// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 01.11.2023
Znečištění vozovky provozní kapalinou motorového vozidla
Ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. spojuje dopad tohoto předpisu jen se zde vyjmenovanými, uplatněnými a prokázanými nároky poškozeného na náhradu újmy, které je pojistitel povinen za pojištěného škůdce nahradit v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu, jímž je především občanský zákoník. Pro nárok na pojistné plnění je rozhodující rozsah odpovědnosti osoby, za niž má pojistitel plnit, a rozsah plnění pak může být modifikován zejména ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. Pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla však není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona, nejsou-li vyloučeny výčtem obsaženým v § 7 zákona; jeho rozsah se automaticky nerovná rozsahu plnění, k němuž je povinován provozovatel či řidič vozidla z titulu náhrady škody. Pokud zákon č. 168/1999 Sb., popř. jiný zákon určitý druh nároku výslovně nestanoví, je jeho náhrada z pojištění odpovědnosti vyloučena. Pojištěná osoba tak nemá podle zákona č. 168/1999 Sb. vůči svému pojistiteli odpovědnosti nárok na náhradu skutečné škody, která jí vznikla při havárii vlastního vozu tím, že musela nahradit náklady vynaložené na vyproštění, odtah a parkovné svého vozidla, jež způsobilo překážku provozu na dálnici. Stejně tak nenáleží třetí osobě, která by takové náklady vynaložila za pojištěného, přímý nárok na pojistné plnění.
Od uvedených případů je však nezbytné odlišit situace, kdy poškozené vozidlo pojištěné pro případ odpovědnosti za škodu způsobí skutečnou škodu na majetku jiného subjektu, tj. škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci [§ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.], například na vozovce, dopravním značení nebo svodidlech. Za škodu podle citovaného ustanovení je třeba pokládat i ztrátu či omezení užitné vlastnosti věci (komunikace), proto je poškozením i kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla, jejímž okamžitým následkem je zhoršení sjízdnosti komunikace a (bez vyčištění vozovky) i postupná fyzická degradace jejího povrchu. Nejde jen o vytvoření dočasné překážky v provozu (jakou vytvoří například havarované vozidlo či jeho náklad, případně znečištění vozovky zeminou při polních či stavebních pracích), ale o negativní ovlivnění vlastností vozovky, které by bez odborného zásahu změnilo užitné vlastnosti komunikace trvale.
Znečištění komunikace je stav, který může bez dalšího odstranit sám jeho původce, zatímco u poškození komunikace lze vycházet z toho, že za opravu je třeba pokládat činnost, kterou musí vykonat subjekt disponující odbornými znalostmi a technologiemi. Byť tedy kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla v zásadě je znečištěním, dosáhne-li značného rozsahu a závažnosti, ohrožuje-li bezpečnost silničního provozu a nelze-li ji odstranit bez zásahu odborného subjektu, je namístě pokládat ji za poškození komunikace.
Správce komunikace, který vynaložil náklady na odborné odstranění rozsáhlé olejové skvrny z vozovky, tak má nárok na jejich náhradu vůči provozovateli vozidla a současně přímý nárok na pojistné plnění (proti pojistiteli odpovědnosti) či na plnění z garančního fondu (proti České kanceláři pojistitelů) podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., neboť jde o náklady na odstranění škody na vozovce způsobené provozem motorového vozidla (§ 28 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2961/2022, ze dne 15. 8. 2023
Dotčené předpisy:
§ 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.
§ 7 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.
Kategorie: pojištění; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 30 C 105/2020-21, zamítl žalobu na zaplacení 502 918,35 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. V řízení o pojistné plnění na náhradu škody ve výši 502 918,35 Kč vyšel ze zjištění, že dne 20. 7. 2017 na vozidle pojištěném pro případ odpovědnosti za škodu u žalované praskla při jízdě přívodní hadice katalyzátoru a z ní unikl olej na vozovku – komunikaci 1/13 ve směru z Mostu do Chomutova. Žalobce jako správce pozemní komunikace zajistil odstranění oleje z vozovky prostřednictvím třetí osoby za nyní žalovanou částku. Obvodní soud pro Prahu 1 uzavřel, že provozovatel vozidla je podle § 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) odpovědný za toto znečištění komunikace, které však není poškozením věci ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), a žalobci proto nevznikl nárok na pojistné plnění vůči žalované.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 39 Co 285/2021-51, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a doplnil dokazování, jímž vzal za prokázané, že žalobce prostřednictvím třetí osoby vyčistil místo znečištění komunikace sanačním postřikem, tlakovým čištěním horkou vodou pod tlakem 300 barů, odsáním zaolejované vody průmyslovými vysavači, jejím přečerpáním do benkalorů a odvozem k likvidaci. Dále zjistil, že asfaltové pojivo užívané v asfaltových směsích je citlivé na pohonné hmoty a ropné látky a při kontaktu s nimi se rozpouští, což vede k degradaci a následnému poškození krytu vozovek. Současně ropné látky na povrchu vozovek vytvářejí film snižující protismykové vlastnosti vozidel. Po takto doplněném dokazování ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že kontaminace vozovky olejem není jejím poškozením a její vyčištění nespadá pod rozsah pojištění podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí ve věci závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Žalobce má za to, že znečištění komunikace provozními kapalinami, které vedou ke ztrátě protismykových vlastností povrchu komunikace a současně k degradaci a poškození krytu vozovky, představuje poškození pozemní komunikace ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. a především § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., a proto má nárok na pojistné plnění k náhradě škody spočívající v nákladech, které na vyčištění komunikace vynaložil. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, proč by znečištění komunikace nemělo být jejím poškozením (v této souvislosti odkázal převážně na judikaturu týkající se škody způsobené znečištěním – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1152/2008, ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1717/2006, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 6 Tz 50/2012, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 658/2016), ani jakými úvahami se odvolací soud řídil a proč věc posoudil po právní stránce právě tak, jak ji posoudil, čímž porušil § 157 odst. 2 o. s. ř. a právo žalobce na spravedlivý proces. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu, zdůraznila, že únik oleje na komunikaci je primárně nutné posoudit podle zákona č. 13/1997 Sb., který v § 28 odst. 1 a odst. 2 rozlišuje znečištění a poškození komunikace, podle tohoto ustanovení je únik oleje jednoznačně znečištěním, a proto navrhla dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a je přípustné pro posouzení otázky, zda znečištění vozovky provozní kapalinou motorového vozidla je poškozením pozemní komunikace ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., která doposud v praxi dovolacího soudu nebyla řešena. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.
Podle § 6 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2 v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.
Podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel nehradí (kromě jiného) škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen škodu nahradit.
Podle § 28 odst.1 zákona č. 13/1997 Sb. při znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti, musí ten, kdo znečištění způsobil, je bez průtahů odstranit a uvést tuto pozemní komunikaci do původního stavu; nestane-li se tak, je povinen uhradit vlastníkovi této pozemní komunikace nebo správci, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy upravující nakládání s nebezpečnými věcmi.
Podle § 28 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. při poškození dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti anebo ohrozit bezpečnost silničního provozu podle zvláštního předpisu, musí ten, kdo poškození způsobil, tuto skutečnost neprodleně oznámit vlastníkovi pozemní komunikace nebo správci, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, a uhradit mu náklady spojené s odstraněním poškození a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu; může se též s vlastníkem nebo správcem pozemní komunikace dohodnout, že poškození odstraní sám.
Ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. spojuje dopad tohoto předpisu jen se zde vyjmenovanými, uplatněnými a prokázanými nároky poškozeného na náhradu újmy, které je pojistitel povinen za pojištěného škůdce nahradit v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu, jímž je především občanský zákoník. Pro nárok na pojistné plnění je rozhodující rozsah odpovědnosti osoby, za niž má pojistitel plnit, a rozsah plnění pak může být modifikován zejména ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. Pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla však není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona, nejsou-li vyloučeny výčtem obsaženým v § 7 zákona; jeho rozsah se automaticky nerovná rozsahu plnění, k němuž je povinován provozovatel či řidič vozidla z titulu náhrady škody. Pokud zákon č. 168/1999 Sb., popř. jiný zákon určitý druh nároku výslovně nestanoví, je jeho náhrada z pojištění odpovědnosti vyloučena. Pojištěná osoba tak nemá podle zákona č. 168/1999 Sb. vůči svému pojistiteli odpovědnosti nárok na náhradu skutečné škody, která jí vznikla při havárii vlastního vozu tím, že musela nahradit náklady vynaložené na vyproštění, odtah a parkovné svého vozidla, jež způsobilo překážku provozu na dálnici (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 307/2007, uveřejněný pod C 6865 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), nebo na odstranění jejího nákladu z vozovky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3662/2018, publikovaný pod číslem 56/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Stejně tak nenáleží třetí osobě, která by takové náklady vynaložila za pojištěného, přímý nárok na pojistné plnění.
Od uvedených případů je však nezbytné odlišit situace, kdy poškozené vozidlo pojištěné pro případ odpovědnosti za škodu způsobí skutečnou škodu na majetku jiného subjektu, tj. škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci [§ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.], například na vozovce, dopravním značení nebo svodidlech. Za škodu podle citovaného ustanovení je třeba pokládat i ztrátu či omezení užitné vlastnosti věci (komunikace), proto je poškozením i kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla, jejímž okamžitým následkem je zhoršení sjízdnosti komunikace a (bez vyčištění vozovky) i postupná fyzická degradace jejího povrchu. Nejde jen o vytvoření dočasné překážky v provozu (jakou vytvoří například havarované vozidlo či jeho náklad, případně znečištění vozovky zeminou při polních či stavebních pracích), ale o negativní ovlivnění vlastností vozovky, které by bez odborného zásahu změnilo užitné vlastnosti komunikace trvale.
Tento výklad koresponduje i s úpravou zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která v § 28 odst. 1 citovaného zákona ukládá přímo původci znečištění, aby je na vlastní náklady odstranil (resp. nahradil náklady na čištění, jen pokud pro jeho nečinnost zajistil vyčištění správce komunikace), zatímco v odstavci druhém téhož ustanovení zakotvuje povinnost původce znečištění oznámit poškození komunikace jejímu správci a následně mu nahradit náklady na opravu, a to nejen způsobí-li poškozením závadu ve sjízdnosti, ale zejména ohrozí-li jím bezpečnost silničního provozu. Z toho vyplývá, že znečištění komunikace je stav, který může bez dalšího odstranit sám jeho původce, zatímco u poškození komunikace lze vycházet z toho, že za opravu je třeba pokládat činnost, kterou musí vykonat subjekt disponující odbornými znalostmi a technologiemi. Byť tedy kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla v zásadě je znečištěním, dosáhne-li značného rozsahu a závažnosti, ohrožuje-li bezpečnost silničního provozu a nelze-li ji odstranit bez zásahu odborného subjektu, je namístě pokládat ji za poškození komunikace.
V projednávané věci unikl z pojištěného vozidla za jízdy olej. Tím vznikl na komunikaci film, který bezprostředně negativně ovlivnil její užitné vlastnosti. Navíc v případě, že by správce komunikace olej neodstranil, došlo by k narušení pojiva použitého v asfaltové směsi a tím k další degradaci krytu komunikace. Řádné odstranění rozsáhlé olejové skvrny z krytu vozovky není v silách a schopnostech běžného provozovatele vozidla, musí být provedeno odborným subjektem. Lze tudíž uzavřít, že správce komunikace, který vynaložil náklady na odborné odstranění rozsáhlé olejové skvrny z vozovky, má nárok na jejich náhradu vůči provozovateli vozidla a současně přímý nárok na pojistné plnění (proti pojistiteli odpovědnosti) či na plnění z garančního fondu (proti České kanceláři pojistitelů) podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., neboť jde o náklady na odstranění škody na vozovce způsobené provozem motorového vozidla (§ 28 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích). Založil-li odvolací soud své rozhodnutí na názoru, že znečištění pozemní komunikace olejem uniklým z motorového vozidla není za žádných okolností jejím poškozením, rozhodl na základě nesprávného výkladu pojmu poškození věci podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., a jeho rozhodnutí je proto nesprávné.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, zrušil rozsudek odvolacího soudu (§ 243e odst. 1 o. s. ř.); důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-