// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 19.04.2024
ÚS: Doručení doplňujícího odůvodnění blanketní stížnosti
Rozhoduje-li soud o stížnosti odsouzené osoby proti usnesení o přiznání náhrady nákladů poškozenému, musí dát poškozenému možnost se k odůvodnění stížnosti vyjádřit, nerozhodne-li se jí zcela zamítnout či odmítnout.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1723/23, ze dne 13. 3. 2024
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tím, že jím došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka byla manželkou zemřelého P. G., který utrpěl smrtelná zranění v důsledku zlomení a pádu stromu, když řídil nákladní vozidlo. V trestním řízení byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 1. 2023, č. j. 31 To 227/2022-980, vedlejší účastnice uznána vinnou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, neboť dostatečně nedbala o náležitou péči a údržbu uvedeného stromu.
3. Usnesením ze dne 15. 3. 2023, č. j. 33 T 66/2018-1004, Okresní soud v České Lípě (dále jen "okresní soud") rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna nahradit stěžovatelce náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody ve výši 162 435 Kč.
4. Toto rozhodnutí napadla vedlejší účastnice stížností, v níž namítala špatný výpočet přiznaných nákladů. Ze spisového materiálu vyplývá, že zmocněnci stěžovatelky byla doručena blanketní stížnost proti rozhodnutí okresního soudu podaná vedlejší účastnicí. Odůvodnění stížnosti, které bylo zasláno již přímo krajskému soudu, zmocněnci (ani stěžovatelce) doručeno nebylo.
5. Krajský soud z podnětu podané stížnosti zrušil usnesení okresního soudu a sám rozhodl o přiznání náhrady nákladů stěžovatelce ve výši 53 201 Kč. Rozdělil přitom úkony zmocněnce do dvou kategorií, a sice na účelně realizované úkony související s uplatňováním nároku na náhradu újmy a úkony, které nebyly činěny v souvislosti s náhradou újmy, avšak souvisejí se zastupováním poškozené v trestním řízení. Ohledně uplatňování nároku na náhradu škody vycházel krajský soud z úpravy stanovené v § 10 odst. 5 advokátního tarifu, z níž dovodil, že pro stanovení tarifní hodnoty je rozhodující přiznaná náhrada škody ve výši 54 367 Kč. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy, použil krajský soud pro stanovení tarifní hodnoty § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a vycházel tedy z tarifní hodnoty 50 000 Kč na rozdíl od okresního soudu, který vycházel z tarifní hodnoty ve výši přiznané náhrady nemajetkové újmy 800 000 Kč. Na úkony realizované do 31. 12. 2021 analogicky aplikoval ustanovení § 12a advokátního tarifu a sazbu mimosmluvní odměny snížil o 20 %. Při výpočtu nákladů za druhou kategorii úkonů krajský soud použil § 9 odst. 1 advokátního tarifu a vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka má za to, že dělení úkonů realizovaných zmocněncem nemá oporu v platném právu a že tento postup byl svévolný. Dále namítá nezákonné stanovení tarifní hodnoty za jednotlivé úkony právní služby. Dle názoru stěžovatelky by se ustanovení § 10 odst. 5 advokátního tarifu mělo aplikovat nejen na úkony související s uplatňováním nároku na náhradu škody, ale taktéž na úkony spojené s uplatňováním nároku na náhradu nemajetkové újmy. Nad rámec výše uvedeného stěžovatelka dodává, že jí ani jejímu zmocněnci nebyla doručena stížnost podaná vedlejší účastnicí proti rozhodnutí okresního soudu.
III.
Vyjádření ostatních účastníků řízení
7. Ústavní soud postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejším účastníkům řízení.
8. Krajský soud ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
9. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.
10. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření upozornila na skutečnost, že stěžovatelka brojí pouze proti aplikaci právních norem obecným soudem, což Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může Ústavní soud přezkoumávat jen v případě extrémního vykročení z pravidel v důsledku libovůle obecného soudu. Podle názoru vedlejší účastnice krajský soud postupoval správně a svůj postup náležitě odůvodnil. Byl naplněn účel rozhodnutí o nákladech řízení, a tedy náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním práva. Nedoručení stížnosti neporušilo právo na spravedlivý proces, jelikož určení výše náhrady nákladů je otázkou právní, a nikoli skutkovou. Stěžovatelka svůj právní rozbor představila již v samotném návrhu na přiznání nákladů zmocněnce, a tudíž měly obě strany dostatečný prostor k přednesu své argumentace.
11. Vyjádření účastníků zaslal Ústavní soud stěžovatelce na vědomí a k případné replice, jíž stěžovatelka nevyužila.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupená v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené okolnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
14. Ústavní soud úvodem připomíná, že rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do tohoto rozhodování zásadně nepřísluší zasahovat. Z ústavněprávního hlediska obstojí takový postup obecných soudů, který není svévolný a respektuje principy plynoucí z ústavního pořádku a z ustálené judikatury Ústavního soudu. V dané věci Ústavní soud relevantní pochybení v postupu soudů shledal.
15. Ustanovení § 154 odst. 1 trestního řádu stanoví, že byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, nahradí odsouzený poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce [srov. např. body 13 až 15 nálezu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 1397/14 (N 38/76 SbNU 515), nebo bod 73 nálezu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 32/16 (N 139/86 SbNU 369; 345/2017 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/].
16. V posuzované věci okresní soud přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši uvedené 162 435 Kč.
17. Usnesení okresního soudu napadla odsouzená vedlejší účastnice blanketní stížností (č. l. 1007) s tím, že odůvodnění bude doplněno, do 31. 3. 2023. Okresní soud dne 27. 3. 2023 doručil blanketní stížnost zmocněnci stěžovatelky a dne 30. 3. 2023 předložil spis krajskému soudu.
18. Doplňující odůvodnění stížnosti proti usnesení okresního soudu (č. l. 1011) zaslala vedlejší účastnice přímo krajskému soudu v poslední den uvedené lhůty. Toto doplnění, obsahující pět stran podrobné právní i skutkové argumentace, již nebylo zasláno ani zmocněnci, ani stěžovatelce.
19. Krajský soud tedy ve věci rozhodl, aniž by stěžovatelku jakkoli obeznámil s obsahem odůvodnění stížnosti podané vedlejší účastnicí. Tím vydal překvapivé rozhodnutí a porušil tak stěžovatelčina ústavní práva.
20. Princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, resp. zákaz vydání překvapivého rozhodnutí, představuje jednu ze zásad práva na soudní ochranu (srov. např. bod 18 nálezu ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. II. ÚS 3257/21). Zákaz překvapivých rozhodnutí znamená, že účastníci řízení musejí mít možnost účinně argumentovat ve vztahu ke všem otázkám, na jejichž řešení může rozhodnutí soudu spočívat, zvláště navrhuje-li takový postup jiný účastník řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). Přestože přímým předmětem napadeného rozhodnutí byla její majetková práva, nedostala stěžovatelka reálnou možnost se k podání druhého účastníka řízení vyjádřit (srov. body 22 až 25 nálezu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 650/23).
21. Ústavní soud se nemůže ztotožnit s názorem vedlejší účastnice, podle nějž by se právo vyjádřit se k podání jiného účastníka řízení vztahovalo pouze na skutkové otázky, nebo že by toto právo bylo "vyčerpáno" možností vyjádřit právní názor v prvotním úkonu daného řízení. Ani možnost stěžovatelky nahlédnout do spisu nezbavuje soud povinnosti doručit jí podání druhého účastníka. Stejně jako mohla vedlejší účastnice legitimně očekávat, že soud s rozhodnutím posečká do doby doplnění blanketní stížnosti, měla podle Ústavního soudu stěžovatelka legitimní očekávání, že jí bude toto doplnění doručeno a dostane možnost na něj reagovat (zvláště byla-li jí předtím doručena nicneříkající blanketní stížnost).
22. Jelikož se popsané pochybení týká průběhu řízení před vydáním rozhodnutí, nepovažuje Ústavní soud za nutné zabývat se námitkami týkajícími se obsahu napadeného rozhodnutí. Těmi se totiž bude muset zabývat krajský soud ve znovuotevřeném řízení. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že judikatura obecných soudů v dané oblasti prošla v nedávné době dynamickým vývojem (srov. např. usnesení ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 198/23, usnesení ze dne 11. 8. 2023, sp. zn. III. ÚS 1959/23 nebo usnesení ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2214/23), což bude muset krajský soud zohlednit a důkladně se se stěžovatelčinými argumenty vypořádat, rozhodne-li se její nárok na náhradu řízení zkrátit.
23. Proto Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Rozhodl tak bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Autor: US