// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 22.06.2018

ÚS: Právo vypravitele pohřbu odmítnout majetek nepatrné hodnoty

Požadovat úhradu nákladů spojených s pohřbem představuje právo a nikoliv povinnost toho, kdo se postaral o pohřeb; záleží tedy na vypraviteli pohřbu, zda svou pohledávku uplatní či nikoliv. Posouzení, zda jsou dány podmínky pro použití ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., je tedy sice věcí volné úvahy obecného soudu (srov. slovo „může“ v dotčeném ustanovení), nikoli však věcí jeho libovůle. Neexistuje proto žádný racionální důvod, pro který by vypraviteli pohřbu neměla být zachována možnost volby. Nutnost ponechat vypraviteli pohřbu možnost nabytí majetku odmítnout vystupuje do popředí tím spíše, že důsledkem postupu dle cit. ustanovení může být vydání movitých či nemovitých věcí, jejichž vlastnictví může pro vypravitele pohřbu znamenat významnou zátěž (čl. 11 odst. 3 věta první Listiny). Opačný výklad by vedl k tomu, že by se právo vypravitele požadovat náhradu nákladů pohřbu transformovalo v povinnost převzít majetek zůstavitele, jež nestíhá žádného věřitele zůstavitele (§ 471, § 472 odst. 2 občanského zákoníku), dokonce ani jeho dědice (§ 463 a násl. občanského zákoníku). Tak závažný hmotněprávní důsledek přitom nelze ospravedlnit ani procesní ekonomií dědického řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 550/18, ze dne 22. 5. 2018

vytisknout článek


UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I. Průběh řízení před Ústavním soudem, podstatný obsah spisu a rekapitulace ústavní stížnosti

A.

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zahrnující též právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 99 D 2726/2013 se zejména podává, že paní Jarmila Pišťková (dále také zůstavitelka) zemřela dne 20. 9. 2013 bez zanechání závěti. Notář JUDr. Hanuš Jelínek byl Okresním soudem v Ostravě pověřen k projednání dědictví po této zůstavitelce. Zůstavitelka podle šetření v rámci dědického řízení zanechala majetek nepatrné hodnoty. Stěžovatel se postaral o její pohřeb, přičemž výdaje na zajištění pohřbu činily částku 7.295 Kč (srov. č. l. 12). Přípisem ze dne 18. 10. 2013 se notář JUDr. Hanuš Jelínek dotázal stěžovatele, zde jako vypravitel pohřbu souhlasí s vydáním nepatrného majetku po zůstavitelce [jednalo se o hotovost ve výši 6.964 Kč (srov. č. l. 16) a osobní věci]. Stěžovatel vyslovil souhlas s nabytím tohoto majetku nepatrné hodnoty patřícího zůstavitelce. V návaznosti na tento souhlas stěžovatele Okresní soud v Ostravě rozhodl o zastavení dědického řízení po zemřelé a o vydání předmětného majetku nepatrné hodnoty stěžovateli, a to usnesením ze dne 25. 11. 2013, č. j. 99 D 27 26/2013-18.

3. Podáním ze dne 18. 9. 2017 (srov. č. l. 28) Státní pozemkový úřad sdělil Okresnímu soudu v Ostravě, že zůstavitelka je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník tam specifikovaných nemovitých věcí (pozemků). V návaznosti na tuto informaci došlo k zahájení řízení o dodatečném projednání pozůstalosti po zemřelé. Okresní soud v Ostravě rozhodl v rámci dodatečného projednání dědictví nyní napadeným usnesením, že se zanechaný nemovitý majetek zůstavitelky (pozemky) v ceně 16.845 Kč vydává stěžovateli a řízení zastavil, což odůvodnil konstatováním, že se jedná o majetek nepatrné hodnoty (§ 175h odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Dne 24. 1. 2018 pak Okresní soud v Ostravě vydal opravné usnesení č. j. 99 D 2726/2013-43, jímž opravil parcelní číslo jednoho z vydávaných pozemků ve výroku I svého usnesení z 11. 12. 2017, č. j. 99 D 27 26/2013-36.

B.

4. Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je námitka, že při řízení o dodatečném projednání pozůstalosti nebyly splněny podmínky pro postup podle § 175h odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, když stěžovatel jako vypravitel pohřbu neudělil souhlas s převzetím nově zjištěného nemovitého majetku zůstavitelky. Citované zákonné ustanovení totiž znělo: "(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, soud řízení zastaví. [...] (2) Jestliže zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, může jej soud vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastaví. [...] (3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat a není třeba je doručovat."

5. Udělil-li totiž stěžovatel v minulosti souhlas s převzetím zanechaného majetku zůstavitelky, pak tento souhlas se týkal toliko movitých věcí. Tento souhlas stěžovatele ovšem nelze vztáhnout na nově zjištěný nemovitý majetek zůstavitelky, když v době udělení souhlasu o existenci tohoto nemovitého majetku zůstavitelky stěžovatel ani nevěděl.

6. Pokud chtěl Okresní soud v Ostravě v rámci dodatečného projednání dědictví po zemřelé postupovat podle ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., pak prý bylo jeho povinností vyžádat si od něj (jako od vypravitele pohřbu) výslovný souhlas s nabytím zanechaného nemovitého majetku zůstavitelky. Stěžovatel však v rámci řízení o dodatečném projednání dědictví ze strany notáře nebyl kontaktován s žádostí o udělení souhlasu s nabytím zanechaného nemovitého majetku a o tom, že se mu vydává nemovitý majetek zůstavitelky, se dozvěděl až z nyní napadeného usnesení Okresního soudu v Ostravě, proti kterému již neměl žádnou možnost procesní obrany. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3185/13 ze dne 26. 11. 2014 (N 216/75 SbNU 425), ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že nutnost ponechat vypraviteli pohřbu možnost nabytí majetku odmítnout vystupuje do popředí tím spíše, že důsledkem postupu podle § 175h odst. 2 o. s. ř. může být vydání movitých či nemovitých věcí, jejichž vlastnictví může pro vypravitele pohřbu znamenat významnou zátěž (zde Ústavní soud odkázal na čl. 11 odst. 3 věta první Listiny).

II. Vyjádření účastníka řízení

7. JUDr. Hana Jankovičová, notářka, která vedla dědické řízení, v němž byl stěžovateli vydán dodatečně zjištěný majetek po zemřelé, se k ústavní stížnosti za Okresní soud v Ostravě vyjádřila tak, že po celou dobu její více než třicetileté praxe postupuje tímto způsobem. To znamená, že aplikuje § 175h odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 i na dodatečně zjištěný majetek, aniž by si souhlas vypravitele pohřbu s postupem předvídaným tímto ustanovením opětovně vyžadovala ve všech spisech a nemyslí si, že by tímto způsobem zasahovala do základních práv účastníků dědického řízení.

8. Vyjádření účastníka Ústavní soud nezasílal stěžovateli k replice, neboť neobsahuje žádnou věcnou argumentaci.

III. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

9. Dle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Není přitom sporu, že odůvodnění nálezu je spjato s jeho výrokem a právě (a jen) v rámci odůvodnění musí být tento výrok vykládán. Tato vázanost právním názorem Ústavního soudu vyplývá ze samotného smyslu kasace i ze znění čl. 89 odst. 2 Ústavy.

10. V souladu s četnou judikaturou Ústavního soudu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 70/96 (N 29/7 SbNU 191); nález sp. zn. Pl. ÚS 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.) a další] je rovněž obecně přijímáno, že právní názor obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu - má-li obecnou povahu (tzv. "zobecňující potenciál") - je závazný při řešení typově shodných případů. Je tomu tak mimo jiné proto, že jde o způsob interpretace a aplikace Ústavy, Listiny či mezinárodních závazků. Ústavní soud v minulosti dovodil vázanost obecných soudů právním názorem Ústavního soudu také z obecného principu rovnosti v právech podle čl. 1 věty prvé Listiny, neboť rovnost v právech zakládá též právo na předvídatelné rozhodování v obdobných případech, čímž vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení principu rovnosti v právech je pak nutno považovat rovněž takové případy, kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu jejich základních práv a svobod, ač již ve skutkově obdobných případech byla Ústavním soudem přiznána.

11. Nálezy Ústavního soudu - vedle specifického řízení o kontrole norem - tedy z tohoto pohledu představují závazná interpretační vodítka pro rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech, od nichž je sice možné se odklonit, to ovšem pouze ve výjimečných a racionálně odůvodněných případech [srov. k tomu v širších souvislostech např. Kühn, Z. Proč si kontinentální právníci myslí, že jejich judikatura není závazná aneb patero důvodů pro odlišnou kontinentální koncepci precedentu. In.: Pezl, T. (ed.). Závaznost rozhodování ústavních soudů: sborník příspěvků: mezinárodní teoretický seminář pořádaný dne 23. 4. 2004 Právnickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni. Plzeň: Západočeská univerzita, 2004, s. 39-46 nebo nález sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne 17. 4. 2014 (N 61/73 SbNU 163)]. Judikatura Ústavního soudu přitom plně zavazuje rovněž samotný Ústavní soud, resp. jeho jednotlivé senáty; samozřejmě s výjimkou případu uvedeného v ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu, podle něhož dospěje-li senát v souvislosti se svou rozhodovací činností k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu a stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.

12. Z nálezu sp. zn. IV. ÚS 3185/13, na který stěžovatel poukazuje, vyplývá, že v dané věci byl Ústavní soud konfrontován se situací, kdy okresní soud zjistil, že zůstavitel zemřel bez dědiců a zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty. Stěžovatel (Město Znojmo) byl vypravitelem pohřbu. Okresní soud aplikoval ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., když vydal majetek stěžovateli a řízení usnesením zastavil, aniž by k němu přizval stěžovatele jako jediného účastníka řízení podle § 175h o. s. ř. Stěžovatel přitom proti takovému postupu tehdy namítal, že vydaný majetek pro něj představuje větší výdaje než příjem a že podle běžně aplikovaného výkladu nemůže k vydání majetku nepatrné hodnoty dojít proti vůli vypravitele pohřbu. Ústavní soud shledal takovou argumentaci stěžovatele jako důvodnou a tehdy napadené usnesení Okresního soudu ve Znojmě zrušil pro rozpor s právem stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právem na projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

13. Okresní soud totiž podle Ústavního soudu ústavně nesouladně vyložil ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., když vydal majetek nepatrné hodnoty a řízení zastavil, aniž by se však dotázal stěžovatele jako vypravitele pohřbu, zda s jeho převzetím souhlasí. Požadovat úhradu nákladů spojených s pohřbem ovšem podle Ústavního soudu představuje právo a nikoliv povinnost toho, kdo se postaral o pohřeb; záleží tedy na vypraviteli pohřbu, zda svou pohledávku uplatní či nikoliv. Posouzení, zda jsou dány podmínky pro použití ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř. je tedy sice věcí volné úvahy obecného soudu (srov. slovo "může" v dotčeném ustanovení), nikoli však věcí jeho libovůle. Ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř. představuje toliko specifický způsob realizace tohoto práva, pročež neexistuje žádný racionální důvod, pro který by vypraviteli pohřbu neměla být zachována možnost volby. V dané souvislosti Ústavní soud odkázal též na v současné době platný a účinný zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, který již v § 154 (na rozdíl od cit. ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř.) výslovně váže vydání majetku nepatrné hodnoty na souhlas vypravitele pohřbu.

14. Nutnost ponechat vypraviteli pohřbu možnost nabytí majetku odmítnout vystupuje do popředí tím spíše, že důsledkem postupu dle § 175h odst. 2 o. s. ř. může být vydání movitých či nemovitých věcí, jejichž vlastnictví může pro vypravitele pohřbu znamenat významnou zátěž (čl. 11 odst. 3 věta první Listiny). Opačný výklad by vedl k tomu, že by se právo vypravitele požadovat náhradu nákladů pohřbu transformovalo v povinnost převzít majetek zůstavitele, jež nestíhá žádného věřitele zůstavitele (§ 471, § 472 odst. 2 občanského zákoníku), dokonce ani jeho dědice (§ 463 a násl. občanského zákoníku). Tak závažný hmotněprávní důsledek přitom nelze ospravedlnit ani procesní ekonomií dědického řízení.

15. S ohledem na citované závěry Ústavního soudu, jimiž je nyní rozhodující senát Ústavního soudu v této právně i skutkově prakticky totožné věci vázán a považuje je ostatně i za správné, proto přistoupil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ke zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Takto rozhodl bez ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů