// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí
Občanskoprávní shrnutí
10.09.2010 00:02
K bytové náhradě při zániku členství v bytovém družstvu v důsledku exekuce
Zaniklo-li členství osoby v bytovém družstvu v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností v družstvu, nepřichází v úvahu posouzení jejího nároku na bytovou náhradu podle § 712 odst. 2 obč. zák.
Nárok osoby, jejíž nájem bytu zanikl zánikem jejího členství v bytovém družstvu postižením členských práv a povinností v družstvu, je třeba analogicky (§ 853 obč. zák.) posoudit jako případ zániku nájmu bytu výpovědí pronajímatele z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. I když uvedený výpovědní důvod míří výslovně na případ hrubého porušení povinností nájemce, vyplývajících z nájmu bytu, tedy povinností vůči druhé straně nájemního vztahu (pronajímateli), zatímco v dané věci šlo o porušení povinnosti k tíži nikoliv subjektu daného vztahu, ale jiného (závazkového) právního vztahu, jde v obou případech o situaci, která je důsledkem jednání osoby (nájemce), jež není v souladu s právem, a jehož důsledky proto nelze klást k tíži pronajímatele (vlastníka) bytu (tj. podmínit její povinnost k vyklizení zásadně zajištěním vyšší formy bytové náhrady, než je přístřeší).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5409/2008, ze dne 9. 8. 2010
10.09.2010 00:00
K objasnění otázky vlastnického práva ve správním řízení
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že teprve na základě určení vlastnictví předmětných pozemků by bylo možné uvažovat o případných finančních nárocích mezi účastníky. V tomto ohledu je možné dát odvolacímu soudu za pravdu, ale nelze s ním souhlasit, pokud jde o tvrzení, že je třeba vyčkat objasnění otázky vlastnického práva ve správním řízení. V dané věci bylo na odvolacím soudu, aby se s problematikou vlastnictví vypořádal coby s otázkou předběžnou. Tvrdí-li odvolací soud, že měl být katastrálním úřadem zvolen postup předpokládaný ust. § 14 katastrálního zákona, není tato úvaha přiléhavá, když citované ustanovení se týká obnovy katastrálního operátu, s jehož pomocí nelze řešit vlastnické spory. Tím, že odvolací soud nedospěl k jednoznačnému závěru, kdo byl v rozhodném období vlastníkem předmětných pozemků (jejich částí), a naopak dovodil, že otázka vlastnického práva má být zodpovězena ve správním řízení, se dopustil nesprávného právního posouzení.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 798/2010, ze dne 17. 8. 2010
08.09.2010 00:01
K individuální hmotné odpovědnosti na společném pracovišti
Jestliže na pracovišti, na kterém byl zjištěn schodek, pracovaly zaměstnankyně, které sice měly uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti, avšak bez doložky o společné hmotné odpovědnosti, nečiní to jejich individuální dohody o hmotné odpovědnosti neplatnými; každý ze zaměstnanců odpovídá za schodek na hodnotách, které byl povinen vyúčtovat. Rozsah náhrady škody jednotlivých zaměstnanců s individuálními dohodami o hmotné odpovědnosti za schodek zjištěný na společném pracovišti nelze stanovit podle zásad obsažených v ustanovení § 182 zák. práce (tedy v podstatě podle poměru jejich hrubých výdělků a v závislosti na zastávané funkci), ale je třeba vycházet z ustanovení § 181 zák. práce, podle něhož zaměstnanec, který odpovídá za schodek, je povinen nahradit schodek v plné výši.
Plnou výší náhrady individuálně hmotně odpovědných zaměstnanců je třeba rozumět náhradu s přihlédnutím k rozsahu odpovědnosti jednotlivých zaměstnanců. Budou-li platit důvody případného zproštění ve smyslu ustanovení § 176 odst. 3 zák. práce pro všechny individuálně odpovědné zaměstnance společně, budou odpovídat rovným dílem i co do výše náhrady. Jestliže se však zaměstnanec zprostí zcela nebo zčásti své odpovědnosti proto, že schodek zcela nebo zčásti nezavinil s ohledem na počínání spoluzaměstnance, zvýší se v rozsahu zproštění prvního zaměstnance povinnost k náhradě škody druhého zaměstnance.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2426/2009, ze dne 10. 8. 2010
(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)
08.09.2010 00:00
Ke způsobu převzetí hodnot svěřených k vyúčtování
Je nepochybné, že zaměstnanec může odpovídat za schodek jen na těch hodnotách, které mu zaměstnavatel svěřil a které tedy zaměstnanec převzal. Proces „převzetí“ svěřených hodnot však není nijak formalizován, zejména není stanoveno, že působí-li na pracovišti zaměstnanci s individuální hmotnou odpovědností, že je třeba „individualizovat“ hodnoty, s nimiž bude každý přicházet do styku. Předmětem dohody o hmotné odpovědnosti bez ohledu na to, zda jde o hmotnou odpovědnost společnou nebo individuální, je závazek zaměstnance, že přebírá odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. Postačí proto, aby hodnoty, kterých se dohoda týká, byly v ní uvedeny obecně, tak, jak tomu bylo kupř. v posuzované věci „peníze, karty, šeky, ostatní ceniny“. K vlastnímu převzetí těchto hodnot potom dochází v průběhu účinnosti dohody o hmotné odpovědnosti přijímáním a vydáváním peněz, karet, šeků, ostatních cenin podle běžných pravidel pokladní práce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2426/2009, ze dne 10. 8. 2010
(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)
08.09.2010 00:00
K částečné neplatnosti kupní smlouvy o převodu nemovitostí
I. Jestliže v kupní smlouvě, kterou se převádí více nemovitostí, účastníci sjednají cenu tak, že ve smlouvě není cena jednotlivých nemovitostí specifikována (a to ani odkazem na znalecký posudek), a z povahy převáděných nemovitostí je zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny, pak platí, že je-li smlouva neplatná ohledně převodu jedné z nemovitostí, je neplatná i v části týkající se zbývajících nemovitostí (srov. NS 22 Cdo 2127/2000 – Rc 67/2004).
II. Je-li neplatná jen část smlouvy, podle které má dojít ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a tuto část lze ve smyslu ustanovení § 41 obč. zák. od ostatní - platné - části oddělit, pak je třeba připustit, aby byl vklad do katastru nemovitostí povolen ohledně platné části smlouvy a návrh na vklad byl zamítnut, jen pokud jde o část neplatnou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4917/2008, ze dne 15. 6. 2010
08.09.2010 00:00
K jednostrannému určení výše mzdy zaměstnavatelem
Nebyla-li zaměstnancova mzda stanovena smluvně a bylo-li tedy určení její výše ponecháno na jednostranném opatření zaměstnavatele, je zaměstnavatel při úvaze o výši mzdy z hledisek její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků, omezován pouze tím, že musí mzdu stanovit písemně před tím, než zaměstnanec započne s výkonem práce, za kterou mzda přísluší; protože mzda je splatná až po vykonání práce a protože maximální lhůtu pro splatnost částek, na které zaměstnanci za vykonanou práci vznikl nárok, zákon stanoví v délce jednoho měsíce (§ 10 odst. 1 zákona o mzdě), je odůvodněn závěr, že v případě, vykonává-li zaměstnanec v rámci dohodnutého druhu práce stejnou práci po delší časové období přesahující kalendářní měsíc, je zaměstnavatel oprávněn změnit jednostranně stanovenou měsíční mzdu pouze "do budoucna", nikoli však zpětně po vykonání přidělované práce (srov. NS 21 Cdo 2449/2004).
K platovému výměru jako dodatku pracovní smlouvy podepsanému zaměstnancem – bez právního shrnutí
K formulaci tzv. nenárokové složky mzdy – bez právního shrnutí
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2273/2009, ze dne 14. 7. 2010
(posuzováno podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění účinném do 31.12.2006)
06.09.2010 00:02
K uplatnění relativní neplatnosti úkonu o rozvázání pracovního poměru
I. Neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou je třeba, kromě dovolání se jejich neplatnosti ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce, uplatnit také - jak vyplývá z ustanovení § 72 zák. práce - podáním žaloby u soudu. Chce-li tedy zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru učiněného druhým účastníkem, musí podat u soudu žalobu o určení, že právní úkon o rozvázání pracovního poměru je neplatný, a to nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.
Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby se dovolal neplatnosti tohoto právního úkonu a kdyby byl jinak naplněn některý z důvodů neplatného rozvázání pracovního poměru.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že dovolání se neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce na straně jedné a včasné podání žaloby o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou ve smyslu ustanovení § 72 zák. práce na druhé straně jsou (samostatnými) předpoklady, které musí být (oba) splněny k tomu, aby soud svým rozhodnutím určil (mohl určit) zaměstnancem nebo zaměstnavatelem požadovanou neplatnost právního úkonu. Oprávněný účastník se může dovolat neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru nejen před zahájením soudního řízení nebo v žalobě, ale i kdykoli v průběhu řízení, a to až do vyhlášení (vydání) rozhodnutí, kterým se řízení o věci končí, samozřejmě jen tehdy, připouští-li to pravidla občanského soudního řízení.
II. Protože jde o hmotněprávní úkon, může být dovolání se neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou učiněno také vůči soudu; v tomto případě je účinné vůči druhému účastníku pracovního poměru od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl. Vůči soudu se může účastník občanského soudního řízení dovolat neplatnosti právního úkonu ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce nepochybně mimo jiné prostřednictvím žaloby nebo jiného podání.
Obsahuje-li tedy žaloba kromě náležitostí procesního úkonu (§ 42 odst.4, § 79 odst.1 o.s.ř.) také projev vůle žalobce směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, je odůvodněn závěr, že žalobce učinil prostřednictvím žaloby vůči soudu hmotněprávní úkon.
V případě, že byla oprávněným účastníkem namítnuta relativní neplatnost právního úkonu, může být v soudním (nebo jiném) řízení uvažována z důvodu jen těch vad, které podle jeho názoru neplatnost způsobily a které proto ve svém projevu vůle označil. Podstatnými náležitostmi hmotněprávního úkonu dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu v pracovněprávních vztazích ve smyslu ustanovení § 20 zák. práce jsou uplatnění "relativní" neplatnosti právního úkonu (náležitě v námitce individualizovaného) a označení (vylíčení) vad právního úkonu, které způsobily (měly podle jednajícího způsobit) jeho neplatnost; náležitosti tohoto komisivního hmotněprávního úkonu musí být vyjádřeny výslovně.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 660/2009, ze dne 27. 7. 2010
(posuzováno podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 31.7.2007)
06.09.2010 00:01
K důvodům zvláštního zřetele hodným pro přechod nájmu bytu na vnuka
Zásadní změnou oproti předchozím právnímu stavu je po novele občanského zákoníku provedené zákonem č. 107/2006 Sb. stanovení další podmínky přechodu práva nájmu na vnuky zemřelého nájemce, a tou je skutečnost, že soužití vnuka a nájemce bytu musí trvat nepřetržitě po dobu tří let před smrtí nájemce. Současně však platná právní úprava připouští výjimku, a to v tom směru, že soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že se vnuci stávají nájemci, i když jejich soužití ve společné domácnosti s nájemcem netrvalo tři léta. Uvedené ustanovení patří užitou formulací „důvody zvláštního zřetele hodné“ k normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Z úpravy podmínek přechodu práva nájmu bytu na vnuka zemřelého nájemce je nutno dovodit, že okolnosti, jež lze zohlednit jako důvody zvláštního zřetele hodné, se mohou vztahovat pouze k nesplnění délky zákonem stanoveného soužití, tj. musí jít o takové okolnosti, jež ve svém důsledku vedly k tomu, že společné soužití vnuka a nájemce takto vymezenou dobu netrvalo. Dovolací soud je toho názoru, že nemůže jít o takové okolnosti, jejichž prostřednictvím by se eliminovalo naplnění některé z dalších podmínek pro přechod nájmu na vnuka nájemce, tj. existence soužití vnuka s nájemcem bytu vyznačující se trvalostí a neexistence právního důvodu bydlení na straně vnuka.
Nelze proto považovat vymezení hypotézy ustanovení § 706 odst. 2 věty druhé obč. zák. za správné, jestliže jsou důvody zvláštního zřetele hodné spatřovány v okolnostech představujících jinak naplnění zákonné podmínky přechodu práva nájmu (soužití ve společné domácnosti), anebo v okolnostech, spadajících do období po smrti nájemce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4076/2008, ze dne 20. 7. 2010
06.09.2010 00:01
K nutné opravě společných částí domu provedené vlastníkem jednotky
Povinností společenství vlastníků jednotek je obstarat nutné opravy společných částí domu. Pokud tyto opravy provede a zaplatí vlastník jednotky, může jít o plnění, které vlastník jednotky vynaložil namísto společenství. Proto je takovou věc třeba posoudit i podle § 454 obč. zák. V případě úspěchu příslušné žaloby vlastníka jednotky proti společenství by rozúčtování nákladů na jednotlivé vlastníky jednotek bylo již věci společenství, jak vyplývá i z § 13 odst. 7 byt. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5330/2008, ze dne 19. 7. 2010
06.09.2010 00:00
K užívání vlastního bytu nájemcem („rekreační nemovitost“)
I. Neužívá-li nájemce svou vlastní nemovitost k uspokojení svých bytových potřeb pro nevyhovující bytové podmínky a bylo-li příčinou tohoto stavu, že nájemce (který nemovitost v takovém stavu již nabyl) si ji rozhodl ponechat jen pro účely rekreace, pak nelze mít za to, že jde o případ, kdy na nájemci lze spravedlivě požadovat, aby užíval jen jeden ze dvou bytů (NS 26 Cdo 3172/2006).
II. Při posouzení, zda lze v posuzované věci na nájemcích bytu spravedlivě požadovat, aby užívali k bydlení pouze vlastní dům, nelze přehlédnout, že dům je postižen nadměrnou vlhkostí, není v něm uspokojivě vyřešen odvod odpadních vod (absence napojení na kanalizaci), nejsou zde zabezpečeny obvyklé hygienické standardy (suchý záchod umístěný vně uvedené nemovitosti; zamrzající, závadná voda) a že k tomu, aby byl uživatelný k celoročnímu bydlení, by musel být kompletně zrekonstruován, což by si vyžádalo investici v částce přesahující 1.000.000,- Kč. Bez ohledu na uvedené však nelze ztratit ze zřetele především to, že dům koupili nájemci za účelem rekreačního užívání a že ho dlouhá léta používají pouze k rekreaci. Z těchto důvodů a s přihlédnutím k judikatuře zastává dovolací soud právní názor, že na nájemcích žalobcích nelze spravedlivě požadovat, aby užívali (k bydlení) pouze jeden byt (vlastní dům), a proto v daném případě není naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3175/2009, ze dne 5. 8. 2010
01.09.2010 00:02
Ke skutkovému vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi z nájmu bytu
Výpověď pronajímatele z nájmu bytu bez přivolení soudu musí, krom dalších náležitostí, obsahovat dostatečně skutkově vymezený důvod výpovědi.
Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel v případě výpovědi podle § 711 odst. 2 písm. a/ obč. zák. nedostojí, jestliže ve výpovědi toliko odkáže na ustanovení § 711 odst. 2 písm. a/ obč. zák. a uvede, že nájem bytu nájemci vypovídá „pro hrubé porušování dobrých mravů v domě“, skutkové vymezení okolností zakládajících citovaný výpovědní důvod však ve výpovědi nenabídne, a to ani – zprostředkovaně – odkazem na jinou listinu, v níž by bylo závadné jednání nájemce dostatečně určitým způsobem konkretizováno, a se kterou by měl nájemce objektivní příležitost seznámit se nejpozději současně s výpovědí z nájmu bytu.
Lze jen dodat, že dostačujícím by bez dalších údajů nebyl pouhý odkaz na předchozí písemnou výstrahu pronajímatele jako hmotněprávní předpoklad výpovědi z nájmu bytu dané nájemci z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. a/ obč. zák., neboť na hrubé porušení dobrých mravů v domě zakládající citovaný výpovědní důvod lze usuzovat pouze z jednání, které následovalo po doručení výstrahy nájemci (srov. NS 26 Cdo 4004/2008).
Jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, jako je tomu i v daném případě, je projevená vůle dána obsahem listiny, na níž je tento projev zaznamenán.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2950/2009, ze dne 15. 7. 2010
01.09.2010 00:01
K náhradě nákladů na odstranění vad díla třetí osobou
Z důvodu náhrady škody se nelze domáhat nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady. Majetková újma, která spočívá ve vadném provedení opravy (úpravy), tj. ve vadnosti poskytnutého plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady. Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy je nárokem z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy; nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody.
Právo na odstranění vady díla zhotoveného na základě smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku je základním nárokem objednatele a umožňuje mu domáhat se bezplatného, včasného a řádného odstranění vady.
Pojem „bez zbytečného odkladu“, který konkretizuje povinnost včasného odstranění vady, je třeba vykládat podle okolností každého případu, s přihlédnutím k povaze zhotovené věci a náročnosti odstranění vady. Zákon pamatuje i na případy, kdy zhotovitel neodstranil vadu „bez zbytečného odkladu“; v takovém případě se vada stává tzv. subjektivně neodstranitelnou, což ve svém důsledku znamená, že objednateli vzniká právo na zrušení smlouvy (§ 648 odst. 2 věta druhá obč. zák.) nebo právo na přiměřenou slevu z ceny (§ 648 odst. 2 věta třetí obč. zák.).
Nelze však v takovém případě suplovat právo z odpovědnosti za vadu právem na náhradu škody. Lze v dané věci tudíž přisvědčit zhotoviteli, který prokázal připravenost odstranit vytčené vady díla, že objednatel v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady nedodržel zákonný postup, když mu znemožnil provést odstranění vytčených vad díla a jejich odstranění objednal u subjektu odlišného od zhotovitele. Přiznání práva na náhradu nákladů, které objednatel vynaložil na takové odstranění vad díla třetí osobou, tak nemá oporu v zákoně.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, ze dne 29. 6. 2010
01.09.2010 00:00
K restituci pozemků oprávněné osobě na základě jiného zákona
Skutečnost, že k obnovení vlastnictví k pozemkům, jež bylo v rozhodném období odňato způsobem zakládajícím na straně oprávněných osob majetkovou křivdu, došlo cestou aplikace zákona o půdě, ač by bylo možné oprávněně použít zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nelze vykládat k tíži osoby oprávněné (srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 289/95).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4684/2009, ze dne 15. 7. 2010
01.09.2010 00:00
K marnému uplynutí lhůty podle § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.
I když v posuzované věci pronajímatel bytu v dopise nájemci uvedl, že zákonná lhůta podle § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. marně uplynula a že byt nabídne jinému zájemci, současně však poznamenal, že nabídka na převod bytu do vlastnictví trvá, nelze to vykládat tak, že by začala nájemci běžet nová zákonná lhůta k přijetí nabídky. Jakmile totiž lhůta k přijetí nabídky podle § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. marně uplynula, mohl pronajímatel byt prodat komukoliv, tedy i nájemci; jestliže však nájemce upozornil na možnost koupit byt za podmínek obsažených v nabídce a současně jej upozornil, že rozhodl o prodeji bytu jiným zájemcům, nezačala tím nájemci běžet znovu šestiměsíční lhůta uvedená v § 22 odst. 1 cit. zákona.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 456/2009, ze dne 19. 7. 2010
30.08.2010 00:02
K uvedení konkrétního (smluvně sjednaného) důvodu ve výpovědi
Výpověď je jednostranný právní úkon, v jehož důsledku zaniká celý závazkový právní vztah. Zatímco výpověď některých smluv je vázána jen na určité důvody v zákoně uvedené (např. výpověď nájmu bytu - § 711 obč. zák.), výpověď podle § 582 obč. zák., nebo výpověď jako účastníky smluvený způsob zániku závazku, nemusí být dána z nějakého konkrétního důvodu.
V projednávané věci se ustanovení § 582 obč. zák. neuplatní. Předmětné smlouvy o koupi, nájmu a zpětném prodeji vozidla byly uzavřeny na dobu určitou. Oproti tomu ustanovení § 582 obč. zák. upravuje výpověď jako způsob zániku závazků uzavřených na dobu neurčitou.
Účastníci si však v rámci smluvní volnosti dohodli, nastanou-li určité právní skutečnosti předpokládané smlouvou, možnost žalobkyně smlouvu vypovědět a pro případ výpovědi určité právní následky. V projednávané věci zákon, ani smlouva uzavřená mezi účastníky, nestanoví, že obsahovou náležitostí sjednané výpovědi je uvedení výpovědního důvodu. Za této situace nemůže mít absence konkrétního výpovědního důvodu ve výpovědi za následek neplatnost výpovědi pro neurčitost, spočívající v tom, že ve výpovědi nebyl konkretizován některý ze sjednaných výpovědních důvodů. Právní úkon nelze považovat za neurčitý jenom proto, že neobsahuje náležitost, kterou obsahovat nemusí, tedy která není právním předpisem stanovena nebo účastníky sjednána jako nezbytná obsahová část právního úkonu. Neobsahovala-li výpověď učiněná žalobkyní důvod výpovědi, nelze ji jenom proto považovat za neurčitou.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že je nutno odlišovat otázku, zdali je výpověď jako právní úkon z hlediska jejích obsahových náležitostí určitá a otázku, zdali nastala skutečnost sjednaná ve smlouvě jako důvod výpovědi.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 750/2009, ze 27. 7. 2010
30.08.2010 00:01
K výpovědi z nájmu bytu pro porušení povinnosti z jiného právního předpisu
Jedno nájemcovo jednání může mít povahu jak správního deliktu, tak i porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu k bytu. Pro účely posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. je však rozhodující, zda závadným jednáním nájemce byla porušena také povinnost vyplývající z nájemního poměru k bytu. Skutečnost, že tímtéž jednáním nájemce byly porušeny i jiné právní předpisy (v daném případě stavební zákon), lze totiž zohlednit až při posouzení intenzity, s jakou byla povinnost nájemce bytu porušena. Porušení povinností existujících mimo vztah mezi nájemcem a pronajímatelem, byť by se vztahovalo k pronajatému bytu, tudíž samo o sobě nezakládá porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, natož porušení „hrubé“.
O řádné užívání bytu ve smyslu § 689 obč. zák. jde tehdy, užívá-li nájemce pronajatý byt k bydlení. Užívá-li v bytě stavební úpravy vyžadující stavební povolení bez toho, že by byly zkolaudovány, sdílí dovolací soud názor, že se ve vztahu k pronajímateli nedopouští žádného (natož hrubého) porušení povinností vyplývajících pro něj z nájemního poměru. Žalobkyně tudíž vytýkaným jednáním (užíváním předmětného bytu před právní mocí kolaudačního rozhodnutí týkajícího se provedených stavebních úprav) žádnou povinnost vyplývající z nájmu bytu neporušila.
Nedodržení jiných právních předpisů, než ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu a souvisejících předpisů, tedy porušení povinností nájemce bez dalšího nezakládá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2313/2009, ze dne 15. 7. 2010
30.08.2010 00:00
K zajištění náhradního bytu po zániku předmětu nájmu (bytu)
Za situace, kdy předmět nájmu zanikl, nemá pronajímatel povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt. Uvedený závěr vychází z toho, že požadavek, aby soud „uložil povinnost zajistit bytovou náhradu“, může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu.
Pokud odvolací soud dovozoval nárok nájemkyně na bytovou náhradu z § 687 odst. 1 obč. zák., podle kterého je pronajímatel povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, pak z uvedeného ustanovení vyplývá pouze to, že nájemce má v rámci nájemního vztahu právo na realizaci svého nájemního práva a že pronajímatel je povinen výkon práva nájemce strpět, a současně mu zajistit, aby nebylo rušeno. Citované ustanovení však nezakládá nájemci žádné nároky pro případ, že nájemní právo k bytu zaniklo. Z judikatury dovolacího soudu pak vyplývá, že nárok na bytovou náhradu nelze dovozovat ani na základě úvahy, že v případě přivolení k výpovědi z důvodu uvedeného v § 711 odst. 1 písm. e) obč. zák. (resp. § 711a odst. 1 písm. c/ obč.zák po novele) by nájemkyni náležela bytová náhrada ve formě přiměřeného náhradního bytu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4840/2008, ze dne 20. 7. 2010
30.08.2010 00:00
K uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy
I. Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. lze aplikovat na právní úkon, jímž se dlužník dovolává promlčení práva. I když - obecně vzato - námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo neuplatnil včas. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Uplatnění promlčení dlužníkem proto může být výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.
Fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Odepření právní ochrany dlužníka namítajícího promlčení práva má proto místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit věřitele, případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek.
II. O jednání vykazujícím znaky úmyslu poškodit či znevýhodnit žalobce není v dané věci možno uvažovat z okolností týkajících se vzniku žalobou uplatněného práva, tj. nároku věřitele z titulu půjčky (§ 657 obč. zák.). Bez významu jsou tedy zjištění, že půjčka byla poskytnuta k překlenutí nepříznivé finanční situace žalovaného, že nebyly dohodnuty úroky, že smlouva o půjčce umožňovala žalovanému splácet dluh v rozmezí poměrně dlouhé doby, že půjčka zkomplikovala financování běžných aktivit žalobce a že žalovaný byl v době poskytnutí půjčky členem rady žalobce. Stejně tak jsou pro posouzení námitky promlčení jako výkonu práva v rozporu s dobrými mravy bezvýznamné okolnosti, které nastaly až po zahájení řízení, resp. poté, co žalovaný promlčení ve sporu uplatnil (odmítnutí nabídky splácet toliko zůstatek jistiny).
Žalobci nic nebránilo, aby právo na vrácení (zůstatku) půjčky se smluvní pokutou uplatnil u soudu včas, tedy před uplynutím obecné promlčecí doby. Uvěřil-li žalovanému, který opakovaně sliboval splnění dluhu a ujišťoval (slovně i částečným plněním), že skutečně hodlá dluh uhradit, způsobil marné uplynutí promlčecí doby sám žalobce. Lze uzavřít, že obrana žalovaného námitkou promlčení práva v rozporu s dobrými mravy není.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 126/2009, ze dne 29. 7. 2010
25.08.2010 00:01
K opětovnému projednání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva
Také v řízení před správními orgány platí obecná procesní zásada „ne bis in idem“, a to bez ohledu na to, zda procesní předpis zákaz dvojího projednání téže věci, včetně požadavku na zastavení řízení v případě existence překážky věci již rozhodnuté, explicitně stanoví, nebo nikoli.
V posuzovaném případě byl již jednou vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy povolen. Opětovnému projednání a rozhodnutí o návrhu na vklad podle této smlouvy tak brání překážka věci již rozhodnuté (§ 48 odst. 2 správního řádu).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2674/2008, ze dne 24. 3. 2010
25.08.2010 00:00
K zániku a realizaci zástavního práva při jeho výmazu z katastru
Pouhé odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemůže mít samo o sobě za následek zánik zástavního práva (srov. NS 21 Cdo 1549/99).
V případě rozporu mezi právním stavem evidovaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným musí soud vycházet ze skutečného stavu; přitom je oprávněn posuzovat otázky, zda smlouva, na jejímž základě došlo ke vkladu práva do katastru, je platná, zda došlo k platnému odstoupení od smlouvy nebo ke vznesení námitky relativní neplatnosti, popř. přihlížet k jiným skutečnostem, které mají za následek nesoulad mezi stavem katastru a skutečným stavem.
Ani v posuzovaném případě tak pouhé odstranění zápisu zástavního práva z katastru nemovitostí nemělo za následek zánik sporného zástavního práva a ani nemělo (nemohlo mít) vliv na možnost realizace tohoto práva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2069/2008, ze dne 15. 6. 2010