// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí
Obchodněprávní shrnutí
19.07.2018 00:01
Zneužití práva věřitelů rozhodnout o způsobu oddlužení
Judikatura popisuje dva druhy případů, kdy dlužník v oddlužení nedosáhl požadované hodnoty plnění (minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, popřípadě nejnižší hodnoty plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli) v důsledku okolností, které nezavinil.
Ve druhém z nich, tj. kdy již v době schválení oddlužení bylo zřejmé, že hodnota plnění nedosáhne této minimální hodnoty, přestože při dlužníkem preferovaném (jiném) způsobu oddlužení (splátkovým kalendářem) bylo možné předpokládat, že této minimální hodnoty bude dosaženo, je nutno takovou skutečnost zohlednit (ve prospěch dlužníka) i v rámci „testu konkursem“.
V projednávané věci prosadil věřitel oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty (byť dlužník formou splátkového kalendáře nabídl uhradit pohledávky věřitelů v rozsahu 32 %), přičemž si byl vědom majetkových poměrů dlužníka (a navíc byl veden úmyslem znemožnit dlužníku, aby splnil podmínky oddlužení, včetně osvobození od placení pohledávek). Za tohoto stavu je žádoucí, aby ani neúspěšný (z pohledu dlužníka) „test konkursem“ (§ 415 insolvenčního zákona) nebránil dlužníku v osvobození od placení pohledávek.
Opačný názor, podle něhož by i v takovém případě musel dlužník prokázat, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, by v podstatě dovoloval, aby věřitelé prosadili (jsa vedeni jinými, v insolvenčním řízení netolerovanými, než ekonomickými hledisky) formu oddlužení, při které by dlužník nikdy nesplnil předpoklady pro osvobození od placení zbytku dluhů, respektive by byl nucen strpět nejen zpeněžení svého majetku, ale následně použít k úhradě pohledávek věřitelů v nezbytném rozsahu (§ 415 insolvenčního zákona) i příjmy, které původně nabízel pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře. Takový výsledek by byl ve zjevném rozporu s účelem institutu oddlužení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 218/2016, ze dne 25. 4. 2018
19.07.2018 00:00
Přeplatek na dávce pěstounské péče; pohledávka za majetkovou podstatou
I. Veřejnoprávní pohledávka, která vznikla po rozhodnutí o úpadku dlužníka, není ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona daní, poplatkem nebo jiným obdobným peněžitým plněním jen proto, že ve smyslu § 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu se pro účely daňového řádu rozumí daní peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu.
II. Pohledávka vzniklá po rozhodnutí o úpadku dlužnice z titulu přeplatku na dávce pěstounské péče – příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle § 47e písm. a), § 47f a § 47z zákona o sociálně-právní ochraně dětí, není pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 23/2016, ze dne 27. 3. 2018
18.07.2018 00:02
Odměna statutárního orgánu za obchodní vedení vykonávané v pracovním poměru
Přestože nejde o závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, je vztah mezi akciovou společností a členem jejího představenstva v rozsahu smlouvy uzavřené v režimu § 66d obch. zák. (začleněného do obchodního zákoníku s účinností od 1. ledna 2012) vztahem pracovněprávním; akciová společnost je zaměstnavatelem a člen představenstva zaměstnancem.
Odměňování za výkon obchodního vedení zaměstnancem (členem statutárního orgánu) v pracovním poměru se přitom řídí - jak vyplývá z § 66d odst. 3 obch. zák. - režimem odměny za výkon funkce člena statutárního orgánu a nikoliv ustanoveními zákoníku práce.
V režimu obchodního zákoníku pak platí, že neschválení ujednání o odměňování obsaženého ve smlouvě o výkonu funkce člena statutárního orgánu valnou hromadou (či v případech předvídaných § 194 odst. 1 větou druhou a sedmou obch. zák. dozorčí radou) má za následek jeho neúčinnost. Nebyla-li mezi společností a členem jejího statutárního orgánu sjednána platně a účinně odměna za výkon funkce, má člen statutárního orgánu právo na odměnu určenou podle ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák. (viz § 66 odst. 2 ve spojení s § 566 odst. 1 obch. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1884/2017, ze dne 26. 4. 2018
18.07.2018 00:01
Užití cizí ochranné známky v systémech placeného vyhledávání
Z rozsudků SDEU plyne, že „majitel ochranné známky je oprávněn zakázat konkurentovi, aby prostřednictvím klíčového slova, které je totožné s touto ochrannou známkou a které konkurent bez souhlasu majitele zvolil v rámci služby optimalizace pro vyhledávače na internetu, nechal zobrazit reklamu na výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je uvedená ochranná známka zapsána, pokud je toto užívání s to zasáhnout do některé z funkcí ochranné známky.“ K tomu zejm. viz bod 66 rozsudku SDEU ve věci C-323/09 Interflora v. Marks & Spencer.
V řešené věci bylo proto na místě posoudit, zda způsob, jakým žalovaná použila slova totožná s ochrannými známkami žalobkyně, byl způsobilý zasáhnout do některé z funkcí ochranné známky. Podle SDEU je základní funkcí ochranné známky funkce označení původu, kterou ochranná známka plní vždy (na rozdíl od funkce investiční či reklamní, které plní pouze tehdy, je-li majitelem v tomto směru užívána). Ohledně zásahu do funkce označení původu konstatoval Soudní dvůr Evropské unie následující: „Jestliže inzerce třetí osoby navozuje dojem existence hospodářského propojení mezi touto třetí osobou a majitelem ochranné známky, je třeba dospět k závěru, že dochází k zásahu do funkce označení původu této ochranné známky. Stejně tak platí, že jestliže inzerce, třebaže nenavozuje dojem existence hospodářského propojení, zůstane ohledně původu dotčených výrobků nebo služeb tak neurčitá, že běžně informovaný a přiměřeně pozorný uživatel internetu není s to na základě reklamního odkazu a k němu připojeného obchodního sdělení zjistit, zda je inzerent třetí osobou ve vztahu k majiteli ochranné známky, či naopak je s ním hospodářsky propojen, je třeba dospět k závěru, že dochází k zásahu do uvedené funkce ochranné známky.“ Viz bod 45 rozsudku SDEU ve věci C-323/09 Interflora v. Marks & Spencer.
Při aplikaci citovaných závěrů judikatury Soudního dvora EU na řešený případ je třeba dospět k závěru, že jednání žalované představovalo zásah do funkce označení původu ochranné známky žalobkyně. Z reklamního sdělení žalobkyně totiž není zřejmé, zda je žalovaná třetí osobou nezávislou na žalobkyni, či zda jsou skutečně hospodářsky propojené či zda je dojem hospodářské propojenosti těchto subjektů navozen reklamním sdělením. K takovému závěru je třeba dospět také s ohledem na další skutková zjištění soudu prvního stupně, z nichž plyne, že žalobkyně s žalovanou dřív velmi úzce spolupracovaly a prezentovaly se vůči třetím osobám společně. Průměrně informovanému uživateli internetu, kterému se při hledání klíčových slov odpovídajících ochranným známkám žalobkyně ukáže reklamní sdělení žalované (které samo o sobě užívá také slova tvořící ochranné známky žalobkyně), pak nemusí být vůbec zřejmé, v jakém vztahu je žalovaná s žalobkyní, neboť takový uživatel nemusí mít žádné informace o tom, že žalobkyně se žalovanou již nespolupracuje. Nastává tedy situace, při které je původ dotčených výrobků neurčitý (není zřejmé, zda pochází od majitele ochranné známky či nikoli) a kterou Soudní dvůr EU považuje za zásah do funkce označení původu ochranné známky.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4931/2017, ze dne 16. 4. 2018
11.07.2018 00:02
Přiměřené protiplnění za akcie přecházející na hlavního akcionáře
Přiměřené protiplnění za účastnické cenné papíry, které přecházejí na hlavního akcionáře v důsledku postupu podle § 183i a násl. obch. zák., zásadně nesmí být nižší, než činila kupní cena, za kterou hlavní akcionář nabyl účastnické cenné papíry bezprostředně předtím, než požádal o svolání valné hromady podle § 183i odst. 1 obch. zák.; to platí i tehdy, šlo-li o tzv. prémiovou cenu, zahrnující přirážku za získání majority.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 26. 4. 2018
11.07.2018 00:01
Předpoklady odpovědnosti za škodu podle Vídeňské úmluvy
I. Předpoklady odpovědnosti za škodu jsou v Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží („Vídeňská úmluva“) upraveny komplexně, což vylučuje použití národního práva; v projednávané věci proto nelze užít pro posouzení těchto předpokladů ustanovení obchodního zákoníku.
II. Náhrada škody se v režimu Vídeňské úmluvy vztahuje nejen na škody přímé, ale též na škody nepřímé, vždy je však třeba zkoumat, zda by ke škodě došlo nebýt jednání škůdce.
III. Ujednaly-li si strany kupní smlouvy, že tato smlouva a jakékoli právní vztahy z ní vyplývající se budou řídit českým právem, neznamená to, že by vyloučily aplikaci Vídeňské úmluvy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2978/2016, ze dne 18. 4. 2018
03.07.2018 00:02
Absence oprávnění prodávajícího nakládat s předmětem koupě
Pravidlo obsažené v § 1760 o. z. nerozlišuje, zda má smlouva (titulus) tzv. translační účinky, tj. zda se vlastnické právo k věci převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti (a titulus a modus splývají v jedno; srov. ustanovení § 1099 o. z.), anebo zda je k nabytí vlastnického práva kupujícím (tj. ke splnění závazku prodávajícího umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci, jež je předmětem koupě) nutné další právní jednání (modus). V obou případech platí, že skutečnost, že prodávající není ke dni uzavření kupní smlouvy vlastníkem předmětu koupě, nečiní kupní smlouvu sama o sobě neplatnou pro počáteční nemožnost plnění ve smyslu § 580 odst. 2 a § 588 o. z.
Převede-li prodávající po uzavření kupní smlouvy předmět koupě na třetí osobu, nestává se (zásadně) závazek kupujícího převzatý kupní smlouvou (umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci, jež je předmětem koupě) pouze z tohoto důvodu nesplnitelným ve smyslu § 2006 o. z., a nezaniká pro (následnou) nemožnost plnění. To platí tím spíše, jde-li o věci druhově určené.
Obecně platí, že prodávající je povinen splnit svůj (kupní smlouvou převzatý) závazek odevzdat věc, která je předmětem koupě, kupujícímu a umožnit mu nabýt vlastnické právo k ní (srov. § 2079 odst. 1 o. z.); není-li jejím vlastníkem, je povinen si ji opatřit, popř. jinak zajistit splnění svého (kupní smlouvou převzatého) závazku. Důsledky prodlení dlužníka s plněním dluhu upravují ustanovení § 1968 a násl. o. z., důsledky případné změny okolností a tzv. hospodářské nemožnosti plnění pak ustanovení § 1764 až 1766 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2601/2016, ze dne 26. 4. 2018
03.07.2018 00:01
Promlčení pohledávky nepřihlášené do insolvenčního řízení
I. Pro účely posouzení, zda pohledávka nebo jiné právo věřitele, které bylo možno přihlásit do insolvenčního řízení, se promlčely nebo prekludovaly, nelze vyloučit účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona nebo účinek spojený s podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona jen proto, že insolvenční návrh byl následně odmítnut jako zjevně bezdůvodný; to platí bez zřetele k tomu, zda předmětné právo nebo pohledávku mohl uplatnit nebo uplatnil v insolvenčním řízení insolvenční navrhovatel, jehož insolvenční návrh byl odmítnut jako zjevně bezdůvodný, nebo jiný věřitel (lhostejno, v jakém vztahu je takový věřitel k insolvenčnímu navrhovateli).
II. Po skončení insolvenčního řízení „jiným“ rozhodnutím o insolvenčním návrhu (§ 142 insolvenčního zákona) se skončení promlčecí doby, která ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu přihlášené do insolvenčního řízení začala běžet před 1. lednem 2014, řídí ustanovením § 405 odst. 2 obch. zák.; stejné ustanovení se použije i na skončení promlčecí doby ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu, u které došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, aniž ji věřitel přihlásil do insolvenčního řízení.
Týž vztah, jaký zde Nejvyšší soud popsal pro aplikaci ustanovení § 109 odst. 3, § 173 odst. 4 věty první a (pro dobu od 1. ledna 2014) § 173a insolvenčního zákona ve vztahu k ustanovením § 402 a § 405 obch. zák., se pro promlčecí dobu v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uplatní ve vztahu k ustanovením § 648 o. z. a § 652 o. z. (s vědomím odlišné délky dodatečně poskytované promlčecí lhůty v § 652 o. z.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1774/2016, ze dne 24. 4. 2018
26.06.2018 00:02
Výše vypořádacího podílu bývalého člena bytového družstva
Požadavek poctivosti (spravedlnosti) vypořádání (dovozený judikaturou v případě zániku účasti společníka, resp. člena bez právního nástupce jak pro poměry společností s ručením omezeným, tak i pro poměry jiného než bytového družstva) se musí prosadit i v poměrech bytových družstev. Jinak řečeno, ustanovení § 233 obch. zák. (jakož i příslušná ujednání stanov) je třeba vykládat tak, aby výsledná výše vypořádacího podílu odpovídala požadavku poctivosti (spravedlnosti).
Pro poměry bytových družstev však s ohledem na rozdílnou tržní hodnotu jednotlivých členských podílů (zohledňující nejen aktuální majetkové poměry bytového družstva, ale i – a to zejména – stav, velikost a další vlastnosti konkrétního družstevního bytu, jehož nájem je spjat s daným členským podílem), jakož i s ohledem na některé okolnosti ovlivňující hodnotu majetku družstva (zejm. právo členů družstva na bezúplatný převod družstevního bytu do jejich vlastnictví) není vhodné poměřovat poctivost vypořádání mezi (bývalým) členem bytového družstva a tímto družstvem skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku družstva.
Povaze bytového družstva a účasti v něm naopak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku jeho účasti) „přišel“.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že při určení výše vypořádacího podílu bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, ze dne 29. 3. 2018
26.06.2018 00:01
Použití shodného či podobného označení pro více výrobků soutěžitele
Provázanost výrobků určitého soutěžitele může být soutěžní výhodou, nikoli však výhodou nezaslouženou. Využít soutěžní výhodu, kterou získal vlastním přičiněním, je totiž výlučným právem každého podnikatele. Je nepochybně v rozporu s dobrými mravy soutěže těžit z cizích soutěžních výkonů, opřít se však o svůj výkon je hospodářské soutěži vlastní. V rozporu s dobrými mravy soutěže tudíž není, využije-li podnikatel k propagaci svých výrobků svého dobrého jména založeného na kvalitě a popularitě své dosavadní práce.
Po výrobci proto zpravidla nelze spravedlivě požadovat, aby označení, které se pro jeho výrobky vžilo, které je pro něj příznačné, nemohl dále využít a aby nemohl své vlastní podnikatelské úsilí poctivě vynaložené v souvislosti s jedním ze svých výrobků, zužitkovat při poctivém prodeji jiných svých produktů. Příznačnost se totiž váže nejen k výrobku, ale především k jeho výrobci, pro něj je onou již zmiňovanou soutěžní výhodou; výrobce dává specifickým označením svých výrobků spotřebitelům najevo, že tyto výrobky pocházejí právě od něj. Není proto samo o sobě v rozporu s dobrými mravy soutěže, užije-li soutěžitel shodné či podobné označení pro více svých výrobků. Uvedený závěr platí přesto, že jde o výrobky, které mají různý právní režim. Opačný závěr by bylo možné dovodit pouze tehdy, pokud by konkrétní právní úprava takovému označení bránila.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2415/2017, ze dne 28. 3. 2018
20.06.2018 00:02
Neúčinný právní úkon podle ustanovení § 111 insolvenčního zákona
I. Neúčinným právním úkonem ve smyslu § 111 odst. 3 insolvenčního zákona může být také plnění na již splatný dluh.
II. Rozhodující pro posouzení, zda dlužník spornou platbou odvracel hrozící škodu ve smyslu ustanovení § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, bude zpravidla povaha (spornou platbou hrazeného) plnění a jeho význam pro majetkovou podstatu dlužníka.
K naplnění výjimky upravené ustanovením § 111 odst. 2 insolvenčního zákona zásadně nebude postačovat, že (obecně vzato) každou platbou, kterou dlužník plní závazek vůči svému věřiteli, odvrací možné (právním předpisem či smlouvou přepokládané) důsledky (např. vznik nároku věřitele na úroky z prodlení či majetkové sankce), které by jinak měly (nebýt takové platby) negativní dopad (byť omezený ustanovením § 170 insolvenčního zákona) do majetkových poměrů dlužníka.
III. Opatření k omezení podnikatelské činnosti (rušení „dílčích provozoven“ dlužníka), k němuž dlužník přistoupil bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení a v době, kdy věděl, respektive musel vědět, že je v úpadku, rozhodně nelze považovat za úkon obvyklý pro pokračování provozu podniku, jeho zachování či rozvoj; naopak jde o opatření výjimečné, které se obvyklému provozu podniku zjevně vymyká.
IV. I v poměrech zákonné neúčinnosti právních úkonů podle ustanovení § 111 insolvenčního zákona je nezbytné posuzovat otázku „nikoli zanedbatelného“ zmenšení majetkové podstaty k datu uskutečnění sporných plateb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 17/2016, ze dne 27. 3. 2018
20.06.2018 00:01
Statutární orgán výstavce jako směnečný rukojmí
Podepíše-li směnečný rukojmí smlouvu o vyplňovacím právu (uzavřenou mezi remitentem a výstavcem) jako statutární orgán výstavce, má k dispozici (při absenci jiné dohody) kauzální námitky, které svědčí výstavci (viz Rc 39/2010).
Není přitom žádný důvod pro jiný závěr ani při posouzení, zda byl směnečný rukojmí srozuměn (stejně jako výstavce) se změnami smlouvy o úvěru, které směnečný rukojmí podepsal jako statutární orgán výstavce, a z nich plynoucími důsledky na spornou směnkou zajištěnou pohledávku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5999/2017, ze dne 26. 3. 2018
12.06.2018 00:02
Obnovení nájmu na dobu určitou u prostor sloužících podnikání
I. I když smlouva o nájmu byla uzavřena před 1. 1. 2014, řídí se nájem od 1. 1. 2014 (nejde-li o nájem movité věci nebo pacht) o. z. Uplynula-li proto sjednaná doba posuzovaného nájmu nebytových prostor již za účinnosti o. z., je třeba skončení nájmu a možnosti jeho obnovení posuzovat podle o. z.
II. Nájem prostor sloužících podnikání uzavřený na dobu určitou se obnovuje za podmínek stanovených v § 2285 o. z., tedy za podmínek stanovených pro prolongaci nájmu bytu (nikoliv za podmínek stanovených v § 2230 o. z.). Pokračuje-li nájemce poté, co nájem uzavřený na dobu určitou skončil uplynutím sjednané doby nájmu, v užívání pronajatých prostor sloužících podnikání a pronajímatel chce zabránit obnovení nájemní smlouvy, musí nájemce do tří měsíců ode dne, kdy měl nájem skončit, vyzvat k jejich vyklizení, nemusí však podávat žalobu u soudu. Nevyzve-li nájemce k vyklizení a strany si neujednaly nic jiného, dojde k obnovení nájmu na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let.
Výzva, kterou pronajímatel může zabránit obnovení nájmu, musí být sice písemná, nemusí však obsahovat žádné speciální náležitosti, pouze z jejího obsahu musí být zřejmé, že vůlí pronajímatele je vyzvat nájemce k vyklizení prostor. Výzvu musí nájemci doručit, a to ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy měl nájem skončit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3821/2017, ze dne 14. 3. 2018
12.06.2018 00:01
Odstoupení od kupní smlouvy z důvodu vadného plnění
Je-li lhůta k odstranění vad poskytnutá kupujícím prodávajícímu ve smyslu § 436 a § 437 obchodního zákoníku nepřiměřená a kupující odstoupí od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení analogicky dle § 350 odst. 1 obch. zák. teprve po marném uplynutí přiměřené lhůty, jež měla být poskytnuta.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1267/2017, ze dne 28. 3. 2018
12.06.2018 00:00
Schválení konečné zprávy před ukončením všech excindačních sporů
V případě, kdy nejsou skončeny všechny excindační spory, avšak majetek, jehož se tato řízení týkají, byl ještě před zahájením excindačních sporů správcem konkursní podstaty zpeněžen a výtěžek zpeněžení byl rozvržen a vyplacen konkursním věřitelům, je možné schválit konečnou zprávu. Takové probíhající excindační spory nebrání schválení konečné zprávy, neboť jejich výsledek se nemůže nijak projevit do poměrů konkursního řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1302/2016, ze dne 27. 3. 2018
05.06.2018 00:02
Moderace jednostranně započtené smluvní pokuty podle obch. zák.
I. K moderaci smluvní pokuty nedochází s účinky ex nunc, nýbrž ex tunc, k okamžiku ujednání o smluvní pokutě. Je-li smluvní pokuta nepřiměřená, nemůže jednostranným zápočtem dojít v rozsahu její nepřiměřené výše k zániku pohledávky ze smluvní pokuty, ani k zániku pohledávky, proti níž je započítáváno.
Je proto namístě posoudit tuto otázku jinak než v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1007/2006 a v rozhodnutích na něj navazujících. Soud je tak oprávněn rozhodovat o snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty dle § 301 obch. zák. i za situace, kdy věřitel ze smluvní pokuty dříve uplatnil jednostranný zápočet pohledávky na zaplacení smluvní pokuty na jinou pohledávku dlužníka.
II. Odepření výkonu práva pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku nebo s dobrými mravy je řešením ultima ratio, které lze použít k ochraně práv stran až tehdy, není-li namístě aplikovat konkrétní skutkové podstaty právních norem na otázku dopadající, zde právní úpravu moderace nepřiměřené smluvní pokuty.
podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 927/2016, ze dne 11. 4. 2018
05.06.2018 00:01
Nároky zhotovitele při zániku závazku provést dílo
I. Odkazuje-li § 544 odst. 2 in fine na § 548 odst. 2 obch. zák., je třeba tento odkaz vyložit tak, že neodkazuje na samotný upravený nárok, vázaný výslovně toliko na odstoupení zhotovitele od smlouvy pro prodlení objednatele, nýbrž na způsob vypořádání tam upravený. Jinak řečeno, zmíněný odkaz na § 548 odst. 2 obch. zák. se týká způsobu vypořádání (rozsahu úhrady) a není tedy vázán na předpoklad odstoupení od smlouvy.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za podmínek stanovených v § 544 odst. 2 obch. zák. (kdy jde v souzené věci v případě dodatečné nemožnosti plnění o zánik závazku z důvodu, za který odpovídá objednatel) náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy s tím, že od této ceny se však odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu. Úhradu ceny věcí, které zhotovitel účelně opatřil a jež se zpracováním staly součástí zhotovované věci, může zhotovitel požadovat, pokud cena těchto věcí není zahrnuta v nároku zhotovitele podle § 548 odst. 2 obch. zák.
II. Kumulativní aplikaci ustanovení § 544 odst. 2 a § 545 obch. zák. vylučuje skutečnost, že v rámci smlouvy o dílo zákon rozlišuje právě v cit. ustanoveních jednotlivé druhy předmětu díla – zhotovení, montáž, údržbu, opravu nebo úpravu věci (stavby), a to v souladu s klasifikací při vymezení díla podle § 536 odst. 2 obch. zák. Ustanovení § 545 obch. zák. nelze proto chápat jako doplněk k náhradě poskytované podle § 544 odst. 2 obch. zák., ale jako alternativu k tomuto ustanovení, která se uplatní jen v případě, není-li předmětem smlouvy o dílo zhotovení věci (stavby), nýbrž jen či převážně montáž, údržba, oprava nebo úprava věci (stavby).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5330/2017, ze dne 26. 3. 2018
24.05.2018 00:02
Počátek běhu lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení
Lhůta k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení počíná běžet již okamžikem zveřejnění zkráceného znění rozhodnutí o úpadku; okolnost, kdy bylo následně v insolvenčním rejstříku zveřejněno úplné znění takového rozhodnutí, není pro posouzení, zda věřitel přihlásil pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení včas, významná.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 91/2015, ze dne 27. 9. 2017
24.05.2018 00:01
Absence výhrady příjemce při převzetí zásilky dle Úmluvy CMR
I. Nevznesení výhrady příjemcem dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR ve stanovených lhůtách nemá za následek zánik (prekluzi) nároku na náhradu škody způsobené ztrátou zásilky anebo jejím poškozením, nýbrž pouze ztížení důkazního postavení příjemce v následném reklamačním řízení či soudním sporu.
II. Výhrada dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR se musí týkat údajů uvedených v mezinárodním nákladním listu, nikoliv údajů obsažených v jiných dokladech.
III. Jestliže je v posuzované věci mezi stranami nesporné, že zboží bylo vydáno ve stavu (počtu kusů), jenž byl v době vydání uveden v mezinárodním nákladním listu, je absence výhrady příjemce dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR bez jakéhokoliv významu. Původní údaj o počtu kusů přepravovaného zboží v mezinárodním nákladním listu zde byl po nakládce přepsán, v důsledku čehož se údaj o počtu kusů v nákladním listu v době převzetí zásilky k přepravě liší od údaje v témže nákladním listu v době vydání zásilky příjemci; soud měl proto aplikovat právní úpravu obsaženou v článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR a zabývat se otázkou, jaký byl stav zásilky době jejího převzetí k přepravě.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5628/2016, ze dne 27. 2. 2018
22.05.2018 00:02
K povinnosti bezodkladně oznámit zadržení platební karty bankomatem
Zadržení platební karty bankomatem je ztrátou ve smyslu ustanovení § 101 písm. b) zákona o platebním styku s důsledky vyplývajícími z ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) téhož zákona, nesplní-li uživatel platební karty zákonnou povinnost bez zbytečného odkladu po zjištění oznámit ztrátu uloženou prvně citovaným ustanovením.
Lhůta „bez zbytečného odkladu“ uvedená v ustanovení § 101 písm. b) zákona o platebním styku je velmi krátkou lhůtou k bezodkladnému, neprodlenému, bezprostřednímu či okamžitému jednání směřujícímu ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.
Dovolatel zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu (podle obchodních podmínek šlo o lhůtu neprodleně) nedostál, učinil-li oznámení až čtyři dny po rozhodné události (zadržení karty v bankomatu), třebaže z obchodních podmínek jasně plyne existence nonstop informační linky banky, kterou je třeba v těchto případech využít. Počínal si hrubě nedbale, pokud neprodleně po zjištění, že bankomat jeho platební kartu zadržel, neoznámil bance ztrátu platební karty.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2947/2016, ze dne 27. 2. 2018