// Profipravo.cz / Zastoupení 17.03.2011
K ukončení smlouvy o stavebním spoření rodičem nezletilého dítěte
I. Právní úkon směřující k předčasnému ukončení stavebního spoření nezletilé, který za ni učinil její otec, a v jehož důsledku by nepochybně byla zmenšena majetková bilance nezletilé (zaniklo by právo na připisování záloh státní podpory a na úročení), byl s přihlédnutím k těmto okolnostem případu, k výši uspořené částky a k věku nezletilé právním úkonem týkajícím se nikoli běžné záležitosti při nakládání s jejím majetkem, jehož platnost vyžadovala schválení soudu podle § 28 obč. zák.
Jestliže stavební spořitelna návrh na předčasné ukončení smlouvy akceptovala, aniž byl tento právní úkon soudem schválen, a vyplatila otci nezletilé peněžní prostředky z účtu stavebního spoření, plnila mu bez právního důvodu. Takový neplatný právní úkon totiž nemohl vyvolat zamýšlený právní účinek - zánik stavebního spoření. Otec nezletilé přijetím plnění bez právního důvodu získal bezdůvodné obohacení na úkor stavební spořitelny.
II. Peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na základě smlouvy o stavebním spoření nejsou v majetku účastníka stavebního spoření, v jehož prospěch byl účet zřízen, ale v majetku stavební spořitelny, která svěřené peněžní prostředky využívá v souladu s § 9 zákona č. 96/1993 Sb., a představují její závazek za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku stavebního spoření spolu s úroky a státní podporou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, ze dne 23. 2. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. N., zastoupené JUDr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Riegrovo náměstí 1493, proti žalované Stavební spořitelně České spořitelny, a. s. se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, o zaplacení 101.876,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 537/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se v době své nezletilosti (zastoupena matkou H. N. - zákonnou zástupkyní) domáhala po svém otci J. N. a po žalované, aby jí zaplatili společně a nerozdílně 101.876,10 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že její otec vypověděl smlouvu o stavebním spoření, uzavřenou v její prospěch, a žalovaná mu naspořený obnos vyplatila, přestože se nejednalo o běžnou záležitost při správě majetku nezletilého dítěte a výpověď smlouvy nebyla schválena soudem podle § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“). Její otec si vyplacené finanční prostředky ponechal a použil je pro svou osobní potřebu.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 29. srpna 2006, č. j. 6 C 537/2006-75, uložil J. N. a žalované povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 101.876,10 Kč (výrok I.), J. N. uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 4,25 % úrok z prodlení z částky 101.876,10 Kč od 25. 6. 2006 do zaplacení (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 4 % úrok z prodlení z částky 101.876,10 Kč od 31. 12. 2002 do zaplacení (výrok III.), žalobu o zaplacení úroku z prodlení „proti J. N. za dobu od 21. 9. 2001 do 24. 6. 2006, a proti žalované o 0,25 % vyššího, resp. úroku i za dobu od 21. 9. 2001 do 30. 10. 2002“ zamítl (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.) a o poplatkové povinnosti J. N. a žalované (výrok VI.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. N. za tehdy nezletilou žalobkyni (narozenou 1. 2. 1990) jako její zákonný zástupce uzavřel dne 22. 3. 1996 se žalovanou smlouvu o stavebním spoření č. 36417-2443083 s cílovou částkou 246.000,- Kč a měsíční úložkou 1.500,- Kč. Dne 18. 9. 2001 podal J. N. za žalobkyni návrh na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po pěti letech spoření, žalovaná jeho návrh přijala a dne 24. 9. 2005 (správně 24. 9. 2001) mu žalobkyně z účtu vyplatila v hotovosti 103.485,70 Kč (tj. do té doby uspořenou částku spolu se zálohami státní podpory). Otec žalobkyně si vyplacené finanční prostředky ponechal. Žalovaná přes výzvu matky žalobkyně ze dne 24. 10. 2002, kterou obdržela dne 30. 10. 2002, žalobkyni uspořenou částku se státní podporou z účtu stavebního spoření nevyplatila. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že mezi tehdy nezletilou žalobkyní, za niž jednal její otec jako zákonný zástupce, a žalovanou vznikl právní vztah ze smlouvy o vkladovém účtu podle § 716 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“). Právní úkon směřující k zániku smlouvy o stavebním spoření a výběru hotovosti ve výši 103.485,70 Kč, který za nezletilou žalobkyni učinil její otec, posoudil jako nikoli běžnou záležitost při správě majetku nezletilého dítěte, k níž je třeba schválení soudu podle § 28 obč. zák. Protože právní úkon učiněný otcem žalobkyně soudem schválen nebyl, soud prvního stupně dovodil, že jde o neplatný právní úkon. Jestliže otci žalobkyně byly vyplaceny její peněžní prostředky, které nabyla od rodičů na základě dílčích darovacích smluv uzavřených podle § 628 obč. zák. a od státu ve formě státní podpory, bezdůvodně se na její úkor obohatil plněním bez právního důvodu a je povinen toto obohacení vydat (§ 451 odst. 1 obč. zák.). Nárok, který uplatnila vůči žalované, soud prvního stupně žalobkyni přiznal z titulu smlouvy o vkladovém účtu podle § 719 obch. zák., a nikoli z titulu náhrady škody. Žalovaná povinnost vyplatit žalobkyni uvolněné prostředky na účtu nesplnila tím, že plnila na základě neplatného právního úkonu otci žalobkyně. Námitku promlčení práva žalobkyně vůči žalované neshledal důvodnou, neboť čtyřletá promlčecí doba začala běžet dne 24. 9. 2001, kdy smlouva o vedení účtu zanikla, a žaloba byla u soudu podána dne 6. 9. 2004 (§ 396 a § 397 obch. zák.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou změnil tak, že žalobu o zaplacení 101.876,10 Kč s 4 % úrokem z prodlení za dobu od 31. 10. 2002 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti žalované. Odvolací soud sice převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně ve vztahu k žalované. Návrh na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po pěti letech spoření, který učinil za nezletilou žalobkyni její otec, posoudil na rozdíl od soudu prvního stupně jako běžnou záležitost při nakládání s majetkem nezletilé; k platnosti takového právního úkonu, který směřoval po uplynutí sjednané doby k ukončení stavebního spoření, a v jehož důsledku nedošlo ke zcizení věci, popř. ke zmenšení majetku nezletilé žalobkyně, nebylo třeba schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Majetková bilance jmění žalobkyně totiž zůstala nezměněna. Odvolací soud konstatoval, že schválení soudem by vyžadovaly až další dispozice s tímto majetkem nezletilé. Došlo-li k ukončení smlouvy o stavebním spoření a k výplatě uspořené částky k rukám otce žalobkyně, který se na její úkor bezdůvodně obohatil, nemůže trvat závazek žalované k výplatě uspořených peněžních prostředků žalobkyni. Nad rámec uvedeného odvolací soud doplnil, že účastnice neuzavřely smlouvu o vkladovém účtu podle § 716 a násl. obch. zák., nýbrž smlouvu o stavebním spoření podle zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“); promlčení práv plynoucích z tohoto právního vztahu se proto řídí občanským zákoníkem, a nikoli obchodním zákoníkem. Jakkoli v postupu žalované neshledal porušení žádných z povinností vyplývajících ze zákona č. 96/1993 Sb., nebo z uzavřené smlouvy, připomněl, že právo na náhradu škody se promlčuje uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby (§ 106 odst. 1 obč. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost o § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že právní úkon směřující k ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou, který za ni učinil její otec, byl běžnou záležitostí při nakládání s jejím majetkem, jež nevyžadovala schválení soudu. Poukázala na již existující praxi, která považuje nakládání se stavebním spořením za záležitost nikoliv běžnou; právní úkon otce proto ke své platnosti schválení soudu vyžadoval. Připomíná, že v době, kdy otec jejím jménem právní úkon učinil, jí bylo deset let, na účtu se nacházelo přes 100.000,- Kč, které byly vybrány a nebyly pro ni uloženy na jiný nově založený účet. Tyto skutečnosti signalizovaly možnost ohrožení jejích majetkových zájmů a žalované byly známy. Zpochybňuje rovněž správnost závěru, že uzavřená smlouva o stavebním spoření není smlouvou o vkladovém účtu podle § 716 obch. zák. Má za to, že stavební spoření vykazuje všechny pojmové znaky smlouvy o vkladovém účtu. Sama žalovaná roční výpisy z účtu stavebního spoření označovala jako výpisy z vkladového účtu. Odkazuje-li zákon č. 96/1993 Sb. na § 43 a násl. občanského zákoníku, pak pouze v souvislosti s uzavíráním písemných smluv o stavebním spoření, a neznamená to, že režim právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření včetně promlčení práva je podřízen režimu občanského zákoníku. Její právo by ovšem nebylo promlčeno ani podle § 106 odst. 1 obč. zák., neboť o rozsahu škody se dozvěděla až při prvním jednání u soudu z písemného vyjádření žalované k žalobě. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání opodstatněné.
Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly žalobkyní tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vylíčila.
Námitka nesprávného právního posouzení věci, kterou lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Žalobkyně předložila k dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru odvolacího soudu, že v posuzovaném případě právní úkon směřující k ukončení smlouvy o stavebním spoření, který za ni učinil její otec, je běžnou záležitostí při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, která nepodléhá schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák.
Podle § 9 obč. zák. nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
Podle § 26 obč. zák. pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci.
Podle § 27 odst. 1 obč. zák. kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině.
Podle § 36 zákona č. 94/1963 Sb, zákona o rodině (dále jen „zákon o rodině“), rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.
Podle § 28 obč. zák. jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.
Nezletilé osoby jsou ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku (§ 9 obč. zák.). V případě právních úkonů, k nimž nemá nezletilý způsobilost, jednají za něho jeho zákonní zástupci. Těmi jsou především jeho rodiče, kteří jsou způsobilí k právním úkonům a jsou v plném rozsahu nositeli rodičovské zodpovědnosti (§ 27 odst. 1 obč. zák., § 36 zákona o rodině). Rodičovská zodpovědnost zákonných zástupců zahrnuje kromě jiného jejich práva a povinnosti při správě majetku nezletilého. Běžné majetkové záležitosti vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k platnosti právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte. Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. V právní teorii a soudní praxi jsou za neběžné majetkové záležitosti, které schválení soudu vyžadují, považovány uzavření dědické dohody, odmítnutí dědictví a dovolání se neplatnosti závěti za nezletilého, nabytí či převod motorového vozidla (nikoli běžného jednostopého), nemovité věci, popř. jejího podílu nezletilým, uznávací prohlášení a postoupení pohledávky učiněná za nezletilého, prodej akcií v majetku nezletilého a nakládání se stavebním spořením nezletilého (srovnej rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 59/1966, R 67/1970, R 46/1977, R 31/1990 a R 9/1993, Stanovisko Cpj 228/1981 k řízení ve věcech práva rodinného před soudy prvního stupně, Sborník IV. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1986, str. 371, nebo Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 296 a násl.). Právní úkon přesahující rámec běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, který za něho učinil zákonný zástupce, aniž byl schválen soudem ve smyslu § 28 obč. zák., je absolutně neplatný pro jeho rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. a nemůže vyvolat zamýšlené právní následky.
V posuzovaném případě právní vztah ze stavebního spoření, který mezi nezletilou žalobkyní (účastnicí stavebního spoření) a žalovanou (stavební spořitelnou, tj. bankou, která je provozovatelem stavebního spoření) vznikl na základě písemné smlouvy o stavebním spoření (dále jen „smlouva“), kterou za tehdy nezletilou žalobkyni uzavřel dne 22. 3. 1996 její otec J. N., se řídí zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění v tu dobu platném (dále opět jen „zákon č. 96/193 Sb.“), a Všeobecnými obchodními podmínkami stavebního spoření ČS-stavební spořitelny, a. s., v rozhodném znění (dále jen „podmínky“). Ze smlouvy, která byla uzavřena na uspoření cílové částky 246.000,- Kč, vzniklo žalobkyni mimo jiné právo, aby jí žalovaná zprostředkovala poskytování státní podpory do doby uspoření cílové částky, aby jí poskytla úvěr na financování bytových potřeb (při splnění smluvených podmínek) a aby jí připisovala úroky z uspořené částky (tj. z vkladů a připsané státní podpory). Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že návrh otce na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po pěti letech, který podal za nezletilou žalobkyni dne 18. 9. 2001, byl běžnou záležitostí při nakládání s majetkem nezletilé a že k platnosti takového právního úkonu nebylo třeba schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Jednalo se totiž o právní úkon, který směřoval k předčasnému ukončení stavebního spoření (v tu dobu ještě nebyla uspořena cílová částka 246.000,- Kč), a v jehož důsledku by nepochybně byla zmenšena majetková bilance nezletilé žalobkyně, které by zaniklo právo na připisování záloh státní podpory (4.500,- Kč ročně) a na úročení uspořené částky a připsaných záloh státní podpory roční úrokovou sazbou 4 %. S přihlédnutím k těmto okolnostem případu, k výši uspořené částky a k věku nezletilé žalobkyně lze uzavřít, že otec za nezletilou žalobkyni učinil právní úkon týkající se nikoli běžné záležitosti při nakládání s jejím majetkem, jehož platnost vyžadovala schválení soudu podle § 28 obč. zák. Jestliže žalovaná návrh na předčasné ukončení smlouvy akceptovala, aniž byl tento právní úkon soudem schválen, a vyplatila dne 24. 9. 2001 otci žalobkyně z účtu stavebního spoření 103.485,70 Kč, plnila mu bez právního důvodu. Takový neplatný právní úkon totiž nemohl vyvolat zamýšlený právní účinek - zánik stavebního spoření. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou, založený smlouvou uzavřenou dne 18. 3. 1996, tedy dosud nezanikl a trvá včetně závazku žalované vést účet účastníka stavebního spoření s povinností po ukončení smlouvy mu z účtu vyplatit uspořenou částku. Tím, že žalovaná na základě neplatného právního úkonu vyplatila otci žalobkyně uspořenou částku, nesplnila svou povinnost ze smlouvy plnit žalobkyni - účastnici stavebního spoření; otec žalobkyně nebyl oprávněn za nezletilou žalobkyni přijmout plnění od žalované, a proto závazek žalobkyně nemohl zaniknout splněním. Otec žalobkyně přijetím plnění bez právního důvodu získal bezdůvodné obohacení, nikoli však na úkor žalobkyně, nýbrž na úkor žalované. Peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na základě smlouvy o stavebním spoření nejsou v majetku účastníka stavebního spoření, v jehož prospěch byl účet zřízen, ale v majetku stavební spořitelny, která svěřené peněžní prostředky využívá v souladu s § 9 zákona č. 96/1993 Sb., a představují její závazek za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku stavebního spoření spolu s úroky a státní podporou.
Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu, že právní úkon směřující k ukončení smlouvy o stavebním spoření, který za ni učinil její otec, je běžnou záležitostí při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, která nepodléhá schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl proto v tomto ohledu uplatněn opodstatněně. Dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Vzhledem k zaujatému právnímu závěru považoval za nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-