// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 12.01.2018

NSS: Informační povinnost prodejce ojetého vozidla

Informační povinnost prodávajícího (§ 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) u prodeje ojetého vozidla není splněna pouhým uvedením údaje o stavu počítače kilometrů ve vozidle. Nemůže-li prodejce kilometrový proběh ani při zachování veškeré odborné péče zjistit či ověřit jinak (diagnostikou, zjištěním v on-line databázích atp.), musí na to zájemce o koupi výslovně upozornit. Stav tachometru je totiž jen údajem orientačním, a v některých případech dokonce bezcenným a zavádějícím.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, čj. 8 As 255/2016-36)

vytisknout článek




Zdroj: č. 3651/2017, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sbirka.nssoud.cz)

OCHRANA SPOTŘEBITELE: INFORMAČNÍ POVINNOST PRODÁVAJÍCÍHO

k § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 234/2008 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 2983/08); č. 14/2015 Sb. NS.

Věc: Společnost s ručením omezeným AC DODÁVKY proti České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.


Inspektoři České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) provedli dne 27. 8. 2013 kontrolu v autobazaru žalobkyně, při níž zjistili, že žalobkyně uvedla na tabulce u prodávaného vozu Volkswagen Crafter údaj 261 000 km jako stav tachometru. Údaj potvrdila i ústně. Ten nicméně neodpovídal skutečnému stavu, jelikož znaleckým posudkem bylo prokázáno, že již ke dni 30. 12. 2010 byl stav najetých kilometrů 418 790. Ředitel inspektorátu ČOI pro Středočeský kraj a Hl. m. Prahu uložil žalobkyni pokutu ve výši 250 000 Kč za porušení § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. c) téhož zákona.

Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání, které Ústřední inspektorát ČOI zamítl a potvrdil původní rozhodnutí. Uvedl, že předmětný správní delikt je ohrožovací, k naplnění skutkové podstaty postačuje ohrožení právem chráněného zájmu, nemusí dojít k jeho porušení. Spotřebitel údaj o stavu tachometru vnímá jako úplnou, pravdivou a ověřenou informaci. Žalobkyně tudíž nepostupovala s odbornou péčí, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti její činnosti. Informace uvedená v kupní smlouvě o tom, že stav tachometru nemusí odpovídat počtu skutečně najetých kilometrů, je nedostatečná.

Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Mimo jiné uvedla, že správní orgán použil špatné ustanovení zákona o ochraně spotřebitele. Tabulku na voze nepovažuje za řádné informování, k tomu dochází až rozhovorem s pracovníkem žalobkyně a při něm by inspektoři zjistili, že prodávající řádně informuje kupujícího o vlastnostech prodávaného vozidla. Též namítla, že správní orgány pominuly reálné možnosti prodávajícího. Uvedla, že řada vozidel je v lepším technickém stavu a má najeto méně kilometrů, případně opačně.

Městský soud žalobu zamítl rozhodnutím ze dne 30. 9. 2016, čj. 10 A 183/2014-45. Konstatoval, že údaj o ujetých kilometrech představuje podstatný parametr ovlivňující cenu, potažmo zájem spotřebitele. Tabulka na vozidle je relevantní a nelze připustit praktiky, jimiž je zákazník nalákán informací, která je později zpochybněna.

Žalobkyně měla povinnost postupovat dle požadavku odborné péče a vyvinout úsilí pro ověření údaje na tachometru. Od prodejce lze očekávat, že je schopen odhadnout, zdali technický stav a opotřebení vozidla odpovídá počtu kilometrů zaznamenaných na tachometru. Obecně nemají prodejci ojetých vozidel povinnost zjišťovat skutečný počet ujetých kilometrů. Má však povinnost porovnat stav vozidla s počtem ujetých kilometrů zaznamenaných na tachometru a také prověřit dokumentaci k vozu.

Po prodejci ojetých automobilů lze oprávněně požadovat, aby vyhledával dodatečné informace (kromě údajů z tachometru) vedoucí ke zjištění skutečného stavu ujetých kilometrů, neboť to patří k poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám poctivosti obchodu. Míra zjišťování vychází z reálných možností prodejce; to znamená, že prodejce je povinen učinit všechna rozumná a přiměřená opatření vedoucí ke zjištění skutečného stavu ujetých kilometrů. Za situace, kdy žalobkyně neměla možnost ověřit stav tachometru dokumenty k vozidlu ani jinak, byla povinna danou informaci sdělit spotřebiteli na počátku.

Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.

Stěžovatelka nespáchala nic zakázaného, za co by jí mohla být uložena pokuta. Při správním trestání je třeba ctít zásady žádný trestný čin bez zákona a žádný trest bez zákona. Z nich plyne požadavek na jasné, určité a přesné vyjádření skutkových podstat a zákaz analogie v neprospěch odpovědné osoby. Potrestání stěžovatelky pro ni bylo překvapivé a nemohla jej čekat. Správní orgány a městský soud doplnily skutkovou podstatu o nové povinnosti a jejich nedodržení poté trestaly. Odůvodnění této nové povinnosti považuje za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

Stěžovatelka údaj o skutečném počtu ujetých kilometrů neměla k dispozici. Podle jejího názoru není přiměřené na ni klást požadavky, které na ni správní orgány a soud kladou, jelikož nevěděla, že se pohybuje v působnosti zákona o ochraně spotřebitele a nemá technické zázemí na ověřování údajů z tachometru. Nemohla též vědět, že existuje nesrovnalost mezi údajem na tachometru a počtem skutečně najetých kilometrů.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že u ojetých vozidel dochází často k manipulaci s tachometrem, a o to větší pozornost by měl prodejce věnovat ověřování, zda stav tachometru odpovídá počtu skutečně ujetých kilometrů. Je povinen postupovat v souladu s požadavky odborné péče. Po stěžovatelce bylo možné spravedlivě žádat, aby stav tachometru ověřila všemi dostupnými prostředky a aby o jejich výsledcích spotřebitele informovala. Stěžovatelka mohla mít pochybnosti o pravdivosti údaje uvedeného na tachometru, které sama připustila. Mohla se zajímat o servisní historii vozidla, opatřit si záznam z on-line dostupných systémů či provést diagnostiku vozidla. Nicméně nic pro jeho ověření počtu ujetých kilometrů neučinila.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Z ODŮVODNĚNÍ:

V.

(…)

V.2

[32] Stěžovatelka uvedla, že neporušila žádnou povinnost jí stanovenou zákonem, a proto nemůže být trestána. Nenaplnila skutkovou podstatu § 24 odst. 7 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Povinnost, kterou měla stěžovatelka porušit, „dopsaly“ až správní orgány a městský soud. Aplikace byla nepředvídatelná, jelikož stěžovatelka nevstupuje do právních styků se spotřebiteli. Tyto námitky neobstojí.

[33] Zákon o ochraně spotřebitele v § 9 odst. 1 stanoví, že „[p]rodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb“. Počet ujetých kilometrů je podstatným parametrem prodávaného ojetého automobilu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, čj. 8 As 70/2015-56, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 728/2014). Jedná se tedy o jednu z hlavních vlastností zboží. Řádné informování musí být jasné a srozumitelné.

[34] Dle § 9 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele „se nemůže [informační povinnosti] prodávající zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel“. Odpovědnost prodejce je tedy pojímána značně široce a takto musí být vykládány i přiměřené a rozumné požadavky, které na něj lze klást. Z uvedeného ustanovení plyne, že i pokud nemá prodejce k dispozici potřebné informace, přesto za jejich neposkytnutí odpovídá.

[35] Informační povinnost prodejce ale není bezbřehá. Není nutné informovat o všech vlastnostech zboží, jistě však dopadá na vlastnosti podstatné, jako je počet najetých kilometrů, jinak by se její obsah vyprázdnil a ztratila by smysl. Prodávající nemůže volit, které informace poskytne a které nikoliv. Tím by byla narušena ochrana spotřebitele a účel právní úpravy; musí poskytnout informace o podstatných vlastnostech zboží.

[36] Spotřebitel spoléhá na to, že mu bude poskytnuta řádná informace o hlavních vlastnostech zboží. Podstatný je pro spotřebitele při koupi ojetého vozidla skutečný počet ujetých kilometrů, nikoliv stav tachometru. Skutečný kilometrový proběh má vliv na opotřebení vozidla a následně i na cenu. Pokud prodejce uvede údaj o stavu tachometru při prodeji ojetého vozidla, předává tím spotřebiteli informaci, kterou on považuje za významnou. Na tabulce u vozidla je pouze několik vybraných údajů, které lze považovat za nejpodstatnější, a protože je vybrala osoba znalá oboru, je jich poměrně málo. Zároveň spotřebitel ví, že tachometr slouží k zaznamenání počtu najetých kilometrů. Údaj o tachometru tedy logicky správně spojuje s počtem ujetých kilometrů. Pokud by tomu tak nebylo, neměla by informace o stavu tachometru žádný skutečný význam a nemělo by smysl ji podávat. Mohla by jen klamat či uvádět spotřebitele v omyl, čemuž má právě předcházet právní úprava ochrany spotřebitele, kterou zná spotřebitel i prodávající, případně ji vlastní vinou nezná, ale její neznalost neomlouvá.

[37] Hlavním úkolem zákona o ochraně spotřebitele je chránit spotřebitele jako „slabší stranu“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2015, čj. 6 As 169/2015-33). Proto je třeba vykládat § 9 odst. 1 ve prospěch spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2983/08, č. 234/2008 Sb. ÚS, jenž se ovšem týkal výkladu ustanovení zákona o ochraně spotřebitele na půdorysu občanského soudního řízení). Řádná informace, na kterou se může spotřebitel spolehnout, má být pravdivá. Za řádné informování naproti tomu nelze považovat nepravdivý údaj, jelikož neposkytuje informaci o skutečném stavu zboží. Tomu odpovídá i znění § 9 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, kde se stanoví, že prodávající se nezbaví informační povinnosti ani v případě, že správné informace nedostane od svého dodavatele. Řádná informace je tedy dle zákona „správná“ a ta musí být též pravdivá.

[38] Stěžovatelka podniká v oblasti prodeje ojetých vozů od roku 2006, je znalá oboru a má letité zkušenosti. Je podnikatelem ve styku se spotřebitelem, tudíž musí dodržovat požadavek na odbornou péči, tj. úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobrých mravů v oblasti její činnosti, a to nejen dle § 2 odst. 1 písm. o) zákona o ochraně spotřebitele. Vzhledem k tomu, že počet ujetých kilometrů je jednou z hlavních vlastností ojetých automobilů a stěžovatelka v tomto oboru obchoduje, není nepřiměřené na ni klást požadavek ověřování tohoto údaje.

[39] Nejvyšší správní soud si je vědom svého rozhodnutí čj. 8 As 70/2015-56, kde uvedl, že „lze na prodávajícího klást pouze požadavky, které jsou rozumné a přiměřené okolnostem“. Nyní projednávaná věc se však skutkově liší, na což navazuje částečně jiné právní hodnocení; ačkoliv důsledkem obou bylo udělení sankce, jedná se o dva odlišné skutky. V rozsudku čj. 8 As 70/2015-56 Nejvyšší správní soud uvedl, že lze na prodávajícího klást pouze požadavky, které jsou rozumné a přiměřené okolnostem. Nyní soud vykládá a zpřesňuje, jaké požadavky to pro prodejce ojetých automobilů jsou.

[40] Stěžovatelka uvedla, že nebylo v jejích technických možnostech zjistit požadované údaje. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že výběr technického zázemí a jeho rozsahu je na volbě stěžovatelky, nemůže ho však později užívat jako důvodnou omluvu pro nedodržování zákona; navíc jej mohou zajistit i externími subjekty. Stěžovatelka mohla také provést diagnostiku vozidla nebo vyhledat údaje v dostupných on-line databázích, což není činnost technicky náročná. Případné náklady, které nejsou nepřiměřeně vysoké, se zřejmě promítnou do ceny vozidla, ale tak tomu je u všech prodejců ojetých vozů, na které povinnost dopadá. Jelikož má stěžovatelka ze své činnosti zisk, musí také nést náklady a rizika s ním spojená. Riziko též nesmí přenášet na spotřebitele; pokud vozidlo se stočeným tachometrem zakoupí od svého dodavatele, může se vady a náhrady škody dovolávat v tomto vztahu.

[41] Stěžovatelkou tvrzená nepředvídatelnost udělení sankce vychází pouze z neznalosti práva. Ta ji však neomlouvá. O to více, že se jedná o podnikatelku a měla by znát právní úpravu na její činnost dopadající.

[42] Městský soud dospěl ke správnému závěru, že stěžovatelka nedostála své informační povinnosti. Stejně tak lze souhlasit s povinností prodávajícího vyhledávat informace k ověření počtu ujetých kilometrů. Závěr městského soudu o tom, že pokud je odborné zjištění stavu ujetých kilometrů nad rámec možností prodejce, musí spotřebitele na tuto skutečnost a případné nesrovnalosti upozornit, má Nejvyšší správní soud za správný. Požadavek zjištění stavu počtu ujetých kilometrů je navíc rozumný a přiměřený; nemůže-li prodejce kilometrový proběh ani při zachování veškeré odborné péče zjistit, musí na to výslovně zájemce upozornit; údaj o stavu počítače kilometrů ve vozidle se totiž za takové situace stává jen orientační, ba bezcenný. Jak plyne z výše uvedeného, prodejce ojetých automobilů musí dle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele řádně informovat o počtu najetých kilometrů.

Autor: SbNSS

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články