// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí
Obchodněprávní shrnutí
07.09.2010 00:02
K usnášeníschopnosti valné hromady akciové společnosti
K výkonu působnosti valné hromady není oprávněno jakékoli shromáždění akcionářů akciové společnosti, ale jen takové shromáždění, které splňuje předpoklady stanovené zákonem. Tento závěr lze dovodit z toho, že obchodní zákoník předepisuje postup pro svolání valné hromady, volby jejích orgánů a její vedení a řízení.
K tomu, aby mohla valná hromada přijímat rozhodnutí, jejichž přijetí jí zákon svěřuje, je proto – mimo jiné – nezbytné i splnění určitých formálních předpokladů stanovených zákonem. Jedním z takových předpokladů je, aby bylo konkrétní jednání valné hromady řádným způsobem ustaveno, tj. aby bylo řádně svoláno, zahájeno a vedeno (srov. NS 29 Cdo 9/2009).
Respektovala-li společnost v projednávané věci soudem nařízené předběžné opatření a odmítl-li předseda jejího představenstva v souladu se zákonem (konkrétně proto, že soud předběžným opatřením její konání zakázal), jednání valné hromady zahájit, nebylo jednání valné hromady zákonem stanoveným způsobem ustaveno a rozhodnutí tam následně přijatá akcionáři společnosti nejsou rozhodnutími valné hromady a nemají proto právní účinky vyplývající z usnesení valné hromady.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 211/2009, ze dne 24. 8. 2010
07.09.2010 00:00
K dohodě o odstranění vad objednatelem na náklady zhotovitele
Dohoda, že objednatel sám provede opravu díla (vadně) zhotoveného na základě smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku a zhotovitel mu uhradí vynaložené náklady, je v rovině právní plně možná.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2264/2008, ze dne 28. 7. 2010
02.09.2010 00:02
K zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady
Ustanovení § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák. určuje, že soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, pokud by takovým postupem (tj. vyslovením neplatnosti usnesení valné hromady), došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. Jak patrno, posuzované ustanovení je formulováno zcela obecně, aniž by zákon jakkoli vázal zásah do práv třetích osob na usnesení valné hromady, o jehož (ne)platnosti soud rozhoduje.
Dospěje-li soud k závěru, že by prohlášením usnesení valné hromady za neplatné došlo k podstatnému zásahu do práv třetích osob, je jediným omezením, kterým je vázán při rozhodování o tom, zda aplikovat ustanovení § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák. nedostatek dobré víry na straně třetí osoby, jejímž právům má být poskytnuta ochrana, při nabývání chráněného práva.
Uvedený závěr odpovídá účelu ustanovení § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák., neboť má-li být poskytnuta ochrana právům třetích osob jednajících v dobré víře, nelze takovou ochranu omezovat jen na bezprostřední důsledky usnesení valné hromady či jen na určité časové období. Tento závěr lze argumentovat právě na zvýšení základního kapitálu akciové společnosti, kde je třeba chránit nejen osobu, která nabyla akcie jejich upsáním na základě veřejné nabídky akcií, ale i všechny další poctivé nabyvatele akcií. Závěr, že poskytovaná ochrana je omezena jen na osoby, které akcie nabyly jejich upsáním, by šel proti smyslu posuzovaného ustanovení.
Porušení práv akcionáře, který se v důsledku ochrany poskytované třetím osobám nedomohl vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přesto, že jím došlo k porušení zákona či stanov, pak zákon kompenzuje právem na náhradu z takového porušení vzniklé škody vůči společnosti a právem na přiměřené zadostiučinění za porušení základních práv společníka, které může být poskytnuto i v penězích. Přitom možnost domáhat se práva na přiměřené zadostiučinění zůstává akcionáři zachována ještě po dobu 3 měsíců od právní moci rozhodnutí podle § 131 odst. 3 obch. zák., a není tedy jakkoli omezeno délkou probíhajícího soudního řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3082/2009, ze dne 16. 6. 2010
02.09.2010 00:01
K uplatnění pohledávky ze směnky vůči směnečnému rukojmímu
Uplatnění pohledávky ze směnky vůči směnečnému rukojmímu není podmíněno uplatněním takové pohledávky vůči výstavci směnky vlastní.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že právní následky předložení směnky k placení vůči přímému směnečnému dlužníku nastávají doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby tomuto dlužníku; tento závěr se – vzhledem k ustanovení čl. I § 47 odst. 2 směnečného zákona – uplatní nejen ve vztahu k výstavci směnky vlastní či směnečníkovi směnky cizí, ale i ve vztahu ke směnečnému rukojmímu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 998/2009, ze dne 8. 6. 2010
02.09.2010 00:00
Ke komplexnosti úpravy promlčení v ObchZ („aplikace § 107 odst. 3 ObčZ“)
Úprava promlčení obsažená v obchodním zákoníku není ve vztahu k bezdůvodnému obohacení úpravou komplexní. Obchodní zákoník představuje v rámci posouzení promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení lex specialis vůči zákoníku občanskému. Z uvedeného vyplývá, že otázky obchodním zákoníkem neupravené se řeší podle příslušných ustanovení zákoníku občanského. V případě synallagmatických závazků vznikajících z dvoustranných neplatných smluv tudíž musí soud sice přihlédnout k ustanovení § 394 odst. 2 obch. zák., čímž však není vyloučena aplikace ustanovení § 457 a § 107 odst. 3 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3677/2009, ze dne 10. 8. 2010
31.08.2010 00:02
K souhlasu valné hromady s plněním poskytovaným členu orgánu společnosti
Souhlasu valné hromady společnosti podle ustanovení § 66 odst. 3 věty první obch. zák. podléhá pouze plnění poskytované členu orgánu společnosti v souvislosti s výkonem jeho funkce.
Oprávnění společnosti odepřít statutárnímu orgánu plnění podle ustanovení § 66 odst. 3 věty druhé obch. zák. se zjevně vztahuje - jak plyne z formulace „společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce …“- pouze na plnění, která jsou mu poskytována v souvislosti s výkonem jeho funkce. Nelze proto členu orgánu upírat plnění, na které mu vznikl nárok za činnosti prováděné pro společnost (např. podle platně uzavřené pracovní smlouvy), jež s výkonem funkce nesouvisí.
Pro činnosti nesouvisející s výkonem funkce, při nichž by mohlo docházet ke střetu zájmů mezi společností a členem jejího orgánu, upravuje zákon jiné prostředky ochrany společnosti, např. zákaz konkurence (§ 65 a § 196 obch. zák.).
Jelikož v posuzované věci poskytování právních služeb při vymáhání pohledávky za úpadkyní a zastupování společnosti ve věřitelském výboru nespadá do působnosti člena dozorčí rady společnosti, je závěr odvolacího soudu, podle něhož poskytnutí odměny podle „smlouvy o provizi“ nepodléhalo souhlasu valné hromady podle ustanovení § 66 odst. 3 věty první obch. zák., správný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2126/2009, ze dne 16. 6. 2010
31.08.2010 00:01
Ke stavení promlčecí doby podáním neurčitého žalobního návrhu
Ve smyslu § 402 obch. zák. se promlčecí doba se staví, pokud strana, vůči níž se právo promlčuje, učiní jakýkoli úkon k zahájení soudního nebo rozhodčího řízení, nebo uplatní svoje právo v řízení již zahájeném. Oproti občanskému zákoníku (§ 112 obč. zák.), jenž mluví o uplatnění práva, zákoník obchodní hovoří o úkonu směřujícímu k uspokojení nebo určení práva, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.
Za úkon považovaný podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení ve smyslu § 402 obch. zák. je třeba považovat návrh, resp. žalobu, jíž je zahájeno nalézací řízení.
Učinila-li žalobkyně předmětem řízení částku 10,000.000,- Kč a dále „příslušenství“ této pohledávky, lze takový úkon (žalobu) považovat ve smyslu § 402 obch. zák. za uplatnění práva na zaplacení úroků z prodlení, mající za následek stavení běhu promlčecí doby, přestože procesním předpisům odpovídající úpravu petitu a doplnění skutkových tvrzení (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) provedla žalobkyně až následným podáním.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2041/2008, ze dne 22. 7. 2010
31.08.2010 00:00
K rozporu podílové odměny advokáta se zásadami poctivého obchodního styku
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ani jiný právní předpis nevylučují, aby odměna za poskytování právních služeb byla dohodou mezi advokátem a klientem stanovena podílem na výsledku věci. Nejvyšší soud pak takový způsob určení výše odměny advokáta neshledává bez dalšího ani rozporným s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku. Sám o sobě tudíž smlouvu mezi advokátem a klientem neplatnou (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) nečiní a není ani důvodem pro odepření právní ochrany advokátu (§ 265 obch. zák.).
Nelze totiž přehlédnout, že takový způsob určení výše odměny ji činí závislou na výsledku činnosti advokáta a míře jejího přínosu (měřeno ekonomickými kriterii) pro klienta, čímž se zpravidla riziko neúspěchu (jenž lze z pohledu klienta spatřovat v tom, že služby poskytované advokátem nepovedou k očekávanému výsledku) částečně přenáší na advokáta. To, zejména v podnikatelských vztazích, lze považovat za odpovídající povaze vztahu mezi advokátem a klientem.
Na uvedených závěrech by pak nic nemohla změnit ani skutečnost, že Česká advokátní komora (dle tvrzení dovolatelky) podmiňovala ve svém stavovském předpise (v době uzavření smlouvy) takový způsob stanovení výše odměny okolnostmi zvláštního zřetele hodnými.
Podstatná - z hlediska posuzování souladnosti výše sjednané odměny s dobrými mravy, popř. se zásadami poctivého obchodního styku - je zejména její přiměřenost obsahu a rozsahu poskytovaných služeb, příp. jejich výsledku pro klienta. V tomto směru však dovolatelka ani netvrdí, že by výše sjednané odměny byla nepřiměřená, ani jakou výši by považovala za odpovídající; z obsahu spisu se přitom nepodává, že by jiný způsob určení výše odměny (a to např. i postupem podle § 7 advokátního tarifu) vedl k nižší odměně.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2126/2009, ze dne 16. 6. 2010
27.08.2010 00:01
K zániku závazků z obchodní smlouvy o smlouvě budoucí
I. Ustanovení § 292 odst. 5 obch. zák. upravuje speciální, zcela samostatný právní důvod zániku závazku; závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká podle tohoto ustanovení přímo ze zákona, nastanou-li skutečnosti označené v jeho hypotéze, tj. dojde-li ke kvalifikované změně okolností, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, a bude-li splněn též předpoklad, že zavázaná strana tuto změnu oznámí bez zbytečného odkladu straně oprávněné. Odstoupení od smlouvy nemá v režimu tohoto ustanovení místo. Z ustanovení § 292 odst. 5 obch. zák. tedy požadavek včasnosti odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí jako předpoklad jeho platnosti (a tedy účinnosti) dovodit nelze.
II. Z ustanovení § 292 odst. 5, věty druhé, obch. zák. vyplývá toliko požadavek oznámit změnu okolností, nikoliv i povinnost dovolávat se zániku závazku uzavřít budoucí smlouvu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2869/2009, ze dne 23. 3. 2010
27.08.2010 00:00
K výpočtu konkursní odměny správce konkursní podstaty
Pro účely výpočtu konkursní odměny správce konkursní podstaty podle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 476/1991 Sb. se příjmem konkursní podstaty ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky dosaženým dalším provozováním úpadcova podniku rozumí jen takový příjem, který převýšil náklady vynaložené na jeho dosažení (náklady spojené s dalším provozováním úpadcova podniku).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1712/2008, ze dne 20. 5. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
26.08.2010 00:01
K bytovému družstvu, které nezajišťuje bytové potřeby svých členů
I. Projeví-li členové družstva ve stanovách vůli založit družstvo jako bytové (např. tím, že výslovně do stanov uvedou, že družstvo zakládají za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů), a vyjádří-li tak vůli, aby družstvo bylo vázáno i úpravou vztahující se pouze na bytová družstva, je nutno takové družstvo považovat za bytové i v době, kdy nezajišťuje (např. proto, že k tomu dosud nevlastní potřebnou nemovitost) fakticky bytové potřeby svých členů.
II. Také tehdy, nepovažují-li se (např. podle obsahu stanov) družstva sama za bytová, jsou, zajišťují-li bytové potřeby svých členů, bytovými družstvy a dopadá na ně i úprava vztahující se (výlučně) k bytovým družstvům.
III. Ustanovení § 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. se vztahuje pouze na bytová družstva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2004/2009, ze dne 30. 6. 2010
26.08.2010 00:00
K protinávrhu smlouvy a konkludentnímu přijetí návrhu smlouvy
Jestliže prodávající v přijetí objednávky uvedla, že objednávku potvrzuje, ale na základě konkrétních všeobecných prodejních a dodacích podmínek, které v objednávce uvedeny nebyly a ani na ně nebylo odkázáno, jednalo se v daném případě o nový návrh prodávající na uzavření smlouvy, nikoliv o akceptaci objednávky kupující.
Ze skutkových zjištění naopak nelze dovodit, že by projev vůle prodávající podle § 266 obch. zák. a § 35 obč. zák. nesměřoval k zahrnutí všeobecných prodejních a dodacích podmínek do obsahu kupních smluv.
Kupní smlouvy tak zde mohly být za daných okolností uzavřeny za splnění zákonných předpokladů pouze konkludentně podle § 275 odst. 4 obch. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 54/2010, ze dne 28. 7. 2010
26.08.2010 00:00
K zákazu zmenšení majetku dlužníka podle § 4a odst. 1 písm. a) ZKV
Majetkem, jehož zmenšení se má dlužník ve smyslu ustanovení § 4a odst. 1 písm. a) ZKV vyvarovat, se rozumí takový majetek, jenž by po prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl využitelný k uspokojení pohledávek konkursních věřitelů, tedy majetek náležející do konkursní podstaty, jejíž součástí podle ustálené soudní praxe nejsou dlužníkova (úpadcova) pasiva. Jinak řečeno, v situaci, kdy již probíhá řízení o osvědčení dlužníkova úpadku, nelze zákaz formulovaný označeným ustanovením redukovat na úvahu, že ve stejném rozsahu, jímž dlužník příslušným právním úkonem zmenšil svá aktiva, se snížila i jeho pasiva.
Závěr, že nedošlo k porušení § 4a odst. 1 písm. a) ZKV, jestliže se v důsledku právního úkonu dlužníka nejen zmenšila dlužníkova aktiva, nýbrž i jeho pasíva by – v intencích § 2 odst. 3 ZKV, předurčujícího jako cíl konkursu poměrné uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu – byl namístě, jen kdyby z příslušného právního úkonu měli či alespoň mohli mít prospěch (poměrně) všichni dlužníkovi věřitelé s tehdy splatnými pohledávkami vůči dlužníku.
Jakkoli šlo v dané věci o plnění poskytnuté zajištěným věřitelům, jimž by k prodávanému majetku za trvání konkursu svědčilo právo na oddělené uspokojení (srov. § 28 ZKV), s přihlédnutím k obsahu ustanovení § 28 odst. 4 ZKV platí závěr, že z konkursní podstaty takto ušel majetek byť i jen zčásti využitelný k poměrnému uspokojení ostatních věřitelů.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 753/2009, ze dne 30. 6. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
26.08.2010 00:00
K výkladu pojmu „běžná obchodní činnost“ dle § 4a odst. 1 ZKV
Jakkoli nelze výklad pojmu „běžná obchodní činnost“ (viz § 4a odst. 1 ZKV) ztotožňovat (jen) s předmětem podnikatelské činnosti zapsaným (v případě úpadkyně – právnické osoby) v obchodním rejstříku, když není pochyb o tom, že při výkonu předmětu podnikatelské činnosti podnikatelé vstupují i do závazkových vztahů, které jsou pro výkon předmětu činnosti nezbytné a které současně nelze podřadit pod předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku, v poměrech projednávané věci o takovou činnost nešlo. Předmětná kupní smlouva se „běžné obchodní činnosti“ prodávající vymykala již proto, že jejím důsledkem bylo jen „očištění“ sporných nemovitostí od zástavního práva a úhrada daňové povinnosti vzniklé právě na základě plnění této smlouvy; z hlediska výkonu podnikatelské činnosti prodávající tak zmíněná smlouva neměla žádný význam.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 753/2009, ze dne 30. 6. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
23.08.2010 00:02
K porušení povinnosti představenstva a. s. podat návrh na prohlášení konkursu
I. Mezi podáním, jímž povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek plní dlužník (dle § 3 odst. 1 ZKV) a podáním, jímž tuto povinnost plní (za sebe) osoby uvedené v § 3 odst. 2 ZKV, z formálního i obsahového hlediska není rozdílu; v obou případech se návrh na prohlášení konkursu podává jménem dlužníka (Rc 33/2008). Přitom se tak má stát bez zbytečného odkladu poté, co dlužník zjistí (nebo by při řádné péči o svůj majetek měl zjistit), že je v úpadku (R 33/2008).
U představenstva akciové společnosti coby jejího kolektivního statutárního orgánu stíhá povinnost podat (jménem akciové společnosti) návrh na prohlášení konkursu na majetek akciové společnosti podle ustanovení § 3 odst. 2 ZKV i každého člena představenstva (bez zřetele k tomu, zda je v intencích § 191 odst. 1 věty třetí obch. zák. oprávněn jednat jménem akciové společnosti).
II. Žalovaní členové představenstva se zde mýlí, jestliže z toho, že jim v rozhodné době nebyly známy údaje o hospodářském stavu pozdější úpadkyně (o tom, že pozdější úpadkyně byla v úpadku), bez dalšího usuzují na nedostatek znaku protiprávnosti. Podle skutkových závěrů byl pro závěr, že pozdější úpadkyně se ocitla ve stavu úpadku, pro který měla podat návrh na konkurs, rozhodný hospodářský výsledek pozdější úpadkyně za rok 2000. Bez zřetele k datu konání valné hromady pozdější úpadkyně, na které měla být projednána řádná účetní závěrka za rok 2000 (30. června 2001), lze v této souvislosti obecně uzavřít, že při náležité péči o svůj majetek by řádně fungující akciová společnost měla zjistit stav svého úpadku dříve než s pěti či šesti měsíčním zpožděním. K 19. červnu 2001 tedy bylo možné jednoznačně uzavřít, že povinnost podat „bez zbytečného odkladu“ návrh na prohlášení konkursu již porušena byla.
III. Povinnost, aby (roční) účetní závěrka byla ve stanovené době k dispozici akcionářům (lhostejno, zda s akciemi na jméno nebo na majitele) se u valné hromady pozdější úpadkyně konané 30. června 2001 váže k 31. květnu 2001. Tvrdí-li proto žalovaní, že se s účetní závěrkou za rok 2000, která měla být od 31. května 2001 k dispozici (představenstvem zpřístupněna) akcionářům, seznámili až na valné hromadě 30. června 2001 (a její obsah neznali při podpisu předmětné smlouvy o dílo 19. června 2001), pak tím jen potvrzují, že nekonali v souladu s § 192 odst. 1 obch. zák., v rozhodném znění.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2683/2008, ze dne 30. 6. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
23.08.2010 00:01
Ke stavení promlčecí doby podáním žaloby domnělým věřitelem
Z toho, že věřitel v době zahájení odpovídajícího řízení o úhradě pohledávky nebyl aktivně věcně legitimován k vymáhání pohledávky vůči dlužníku (že se majitelem pohledávky případně stal později), závěr, že podáním příslušné žaloby (jiného návrhu na zahájení řízení) se nestaví běh promlčecí doby, neplyne.
Naopak, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, určuje v § 403 odst. 1, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. To, zda jde o věřitele domnělého (o někoho, kdo pohledávku vůči dlužníku ve skutečnosti nemá), se v otázkách promlčení pohledávky vůči takovému věřiteli nepromítá.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4101/2008, ze dne 29. 4. 2010
23.08.2010 00:00
K neúčinnosti dohody o smluvní pokutě podle § 15 ZKV
Ujednání o smluvní pokutě je podřaditelné pod úkony, jejichž neúčinnost může být stanovena na základě § 15 odst. 1 písm. d/ ZKV; ustanovení § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV však na dohodu o smluvní pokutě nedopadá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1534/2009, ze dne 19. 5. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
23.08.2010 00:00
Ke zmeškání lhůty k předložení vlastní směnky
I. Závěr, podle něhož zmeškáním lhůty k předložení vlastní směnky neztrácí majitel práva vůči výstavci, jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I § 53 odst. 1, § 77 odst. 1 a § 78 odst. 1 směnečného zákona.
II. Výstavci vlastní směnky nepřísluší právo namítat nepravost podpisu indosanta (remitenta).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2043/2008, ze dne 24. 2. 2010
19.08.2010 00:01
K odstoupení od smlouvy při fikci splatnosti dle § 14 odst. 1 písm. g) ZKV
Považují-li se nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, v konkursu podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) ZKV za splatné, znamená to, že správce konkursní podstaty úpadce může pohledávku za dlužníky úpadce uplatnit v soudním řízení a následně vymáhat, přičemž mu svědčí i právo odstoupit od smlouvy pro prodlení dlužníka (§ 517 obč. zák., respektive § 344 a násl. a 367 obch. zák.).
S přihlédnutím k poměrům konkrétní věci není vyloučen ani závěr, podle něhož by výkon práva – vzniklého v důsledku prodlení s placením pohledávky, jež se v konkursu považuje za splatnou [§ 14 odst. 1 písm. g) ZKV] – správcem konkursní podstaty byl shledán rozporným s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2089/2008, ze dne 30. 6. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
19.08.2010 00:01
K promlčení směnkou zajištěné pohledávky a práva na vyplnění blankosměnky
I. Právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje.
II. Jestliže dohoda o způsobu vyplnění blankosměnky umožňovala majiteli bez dalšího vyplnit jak údaj směnečné sumy, tak data splatnosti, pak vzhledem k absenci jiného ujednání byl majitel blankosměnky omezen pouze v tom směru, že vyplněné datum splatnosti nemohlo předcházet datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky.
III. Také v případě tzv. zajišťovacích směnek je nutno dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek), přičemž okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. Plněním na zajišťovací směnku tak (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky.
IV. Promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá vliv na její existenci; při absenci jiného ujednání tak nelze považovat námitku promlčení směnkou zajištěné pohledávky za účinnou obranu proti povinnosti směnku zaplatit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, ze dne 31. 3. 2010