// Profipravo.cz / Restituce a rehabilitace 27.06.2024
Převod náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě
Ustanovení § 3002 odst. 1 o. z., vylučující užití § 3000 a § 3001 o. z. u neplatných či zrušených úplatných smluv, se aplikuje i tehdy, bylo-li pravomocné soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku. Ustanovení § 3001 odst. 1 o. z., poskytující poctivému příjemci, jenž předmět bezdůvodného obohacení zcizil za úplatu, právo volby, zda ochuzenému vydá peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu obohacení (§ 2999 odst. 1 o. z.) nebo to, co úplatným právním jednáním utržil, se tudíž nevztahuje na případy, v nichž vlastník – nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku – převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí z podnětu mimořádného opravného prostředku odklizeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 771/2024, ze dne 22. 5. 2024
Dotčené předpisy:
§ 2999 odst. 1 o. z.
§ 3001 odst. 1 o. z.
§ 3002 odst. 1 o. z.
Kategorie: bezdůvodné obohacení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 26 Co 96/2023-367, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 5. 2023, č. j. 46 C 401/2022-326, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 11 158 260 Kč s 15 % úrokem z prodlení jdoucím od 31. 8. 2022 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný na základě částečného rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 24. 7. 2017, č. j. 5 C 178/2016-239, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. 26 Co 405/2017-598, nabyl vlastnické právo k pozemkům parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích parc. č. XY o velikosti 1/2 v k. ú. XY, parc. č. XY o velikosti 1/2 v k. ú. XY, parc. č. XY o velikosti 3/4 v k. ú. XY, par. č. XY o velikosti 1/4 v k. ú. XY, parc. č. XY o velikosti 1/2 v k. ú. XY a parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. st. XY a parc. č. st. XY o velikosti 2/3 v k. ú. XY, když uvedenými pravomocnými soudními rozhodnutími byl nahrazen projev vůle žalobkyně směřující k převodu těchto pozemků, coby náhradních zemědělských pozemků, na žalovaného v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“). Kupními smlouvami uzavřenými ve dnech 1. 10. 2018 a 15. 8. 2019 pak žalovaný předmětné pozemky (resp. spoluvlastnické podíly na nich) převedl na třetí osoby za kupní ceny, jež dosáhly celkové výše 1 226 638 Kč. Pravomocné rozsudky, na jejichž základě žalovaný k těmto pozemkům (resp. spoluvlastnickým podílům na nich) nabyl vlastnické právo, přitom byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, a žaloba o nahrazení projevu vůle směřujícího k jejich převodu na žalovaného byla v dalším průběhu řízení zamítnuta (pro nedostatek vlastnického práva k pozemkům /resp. spoluvlastnickým podílům/ na straně České republiky – Státního pozemkového úřadu). Žalovaný pak v souladu se svým oznámením ze dne 15. 3. 2021 vydal žalobkyni z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení (vzniklého v důsledku zrušení pravomocného rozhodnutí, na jehož základě konstitutivně nabyl uvedené nemovité věci převedené v mezidobí na třetí osoby) toliko částku 1 226 638 Kč, kterou utržil prodejem předmětných pozemků a spoluvlastnických podílů (a nikoliv částku odpovídající jejich obvyklé hodnotě), a to – pro nedostatek součinnosti žalobkyně – formou složení uvedené sumy do soudní úschovy. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že žalovaný, coby poctivý příjemce, po zrušení nabývacího titulu dovolacím soudem byl podle § 3001 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), povinen vydat žalobkyni (dle své volby) toliko úplatu, kterou za zcizené pozemky (spoluvlastnické podíly na nich) utržil, a nikoliv peněžitou částku korespondující jejich obvyklé hodnotě. V situaci, kdy přijatou kupní cenu (1 226 638 Kč) složil (při absenci součinnosti žalobkyně) do soudní úschovy, měl tudíž odvolací soud závazek žalovaného na vrácení bezdůvodného obohacení za splněný (§ 1953 o. z.). Žalobu proto v celém rozsahu zamítl.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku aplikace § 3001 odst. 1 o. z. na případy, v nichž vlastník nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího k převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí odklizeno dovolacím soudem. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018. Namítala, že odvolací soud pominul okolnost, že žalovaný předmětné nemovité věci v obvyklé hodnotě 11 158 260 Kč prodal za nepřiměřeně nízké kupní ceny (v celkové výši 1 226 638 Kč). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.1.
2. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
3. Dovolání – směřuje-li vůči té části rozsudku odvolacího soudu, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 1 226 638 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v uvedeném rozsahu žalovaný svůj dluh z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení splnil formou složení uvedené sumy do soudní úschovy – postrádá žel jakoukoliv argumentaci či vymezení předpokladů své přípustnosti. Nejvyšší soud je tudíž, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“), v uvedeném rozsahu (z důvodu neprojednatelnosti) odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.).
4. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je ovšem Nejvyšší soud – v rozsahu směřujícím vůči rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 9 931 622 Kč s příslušenstvím – přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky aplikace § 3001 odst. 1 o. z. na případy, v nichž vlastník, nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího k převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě, převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí odklizeno dovolacím soudem.
5. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).
9. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
10. Podle § 3001 odst. 1 o. z. zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil.1.
2. Podle § 3002 odst. 1 o. z. plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními §§ 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen.
3. Zákonná dikce § 3002 odst. 1 o. z. vylučuje, aby se § 3000 a § 3001 o. z. použily na plnění dle úplatné smlouvy – ať už je závazek z ní neplatný, nebo byl zrušen, případně (per analogiam) je toliko zdánlivým. Uvedená úprava dopadá na smlouvy úplatné i tehdy, nebyla-li úplata poskytnuta, nebo to nelze ani očekávat. Úplatnost přitom nezakládají pouze vzájemná práva a povinnosti vyplývající pro smluvní strany ze smlouvy, nýbrž i její účel. Jako úplatná může být proto považována i smlouva, z níž žádné právo na úplatu druhé smluvní straně nebo třetí osobě nevzniká, stačí podmíněnost či kauzální spojitost s plněním jiným. Ke stejným závěrům dochází i komentářová literatura; srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1979 - 1983: J. Petrov, nebo HULMÁK, Milan. § 1724 [Smluvní vůle]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 22, marg. č. 33.
4. Byť pak z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu osvětlující způsob nabytí vlastnictví pozemků oprávněnou osobou v případě náhradní pozemkové restituce v režimu zákona o půdě plyne, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá České republice – Státnímu pozemkovému úřadu uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o převodu náhradního pozemku, není rozhodnutím nahrazujícím prohlášení vůle dle § 161 odst. 3 o. s. ř., nýbrž konstitutivním rozhodnutím státního orgánu o nabytí vlastnictví, podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem nabytí jeho právní moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017), nelze pominout smysl a účel uvedené rozhodovací praxe, jež reagovala na Ústavním soudem (srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) kladený požadavek, aby v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu Státního pozemkového úřadu (jenž je nástupcem Pozemkového fondu ČR) mohla oprávněná osoba namísto účasti na veřejné nabídce pozemků dle § 11a zákona o půdě uplatnit u soudu žalobou vydání konkrétního (jí zvoleného) vhodného náhradního pozemku (srov. též rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Má-li pak výše uvedená judikatorní praxe nahrazovat účast oprávněné osoby na veřejné nabídce pozemků dle § 11a zákona o půdě, nelze ztrácet ze zřetele, že smluvní převod pozemku byl by na základě výsledků nabídkového řízení realizován za dosaženou cenu (viz § 11a odst. 3 písm. b/, odst. 4 a odst. 9 zákona o půdě), jež byla by uhrazena formou částečného či úplného uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby (viz § 11a odst. 7, odst. 8 a odst. 9 zákona o půdě), tj. v souladu s výše prezentovaným výkladem úplatně (nabytím pozemku je v rozsahu jeho ceny uspokojován restituční nárok). Z uvedeného důvodu v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků za pozemky podle zákona o půdě nevydané jsou pak jako předběžné řešeny otázky ocenění náhradních pozemků a stanovení zbývající výše restitučního nároku (žalobě nelze vyhovět, není-li restituční nárok vzhledem k ceně náhradního pozemku postačující k jeho převodu), přičemž na straně oprávněné osoby může vzniknout dokonce i bezdůvodné obohacení, budou-li na ni (bez ohledu na výsledky předcházejících řízení o vydání náhradních pozemků) v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejího restitučního nároku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3388/2012, nebo ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4401/2015).1.
2. Zohledňuje smysl a účel přijaté judikatorní praxe umožňující nahradit účast oprávněné osoby na veřejné nabídce pozemků, jejímž výsledkem byl by úplatný převod pozemku (cena pozemku byla by kompenzována uspokojením restitučního nároku), vznesením žaloby o převod jí zvoleného náhradního zemědělského pozemku, dospívá pak dovolací soud k závěru, že § 3002 odst. 1 o. z., vylučující užití § 3000 a § 3001 o. z. u neplatných či zrušených úplatných smluv, aplikuje se i tehdy, bylo-li pravomocné soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku. Ustanovení § 3001 odst. 1 o. z., poskytující poctivému příjemci, jenž předmět bezdůvodného obohacení zcizil za úplatu, právo volby, zda ochuzenému vydá peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu obohacení (§ 2999 odst. 1 o. z.) nebo to, co úplatným právním jednáním utržil, se tudíž nevztahuje na případy, v nichž vlastník – nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku – převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí z podnětu mimořádného opravného prostředku odklizeno.
3. Závěr odvolacího soudu, dle něhož žalovaný, coby poctivý příjemce, po zrušení nabývacího titulu (pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího – v režimu zákona o půdě – k převodu náhradních zemědělských pozemků) dovolacím soudem byl podle § 3001 odst. 1 o. z. povinen vydat dovolatelce (dle své volby) toliko úplatu, kterou za zcizené pozemky (spoluvlastnické podíly na nich) utržil, a nikoliv peněžitou náhradu korespondující jejich obvyklé hodnotě (§ 2999 odst. 1 o. z.), tudíž neobstojí.
4. Nejvyšší soud tedy, shledávaje dovolání v naznačeném rozsahu opodstatněným, dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. přistoupil (v uvedené části) ke zrušení rozsudku odvolacího soudu (včetně nákladového výroku). Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v daném rozsahu (včetně nákladového výroku) i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
5. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
6. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
7. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Autor: -mha-