// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí

Obchodněprávní shrnutí

20.02.2017 00:02

K posouzení (ne)poctivosti záměru dlužnice při oddlužení

Pravomocné odsouzení (dlužnice) pro trestný čin majetkové povahy vskutku není okolností, z níž lze (bez dalšího) dovozovat, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr; to platí tím více, hledí-li se na dlužnici, jíž byl prominut trest odnětí svobody, jako by nebyla odsouzena (viz v dané věci rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ve spojení s usnesením soudu, který trest uložil v prvním stupni, o tom, že dlužnice je účastna amnestie).

To však neznamená, že by soud při rozhodování o (ne)schválení oddlužení nepřihlédl k jednání, kterého se dlužnice dopustila v období před podáním návrhu na oddlužení (do rozhodnutí insolvenčního soudu, respektive odvolacího soudu o tomto návrhu) a které mělo dopad na majetkové poměry dlužnice. Jinými slovy, skutečnost, že dlužnici byl na základě amnestie prezidenta republiky prominut trest (uložený pravomocným rozhodnutí soudu) a že se na ni hledí, jako by nebyla odsouzena, nedovoluje soudu, aby v této souvislosti nezohlednil (ve skutkové rovině) chování dlužnice, pro které bylo proti ní vedeno trestní stíhání, jež skončilo rozhodnutím, kterým byla uznána vinnou ze spáchání konkrétního skutku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 153/2016, ze dne 30. 11. 2016


20.02.2017 00:01

Rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady s.r.o.

I na rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti s ručením omezeným je nutno – za určitých okolností – analogicky aplikovat ustanovení upravující výklad a platnost právních úkonů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4499/2015, ze dne 30. 11. 2016


20.02.2017 00:01

Přezkoumání odvolání jednatelky ve sporu o odstupné dle smlouvy o výkonu funkce

Skutečnost, že jednatelka nenapadla platnost rozhodnutí jediného společníka společnosti s ručením omezeným, kterým byla z funkce jednatelky odvolána, a její odvolání z funkce tak nelze zpochybnit, neznamená, že by soud rozhodující o nároku jednatelky na odstupné podle smlouvy o výkonu funkce nemohl přezkoumat, zda důvod, pro který byla jednatelka z funkce odvolána, byl vskutku dán. I v tomto řízení je soud oprávněn posoudit si jako předběžnou otázku, zda deklarovaný důvod odvolání z funkce (porušení povinností jednatelky) byl naplněn, či nikoli. Soud přitom neposuzuje platnost rozhodnutí jediného společníka, kterým byla jednatelka z funkce odvolána, ale vyslovuje pouze (předběžný) závěr o tom, zda porušila své povinnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4499/2015, ze dne 30. 11. 2016


15.02.2017 00:01

Nedostatek aktivní věcné legitimace přihlašovatele pohledávky

Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř. Případný nedostatek věcné legitimace věřitele, který přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku, tak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení, pro který je nutno řízení o jeho přihlášce zastavit (§ 103 a 104 o. s. ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSCR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016


15.02.2017 00:00

Návrh bývalého jednatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady

Bývalý jednatel společnosti s ručením omezeným má zásadně právní zájem na vyslovení neplatnosti kteréhokoli usnesení valné hromady společnosti, jímž byl ze své funkce odvolán (a pokud byl odvolán opakovaně, pak všech takových usnesení). Shledá-li totiž soud v řízení podle § 131 obch. zák., že usnesení valné hromady o odvolání jednatele je v rozporu s právními předpisy či společenskou smlouvou, a vysloví-li z tohoto důvodu neplatnost takového usnesení, platí, že dotčenému jednateli nezanikla (v důsledku odvolání napadeným usnesením) funkce jednatele. Jinými slovy, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady se přímo dotýká práv a povinností odvolaného jednatele. To platí i tehdy, odvolala-li valná hromada takového jednatele opětovně později (jiným, posléze přijatým usnesením); i v takovém případě má jednatel právní zájem na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady, neboť jeho případná neplatnost ovlivní datum zániku funkce jednatele (a tedy i práva a povinnosti jednatele plynoucí z výkonu funkce). Bude-li usnesení valné hromady o odvolání jednatele shledáno soudem neplatným, neobstojí zpravidla (i s ohledem na ujednání o počtu jednatelů ve společenské smlouvě) ani navazující usnesení o jmenování nové osoby na jeho místo.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5352/2015, ze dne 22. 11. 2016


02.02.2017 00:02

Odpovědnost za újmu způsobenou zamítnutím insolvenčního návrhu

Zprostí-li se insolvenční navrhovatel odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu způsobenou dlužnici zamítnutím insolvenčního návrhu (mimo jiné) i tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut proto, že dlužnice po jeho podání splnila závazky, které osvědčovaly její úpadek (srov. ustanovení § 147 odst. 2 insolvenčního zákona), musí ke stejnému důsledku vést i stav, kdy insolvenční soud zamítne insolvenční návrh z důvodu, že dlužnice „je schopna“ tyto závazky splnit vzhledem k předpokládaným příjmům, kterých se jí má dostat v nejisté době budoucí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5745/2015, ze dne 5. 10. 2016


02.02.2017 00:01

Posouzení právního postavení spotřebitele ve smluvním vztahu s dodavatelem

Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem (§ 52 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013) je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní.

V posuzovaném žalovaná při uzavírání smlouvy o dílo jednala výlučně pro svoji osobní potřebu jako spotřebitelka, tedy nikoli jako podnikatelka; předmětem díla byla rekonstrukce koupelny v bytě, který užívala k bydlení. Jednala tudíž za účelem osobní potřeby, a nikoli v rámci své obchodní ani jiné podnikatelské činnosti, popř. ve vazbě na tuto činnost. Závěr odvolacího soudu, že žalovaná se jako zkušená podnikatelka nemůže dovolávat zákonných ustanovení na ochranu prostého spotřebitele, tudíž neobstojí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, ze dne 29. 11. 2016


18.01.2017 00:02

Rozšíření návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze

I. Nárok na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva samotným zpětvzetím návrhu nezaniká (zpětvzetí samo o sobě nebrání tomu, aby navrhovatel uplatnil obsahově shodný nárok znovu). Nelze však pominout, že právo dovolat se neplatnosti usnesení je časově omezeno roční (objektivní), resp. tříměsíční (subjektivní) lhůtou (§ 663 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 259 o. z.), po jejímž marném uplynutí právo osob vypočtených v § 663 odst. 1 z. o. k. dovolat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze zaniká.

Z uvedeného plyne, že napadne-li navrhovatel platnost (relativně samostatné) části usnesení členské schůze, nemůže po uplynutí prekluzivních lhůt upravených v § 663 odst. 1 z. o. k. a § 259 o. z. úspěšně podat návrh na vyslovení neplatnosti jiných (relativně samostatných) částí (byť totožného) usnesení. Jestliže tedy navrhovatel vezme svůj návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze zčásti nebo zcela zpět a teprve po uplynutí zákonných lhůt se rozhodne uplatnit jej (ve zpětvzatém rozsahu) znovu, je na místě jeho opětovný návrh zamítnout pro nedostatek aktivní věcné legitimace (neboť jeho právo dovolat se neplatnosti této části usnesení členské schůze zaniklo v důsledku prekluze).

II. V projednávané věci je tvrzeným důvodem neplatnosti části napadeného usnesení členské schůze skutečnost, že mění stanovy do podoby, v níž jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona. Za těchto okolností nelze hovořit o neplatnosti dotčené části napadeného usnesení členské schůze, neboť mění-li napadené usnesení členské schůze stanovy takovým způsobem, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, je na místě na takové usnesení (resp. jeho část) hledět, jako by nebylo přijato (§ 245 o. z. ve spojení s § 45 odst. 1 z. o. k.).

V řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva přitom rozhodne soud i bez návrhu o tom, že o usnesení členské schůze nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato (§ 90 odst. 2 z. ř. s.). Rozhodnutí o tom, že o usnesení členské schůze nejde, lze vydat také tehdy, bylo-li právo na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze uplatněno po marném uplynutí lhůt k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. Lze-li se po marném uplynutí lhůt k uplatnění nároku na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze účinně domáhat vyslovení, že se na napadené usnesení členské schůze hledí, jako by nebylo přijato, nic navrhovateli nebrání, aby tento nárok uplatnil znovu poté, kdy jej vzal (celý, či z části) zpět.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, ze dne 26. 10. 2016


10.01.2017 00:02

Písemná forma reklamace podle Úmluvy CMR

I. Pro interpretaci požadavku písemné formy reklamace podle Úmluvy CMR nelze bez dalšího použít vnitrostátní právo. Pojmy Úmluvy je třeba interpretovat nezávisle na jejich významu v právu vnitrostátním (neodkazuje-li na ně úmluva přímo). Dosažení obdobného účinku Úmluvy CMR ve všech signatářských státech vyžaduje autonomní výklad, který je činěn též s přihlédnutím k účelu, cílům a systematickému uspořádání Úmluvy CMR.

II. Ačkoliv rozhodnutí soudů jiných signatářských států, které interpretují Úmluvu CMR, nejsou závazná pro posouzení věci tuzemským soudem, je třeba je považovat za pomocné výkladové prameny, jejichž autorita vychází z jejich přesvědčivosti.

III. Písemná forma reklamace dle čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR je dodržena i v případě, kdy je reklamace učiněna prostřednictvím e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu. I v tomto případě však platí, že důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší tomu účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1570/2015, ze dne 19. 10. 2016


10.01.2017 00:01

Informační povinnost vůči známému věřiteli ve smyslu § 430 IZ

Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi, pak s věřitelem dlužníka, který pohledávku vůči dlužníku postoupením nabyl a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je insolvenční soud povinen zacházet jako se „známým“ věřitelem ve smyslu § 430 insolvenčního zákona i v době, po kterou byl k vymáhání postoupeného nároku povolán (na základě žádosti věřitele - postupníka) postupitel (původní tuzemský věřitel dlužníka) [svým jménem na účet postupníka].

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 111/2014, ze dne 31. 10. 2016


09.01.2017 00:01

Péče řádného hospodáře při rozhodování o investičním záměru

Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání.

Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil.

Přestože nelze pochybovat o tom, že jednatel musí mít již při úvahách, zda určitý investiční záměr uskutečnit, zcela konkrétní a reálnou představu o financování či návratnosti zvažované investice (standard péče řádného hospodáře přitom zahrnuje i povinnost být informován o průběžných výsledcích hospodaření obchodní korporace), nelze rozhodnutí jednatele posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, ze dne 26. 10. 2016


09.01.2017 00:00

Fakturace slevy jako smluvní pokuta za pozdní placení

Ujednání ve znění: „V případě, že nebude dodržena splatnost faktury vycházející ze smluvních podmínek, bude dofakturována částka poskytnuté slevy k plné úhradě inzerce.“, je dostatečně určitým ujednáním o smluvní pokutě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2674/2014, ze dne 19. 10. 2016


06.01.2017 00:02

Právo předchozího uživatele nezapsaného označení

Pro závěr o existenci práva předchozího uživatele nezapsaného označení, jímž jsou omezeny účinky ochranné známky podle § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách, není podstatný rozsah (místní dosah) užívání nezapsaného označení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3782/2015, ze dne 26. 10. 2016


06.01.2017 00:01

K uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou

I. Ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. (obsahující pravidlo, podle kterého každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen) je přiměřeně aplikovatelné i v insolvenčním řízení.

V daném případě nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že ačkoli věřitel uplatnil svou pohledávku na formuláři předepsaném pro ty pohledávky, které se v insolvenčním řízení uplatňují přihláškou (v režimu § 173 a násl. insolvenčního zákona), výslovně v tomto procesním úkonu projevil vůli k uplatnění pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou. Důvod postupovat podle § 185 insolvenčního zákona tedy (v situaci, kdy i odvolací soud vycházel z toho, že jde o pohledávku, která vznikla po uplynutí propadné přihlašovací lhůty) dán nebyl.

II. Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie podle zákona č. 458/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) v době předcházející dni, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka (škůdce), není pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 89/2014, ze dne 31. 8. 2016


22.12.2016 00:02

Uplatnění pohledávek na výživném ze zákona v insolvenčním řízení

Postupem dle § 203 insolvenčního zákona musí uplatnit svoji pohledávku vůči insolvenčnímu správci i věřitelé z titulu pohledávek na výživném ze zákona. Odpovědnost za včasné uplatnění pohledávek z titulu výživného je na věřiteli, nikoli na insolvenčním správci či jiné osobě.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 71/2014, ze dne 30. 9. 2016


22.12.2016 00:01

Posouzení platnosti smlouvy o obměně majetku

Pro účely posouzení platnosti smlouvy o obměně majetku není zapotřebí zkoumat, jakým způsobem byl majetek zařazen do pohotovostních zásob.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1096/2015, ze dne 18. 10. 2016


14.12.2016 00:02

Popření vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím

Uplatnění (vznesení) námitky promlčení pohledávky není uplatněním skutkové námitky, nýbrž námitky právní (jde o výkon práva). Ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona tak jde o námitku, jejímž prostřednictvím insolvenční správce nemůže účinně popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. To platí bez zřetele k tomu, že bez vlastního výkonu tohoto práva (bez uplatnění námitky promlčení dlužníkem v řízení, jež předcházelo rozhodnutí příslušného orgánu o pohledávce) nebylo možné promlčení pohledávky zohlednit.

Pro úplnost budiž řečeno, že pravidlo, podle kterého „důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci“ (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona) není (z povahy věci nebude) překážkou pro účinné uplatnění námitky, že se promlčel „exekuční titul“; v takovém případě jde o „právo“ jež mohlo být vykonáno (námitka promlčení vznesena) nejdříve po vzniku „exekučního titulu“, s jehož právní argumentací potud nesouvisí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 74/2014, ze dne 30. 9. 2016


06.12.2016 00:02

Počátek běhu promlčecí lhůty podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel

Posledním dnem, kdy zboží mělo být vydáno podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel, je nutno rozumět poslední den doby pro dodání zboží (tj. doby, během které dodání zboží není opožděným dodáním podle čl. 5 odst. 2 Hamburských pravidel). Promlčecí lhůta podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel v případě, kdy nebylo žádné zboží vydáno, proto začíná běžet posledním dnem doby dodání zboží (přičemž tento den se podle čl. 20 odst. 3 Hamburských pravidel nezapočítává do promlčecí lhůty).

Pokud doba dodání zboží není ujednána, je dobou dodání doba, ve které by to bylo rozumné požadovat od pečlivého dopravce s ohledem na okolnosti případu. Jestliže dopravce v takovém případě uvede datum vyzvednutí zboží, je rozumné požadovat dodání zboží do tohoto data. Dopravce by nebylo možno považovat za pečlivého, pokud by zboží nejpozději do tohoto data nedodal.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5160/2014, ze dne 27. 9. 2016


06.12.2016 00:01

Výpočet transformačního podílu podle zák. č. 42/1992 Sb.

Pro použití zákonného kritéria vymezeného ustanovením § 17 písm. a) zákona č. 42/1992 Sb. v transformačním projektu družstva je určující (co do rozdělení čistého jmění družstva v transformačním projektu na majetkové podíly) výměra veškeré půdy, kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo kterou užívá, nikoli výměra jen té půdy, kterou družstvo převzalo nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., nebo kterou užívá jako půdu oprávněných osob.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2776/2014, ze dne 30. 9. 2016


29.11.2016 00:02

Náležitosti výzvy k plnění z bankovní záruky s ohledem na text záruční listiny

Pro posouzení, zda věřitel má právo na plnění ze záruky, tedy zda splnil podmínky pro plnění z bankovní záruky, je nutno vycházet pouze ze záruční listiny.

V projednávané věci bylo jednou z podmínek plnění z bankovních záruk prohlášení věřitele ve výzvách k plnění, že dlužník nesplnil své splatné platební závazky v souvislosti s dodávkou zboží. V záručních listinách byl vyjádřen formální princip, znamenající, že banka nebyla oprávněna přezkoumávat, zda závazky dlužníka vůbec existovaly, zda byly splatné či dosud nesplatné. Rozhodující bylo, aby věřitel ve výzvách k plnění prohlásil, že dlužník nesplnil své splatné platební závazky. Prohlášení věřitele o splatnosti závazků dlužníka bylo podle § 316 odst. 1 obch. zák. podmínkou obsaženou v záručních listinách k plnění z bankovních záruk, aniž by banka měla možnost pravdivost či správnost tohoto prohlášení prověřovat. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že věřitelka byla povinna dodržet text výzvy k plnění z bankovní záruky tak, jak je v záručních listinách uveden, a protože ani jedna z výzev věřitelky neobsahovala obrat „splatné platební závazky“, ale pouze obrat „platební závazky“, či „platební závazek“, nebyla banka povinna plnit, je jeho závěr správný.

Ze zákona ani z předmětných záručních listin nevyplývá povinnost banky sdělit důvody neplnění z bankovních záruk.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4752/2014, ze dne 31. 8. 2016


< strana 1 / 106 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články