// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 07.03.2025
ÚS: Opomenutí trestního soudu rozhodnout o adhezním nároku
I. Nerozhodnutí soudu v trestním řízení o řádně a včas uplatněném nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy představuje tzv. nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a zakládá porušení základního práva stěžovatele (poškozeného) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. V případě porušení základního práva stěžovatele (poškozeného) je nutno individuálně posoudit odůvodněnost kasace rozhodnutí o vině a trestu, v němž výrok o náhradě škody a nemajetkové újmy chybí, s ohledem na možný nepřiměřený zásah do ústavně zaručených práv obviněného. V případě, kdy některý výrok chybí, Ústavní soud může přikázat obecnému soudu (namísto kasace) vydání dodatečného, tzv. doplňujícího, rozhodnutí tak, aby byl zcela vyčerpán předmět řízení.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1876/24, ze dne 7. 1. 2025
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného trestního příkazu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Klíčovou otázkou ve věci je, jak má Ústavní soud postupovat v případě, že trestní soud zcela opomene rozhodnout o adhezním nároku poškozeného, který se řádně a včas připojil k trestnímu řízení.
3. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis sp. zn. 7 T 24/2024 vedený u Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud"), z něhož se podávají následující skutečnosti. Napadeným trestním příkazem okresního soudu byl uznán vinným obviněný D. M. přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 29. 9. 2023 při řízení osobního motorového vozidla, kdy vjel na pozemní komunikaci s cílem se otočit přes celou šíři této komunikace, přehlédl stěžovatele (poškozeného), který zleva přijížděl na motocyklu, v důsledku čehož stěžovatele srazil a tento při dopravní nehodě utrpěl těžká zranění (otřes mozku, tržná rána na bradě, zlomenina 1. až 8. žebra vpravo s posunem úlomků, některá žebra zlomená dvojitě, krvácení a průnik vzduchu do pravé pohrudniční dutiny, rozsáhlý podkožní emfyzém hrudní stěny, zlomenina těla hrudní kosti, tříštivá zlomenina pravé lopatky, jakož i další mnohočetné zlomeniny), což stěžovatele omezilo na běžném způsobu života po dobu delší než čtyři měsíce. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců. Obviněnému byl taktéž uložen trest zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 24 měsíců. Okresní soud nerozhodl o nároku stěžovatele na náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody, ačkoliv se stěžovatel řádně a včas připojil s tímto svým nárokem k trestnímu řízení, a to dne 5. 2. 2024. Stěžovatel zároveň doložil znalecký posudek, v němž si na bolestném vyčíslil nemajetkovou újmu ve výši 414 022 Kč a na náhradě škody částku ve výši 9 680 Kč za zpracování znaleckého posudku.
4. Obviněný ani státní zástupce nenapadli trestní příkaz odporem, a tudíž tento nabyl právní moci dne 22. 3. 2024.
5. Stěžovateli byl trestní příkaz doručen až v reakci na žádost jeho zmocněnce, a to dne 27. 5. 2024.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel uvádí, že přestože se se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy přihlásil řádně a včas svým podáním ze dne 5. 2. 2024, tak o jeho nároku nebylo v trestním příkaze vůbec rozhodnuto. Stěžovatel se nemůže proti trestnímu příkazu bránit odporem, a tudíž jediným prostředkem k ochraně jeho práv je ústavní stížnost. Okresní soud tak flagrantně porušil participační práva stěžovatele na trestním řízení.
7. Okresní soud nadto stěžovatele nevyrozuměl o vydání napadeného rozhodnutí, až na žádost právního zástupce stěžovatele mu byl trestní příkaz doručen, a to dne 27. 5. 2024.
III.
Vyjádření účastníka řízení, Okresního státního zastupitelství v Olomouci a replika stěžovatele
8. Ústavní soud vyzval účastníka řízení a Okresní státní zastupitelství v Olomouci, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
9. Okresní soud ve svém vyjádření uznal pochybení, když uvedl, že nerozhodl o adhezním nároku stěžovatele, neboť přehlédl, že stěžovatel se se svým nárokem řádně a včas připojil, což vyplývá z č. l. 75-77 zapůjčeného spisu. Připojení stěžovatele k trestnímu řízení si ostatně nevšimnul ani státní zástupce. Okresní soud závěrem uvádí, že stěžovateli nic nebrání v tom, aby se se svým nárokem obrátil na civilní soud.
10. Okresní státní zastupitelství v Olomouci se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřilo, a tudíž se v souladu s poučením ve výzvě k vyjádření k ústavní stížnosti vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení.
11. Ústavní soud vyzval stěžovatele k případné replice. Stěžovatel poukazuje na to, že okresní soud pochybení své i státního zástupce uznal, nicméně vymezuje se proti tomu, že by se měl se svým nárokem obrátit na řízení ve věcech občanskoprávních. Je toho názoru, že mu pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení nelze klást k tíži. V této souvislosti dále poukazuje na sekundární viktimizaci, k níž by došlo, pokud by měl zahájit řízení před civilním soudem, neboť by to opět znamenalo zvýšený stres a setkání s obviněným před soudem.
12. Stěžovatel dále poukazuje na další nevýhody spojené s civilním řízením, jako je délka řízení a nutnost zaplatit soudní poplatek. Taktéž zdůrazňuje, že výše škody a nemajetkové újmy byla znaleckým posudkem řádně vyčíslena.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel nemá možnost využít jiných procesních prostředků k ochraně svých práv.
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
15. Ústavní stížnost je důvodná.
16. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje povinnost ochrany práv poškozených a obětí trestných činů. Trestní soudy mají povinnost svým postupem usilovat o naplnění podmínek pro přiznání náhrady újmy již v adhezním řízení. Platí totiž, že stát má ústavní povinnost vytvořit co možná nejefektivnější systém procesních institutů sloužících k náhradě újmy způsobené trestnou činností (srov. nález sp. zn. II. ÚS 297/22 ze dne 26. 6. 2023).
17. Ústavní soud vztahuje na adhezní řízení právo poškozeného na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny [nález sp. zn. I. ÚS 3456/15 ze dne 9. 8. 2016 (N 148/82 SbNU 357)]. Adhezní trestní řízení ve své podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení, v němž by jinak poškozený uplatňoval nárok na náhradu škody. Výrok trestního soudu, jímž podle § 228 odst. 1 trestního řádu přiznává nárok poškozeného na náhradu škody vůči obžalovanému, je exekučním titulem a musí snést test ústavnosti jako kterékoli jiné meritorní rozhodnutí soudu. Trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodněnosti svého rozhodnutí se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních. Ve své judikatuře Ústavní soud připustil i možné porušení práva na rovnost v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, jestliže se trestní řízení koncentruje toliko na obviněného, zatímco poškozený je ignorován [nález sp. zn. II. ÚS 289/12 ze dne 9. 10. 2012 (N 170/67 SbNU 83)]. Podle plenárního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/16 nelze postavení poškozeného redukovat pouze na (zpravidla významný) pramen důkazu a na subjekt, jemuž má v trestním řízení být usnadněno vyrovnání jeho majetkoprávních nároků vzniklých v přímé souvislosti se spácháním trestného činu vůči pachateli. V současnosti proto nelze na postavení poškozeného v trestním řízení nazírat jakožto na doplňkové, bez něhož by se poškozený domohl stejné ochrany všech svých právem uznaných zájmů (typicky uplatněním adhezního nároku v řízení ve věcech občanskoprávních).
18. Možnosti odkázat poškozeného s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních nelze nadužívat, neboť pak by institut uplatnění nároku na náhradu újmy v trestním řízení pozbyl svého smyslu (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2177/11 ze dne 1. 12. 2011). Nespravedlivé rozhodnutí, a tím spíše "nerozhodnutí" o nárocích poškozeného, umocňuje primární újmu způsobenou trestným činem. Náprava újmy obětí trestné činnosti dle judikatury Ústavního soudu souvisí s veřejnoprávní povinností státu objasnit trestnou činnost zasahující ústavní práva, napravit jí způsobenou újmu na těchto právech a zajistit oběti přiměřenou ochranu před jejím opakováním [nález ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 1397/14 (N 38/76 SbNU 515), nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 (N 151/82 SbNU 385)]. Nesplněním této povinnosti vzniká tzv. druhotná újma (srov. ustanovení § 2 odst. 5 zákona o obětech trestných činů), jejíž vznik v oblastech chráněných Listinou zakládá porušení základních práv a svobod obětí, které bude zpravidla představovat důvod pro zásah Ústavního soudu.
19. Ústavní soud tak konstatuje, že adhezní řízení se nenachází mimo ústavní rámec pravidel práva na soudní ochranu. Postupem obecného soudu může nepochybně dojít k takovému porušení základních práv a svobod poškozených, které bude vyžadovat zásah Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 1587/15 (N 214/79 SbNU 443). Řádné rozhodování v adhezním řízení je dle Ústavního soudu neodmyslitelnou součástí naplnění účelu trestního řízení (srov. ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu), kterým je rovněž ochrana práv poškozeného.
20. Ústavní soud tedy v posuzované věci nemůže akceptovat právní názor účastníka řízení, který do jisté míry bagatelizuje své opomenutí, kdy nerozhodl o řádně a včas uplatněném nároku stěžovatele, a odkazuje jej ve svém vyjádření k ústavní stížnosti na řízení ve věcech občanskoprávních. Druhotná újma, která podle shora citované judikatury Ústavního soudu vzniká z důvodu nerozhodnutí o adhezním nároku, je v případě stěžovatele narozeného v roce 1944 umocněna jeho pokročilým věkem. Stěžovatel je sice oprávněn se na občanskoprávní soud se svým nárokem obrátit, nicméně z níže uvedených důvodů je toto spojeno se značnými komplikacemi.
21. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na znění ustanovení § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích, které stanoví, že "od poplatku se osvobozují: navrhovatel v řízení o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, který byl pravomocným odsuzujícím rozhodnutím v trestním řízení se svým nárokem nebo v jeho zbytku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních". V důsledku opomenutí okresního soudu se stěžovatel fakticky nachází ve znevýhodněném postavení, jelikož při uplatňování svého nároku u civilního soudu bude na základě povinnosti uhradit soudní poplatek vyzván k jeho zaplacení, což ho vystaví nutnosti činit procení úkony za účelem jeho prominutí. Ústavní soud k tomuto podotýká, že stěžovateli nemůže jít k tíži pochybení státu (okresního soudu), podmiňování vedení řízení o jeho nároku úhradou soudního poplatku by proto zakládalo porušení jeho ústavně zaručeného základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
22. Ústavní soud pro úplnost dodává, že postup okresního soudu lze vyhodnotit jako tzv. nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Vznikla-li stěžovateli v příčinné souvislosti s tímto postupem škoda, je oprávněn se domáhat stanoveným postupem taktéž náhrady této škody.
23. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovateli z důvodu opomenutí rozhodnutí okresního soudu o jeho adhezním nároku vznikla tzv. druhotná újma, čímž bylo porušeno jeho právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud ve výroku II. tohoto nálezu přistoupil k procesní variantě, kdy nezrušil napadený trestní příkaz a "pouze" přikázal okresnímu soudu vydání dodatečného, tzv. doplňujícího, rozhodnutí tak, aby bylo zcela vyčerpáno meritum věci. Ústavní soud přistoupil k tomuto procesnímu kroku ve snaze minimalizovat zásah do ústavně zaručených práv odsouzeného D. M. V této souvislosti připomíná, že trestní řád umožňuje v rámci rozhodování o opravných prostředcích řádných i mimořádných vydání doplňujícího rozhodnutí v případě, kdy nižší soud z nějakého důvodu některý z výroků opomněl. Takto upravuje § 259 odst. 2 trestního řádu procesní situaci, kdy některý z výroků chybí nebo je neúplný, a odvolací soud, aniž rozsudek zruší, vrátí věc soudu I. stupně s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo jej doplnil. Stejně tak v řízení dovolacím Nejvyšší soud podle § 265l odst. 2 trestního řádu, aniž rozhodnutí zruší, přikáže soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil. Ústavní soud akceptoval tento procesní postup ve svém usnesení ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 1500/11.
24. Ústavní soud tedy z výše uvedených důvodů podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl, avšak nepřistoupil ke kasaci napadeného rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona, nýbrž podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu přikázal okresnímu soudu, aby dodatečně rozhodl o nároku stěžovatele na náhradu škody a nemajetkové újmy, a podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost v části požadující zrušení napadeného trestního příkazu zamítl.
Autor: US