// Profipravo.cz / Spoluvlastnictví 12.12.2023
Podstatné snížení hodnoty věci při rozdělení společné věci
Podstatné snížení hodnoty věci řadí občanský zákoník výslovně mezi překážky, které brání reálnému rozdělení společné věci při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že je třeba v tomto směru přihlížet komplexně ke všem okolnostem věci, o podstatné snížení hodnoty věci však zpravidla nepůjde, bude-li snížení hodnoty menší než 15 %.
K závěru o tom, že rozdělením pozemku nedojde k podstatnému snížení jeho hodnoty, lze dospět jen na základě zjištění o existenci a míře poklesu takové hodnoty. Pokud mezi účastníky není nesporné, že ke snížení hodnoty nedojde či že snížení hodnoty nebude podstatné (obvykle do 15 %), lze podstatné snížení hodnoty pozemku vyloučit jen porovnáním zjištěných hodnot původního pozemku a rozdělených pozemků.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2084/2023, ze dne 13. 9. 2023
Dotčené předpisy:
§ 1142 odst. 2 o. z. ve znění od 1. 1. 2014
§ 1143 o. z. ve znění od 1. 1. 2014
§ 1144 odst. 1 o. z. ve znění od 1. 1. 2014
Kategorie: spoluvlastnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 7. 2022, č. j. 15 C 358/2018-263, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované 1) k pozemkům p. č. XY, XY a XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pozemek p. č. XY v katastrálním území XY (výrok II), do výlučného vlastnictví žalované 1) pozemky p. č. XY a XY v katastrálním území XY (výrok III) a žalobkyni uložil zaplatit žalované 1) do 30 dnů od právní moci rozsudku na vypořádacím podílu 6 096 Kč (výrok IV). Zrušil dále podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované 2) k pozemku p. č. XY, orná půda, o výměře 12 385 m2, v katastrálním území XY (výrok V), do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pozemek p. č. XY o výměře 4 255 m2, v katastrálním území XY, vzniklý oddělením z pozemku p. č. XY dle geometrického plánu zpracovaného Ing. J. T. pod číslem 1041-972019, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok VII), do výlučného vlastnictví žalované 2) přikázal pozemek p. č. XY, o výměře 8 510 m2, v katastrálním území XY, v návaznosti na geometrický plán zpracovaný Ing. J. T. pod číslem 1041-972019, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok VI), vyslovil, že v souvislosti s vypořádáním spoluvlastnictví žalobkyně a žalované 2) k pozemku p. č. XY v katastrálním území XY není žalobkyně ani žalovaná 2) povinna zaplatit druhé spoluvlastnici vypořádací podíl (výrok VIII.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IX – XII).
2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze 7. 2. 2023, č. j. 22 Co 241/2022-291, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná 2) (dále i „dovolatelka“) dovolání. Dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích V – VII. Podle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tím, že při reálném rozdělení zemědělských pozemků nevzal v úvahu, že rozdělením dojde k zamezení přístupu žalobkyně i žalovaných na pozemky a ke značnému snížení hodnoty pozemků jako celku (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 a sp. zn. 22 Cdo 2163/2006), že po rozdělení nelze pozemek p. č. XY řádně obdělávat (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 1338/2021 – v dovolání chybou v psaní označeno jako 22 Cdo 1335/2021) a že žalobkyně je při rozdělení pozemku p. č. XY zvýhodněna, neboť oddělená část pozemku je blíže obci, a v rámci očekávaného výkupu za účelem plánované výstavby silnice se dá proto očekávat zvýšení ceny této oddělené části oproti zbylé části původního pozemku p. č. XY, která připadla dovolatelce (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 4490/2018, a k potřebě zohlednění možné budoucí změny územněplánovací dokumentace při zjištění obvyklé ceny pozemků na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 24 Co 1291/2020 a sp. zn. 24 Cdo 1291/2020). Za odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu považuje dovolatelka i postup odvolacího soudu, který se v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal se všemi námitkami žalované 2) ke způsobu vypořádání, a zatížil tak své rozhodnutí nepřezkoumatelností (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 32 Odo 1091/2006, sp. zn. 30 Cdo 3155/2011 a sp. zn. 30 Cdo 1792/2009 a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 312/15, I. ÚS 84/09 a II. ÚS 1842/12). Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná 1) ani žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.
III. Přípustnost dovolání
5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
7. Dovolání je přípustné a rovněž důvodné.
8. Dovolatelka vymezuje otázku posouzení kritérií pro vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci jejím reálným rozdělením, konkrétně zohlednění zachování přístupu k nově vzniklé nemovitosti, posouzení možnosti dalšího využití takové nemovitosti včetně vlivu očekávané změny způsobu využití některé z nově vzniklých částí, a dále posouzení toho, zda rozdělením nedochází ke snížení hodnoty společné nemovitosti.
9. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
10. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.
11. Podle § 1142 odst. 2 věty první o. z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu.
12. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že judikaturu vytvořenou za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, týkající se vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jelikož řešení otázky, zda lze vypořádat spoluvlastnictví dělením společné věci, a na to navazujících otázek řeší oba zákoníky v podstatě stejně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4835/2015, rozhodnutí dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
K otázce zajištění přístupu z nově vzniklého pozemku ke komunikaci.
13. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že pro možnost reálného rozdělení pozemku je (kromě dalších kritérií) určující, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci nebo cestou po cizím pozemku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, na který dovolatelka odkazuje, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016, nebo ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4002/2019). Požadavek na zachování stálého přístupu přichází z povahy věci v úvahu jen tam, kde tento přístup před rozdělením existuje (shodně Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1227), reálnému rozdělení pozemků proto nebrání, pokud je možnost přístupu k rozděleným částem stejná, jako byla ke společnému pozemku.
14. Odvolací soud se námitkou žalované 2), že nebude zachován přístup k nově vzniklému pozemku, zabýval (odstavec 38 odůvodnění), a vyšel přitom ze zjištění, že ohledně přístupu z veřejné komunikace na obě rozdělením vzniklé části budou vlastníci těchto částí ve stejné situaci, jako před rozdělením společného pozemku. I na tento pozemek byl přístup možný jen z pozemku pana K. a dále přes pozemek jiných vlastníků a možnost užívání těchto pozemků a rovněž obou nově vzniklých pozemků má na základě uzavřených pachtovních smluv nadále stejný pachtýř (původní žalobkyně). Danou otázku tedy odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
K možnosti dalšího hospodářského využití nově vzniklého pozemku.
15. Odvolací soud se zabýval rovněž možností další hospodářské využitelnosti nově vzniklých pozemků. Odkázal na skutkové zjištění soudu prvního stupně, že nově vzniklé pozemky budou nadále hospodářsky využitelné (účelně obdělávatelné), a to i za pomoci zemědělských strojů, tato skutková zjištění byla učiněna i na základě provedeného znaleckého posudku (odstavec 38 odůvodnění). Skutkovým zjištěním nalézacích soudů je dovolací soud vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
16. Odvolací soud také nepřehlédl, že oba nově vzniklé pozemky mohou být k hospodaření dále využívány původní žalovanou na základě uzavřené pachtovní smlouvy, jeho závěry tak nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021, jak se dovolatelka domnívá, neboť v souladu s tímto rozhodnutím vzal odvolací soud při zvažování dělitelnosti nezastavěného pozemku v úvahu i možnost využití nově vzniklých pozemků přenecháním užívání další osobě.
17. Přípustnost dovolání nezakládá ani další otázka vymezená v dovolání, a to otázka týkající se potřeby zohlednění možného budoucího zhodnocení jen jednoho z nově vzniklých pozemků při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.
18. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když lze v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010). Pokud tedy účastník svou námitku neuplatní v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí jen proto spočívat na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází až v dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2507/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4409/2014).
19. Žalovaná 2) svou námitku, že nově vzniklý pozemek, který má žalobkyni připadnout po rozdělení pozemku p. č. XY, bude blíže XY, a cena se tak zvýší kvůli plánovanému odkupu pro přivaděč oproti pozemku, který má připadnout žalované 2), neuplatnila ani v odvolání ani v dalším průběhu odvolacího řízení, a odvolacímu soudu nelze proto vytýkat, že se touto námitkou nezabýval.
20. Je třeba dodat, že žalovaná 2) byla spoluvlastníkem pouze jednoho pozemku v dané oblasti, judikatura Nejvyššího soudu řešící problematiku vypořádání spoluvlastnictví k souboru na sebe navazujících pozemků, na kterou žalovaná 2) odkazuje, proto není přiléhavá. Důvodné nejsou ani její námitky k rozdílné kvalitě (a tím i hodnotě) pozemků, které byly předmětem vypořádání, neboť pozemky, u kterých byla namítána nižší kvalita, byly ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalované 1). Dovolatelka v tomto směru ani konkrétní právní otázku a k ní relevantní právní argumentaci ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu nevymezila.
IV. Důvodnost dovolání
K námitce, že rozdělením dojde ke snížení hodnoty oddělených částí.
21. Podstatné snížení hodnoty věci řadí občanský zákoník výslovně mezi překážky, které brání reálnému rozdělení společné věci při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (§ 1144 odst. 1 o. z.). Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že je třeba v tomto směru přihlížet komplexně ke všem okolnostem věci, o podstatné snížení hodnoty věci však zpravidla nepůjde, bude-li snížení hodnoty menší než 15 % (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, nebo ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 586/2017).
22. V rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, Nejvyšší soud zdůraznil, že „jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí“ (dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1027/2018).
23. I judikatura Ústavního soudu opakovaně formulovala požadavky na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11, nebo ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1834/10, toto a další níže uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Současně deklarovala, jakými ústavněprávními vadami je zatíženo odůvodnění rozhodnutí, v němž obecný soud reaguje na konkrétní (přesně formulované) námitky stěžovatele způsobem naprosto nedostatečným (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 511/12, nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Zdůraznila přitom, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem, vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 521/05, nebo ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 3184/07). Zmíněnému pojmu adekvátně je potom ve smyslu judikatury Ústavního soudu nutno z pohledu mezí nezávislého soudního rozhodování (srovnej článek 82 odst. 1 Ústavy České republiky) rozumět tak, že se požaduje přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, tj. „rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu“ s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 787/06, nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Rozsah reakce na konkrétní námitky je tedy co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když je nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 919/14, bod 14).
24. Dovolatelka už v řízení před soudem prvního stupně namítala, že reálným rozdělením pozemku p. č. XY by došlo ke snížení jeho hodnoty (hodnoty pozemku jako celku). Ve svém odvolání pak soudu prvního stupně vytýkala, že v odůvodnění svého rozsudku pouze konstatoval, že nedojde k podstatnému snížení hodnoty, ale není jasné, jak k tomuto závěru dospěl.
25. Ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně, na která odvolací soud v plném rozsahu odkázal, jsou ve vztahu k pozemku p. č. XY zahrnuta jen zjištění k obvyklé ceně pozemků vzniklých rozdělením tohoto pozemku, tomu také odpovídá zadání znaleckého úkolu. Z těchto zjištění nelze závěr o tom, že hodnota pozemku p. č. XY nebyla v důsledku jeho rozdělení snížena, případně že nešlo o snížení hodnoty přes 15 %, učinit, zejména když jednotková cena byla znaleckým posudkem u jednotlivých pozemků stanovena i s ohledem na jejich celkovou výměru (nižší u pozemků s nižší výměrou).
26. Odvolací soud přesto v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že „je třeba odmítnout zcela nepodložené námitky žalovaných, že by se rozdělením výše označeného pozemku snížila jeho hodnota“, a s námitkou žalovaných (tedy i žalované 2), že rozdělením dojde ke snížení hodnoty pozemku a že není zřejmé, jak dospěl soud prvního stupně k závěru, že ke snížení hodnoty pozemku nedojde, se nevypořádal. Poznamenal pouze, že oba pozemky (po rozdělení) mají být nadále užívány původní žalovanou na základě dlouhodobé pachtovní smlouvy. Uvedenou poznámku nelze za přezkoumatelnou úvahu odvolacího soudu k namítanému poklesu hodnoty pozemku považovat.
27. Vázanost pachtovní smlouvou sice umožní další užívání obou nově vzniklých pozemků stejným pachtýřem a zajištění shodných výnosů z obou částí rozděleného pozemku po určitou dobu, podstatné snížení hodnoty pozemku však nevylučuje. K závěru o tom, že rozdělením pozemku nedojde k podstatnému snížení jeho hodnoty, lze dospět jen na základě zjištění o existenci a míře poklesu takové hodnoty. Pokud mezi účastníky není nesporné, že ke snížení hodnoty nedojde či že snížení hodnoty nebude podstatné (obvykle do 15 %), lze podstatné snížení hodnoty pozemku vyloučit jen porovnáním zjištěných hodnot původního pozemku a rozdělených pozemků.
28. Z rozhodnutí odvolacího soudu tedy není zřejmé, jak dospěl k závěru o nedůvodnosti právně relevantních námitek žalované 2) týkajících se snížení hodnoty pozemku v důsledku jeho reálného rozdělení a nedostatečného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v tomto směru. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu tak není v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř., postupem odvolacího soudu bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Takové rozhodnutí odvolacího soudu je založeno (s ohledem na absenci přezkoumatelné úvahy odvolacího soudu) na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2078/2019). Dovolání je proto v této části přípustné (§ 237 o. s. ř.) i důvodné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
V. Závěr
29. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. v části týkající se žalované 2) zrušil a věc mu podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
30. V souladu s § 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř. zrušil dovolací soud rovněž akcesorické výroky rozsudku odvolacího soudu o vypořádacím podílu a nákladech řízení.
31. Odvolací soud v následujícím řízení znovu přezkoumá, zda je reálné rozdělení pozemku p. č. XY v katastrálním území XY možné, zejména nesníží-li se tím podstatně jeho hodnota. Přihlédne přitom k závěrům vyjádřeným dovolacím soudem v tomto kasačním rozhodnutí.
32. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
33. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Autor: -mha-