedy že je namístě zahájit vůči nim trestní stíhání.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 4051/16, ze dne 31. 1. 2017


03.03.2017 00:00

ÚS: Rozhodování o náhradě nákladů řízení

Hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech řízení, je zásada úspěchu ve věci. Ústavní soud již k této otázce ale judikoval, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech. Jeví se tak krajně nespravedlivým, že odvolací soud vyšel při posuzování úspěchu ve sporu čistě z matematického výpočtu, který opět čistě matematicky porovnal s výší plnění, které bylo stěžovatelům přiznáno, a to aniž by jakkoliv zhodnotil specifické okolnosti daného případu. Odvolací soud se tak dopustil porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2904/16, ze dne 6. 2. 2017


02.03.2017 00:05

NSS: Přenášení rizika závislé práce na zaměstnance

Povinnost respektovat zákaz přenášení rizika z výkonu závislé práce na zaměstnance (§ 346b odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) se uplatňuje již od vzniku pracovního poměru a trvá po celou dobu jeho existence. Tuto povinnost tedy musí zaměstnavatel plnit kdykoliv během existence pracovního poměru, nutně je spjata i se vznikem, změnou či zánikem pracovního poměru. Jde tedy o povinnost, kterou má na mysli § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2016, čj. 11 Ad 24/2014-63)


02.03.2017 00:03

NSS: Změna stavby ležící v památkové rezervaci

I. Společnými částmi domu [§ 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů; § 1160 odst. 2 občanského zákoníku z roku 2012 a § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím] mohou být i ty části domu, které jsou určeny k tomu, aby je užíval výlučně vlastník jednotky (zde: střešní okna bytové jednotky).

II. Při změně stavby, která leží v památkové rezervaci, je nutno respektovat závazné stanovisko orgánu státní památkové péče (§ 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči). Za porušení této povinnosti nese odpovědnost stavebník, tedy ten, kdo změnu stavby provádí [§ 35 odst. 1 písm. h) citovaného zákona]. Pokud změnu stavby provedl vlastník jednotky, nelze vinu za správní delikt automaticky přičítat společenství vlastníků jednotek (právnické osobě obecně způsobilé rozhodovat o stavebních úpravách společných částí domu) jen proto, že změna stavby se dotkla společných částí domu.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, čj. 5 A 152/2012-27)


02.03.2017 00:01

NSS: Povinnosti držitele zbrojní licence

Držitel zbrojní licence je podle § 39 odst. 1 písm. k) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, povinen požádat o vydání nové zbrojní licence též v případě vzniku další provozovny, v níž provádí činnost dle živnostenského oprávnění, na jehož základě obdržel zbrojní licenci. To platí i tehdy, pokud v této provozovně nejsou uloženy zbraně ani střelivo.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2016, čj. 29 A 94/2014-27)


< strana 1 / 89 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články