// Profipravo.cz / Spoluvlastnictví 26.06.2023
Rozhodná doba pro určení výše vypořádacího podílu
Podle již ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání; jedná se o nesprávné právní posouzení věci.
Současně judikatura dovolacího soudu vychází z toho, že otázku, kdy už je nutno přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku je nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu požaduje, aby nejpozději po dvou letech od pořízení byl znalecký posudek, jímž byla stanovena cena obvyklá jako základ pro určení přiměřené náhrady, aktualizován. Z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že učinit závěr o nutnosti přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku lze učinit i dříve, a to na základě individuálního posouzení s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, jimiž mohou být např. upozornění účastníka na změnu v cenách nemovitostí a jeho návrh na aktualizaci znaleckého posudku nebo skutečnosti vyplývající z obsahu spisu, z nichž je možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí.
Podle komentářové literatury bude obecně přijatelným referenčním hlediskem cca doba jednoho roku; jde o to, aby soudy nebyly zatěžovány potřebou doplňování znaleckého dokazování bez jeho objektivní nutnosti. I tam, kde bude znalecký posudek vypracován před relativně krátkou dobou, může vzniknout potřeba jeho doplnění či aktualizace, tvrdí-li účastník, a uvádí konkrétní skutečnosti, že došlo k podstatným změnám v ceně společné věci (například při obecně známém poklesu či zvýšení ceny, při tvrzené změně cen věci v dané lokalitě apod.).
V řešené věci je nutné předznamenat, že odvolací soud při právním posouzení věci pochybil již proto, že ačkoliv zástupce žalovaného na jednání konaném před odvolacím soudem dne 16. 6. 2021 předložil znalecký posudek znalkyně, který hodnotil předmětné nemovitosti ke dni 3. 6. 2021, nijak se s ním v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal. Přeložený znalecký posudek jako důkaz neprovedl a v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ani neuvedl důvod, proč k jeho provedení nepřistoupil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 801/2022, ze dne 15. 3. 2023
Dotčené předpisy: § 1147 o. z.
Kategorie: spoluvlastnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2019, č. j. 9 C 294/2017-234, ve znění doplňujících usnesení ze dne 5. 3. 2020, č. j. 9 C 294/2017-259, a ze dne 4. 1. 2021, č. j. 9 C 294/2017-356, zrušil spoluvlastnictví k bytové jednotce č. 566/4 v domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY, zapsané na LV XY, ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na společných částech domu č. p. XY, dům zapsán na LV XY, ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na pozemku parc. č. XY, na němž je umístěna stavba č. p. XY, pozemek zapsán na LV XY, ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na pozemku parc. č. XY, LV XY, a ke spoluvlastnickému podílu ve výši 915/25343 na pozemku parc. č. XY, LV XY, vše v k. ú. XY, obci XY (dále také „předmětné nemovitosti“) – (výrok I). Předmětné nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobkyně (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílů 2 516 900 Kč do soudní úschovy (výrok III), přičemž soud vrátí ze soudní úschovy žalobkyni rozdíl mezi částkou vyplacenou žalovanému a zůstatkem částky uložené do soudní úschovy (výrok V). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV a výroky doplňujících usnesení).
Soud prvního stupně přikázal předmětné nemovitosti žalobkyni. Při výpočtu vypořádacího podílu pro žalovaného vyšel z obvyklé ceny předmětných nemovitostí, kterou stanovil k 9. 9. 2019 znalec Ing. S. v doplňku znaleckého posudku č. 2943/71/2019 na 6 904 690 Kč. Dále zohlednil výši podílu žalovaného (id. 1/3) a cenu parkovacího státní. Na základě této úvahy žalobkyni přikázal zaplatit žalovanému na vypořádání podílů 2 516 900 Kč, a sice tak, že tato částka byla předem složena do úschovy soudu a soud tuto částku vyplatí žalovanému poté, co Katastrální úřad pro hlavní město Prahu provede na listech vlastnictví č. XY, XY a XY vedených pro k. ú. XY změny podle výroku rozsudku.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujících usnesení ve výrocích I a II potvrdil, ve výroku III změnil tak, že výše vypořádacího podílu činí 2 301 530 Kč, jinak jej rovněž potvrdil. Dále změnil výroky o nákladech řízení (výrok I). Odmítl odvolání žalovaného do výroku o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek (výrok II). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
Na jednání konaném před odvolacím soudem dne 16. 6. 2021 zástupce žalovaného předložil znalecký posudek znalkyně Ing. M., který hodnotil předmětné nemovitosti ke dni 3. 6. 2021. Odvolací soud při stanovení výše vypořádacího podílu vyšel stejně jako soud prvního stupně z doplňku znaleckého posudku č. 2943/71/2019 Ing. S., který předmětné nemovitosti ocenil ke dni 9. 9. 2019. Na rozdíl od soudu prvního stupně však do vypořádacího podílu nepromítl cenu parkovacího stání. V důsledku toho změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalovanému 2 301 530 Kč, a to stejným způsobem, tj. skrze soudní úschovu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu výroku I, v němž odvolací soud rozhodl o výši vypořádacího podílu a způsobu jeho zaplacení, podal žalovaný dovolání. Podle jeho názoru odvolací soud nesprávně posoudil výši vypořádacího podílu, rozhodnou dobu pro určení jeho výše a jeho splatnost. Odvolací soud snížil vypořádací podíl o 215 400 Kč, ačkoliv se od vydání rozhodnutí soudu prvního stupně cena předmětných nemovitostí zvýšila o 21 %. To žalovaný v odvolacím řízení doložil znaleckým posudkem z června 2021. Soud by přitom měl vycházet z obvyklé ceny společné věci, tedy ceny věci v daném místě a čase rozhodování obvyklé, a měl by přihlédnout ke všem známým okolnostem, které mohou mít vliv na výši obvyklé ceny. Odvolací soud se při řešení otázky odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 976/2011 a 22 Cdo 3294/2007. Dále namítl, že odvolací soud nesprávně rozhodl o lhůtě pro vyplacení vypořádacího podílu. Oba soudy totiž vázaly vyplacení vypořádacího podílu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Konkrétně podmínily výplatu podílu ze soudní úschovy zapsáním předmětných nemovitostí na konkrétní listy vlastnictví, přičemž jeden z nich již podle tvrzení žalovaného neexistuje. Stanovení lhůty pro vyplacení podílu bylo podle něj nekonkrétní a neurčité. Zdůraznil, že vlastnické právo se nabývá již dnem uvedeným v rozhodnutí, jinak jeho právní mocí, a nikoliv vkladem do katastru nemovitostí. Žalovaný danou částku potřebuje vyplatit kvůli opatření bytové náhrady. Doplnil, že soudy ani výběr namítaného způsobu výplaty vypořádacího podílu nezdůvodnily, což způsobilo nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí. Odvolací soud se při řešení otázky odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2908/2015 a 21 Cdo 2145/2009. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Případně navrhl, aby dovolací soud změnil napadenou část rozsudku odvolacího soudu tak, že „žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl za zrušení spoluvlastnického práva ve výši 3 039 000 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku, to se týká i výplaty žalovanému jako příjemci peněžité částky do výše shora uvedeného vypořádacího podílu ze soudní úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 92/2019,“ a aby rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k první dovolací námitce zdůraznila, že vypořádací podíl byl odvolacím soudem snížen, neboť podíl k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY nebyl předmětem řízení. Znalecký posudek z roku 2021, který žalovaný předložil až při jednání odvolacího soudu, předložil pozdě a odvolací soud k němu z logických důvodů nepřihlédl. Nelze připustit, aby odvolací soud prováděl znalecké posudky, kdykoliv jsou mu předloženy (např. před vyhlášením rozsudku). K druhé námitce uvedla, že soud není vázán návrhy účastníků ohledně stanovení lhůty k plnění. Ani odkazy na judikaturu neobstojí. Ke snížení vypořádacího podílu došlo kvůli odečtení ceny podílu na pozemku, který nebyl předmětem vypořádání. Soudy pak rozhodovaly ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné, neboť se odvolací soud při řešení právních otázek dovoláním napadených odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
O zrušení spoluvlastnictví odvolací soud rozhodoval po 1. 1. 2014, dovolací soud proto postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 (uveřejněný pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].
Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaný vymezil otázku nesprávného posouzení výše a rozhodné doby pro určení vypořádacího podílu.
Řešení této otázky zakládá přípustnost i důvodnost dovolání, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014 (uveřejněném pod č. C 14 611 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), dovolací soud vysvětlil, že dosavadní judikaturu týkající se vypořádání spoluvlastnictví v režimu zákona č. 40/1964 Sb. lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Při stanovení přiměřené náhrady se přihlíží především k cenám, za něž by byly v daném místě a čase v souladu s nabídkou a poptávkou prodány nemovitosti obdobných kvalit [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 885/2001 (uveřejněný v Souboru pod č. C 1 225), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4556/2018 (uveřejněné v Souboru pod č. C 18 380)].
Podle již ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání; jedná se o nesprávné právní posouzení věci [k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010 (uveřejněný v Souboru pod č. C 8 638), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016 (dostupný na www.nsoud.cz)]. S přihlédnutím k individuálním okolnostem se praxe snaží o určité zobecnění závěrem, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny věci v době vypořádání [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018 (dostupné na www.nsoud.cz)]. Naproti tomu, pokud vzal odvolací soud za základ obvyklé ceny posudek vypracovaný šest měsíců před jeho rozhodnutím, nespočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1014/2019 (uveřejněný v Souboru pod č. C 18 597)].
V rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012 (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud vysvětlil, že posouzení, kdy už je nutno přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku je nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu [obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021 (dostupné na www.nsoud.cz)]. V uvedené věci pak dovolací soud poukázal na skutečnost, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení žádným způsobem nepoukazovala na možnou změnu cen nemovitostí a nenavrhovala ani doplnění znaleckého posudku ani případné vypracování revizního znaleckého posudku. Jestliže z obsahu spisu nevyplývaly žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí, nelze vytýkat odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, jestliže vzal za základ při určení výše přiměřené náhrady znalecký posudek vypracovaný před jedním rokem [k tomu srovnej shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3093/2022 (dostupný na www.nsoud.cz)]. Rovněž platí, že jestliže odvolací soud pominul návrh účastníka řízení na aktualizaci znaleckého posudku ohledně ceny nemovitostí, pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021 (dostupné na www.nsoud.cz)].
Současně judikatura dovolacího soudu vychází z toho, že otázku, kdy už je nutno přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku je nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu požaduje, aby nejpozději po dvou letech od pořízení byl znalecký posudek, jímž byla stanovena cena obvyklá jako základ pro určení přiměřené náhrady, aktualizován. Z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že učinit závěr o nutnosti přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku lze učinit i dříve, a to na základě individuálního posouzení s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, jimiž mohou být např. upozornění účastníka na změnu v cenách nemovitostí a jeho návrh na aktualizaci znaleckého posudku nebo skutečnosti vyplývající z obsahu spisu, z nichž je možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2647/2022 (dostupné na www.nsoud.cz)].
Podle komentářové literatury bude obecně přijatelným referenčním hlediskem cca doba jednoho roku; jde o to, aby soudy nebyly zatěžovány potřebou doplňování znaleckého dokazování bez jeho objektivní nutnosti. I tam, kde bude znalecký posudek vypracován před relativně krátkou dobou, může vzniknout potřeba jeho doplnění či aktualizace, tvrdí-li účastník, a uvádí konkrétní skutečnosti, že došlo k podstatným změnám v ceně společné věci (například při obecně známém poklesu či zvýšení ceny, při tvrzené změně cen věci v dané lokalitě apod.) – [srov. Králík, M. § 1147. In: Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 777–778].
V řešené věci je nutné předznamenat, že odvolací soud při právním posouzení věci pochybil již proto, že ačkoliv zástupce žalovaného na jednání konaném před odvolacím soudem dne 16. 6. 2021 předložil znalecký posudek znalkyně Ing. M., který hodnotil předmětné nemovitosti ke dni 3. 6. 2021, nijak se s ním v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal. Přeložený znalecký posudek jako důkaz neprovedl a v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ani neuvedl důvod, proč k jeho provedení nepřistoupil.
Pokud jde o stanovení výše vypořádacího podílu, odvolací soud vyšel stejně jako soud prvního stupně z doplňku znaleckého posudku č. 2943/71/2019 Ing. S., který předmětné nemovitosti ocenil ke dni 9. 9. 2019. Svůj rozsudek přitom vydal 16. 6. 2021. Mezi oceněním předmětných nemovitostí a vydáním rozsudku odvolacího soudu uplynulo více jak 21 měsíců. Podle dovolacího soudu jde v konkrétní věci i s ohledem na obecně známý vývoj cen nemovitostí v tomto období na realitním trhu o dobu, po jejímž uplynutí bylo namístě údaj o obvyklé ceně předmětných nemovitostí aktualizovat. To ostatně dokresluje i tvrzení žalovaného, podle kterého se s odkazem na nově předložený znalecký posudek v průběhu odvolacího řízení v mezidobí zvýšila obvyklá cena předmětných nemovitostí o 21 %. V takovém případě nebylo možné uzavřít, že odvolací soud vycházel z ceny předmětných nemovitostí v daném místě a čase.
Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s předloženým znaleckým posudkem nevypořádal a od posledního zjišťování obvyklé ceny předmětných nemovitostí již uplynula doba téměř dvou let a je zde předpoklad nikoliv nepodstatné změny obvyklé ceny, je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na nesprávném právním posouzení, čímž je dán namítaný dovolací důvod.
Jako nedostatečné spatřuje dovolací soud i odůvodnění rozhodnutí o způsobu splnění povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému vypořádací podíl. Soudy vůbec neuvedly, proč rozhodly o povinnosti složit stanovenou částku do úschovy (neuvedly, pro který ze zákonných důvodů úschovu nařídily) ani proč okamžik vyplacení navázaly na okamžik vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí na konkrétní listy vlastnictví, ačkoliv okamžik nabytí vlastnického práva v řešené věci (případ přikázání věci za náhradu) není vázán na vklad v katastru nemovitostí, nýbrž na nabytí právní moci rozsudku o vypořádání spoluvlastnictví [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2654/2011 (uveřejněný v Souboru pod č. C 12 229)], ani o jaké zákonné ustanovení takový postup opřely. Rozhodnutí odvolacího soudu v této části pak nesplňuje zákonné náležitosti požadované § 157 odst. 2 o. s. ř. na odůvodnění soudního rozhodnutí. To platí tím spíše, že pro lhůtu ke splnění povinnosti má občanský soudní řád výslovnou úpravu v § 160 odst. 1 a uvedenou námitku proti postupu soudu prvního stupně uplatnil dovolatel již v průběhu odvolacího řízení.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.
Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006 (uveřejněný pod č. C 5 768 v Souboru)].
Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Autor: -mha-