// Profipravo.cz / Smlouva o dílo 08.01.2024
Mimořádná nepředvídatelná okolnost ve smyslu § 2620 odst. 2 o. z.
Smyslem a účelem ustanovení § 2620 odst. 2 o. z. je zmírnění tvrdosti pravidla uvedeného v odstavci 1, podle kterého je-li rozpočet jen pomůckou pro ujednání ceny ve smlouvě pevnou částkou, platí mezi stranami takto ujednaná cena díla a případné změny rozpočtu změnu pevně dohodnuté ceny neovlivní. Míří na situace, kdy provedení díla ztíží a prodraží mimořádná okolnost blížící se svým charakterem vyšší moci. Nedohodnou-li se strany v takovém případě o zvýšení ceny, může o přiměřeném zvýšení ceny rozhodnout na návrh zhotovitele soud.
Okolnost, která ve smyslu aplikovaného ustanovení dokončení díla podstatně ztěžuje, musí kumulativně splňovat následující předpoklady - je (i) zcela mimořádná, (ii) nepředvídatelná a (iii) dokončení díla bude podstatně ztěžovat. Podmínky pro zvýšení ceny díla nebo zrušení smlouvy zákon stanoví velmi restriktivně. Půjde tedy patrně o případy zcela ojedinělé (např. živelné pohromy, válečné události apod.). Je zřejmé, že takovou okolností nemohou být např. nečekané vyšší náklady vzniklé v důsledku zvýšení cen materiálu apod.
Za zcela mimořádnou a nepředvídatelnou ve smyslu aplikovaného ustanovení lze tedy považovat skutkovou okolnost, která podstatně ztěžuje dokončení díla, vznikla (zcela) mimo sféru kontroly zhotovitele, jejímu působení není ani nebylo možno zamezit při vyvinutí úsilí, které lze rozumně požadovat na osobě v postavení zhotovitele, a její vznik a skutečnost, že podstatně ztěžuje dokončení díla, nemohl zhotovitel v době uzavření smlouvy předpokládat (s adekvátní mírou pravděpodobnosti) a tato okolnost se svou mimořádností zcela vymyká okolnostem, k nimž v podobných situacích běžně dochází.
Za zcela mimořádnou a nepředvídatelnou okolnost ve smyslu § 2620 o. z., která dokončení díla podstatně ztěžuje, nelze považovat situaci, kdy v průběhu díla vyjde najevo, že v důsledku vady v projektové dokumentaci dodané objednatelem vyvstane potřeba dodatečných prací. Projektová dokumentace dodaná objednatelem zhotoviteli tvoří součást příkazu objednatele, tudíž objeví-li zhotovitel v projektové dokumentaci vadu, potom (překáží-li taková vada v řádném provádění díla) na takovou situaci pamatuje úprava § 2594 a § 2595 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 301/2023, ze dne 27. 9. 2023
Dotčené předpisy: § 2620 o. z.
Kategorie: smlouva o dílo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. 16 Co 141/2022-116, potvrdil rozsudek ze dne 31. 3. 2022, č. j. 137 C 14/2020-76, kterým Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 143 932 Kč s úrokem z prodlení od 20. 8. 2018 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná jako objednatelka a žalobkyně jako zhotovitelka dne 30. 5. 2017 uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výměna rozvodů ÚT (ústředního topení), TUV (teplé užitkové vody) a MaR (měření a regulace) v areálu žalované podle projektové dokumentace zpracované společností PROJEKT 2010 s. r. o., která byla součástí smlouvy. Cenu díla strany sjednaly pevnou částkou 48 395 211 Kč včetně DPH, dodatkem ke smlouvě ji navýšily na 48 533 664,44 Kč s tím, že zahrnuje veškeré náklady spojené s dokončením díla, a je maximální a nepřekročitelná. Případná změna ceny díla byla možná pouze na základě předem odsouhlaseného písemného dodatku ke smlouvě; zhotovitelka nebyla oprávněna započíst případné vícepráce, aniž by jejich obsah a cenu předem s objednatelkou dohodla. Po dokončení díla v den zahájení přejímacího řízení (15. 11. 2017) zhotovitelka předala objednatelce podklady, z nichž vyplývá, že v projektu byl chybně stanoven výměr „demontáž stávajícího potrubí“ (oproti 149,38 kg uvedených v projektu šlo ve skutečnosti o 72 567,74 kg materiálu). Dílo bylo předáno 14. 12. 2017, následně zhotovitelka vyzvala k uzavření dodatku ke smlouvě, jehož předmětem mělo být navýšení ceny díla, což objednatelka odmítla.
Po právní stránce odvolací soud dovodil následující. Nejprve předestřel otázku, zda uzavřená smlouva (výslovný požadavek změny ceny díla pouze formou písemného dodatku) nevyloučila možnost aplikace ustanovení § 2620 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). I pokud by „postup podle § 2620 odst. 2 o. z.“ v této věci vyloučen nebyl, nebyly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Dotyčné ustanovení – jako výjimku z pravidla o závaznosti smluvních ujednání – je třeba vykládat restriktivně, přičemž by se mělo jednat o okolnosti blížící se vyšší moci. V úvahu by tak mohlo přicházet např. působení přírodních živlů nebo náhoda, kterou nebylo možné předvídat v rámci obecné zkušenosti a pečlivosti (§ 4 o. z.) nebo při výkonu potřebné péče stran (§ 2590 o. z.) v období před uzavření smlouvy; o nic takového však v projednávané věci nejde. I kdyby dotyčnou chybu zpracovatele projektové dokumentace bylo možné považovat za zcela výjimečnou a bezprecedentní, tak rozdíl v hmotnosti demontovaného potrubí je natolik významný (skutečný stav cca 486krát převyšoval údaje v projektu), že jej žalobkyně při zachování obvyklé míry opatrnosti a potřebné péče měla včas – tj. ještě před uzavřením smlouvy, popř. bezprostředně po zahájení provádění díla – zjistit a adekvátně na něj reagovat například postupem podle § 2594 a 2595 o. z. Argumentaci žalobkyně, že jednala v dobré víře a ve snaze chránit zájmy žalované, odvolací soud nepřisvědčil, neboť by musel odhlédnout od uzavřené smlouvy a popřel by tak stěžejní zásadu soukromého práva, že smlouvy účastníky zavazují a mají být dodržovány (pacta sunt servanda). Nadto ani časové okolnosti vyplývající z tvrzení žalobkyně neodpovídají tomu, že by při provádění díla postupovala s potřebnou péčí, a že si takovou mimořádnou ochranu ze strany soudu „zasloužila“, když poprvé dotyčnou chybu (vadu) projektové dokumentace oznámila žalované až při započetí předávání díla.
Dále odvolací soud dovodil, že z tvrzení žalobkyně, jež zůstala pouze v obecné rovině, žádný závazný příslib uzavření dodatku ke smlouvě a doplacení ceny díla odvolací soud nevyplývá. Zdůraznil, že žalobkyně mohla stěží očekávat uzavření dodatku navyšujícího cenu díla tak podstatným způsobem toliko na základě ústních příslibů některých pracovníků žalované, zároveň neshledal, že by „ze spisu či z tvrzení žalobkyně“ vyplývalo porušení předsmluvní odpovědnosti žalovanou způsobem zakládajícím její odpovědnost za škodu ve smyslu § 1729 o. z. ve spojení s § 1728 odst. 1 o. z. Pokud přes probíhající jednání k dohodě stran nakonec nedošlo, nemůže se žalobkyně domáhat zvýšení ceny díla z žádného titulu - ani poukazem na dobré mravy nebo na zásadu spravedlivosti. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně nárok na zvýšení ceny díla nad rámec sjednaný ve smlouvě (a v dodatcích) nemá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost zakládá na přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, resp. že nesprávně posoudil otázku dosud v rozhodovací praxi neřešenou.
Dovolatelka má za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, „zda v posuzované věci nastala mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, podle § 2620 odst. 2 o. z.“. Prosazuje, že zásadní chyba v zadávací dokumentaci, resp. dokumentaci k provedení stavby, v jejímž důsledku došlo ke zvýšení ceny díla „o více než jednu třetinu“, a kterou nemohla „ani s vynaložením obvyklé opatrnosti“ (uvádí též „běžné opatrnosti“) předem zjištit, představuje mimořádnou nepředvídatelnou okolnost ve smyslu § 2620 odst. 2 o. z. Dotyčnou chybu „nebylo možné ze zadávací dokumentace v množství jednotlivých řádků výkazu výměr odhalit, tzn. nalézt“ a upozornit na ni žalovanou před uzavřením smlouvy, ani na počátku provádění díla. Taková chyba „je bezprecedentní a naprosto mimořádná“. V rámci výběrového řízení došlo „k testování běžné opatrnosti společností pohybujících se v relevantním odvětví a žádná z nich v rámci běžné opatrnosti pochybení projektové dokumentace neodhalila a stanovovala ceny s důvěrou ve správnost projektové dokumentace. Z toho je zřejmé, že úvahy o zachování obvyklé míry opatrnosti, jak je prezentuje odvolací soud, nemohou obstát, neboť skutkový průběh naopak jednoznačně svědčí o tom, že se jedná o mimořádnou okolnost, kterou žádná ze společností neodhalila“. S poukazem na § 2612 o. z. míní, že zvýšení ceny díla „o více než třetinu“ v důsledku zmíněné chyby představuje podstatné ztížení dokončení díla. Má za to, že § 2620 odst. 2 o. z. je třeba interpretovat ve světle základních zásad, na nichž občanský zákoník spočívá (§ 2 odst. 1 o. z.), mezi které se „na přední místo“ řadí zásada poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.) a zákaz těžit ze svého nepoctivého činu (§ 6 odst. 2 o. z.). „Za situace, kdy žalovaná žádala o provedení víceprací a ujišťovala žalobkyni o tom, že dodatek ke smlouvě bude mezi stranami uzavřen, je zjevné, že jednala nepoctivě, pokud žalobkyně v dobré víře v toto tvrzení žalované vícepráce realizovala a potrubí odstranila, nicméně následně žalovaná odmítla dodatek ke smlouvě uzavřít“.
Podle dovolatelky se dále odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (od usnesení sp. zn. 25 Cdo 642/2000) v otázce, „vázanosti soudu právní kvalifikací nároku provedenou žalobcem“, neboť soudy obou stupňů „zcela rezignovaly“ na posouzení oprávněnosti žalobního nároku z jiného právního titulu, a to (předně) z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), popř. nepřikázaného jednatelství v podobě jednání k užitku jiné osoby ve smyslu § 3009 o. z. V důsledku zmíněné chyby v dokumentaci pro provedení stavby spočívající v nesprávném množství demontovaného potrubí žalobkyně provedla pro žalovanou vícepráce nespadající pod předmět smlouvy, jestliže namísto 149,38 kg demontovala 75 567,74 kg, tedy „507násobně“ větší objem potrubí, bez právního důvodu. Svou argumentaci podpořila nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 343/09. Ohledně nepřikázaného jednatelství uvedla, že činnost žalované „lze v jistém ohledu považovat za činnost ve veřejném zájmu“, protože se jedná o zdravotnické zařízení se spádovým územím „1,3 mil. obyvatel Moravskoslezského kraje“ a bezodkladné neodstranění předchozího tepelného zařízení za účelem dokončení rekonstrukce před zahájením zimního období by ochromilo činnost žalované.
Přípustnost dovolání žalobkyně rovněž zakládá na přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva „nevypořádání odvolací námitky žalobkyně, že soud prvního stupně chybně neposkytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 74/06). Odvolací soud se zmíněnou odvolací námitkou, která „je pro posouzení věci naprosto stěžejní, vůbec nezabýval“. Bez provedení žalobkyní navržených důkazů svědeckými výpověďmi pracovníků žalované (např. H. O.), resp. e-mailovou komunikací, odvolací soud nemohl uzavřít, že zmíněné důkazy nemohou prokázat její tvrzení, že jí bylo přislíbeno uzavření dodatku ke smlouvě o dílo. V tomto ohledu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a v rozporu s jejím právem na spravedlivý proces. Oproti závěru odvolacího soudu (b. 15 rozsudku), že její tvrzení zůstala nekonkrétní, dovolatelka namítá, že „konkrétně tvrdila relevantní skutečnost, tedy že jí bylo přislíbeno uzavření dodatku, přičemž tento příslib následně žalovaná nedodržela, a rovněž pro prokázání tohoto tvrzení navrhla konkrétní důkazy“. Pokud by bylo prokázáno, že žalovaná přislíbila uzavření dodatku ke smlouvě o dílo, pak by jí žalovaná porušením svého závazku (případně z titulu porušení dobrých mravů) způsobila škodu rovnající se žalované částce a soud by mohl žalobě vyhovět (právní kvalifikace nároku je věcí soudu). Na podporu své argumentace poukázala na komentářovou literaturu, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 314/2019 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4093/17 a sp. zn. IV.ÚS 2957/20 (k namítané nepřezkoumatelnosti).
Žalovaná navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle úpravy zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda chyba v projektové dokumentaci, která je součástí uzavřené smlouvy o dílo, spočívající v nesprávně uvedené hmotnosti demontovaného potrubí, je mimořádnou nepředvídatelnou okolností ve smyslu § 2620 odst. 2 o. z., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolání není důvodné.
Podle § 2590 odst. 1 o. z. zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.
Podle § 2620 o. z. je-li cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno (odstavec 1). Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny okolností, nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane (odstavec 2).
Smyslem a účelem ustanovení § 2620 odst. 2 o. z. je zmírnění tvrdosti pravidla uvedeného v odstavci 1, podle kterého je-li rozpočet jen pomůckou pro ujednání ceny ve smlouvě pevnou částkou, platí mezi stranami takto ujednaná cena díla a případné změny rozpočtu změnu pevně dohodnuté ceny neovlivní. Míří na situace, kdy provedení díla ztíží a prodraží mimořádná okolnost blížící se svým charakterem vyšší moci. Nedohodnou-li se strany v takovém případě o zvýšení ceny, může o přiměřeném zvýšení ceny rozhodnout na návrh zhotovitele soud (srov. důvodovou zprávu k vládnímu návrhu na vydání zákona občanský zákoník - tisk 2011, VI. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky).
Okolnost, která ve smyslu aplikovaného ustanovení dokončení díla podstatně ztěžuje, musí kumulativně splňovat následující předpoklady - je (i) zcela mimořádná, (ii) nepředvídatelná a (iii) dokončení díla bude podstatně ztěžovat. Podmínky pro zvýšení ceny díla nebo zrušení smlouvy zákon stanoví velmi restriktivně. Půjde tedy patrně o případy zcela ojedinělé (např. živelné pohromy, válečné události apod.). Je zřejmé, že takovou okolností nemohou být např. nečekané vyšší náklady vzniklé v důsledku zvýšení cen materiálu apod. (srov. HORÁK, Pavel. § 2620 [Úprava ceny]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1115 - 1116).
O okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, půjde tehdy, pokud dílo bude možné dokončit, ale při vynaložení vyšších nákladů nebo další, popř. intenzivnější činnosti strany ((KUBÁT, Ondřej. § 2620 [Úprava ceny]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 6.). Musí tedy být kauzální k podstatnému ztížení dokončení díla s tím, že musí jít o příčinu výlučnou. Míra ztížení dokončení díla musí být významná (podstatná).
V rámci kritéria předvídatelnosti okolnosti je třeba zjistit, zda zhotovitel (jako osoba odborně způsobilá) mohl vznik okolnosti (příp. též příčiny vedoucí k jejímu vzniku) v době uzavření smlouvy předpokládat včetně toho, že tato okolnost může realizaci díla (jeho dokončení) podstatně ztížit. Zjištěná míra pravděpodobnosti, s níž zhotovitel mohl vznik dané okolnosti předpokládat, je pro úvahu o předvídatelnosti určující. Posouzení naplnění hlediska předvídatelnosti závisí na konkrétních skutkových okolnostech, jimiž může být účel smlouvy a charakter okolnosti, která měla s určitou mírou pravděpodobnosti nastat. Mohl-li totiž zhotovitel určitou okolnost předvídat, měl tuto skutečnost zohlednit při uzavírání smlouvy; předvídatelné okolnosti představují jeho smluvní riziko.
Kategorie mimořádnosti okolnosti znamená zkoumání toho, zda (bez ohledu na předvídatelnost konkrétního následku) k příslušné skutkové okolnosti objektivně v typově podobných situacích běžně (obvykle) dochází, nebo zda se dotyčná okolnost svojí mimořádností obvyklému chodu věcí vymyká.
Lze tedy shrnout, že za zcela mimořádnou a nepředvídatelnou ve smyslu aplikovaného ustanovení lze považovat skutkovou okolnost, která podstatně ztěžuje dokončení díla, vznikla (zcela) mimo sféru kontroly zhotovitele, jejímu působení není ani nebylo možno zamezit při vyvinutí úsilí, které lze rozumně požadovat na osobě v postavení zhotovitele, a její vznik a skutečnost, že podstatně ztěžuje dokončení díla, nemohl zhotovitel v době uzavření smlouvy předpokládat (s adekvátní mírou pravděpodobnosti) a tato okolnost se svou mimořádností zcela vymyká okolnostem, k nimž v podobných situacích běžně dochází.
V projednávané věci byla posuzována situace, kdy zhotovitelka při předání již dokončeného díla notifikovala, že provedla demontáž většího množství potrubí, než je uvedeno v projektu.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o dílo měla k dispozici projektovou dokumentaci, souhrnnou technickou zprávu a měla též možnost si prohlédnout místo, kde dílo bude prováděno (jak ostatně uvedla při jednání odvolacího soudu). V čl. II. 2. smlouvy (označeném předmět smlouvy) je dílo podrobněji vymezeno mj. provedením výměny stávajících teplovodních trubních rozvodů za nové tepelně předizolované v délce cca 2,1 km a provedením demontáže stávajících systémů rozvodu teplovodů ÚT a rozvodů TUV (TUV i cirkulace). Ze souhrnné technické zprávy [body 2.1, 2.7 a 3. b)] se mj. podává, že stávající potrubní rozvody vytápění a teplé užitkové vody s cirkulací (čtyřtrubkový rozvod) budou zrušeny a nahrazeny novým dvoutrubkovým rozvodem topné vody, že výměna potrubí začíná na patě kotelny a končí vstupem do jednotlivých objektů, vedení potrubí je stávajícími podzemními kanály a bezkanálovým vedením potrubí ve výkopu, že stávající potrubí bude vyměněno za nové, přičemž celková délka tras teplovodů je cca 2 100 m, dimenze DN 250. Součástí smlouvy byla projektová dokumentace, v níž byl výměr u položky „demontáž stávajícího potrubí“ stanoven chybně - oproti 149,38 kg materiálu uvedených v projektu šlo ve skutečnosti o 72 567,74 kg materiálu.
Odvolací soud správně dovodil, že v projednávané věci podmínky pro aplikaci § 2620 odst. 2 o. z. splněny nejsou, neboť daná okolnost - demontáž většího množství potrubí, než je uvedeno v projektu - mimořádný charakter předmětného diskrečního oprávnění soudu nevystihuje; za zcela mimořádnou a nepředvídatelnou okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, totiž nelze považovat situaci, kdy v průběhu díla vyjde najevo, že v důsledku vady v projektové dokumentaci (v němž není zahrnuta část díla) vyvstane potřeba dodatečných prací. Projektová dokumentace dodaná objednatelem zhotoviteli tvoří součást příkazu objednatele, tudíž objeví-li zhotovitel v projektové dokumentaci vadu, potom (překáží-li taková vada v řádném provádění díla) na takovou situaci pamatuje, jak správně uvedl odvolací soud, úprava § 2594 a § 2595 o. z. Závěr, že uvedená okolnost není zcela mimořádnou a nepředvídatelnou okolností ve smyslu § 2620 o. z., je správný.
Tvrzení dovolatelky, že chybu v projektové dokumentaci spočívající v nesprávně uvedené hmotnosti demontovaného potrubí (149,38 kg) „nebylo možné ze zadávací dokumentace v množství jednotlivých řádků výkazu výměr odhalit, tzn. nalézt“ a že „žádná ze společností pohybujících se v relevantním odvětví v rámci běžné opatrnosti pochybení projektové dokumentace neodhalila a stanovovala ceny s důvěrou ve správnost projektové dokumentace“, na výše uvedeném nic nemění.
Vytýká-li dovolatelka prostřednictvím druhé otázky soudům obou stupňů, že „zcela rezignovaly“ na posouzení jí uplatněného nároku z jiného právního titulu, pak k této otázce nevymezila důvod dovolání - vymezení toho, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení - neboť neuvedla, jak měl odvolací soud věc hmotněprávně posoudit. Navíc přehlíží, že odvolací soud poměřoval uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných hmotněprávních norem, než jak navrhovala (podrobněji se zabýval možným porušením předsmluvní odpovědnosti žalovanou ve smyslu § 1729 o. z.), a uzavřel, že žalobkyně se nemůže domáhat zvýšení ceny díla z žádného titulu, a to ani s poukazem na dobré mravy nebo zásadu spravedlivosti. Odvolací soud se tedy od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, nikterak neodchýlil.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Namítá-li dovolatelka, že uplatněný nárok měl být posouzen i podle norem upravujících bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.), vychází z vlastní skutkové verze, že uvedené „vícepráce v rozsahu 507násobně většího objemu demontovaného potrubí nespadají pod předmět smlouvy o dílo“ – tedy zcela pomíjí zjištění, jež dovolacímu přezkumu nepodléhá, že cena díla byla sjednána jako konečná – pevná, že ke změně smlouvy (rozsahu díla s dopadem na jeho cenu) nedošlo. Navíc závěr, podle něhož plnění z titulu víceprací beze změny uzavřené smlouvy není bezdůvodným obohacením objednatele na úkor zhotovitele, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jelikož nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007, rozsudek ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, či rozsudek ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010).
Posouzení uplatněného nároku podle § 3009 o. z. (jednání k užitku jiné osoby) je vyloučeno tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo.
Přípustnost dovolání nezakládají námitky, že odvolací soud nevypořádal odvolací námitku, že soud prvního stupně „chybně neposkytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.“ a že rozsudek odvolacího soudu je stižen nepřezkoumatelností (v dovolatelkou uvedeném rozsahu).
Prostřednictvím první z nich žalobkyně nepředkládá k dovolacímu přezkumu právní otázku, na jejímž řešení záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž soudu prvního stupně vytýká nesprávný procesní postup a namítá vadu řízení. Vady řízení však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci dovolací soud přihlédne v případě přípustného dovolání při přezkumu napadeného rozhodnutí (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 500/2007, vyložil, že z odůvodnění rozhodnutí soudu musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Požadavek přezkoumatelnosti právního posouzení věci přitom není naplněn za situace, kdy odůvodnění rozsudku obsahuje pouhý odkaz, popř. výčet právních předpisů, jež soud na zjištěný skutkový stav použil. V důvodech rozhodnutí je totiž nezbytné vyložit právně aplikační úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. V zájmu přezkoumatelnosti zdůvodnění právního posouzení věci je rovněž třeba, aby soud v odůvodnění rozsudku přesvědčivými argumenty vyvrátil právně nesprávné námitky účastníků (v poměrech přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem odvolací námitky zpochybňující právní posouzení věci soudem prvního stupně). Současně není v ustálené soudní praxi pochyb ani o tom, že je vždy na soudu, které důkazy provede a které nikoliv (srov. § 120 odst. 1 o. s. ř.); nesmí jít ovšem o výraz libovůle. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být v rozhodnutí vysvětleny (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), zejména jde-li o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, či ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011). Jestliže soud této své povinnosti nedostojí, zatíží řízení vadou, která vzhledem k možnému dopadu na kvalitu zjištěného skutkového stavu může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z pohledu konstantní judikatury Ústavního soudu jde o tzv. opomenuté důkazy, s nimiž Ústavní soud (a v návaznosti na jeho rozhodovací praxi též Nejvyšší soud) důsledně spojuje nejen posouzení rozhodnutí jako nepřezkoumatelného, nýbrž zároveň též závěr o porušení práva na spravedlivý proces (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, a ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 1912/07, a dále též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3833/2011, ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4810/2016, a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2570/2017). O takový případ však v projednávané věci nejde. Odvolací soud totiž ve svém rozsudku jasně vysvětlil, z jakých důvodů dovolatelkou navrhované důkazy neprováděl (srov. odstavec 15 napadeného rozhodnutí), když z tvrzení žalobkyně – tedy i kdyby bylo provedením navrhovaných důkazů prokázáno - žádný závazný příslib o uzavření dodatku ke smlouvě a doplacení ceny díla nevyplýval.
Úvahu odvolacího soudu, že samo tvrzení o příslibu od technického zástupce nemocnice, že „věc osobně zajede probrat do Prahy na Ministerstvo zdravotnictví, které je zřizovatelem žalované a současně bylo poskytovatelem dotace“, závazným příslibem uzavření dodatku ke smlouvě není, neboť technický zástupce z titulu své pracovní pozice nemohl uzavření dodatku ke smlouvě přislíbit (pověření ředitele žalované k takovému jednání nebylo ani tvrzeno), dovolatelka zpochybňuje procesně neregulérním způsobem. Svou argumentaci, že „za situace, kdy žalovaná žádala o provedení víceprací a ujišťovala žalobkyni o tom, že dodatek ke smlouvě bude mezi stranami uzavřen, je zjevné, že jednala nepoctivě, pokud žalobkyně v dobré víře v toto tvrzení žalované vícepráce realizovala a potrubí odstranila, nicméně následně žalovaná odmítla dodatek ke smlouvě uzavřít“ a že „konkrétně tvrdila relevantní skutečnost, tedy že jí bylo přislíbeno uzavření dodatku, přičemž tento příslib následně žalovaná nedodržela, a rovněž pro prokázání tohoto tvrzení navrhla konkrétní důkazy“, totiž zakládá na vlastní skutkové verzi, že jí žalovaná uzavření dodatku ke smlouvě závazně přislíbila a že provedla vícepráce nad rámec uzavřené smlouvy.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto dovolací soud podle § 243d odst. 1 písm. a) dovolání žalobkyně zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za zastupování advokátem ve výši 49 580 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., k tomu náhrada hotových výdajů 300 Kč za uvedený úkon podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, vše navýšeno o DPH ve výši 10 474,80 Kč, což je celkem 60 354,80 Kč.
Autor: -mha-