// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 19.04.2024
ÚS: Náležité odůvodnění vydání předběžného opatření
Pokud obecný soud neprokáže podmínku naléhavosti pro možnost vydání předběžného opatření, kterým měla být upravena péče o nezletilé, a postupuje v rozporu s požadavky § 75c občanského soudního řádu, porušuje právo účastníků řízení na řádný proces.
V naléhavé situaci při nařízení předběžného opatření mohou být ospravedlnitelné nižší nároky kladené na kvalitu odůvodnění rozhodnutí a komplexity posouzení, o něž se rozhodnutí opírá, ale alespoň základní úvahy, které obecný soud k nařízení předběžného opatření vedly, musí být uvedeny vždy.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2606/23, ze dne 13. 3. 2024
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Jak plyne z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4, stěžovatelka a vedlejší účastník mají tři děti - staršího syna V. a mladší dvojčata Š. a D. Úprava poměrů nezletilých dvojčat, dětí stěžovatelky a prvního vedlejšího účastníka, je předmětem řízení u obecných soudů již několik let.
2. V projednávané věci první vedlejší účastník návrhem doručeným obvodnímu soudu navrhl nařízení předběžného opatření, které by upravilo jeho styk s nezletilými dvojčaty, druhým a třetím vedlejším účastníkem (dále také jen "nezletilí"), tak, že je první vedlejší účastník (dále též "otec") oprávněn stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od skončení vyučování do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin. Ve dnech, kdy nezletilé děti ve škole nebudou, zněl návrh tak, že se bude otec oprávněn stýkat s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od 14:00 hodin do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin, s místem předání a převzetí v místě bydliště otce.
3. Obvodní soud otcův návrh usnesením ze dne 7. 6. 2023 zamítl. Odkázal na § 76 odst. 1 a § 102 občanského soudního řádu a dodal, že má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána. Dodal, že neshledal důvod pro nařízení navrhovaného předběžného opatření, neboť nebyla prokázána jeho potřeba ani osvědčeny okolnosti významné pro nařízení předběžného opatření. Uvedl, že předběžným opatřením nelze prejudikovat konečné rozhodnutí ve věci, což dle obvodního soudu vedlejší účastník (otec nezletilých) navrhuje.
4. Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že nařídil předběžné opatření, dle kterého je otec oprávněn stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od skončení vyučování do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin. Ve dnech, kdy nezletilé děti ve škole nebudou, rozhodl tak, že bude otec oprávněn stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od 18:00 hodin do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin, s místem předání a převzetí v místě bydliště otce.
5. V odůvodnění městský soud uvedl, že z titulu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení obvodního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a že má odvolání za důvodné. Shledal, že obvodní soud v napadeném usnesení nijak nezohlednil konkrétní poměry řešené věci a že zcela obecné a stručné důvody, pro které návrhu otce nevyhověl ani částečně, staví jeho rozhodnutí na hranici přezkoumatelnosti (odst. 9). Další rok nebylo vydáno rozhodnutí ve věci, jednání konaná na sklonku roku 2022 se týkala především staršího bratra dětí, poslední jednání týkající se návrhů otce proběhlo v únoru letošního roku a bylo odročeno za účelem dokončení výslechu matky. Z výpovědí obou rodičů bylo zjištěno, že styk otce s dětmi je realizován podle pravomocné předběžné úpravy. Městský soud souhlasil s otcem v tom, že aktuálně panuje v podstatě stejný stav jako při předchozím rozhodování odvolacího soudu (odst. 12) a dodal, že žádné objektivní a výslovně negativní skutečnosti, které by poznamenávaly pobyt dětí u otce, ve věci najevo nevyšly.
6. Dále městský soud doplnil (odst. 13), že oproti stavu při předchozím rozhodování je však k dispozici sdělení o výslovném postoji a přání obou nezletilých, které vyslovili 3. 4. 2023 v rámci pohovoru s opatrovníkem. Shledal, že nezletilý Š. spontánně uvedl, že by chtěl být od pondělí do dalšího pondělí po škole u mamky a další od pondělí do pondělí u táty, nezletilá D. nejprve uvedla, že jí stávající situace vyhovuje, jen chce, aby k nim domů jezdil starší bratr, kterého má ráda. Následně uvedla, že by u táty chtěla být od úterý do pátku, špatně se jí počítají dny, proto chce být týden u každého z rodičů, chtěla by tátu vidět více, proto souhlasí s bratrem. Dále zrekapituloval obsah spisu, ze kterého dovodil, že jakkoli bylo o vánočním styku ve svátečních dnech loňského roku ve prospěch otce rozhodnuto předběžnou úpravou, matka s tím souhlasila, zároveň právní zástupkyně rodičů intenzivně jednaly o péči rodičů během letošních hlavních prázdnin. Závěrem (v odst. 15) městský soud uvedl, že na podkladě výše uvedených skutečností a v rámci již dříve citované právní úpravy a judikatury má za prokázanou naléhavou potřebu navrhované zatímní úpravy, která plně zohledňuje zcela nejasný časový rámec skončení věci, přání nezletilých dětí i jejich zájem, neboť není přípustné, aby po další časově neohraničené období byl podíl otce na jejich výchově zejména v běžných všedních dnech tak marginální jako doposud. Zároveň neshledal žádné důvody, které by objektivně bránily uložení povinností předběžnou úpravou matce (§ 75c odst. 1 o. s. ř.). Do návrhu otce odvolací soud zasáhl pouze ohledně počátku styku ve dnech, kdy děti nebudou ve škole, když jejich předání v časných večerních hodinách se mu jevilo jako ohleduplnější vůči dennímu programu všech zúčastněných.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka namítá, že postupem městského soudu byla porušena její základní práva a práva jejích nezletilých dětí zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2. Listiny základních práv a svobod a práv zaručených dle čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6. odst. 2, čl. 19 odst. 1 a 2, čl. 24 odst. 1 a 2 písm. e) a čl. 29 odst. l písm. a), b), c), d) Úmluvy o právech dítěte. Tvrdí, že městský soud pomíjí obsah spisu, nezabýval se zdravotním stavem nezletilé D., neodkazuje na konkrétní důkazy ve spise, ale situaci pouze obecně shrnuje s odkazem na obecné postuláty. Dále uvádí, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje náležité odůvodnění. Dovozuje, že v důsledku bylo napadeným rozhodnutím porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života. Pohovor nezletilých s opatrovníkem z dubna 2023 označuje za parodii na participační práva dítěte, kdy podle stěžovatelčina názoru opatrovník zcela rezignoval na hájení zájmu dětí a zcela se podřídil přání a pokynům otce.
8. Uvádí, že jí bylo nedůsledným postupem soudů a opatrovníka zcela odňato právo na rodičovství vůči staršímu synovi V. Rozvoj syndromu zavržení rodiče u staršího bratra je natolik závažným rizikovým faktorem, že není možné ho pominout a nezajistit nezletilým dvojčatům ochranu před stejným jednáním otce. Napadeným usnesením podle stěžovatelky městský soud tento fatální zásah do života nezletilého V. (staršího syna) zcela zlehčuje a jednání otce schvaluje. Stěžovatelka uvádí, že vedlejší účastník (otec nezletilých) má dlouhodobě negativní vliv na zdravotní stav nezletilých, zvláště u její dcery, které byl indikován pobyt v léčebně. Uvádí, že spis je plný důkazů o psychickém týrání všech tří nezletilých dětí.
9. Dále uvádí, že je napadené rozhodnutí v rozporu s čl. 2 odst. 2 Ústavy, neboť má za to, že městský soud nebyl dle zákona oprávněn změnit usnesení obvodního soudu. Namítá (tvrdí), že se napadeným rozhodnutím dopustil excesu tím, že nerespektoval závěry vyjádřené v nálezu sp. zn. II. US 16/09 ze dne 19. 1. 2010, kterým bylo zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 3. 2011, dále odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 3749/17 ze dne 9. 1. 2018 (N 3/88 SbNU 55). Stěžovatelka dále namítá, že postupem městského soudu (schválením návrhu otce) došlo fakticky k rozhodnutí ve věci samé, a to zcela bez návaznosti na obsah spisu. Dodává, že městský soud vydal napadené rozhodnutí, aniž by jí dal možnost se jakkoliv vyjádřit, čímž jí měl upřít právo na rovnost účastníků řízení.
III.
Vyjádření účastníků řízení
10. Městský soud uvedl, že je přesvědčen, že změnou usnesení neporušil právo stěžovatelky na "rovnost zbraní". Dodal, že spis byl městskému soudu předložen s odvoláním vedlejšího účastníka dne 4. 7. 2023 a dne 7. 7. 2023 byla stěžovatelka vyzvána, aby se k odvolání vedlejšího účastníka vyjádřila ve lhůtě 3 dnů. Jak plyne z e-mailu právní zástupkyně stěžovatelky, který byl doručen odvolacímu soudu dne 17. 7. 2023, vyzvedla si výzvu k vyjádření k odvolání z datové schránky dne 16. 7. 2023 a sama si "stanovila" lhůtu k vyjádření do 21. 7. 2023, ačkoli ta podle výzvy uplynula dne 19. 7. 2023. Rozhodnutí pak bylo vydáno dne 20. 7. 2023. Stěžovatelce tak podle městského soudu nebylo upřeno právo uplatnit svá tvrzení před soudem. K lhůtě pro rozhodnutí o předběžném opatření pak odkázal na nález sp. zn. IV. ÚS 736/17 ze dne 10. 5. 2017 (N 76/85 SbNU 325) a požadavek rychlé a účinné ochrany.
11. Otec ve vyjádření k ústavní stížnosti nejprve podrobně popsal svůj pohled na vztah se stěžovatelkou a uvedl, jaká řízení ve vztahu k nezletilým vedlejším účastníkům probíhala (řízení o otcovství, řízení o péči o nezletilé atd.). Dodává, že městský soud rozhodoval v tomto řízení od samého počátku v nezměněném složení, a že je velmi dobře seznámen s rodinnou situací a s jejím vývojem. Uvedl, že vyjádření dětí v dubnu 2023 proběhlo dva týdny poté, co byly děti v jeho celodenní péči během jarních prázdnin. Dále dovozuje, že změna rozhodnutí soudu prvého stupně v řízení o předběžném opatření není ze strany odvolacího soudu zapovězena, odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 1847/16 ze dne 1. 9. 2016 (N 161/82 SbNU 527). Dodává, že stěžovatelce byl dán prostor pro to, aby se v odvolacím řízení vyjádřila, připomíná, že stěžovatelka je advokátkou, a že skutečnost, že stěžovatelce nebylo vyhověno v prodloužení lhůty k vyjádření k odvolání, není porušením zásady rovnosti účastníků řízení.
12. Stěžovatelka v replice upozornila, že se městský soud k některým námitkám nevyjádřil. Vyjádření považuje za potvrzení, že se městský soud věcí řádně nezabýval, jeho rozhodnutí je, vyjma toho, že vůbec nemělo být vydáno, zcela nepřezkoumatelné a opírá se pouze o "údajnou znalost věci". Dodala, že nebude komentovat další lživé informace z podání vedlejšího účastníka otce. Uvedla, že od 1. 9. 2023 je o nezletilá dvojčata pečováno v úsecích 8 dní u matky, 6 dní u otce, tento režim má podle jejího názoru na obě dvojčata destruktivní vliv. Následně popsala zdravotní potíže nezletilých (obezita, psychické potíže léčené psychofarmaky). Stěžovatelka závěrem uvádí, že právo rodičů se stalo nadřazeným postulátem a právo dítěte na oba rodiče se stalo povinností pro dítě, zcela bez ohledu na jeho skutečně nejlepší zájem, neboť ten se nyní ve výkladu obecných soudů a dalších institucí zúžil toliko na rovnoměrnou péči obou rodičů, nadřazenou zdravému vývoji dětí.
13. Opatrovník nezletilých k výzvě k vyjádření uvedl, že z pohovorů s dětmi nevyplynulo, že by děti vykazovaly depresivní znaky tak, jak uvádí matka. Péči rodičů hodnotí obě děti kladně a je patrné, že mají oba rodiče rády. Opatrovník se vyjádřil v tom smyslu, že jedná stejně s oběma rodiči, ale jeho hlavním "klientem" jsou děti. Dle jeho názoru je v zájmu nezletilých dětí, aby soudní řízení bylo komplexně co nejdříve pravomocně ukončeno a pro děti tak byla nastolena jistota a zaručeno právo na oba rodiče. Dodal, že jakékoli rozhodnutí soudu nezajistí dětem štěstí, toto vždy záleží jen na rodičích a jejich postupu ve výchově.
14. Otec k vyjádření stěžovatelky uvedl, že považuje za nutné Ústavnímu soudu sdělit, že stěžovatelku opakovaně kontaktoval a žádal ji o informace o zdravotním stavu mladšího syna, ale žádnou reakci nedostal. Dodává, že se následně obrátil na MUDr. V. a Mgr. S. s žádostí o podrobnosti stěžovatelkou tvrzených zdravotních komplikací syna. Uvádí, že mu bylo sděleno, že ani lékařka, ani psycholožka nedoporučily psychiatrické vyšetření, ale zřejmě nedoporučily ani medikaci desetiletého dítěte antidepresivy. Otec považuje postup stěžovatelky za alarmující a považuje jednání stěžovatelky za manipulaci. Poukazuje na pohovor nezletilých s pracovnicí opatrovníka z podzimu 2023, ze kterého mělo vyplynout, že děti jsou v péči obou rodičů šťastné a u nezletilého Š. nebylo shledáno žádné "depresivní ladění". Otec má za to, že děti jsou z roky trvajícího "boje" a soudních řízení jednoduše unavené.
15. Stěžovatelka k vyjádření opatrovníka uvedla, že v něm chybí okolnost, že mají s otcem nezletilých ještě třetí dítě, syna V. Dodává, že se opatrovník nezabýval vývojem věci od roku 2018 a nesouhlasí s tím, že by urychlené ukončení věci (bez důkladného dokazování) bylo v zájmu nezletilých. V zájmu nezletilých by podle stěžovatelky bylo, pokud by se brala v potaz závažnost situace, manipulace a nátlak na děti. Dále stěžovatelka popisuje ztrátu kontaktu se starším synem V., má za to, že se v této věci nedočkala od opatrovníka podpory, a popisuje vnímané změny v chování nezletilých dvojčat a jejich zdravotní obtíže. Závěrem navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
IV.
Procesní předpoklady k řízení před Ústavním soudem
16. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jako advokátka nemusí být zastoupena jiným advokátem [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
17. V prvé řadě je nutno připomenout, že Ústavní soud není orgánem stojícím v další instanci nad obecnými soudy, rovněž není zásadně oprávněn přehodnocovat jejich skutkové a právní závěry. Ústavní soud zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodování o předběžných opatřeních, neboť to jsou usnesení, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem. Ústavní soud je však povinen ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad řádně vedeného soudního řízení a zda nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. Splnění podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), sp. zn. IV. ÚS 189/01 ze dne 21. 11. 2001 (N 178/24 SbNU 327) či sp. zn. II. ÚS 868/12 ze dne 12. 4. 2012 (N 80/65 SbNU 91)].
18. Stěžovatelka napadá rozhodnutí, kterým městský soud změnil rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a sám předběžné opatření ve věci péče o nezletilé nařídil. Ústavní soud přezkoumal výše uvedené předpoklady pro vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že v ústavněprávním přezkumu napadené rozhodnutí městského soudu neobstálo.
A) Změna rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření a právo na spravedlivý proces
19. Stabilita uspořádání rodinných poměrů má při rozhodování o péči o nezletilé klíčový význam. Ústavní soud připomíná, že předběžné opatření nenahrazuje meritorní rozhodnutí soudu, a že při jeho vydání je třeba mít na zřeteli i negativní dopad změn, které v životě dětí nastanou v důsledku častých předběžných úprav jejich styku s rodiči.
20. Podle Ústavního soudu se městský soud, jako soud odvolací, dopustil v projednávané věci excesu již tím, že nerespektoval závěry vyjádřené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.), kterým bylo zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 3. 2011, umožňující odvolacímu soudu změnit rozhodnutí o předběžném opatření. Na základě stávající právní úpravy civilního procesu a výše uvedeného nálezu lze rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí předběžného opatření potvrdit jako věcně správné nebo zrušit jako vadné (srov. bod 23 nálezu sp. zn. IV. ÚS 3749/17). Změna rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření v zásadě (až na níže popsané výjimky) není možná.
21. Při rozhodování o odvolání u návrhu na předběžné opatření (jeho změně) by měly mít soudy vždy na paměti, že účastníci řízení, kteří nepodávali odvolání, a vůči kterým je předběžné opatření (třeba i fakticky) nařízeno, nemají žádnou možnost procesní obrany proti soudem uložené právní povinnosti - nemají k dispozici odvolání ani jiný procesní prostředek ochrany práva (nepočítaje v to ústavní stížnost). Mohou se tak ocitnout v procesně horším postavení, než jakého se dostává povinnému, pokud by předběžné opatření nařídil soud prvního stupně, a to i závěru o porušení základních práv v důsledku nedoručování rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření žalovanému. Právě na základě rozporu § 220 odst. 3 o. s. ř. se zásadou rovnosti účastníků řízení byl dříve vydán nález sp. zn. Pl. ÚS 16/09. Ústavní soud v minulosti opakovaně dospěl i k závěru, že rozhodnutí trpící obdobnou vadou nemusí nutně představovat porušení práv účastníků řízení. Při rozhodování je nicméně třeba vždy tuto okolnost zohlednit.
22. Ústavní soud v minulosti připustil prolomení závěrů nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 vždy ve zcela výjimečných případech. Lze odkázat např. na usnesení sp. zn. III. ÚS 470/12 ze dne 14. 11. 2013, v němž zrušení předběžného opatření Ústavním soudem představovalo hrozbu přímého, bezprostředního a nadále již nenapravitelného zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku. V rodinněprávních řízeních je pak možné uvést např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1710/16 ze dne 9. 8. 2016, ve kterém Ústavní soud přistoupil k posouzení kolize mezi právem na uplatnění námitek vůči odvolání proti zamítavému rozhodnutí prvostupňového soudu na nařízení předběžného opatření (tedy právem na rovnost účastníků řízení a právem na spravedlivý proces) a potřebou (zatímní) úpravy nejen práv a povinností pěstouna ve vztahu k nezletilému, ale v konečném důsledku i úpravy samotných výchovných poměrů nezletilého (změna bydliště v důsledku změny bydliště pěstouna, nástup do MŠ v místě nového bydliště).
23. Z výše uvedeného lze dovodit, že odvolací soud sice může zcela výjimečně i změnit rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření, avšak pouze za předpokladu, že řádně odůvodní naplnění zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření (tzn. je prokázána naléhavost zatímní úpravy poměrů) a zároveň - s ohledem na konkrétní okolnosti případu předloží zvláštní zdůvodnění, proč nebyl možný standardní postup, např. hrozbu přímého, bezprostředního a nadále již nenapravitelného zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku nebo jiné okolnosti, které takový postup podle soudu odůvodňují.
24. V projednávané věci městský soud svůj postup řádně neodůvodnil. Považoval-li odůvodnění obvodního soudu za "obecné a stručné" a za příklad "rozhodnutí na hranici přezkoumatelnosti", které nijak nezohledňuje poměry řešené věci (odst. 9 napadeného usnesení), měl možnost rozhodnutí zrušit a vrátit jej k prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.
25. Městský soud neprokázal ani nutnou podmínku naléhavosti pro možnost vydání napadeného rozhodnutí, kterým měla být upravena péče o nezletilé. Z napadeného rozhodnutí (ani z obsahu spisu) totiž není zřejmé, že by v životě nezletilých nastala v mezidobí nějaká zvláštní, výjimečná situace, která by odůvodnila potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení předběžným opatřením. Takovou zásadní změnou nemůže být délka řízení a ani vyjádření nezletilých v pohovoru s opatrovníkem.
26. Ústavní soud uzavírá, že městský soud nenaplnil zákonné předpoklady pro vydání předběžného opatření; především je dána absence prokázání naléhavosti změny poměrů. Smyslem - a samotnou podstatou předběžného opatření - je pouze zatímní úprava poměrů účastníků řízení (nikoli s konečnou platností). To znamená, že předběžné opatření nenahrazuje meritorní rozhodnutí soudu (srov. nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006). Ústavní soud již dříve uvedl, že o vhodnosti zvolené předběžné úpravy lze obecně pochybovat tam, kde předběžné opatření svým významem nahrazuje rozhodnutí ve věci samé, tedy například v důsledku běhu času a nevratnosti důsledků opatření je jím meritorní rozhodnutí fakticky "prejudikováno" (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3749/17, bod 17 a bod 22). Proto již výše uvedené vady představují porušení ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý proces a postačovaly by k vydání kasačního nálezu.
B) Nejlepší zájem dítěte
27. Vadou rozhodnutí je ale zároveň i absence bližšího vyhodnocení nejlepšího zájmu nezletilých, který je třeba zohledňovat vždy, tedy i při řízení o předběžných opatřeních. Ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zní: "Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány."
28. V judikatuře Ústavního soudu je soustavně zdůrazňováno, že při jakémkoliv soudním rozhodování týkajícím se dětí musí být nejlepší zájem dítěte zkoumán a posuzován jako určující kritérium. Ustanovení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte se tedy mohou dovolávat nejen děti, ale též další účastníci řízení týkajících se dětí, v nyní projednávané věci tudíž i stěžovatelka. Ústavní soud může shledat rozpor soudního rozhodnutí, týkajícího se dětí, s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte i na základě ústavní stížnosti rodičů [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2344/18 ze dne 31. 12. 2018 (N 205/91 SbNU 611), bod 23].
29. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/16 ze dne 12. 7. 2017 (N 124/86 SbNU 109) se Ústavní soud podrobně věnoval konceptu nejlepšího zájmu dítěte a zdůraznil trojí význam ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jak jej připomíná Výbor pro práva dítěte v Obecném komentáři č. 14 Výboru pro práva dítěte k právu dítěte, ze dne 29. 5. 2013, CRC/C/GC/14, v bodě 6, a používá i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi. Ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zejména zakotvuje právo dítěte na to, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem při jakékoliv činnosti, která se ho dotýká. Dále z uvedeného ustanovení vyplývá základní interpretační princip pro soudy a další orgány veřejné moci v případech, kdy se jejich činnost dotýká dětí: je-li možné interpretovat právní předpis vícero způsoby, je třeba zvolit ten, který nejefektivněji naplňuje nejlepší zájem dítěte. Ze zmíněného ustanovení vyplývají i procesní požadavky, mezi něž patří i požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí.
30. Při rozhodování dotýkajícím se dítěte je proto třeba vždy posuzovat, co je v jeho nejlepším zájmu a hodnotit možné dopady rozhodnutí na dítě. Tyto úvahy se musí promítnout i do odůvodnění přijatého rozhodnutí, ze kterého musí být zřejmé, že nejlepší zájem dítěte byl skutečně předním hlediskem při rozhodování, a byl řádně zohledněn. Z odůvodnění musí být zřejmé, co příslušný orgán považoval za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy.
31. Nejlepší zájem dítěte je jako koncept poměrně flexibilní; vždy musí být posuzován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází. Pozornost je třeba věnovat zejména jeho osobním poměrům, situaci a potřebám (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017, bod 30). Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 či nález sp. zn. IV. ÚS 1328/20 ze dne 28. 7. 2020). V projednávané věci však městský soud neuvádí nic k situaci nezletilých, nezohlednil v rozhodnutí jejich celkový zdravotní stav (s ohledem na dlouhodobou existenci zdravotních potíží nezletilých) a nereflektoval, jak se nařízení předběžného opatření může (ať už k lepšímu či k horšímu) v jejich životě projevit. Městský soud pouze uvedl své úvahy o tom, proč přistoupil ke změně rozhodnutí v odst. 15 napadeného usnesení, ve kterém konstatoval, že má za "prokázanou naléhavou potřebu navrhované zatímní úpravy, která plně zohledňuje zcela nejasný časový rámec skončení věci, přání nezletilých dětí i jejich zájem, když není přípustné, aby po další časově neohraničené období byl podíl otce na jejich výchově zejména v běžných všedních dnech tak marginální, jako doposud".
32. Městský soud opírá své rozhodnutí v zásadě pouze o názor nezletilých, který získal zprostředkovaně z rozhovoru nezletilých s opatrovníkem (č. l. 1732). Ústavní soud má za to, že stanovisko dítěte je sice třeba považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že dítě je dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé (nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014), současně ale není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte (bez dalšího) převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013). Ve vztahu k předběžným opatřením v rodinněprávních věcech Ústavní soud uvedl již v nálezu I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006, že každé soudní rozhodnutí musí být založeno na skutečnostech majících oporu ve skutkovém stavu a důkazech obsažených ve spise a musí být řádně a přesvědčivě odůvodněno. V naléhavé situaci při nařízení předběžného opatření jsou sice ospravedlnitelné nižší nároky kladené na kvalitu odůvodnění rozhodnutí a komplexity posouzení, o něž se rozhodnutí opírá, ale alespoň základní úvahy, které soud k nařízení předběžného opatření vedly, musí být uvedeny vždy. Napadenému rozhodnutí však takové řádné odůvodnění chybí.
C) Rovnost účastníků, právo vyjádřit se k věci a další námitky
33. Ústavní soud se dále zabýval námitkami stěžovatelky, že městský soud porušil její právo vyjádřit se a upřel jí právo na rovnost účastníků řízení. Této námitce Ústavní soud nepřisvědčil. Z doručenky vedené ve spise na č. l. 1801 plyne, že odvolání vedlejšího účastníka bylo doručeno zástupkyni stěžovatelky JUDr. S. dne 27. 6. 2023. V přípisu zástupkyně stěžovatelky ze dne 17. 7. 2023 je uvedeno, že přípis, kterým byla městským soudem vyzvána k vyjádření k odvolání do tří dnů, jí (zástupkyni matky) byl doručen dne 16. 7. 2023 (č. l. 1809), a sdělení že se vyjádří do 21. 7. 2023. Vyjádření zástupkyně stěžovatelky zaslala až dne 21. 7. 2023 (č. l. 1813), den poté, co městský soud vydal napadené rozhodnutí.
34. V projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka měla možnost se k odvolání otce vyjádřit i seznámit se s jeho obsahem. Skutečnost, že své vyjádření zaslala po uplynutí lhůty, kterou jí městský soud stanovil, jde k její tíži. Nadto, stěžovatelka byla zastoupena advokátkou, které bylo odvolání otce zasláno o několik týdnů předtím, než byla k vyjádření vyzvána (měla tedy prostor se s podáním seznámit).
35. Pokud stěžovatelka namítá, že jí bylo nedůsledným postupem státních orgánů zcela odňato právo na rodičovství vůči staršímu synovi, jde o námitky nesouvisející s napadeným rozhodnutím (které se týká pouze nezletilých dvojčat), a proto je nemohl v projednávané věci zohlednit.
D) Závěr
36. Na základě výše uvedeného posouzení ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že městský soud při svém rozhodování dostatečně nezohlednil výše zmíněná ústavněprávní kritéria. Městský soud se především nevypořádal se závěry judikatury Ústavního soudu k možnosti odvolacího soudu změnit rozhodnutí o zamítnutém návrhu na předběžném opatření, zejména neodůvodnil výjimečnost situace, která by vyžadovala odklon od jinak standardního postupu. Pro jím vydané předběžné opatření nebyla splněna základní podmínka, a to naléhavost potřeby zatímní úpravy. Rozhodnutí městského soudu zároveň postrádá řádné a pečlivé odůvodnění. Není z něj zřejmé, v čem spatřoval nejlepší zájem nezletilých a jak jej zohlednil - jako přední hledisko - při svém rozhodování.
37. Napadené rozhodnutí městského soudu proto nelze považovat za ústavně konformní. Svým postupem porušil městský soud základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ve spojení s právem na rodinný život zaručeným čl. 10 odst. 2 Listiny a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
38. Z uvedených důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatelky důvodnou, proto jí podle § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení městského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Úkolem městského soudu tak bude posoudit věc znovu, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v tomto nálezu. Při rozhodování bude povinen zohlednit výše uvedené ústavněprávní požadavky ve vztahu k řízení o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření.
Autor: US