// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 25.04.2017
NSS: Zápis příjmení se znaky cizí abecedy
Jméno osoby psané latinkou je zpravidla třeba do příslušné matriční knihy zapsat v autentické (požadované) podobě, tedy i s použitím „nestandardních“ znaků, které neodpovídají „české“ abecedě; v rozsahu, v němž by jinak došlo k porušení práv dané osoby dle čl. 3 a 10 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 nebo čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nelze aplikovat nařízení č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2016, čj. 29 A 69/2014-74)
K nařízení vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy
K čl. 3 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod
K čl. 8 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)
Prejudikatura: č. 2014/2010 Sb. NSS, č. 2352/2011 Sb. NSS a č. 3029/2014 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 41/2001 Sb., č. 96/2001 Sb., č. 94/2007 Sb., č. 30/2001 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 45/2000), č. 149/2001 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 5/01), č. 70/2004 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 167/04) a č. 39/2007 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 8/06); rozsudky Soudního dvora ze dne 14. 10. 2008, Stefan Grunkin a Dorothea Regina Paul (C-353/06), ze dne 12. 5. 2011 Malgožata Runevič-Vardyn, Łukasz Paweł Wardyn (C-391/09), ze dne 2. 6. 2016, Nabiel Peter Bogendorff von Wolffersdorff (C-438/14); rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 2004, Mentzen alias Mencena proti Lotyššku (stížnost č. 71074/01), rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. 10. 2008, Daróczy proti Maďarsku (stížnost č. 44378/05)
Zdroj: č. 3534/2017, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sbirka.nssoud.cz)
Žalobce žádal Úřad městské části Brno-střed (matriční úřad) o zápis jeho příjmení, příjmení jeho manželky a příjmení jeho syna do knihy manželství a do knihy narození vedených Úřadem městské části Brno-střed, Odbor matrika, oddělení zvláštní matrika, s tildou nad písmenem a, tj. „a“ v příjmení Giao. Matriční úřad rozhodnutím ze dne 25. 4. 2014 této žádosti nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, žalovaný však jako správní orgán II. stupně jeho odvolání zamítnul a potvrdil rozhodnutí matričního úřadu.
Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval, že dne 31. 3. 2014 matriční úřad obdržel podání žalobce označené jako „žádost o zaslání vydaných správních rozhodnutí, resp. o vydání a zaslání rozhodnutí dle § 87 odst. 1 zákona o matrikách“, týkající se zápisu jeho příjmení a příjmení jeho manželky v knize manželství a příjmení žalobcova syna v knize narození, svazek vedený Úřadem městské části Brno-střed, Odbor matrika, oddělení zvláštní matrika, s tildou nad písmenem a.
Předmětný zápis do knihy manželství byl matričním úřadem, na základě podání žalobce týkajícího se zápisu o uzavření manželství, sepsaného dne 8. 10. 2013 u Velvyslanectví České republiky ve Varšavě (dále jen „zastupitelský úřad“), doručeného matričnímu úřadu dne 6. 10. 2013, proveden dne 18. 11. 2013. Tentýž den byl matričním úřadem vydán český oddací list. Předmětný zápis do knihy narození pak byl matričním úřadem, na základě podání žalobce, týkají se zápisu, sepsaného dne 15. 1. 2014 u zastupitelského úřadu, doručeného matričnímu úřadu dne 4. 2. 2014, proveden dne 25. 2. 2014. Tentýž den byl matričním úřadem vydán rodný list.
Žalovaný konstatoval, že podle § 87 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o matrikách“) nebyla v uvedených případech správně vydána matričním úřadem rozhodnutí, neboť žalobci bylo vyhověno, zápisy byly provedeny a matriční doklady, oddací a rodný list, byly matričním úřadem vydány. Následně pak matriční úřad vydal rovněž správně výše uvedené rozhodnutí ze dne 25. 4. 2014.
Žalovaný se ve svém rozhodnutí přihlásil zejména ke správnosti postupu matričního úřadu, který uvedl, že se při zápisu příjmení žalobce, jeho manželky a syna řídil § 1 nařízení vlády č. 594/2006 Sb., ve kterém je uvedeno, že toto nařízení stanoví závazná pravidla pro přepis znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy. Žalovaný k tomu dodal, že v návaznosti na § 2 písm. s) a § 3 odst. 1 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a § 6 zákona o matrikách nezbylo matričnímu úřadu, než postupovat tak, jak postupoval. Nadto na věc dopadá směrnice Ministerstva vnitra ze dne 2. 6. 2005, čj. VS-95/60/2-2005, k jednotnému postupu matričních úřadů při souběžném vedení matričních knih pomocí výpočetní techniky (dále jen „směrnice Ministerstva vnitra“). Dle článku 2 směrnice Ministerstva vnitra musí programové vybavení matričního úřadu mj. umožňovat provedení zápisu matričních událostí, matričních skutečností, dodatečných zápisů, změn a oprav pomocí výpočetní techniky tak, jak jsou uvedeny na matričním listu ve svazku matriční knihy rukopisně vedené, a to včetně chyb a následných oprav, dále pak musí umožňovat tisk matričního dokladu, např. rodného listu a oddacího listu na předepsaném tiskopise s aktuálními údaji ke dni jejich vydání. Programové vybavení matričního úřadu zároveň musí umožňovat předávání dat mezi informačním systémem matričního úřadu a informačním systémem evidence obyvatel. Dle žalovaného je patrné, že mezi jednotlivými informačními systémy vzniká vazba, která musí umožňovat vzájemné poskytování informací a sdílení dat. Přitom matriční úřad byl v posuzované věci vázán nařízením vlády č. 594/2006 Sb., dle jehož přílohy č. 1 (přepis znaků latinky) je uveden i grafický symbol „a“ nazvaný „malé a s tildou“, který se v informačních systémech veřejné správy přepisuje jako „a“.
Žalovaný také nesouhlasí s žalobcem, že nebylo vyhověno jeho žádosti o zápis manželství a žádosti o zápis narození do zvláštní matriky v plném rozsahu, neboť předmětné matriční zápisy byly příslušným matričním úřadem provedeny, a to i v zákonem stanovené lhůtě. Při zápisu matričních událostí do informačního systému je nezbytné, aby matriční úřad dodržoval závazná pravidla pro přepis znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy tak, jak ukládá nařízení vlády č. 594/2006 Sb. Žalovaný si je vědom, že zápisy provedené nikoli ve tvaru uvedeném na cizozemských dokladech (Giao), ale ve tvaru Giao, mohou mít dopad na zápis a užívání příjmení žalobcova syna v Portugalsku. Pokud by však matriční úřad provedl zápis žalobcova příjmení, příjemní jeho manželky a syna ve tvaru uvedeném na cizozemských dokladech a při přepise se neřídil závaznými pravidly, která jsou pro přepis znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, dopustil by se porušení právního předpisu, který takový přepis ukládá, a následně by tak došlo i k porušení zákona o matrikách.
Žalobce v žalobě shrnul, že se dne 20. 9. 2013 v zahraničí oženil se státní příslušnicí Portugalska a v důsledku sňatku změnil své příjmení z H. na Giao H. Dne 2. 1. 2014 se ve Varšavě narodil syn žalobce, Manuel. Žalobce dlouhodobě žije v zahraničí; v období od října 2013 do ledna 2014 prostřednictvím konzulátu zastupitelského úřadu podal postupně žádosti o zápis sňatku uzavřeného v zahraničí do matriky a o vydání oddacího listu, žádost o vystavení cestovního pasu, žádosti o zápis narození syna do matriky a vystavení jeho rodného listu, žádost o vydání osvědčení o státním občanství, žádost o vystavení cestovního pasu synovi. Všechny tyto žádosti byly doloženy originálními doklady vydanými v zahraničí (portugalský oddací list, polský rodný list) a všechny tyto zahraniční doklady uvádějí jméno žalobce, jeho manželky i syna v přesné formě odpovídající diakritice příslušného jazyka, včetně portugalské tildy (Aleš Giao H., Rita Sofie de Brito Giao H. a Manuel Giao H.), a to i přesto, že „š“ se v portugalském jazyce nevyskytuje, stejně jako se v polském jazyce nevyskytuje „š“ ani „a“.
Ve všech žádostech k českému matričnímu orgánu se žalobce striktně držel původní formy příjmení, žádost o zápis syna podanou na zastupitelském úřadu dne 15. 1. 2014 navíc doprovodil prohlášením dle § 70a zákona o matrikách o užívání jména v podobě, kterou umožňuje tradice jiného členského státu.
Při zápisu příjmení žalobce, příjmení jeho manželky a syna do knihy manželství, resp. knihy narození, nebylo žádosti žalobce zcela vyhověno a daná příjmení byla zapsána bez tildy, jak je uvedeno na oddacím listu ze dne 18. 11. 2013 a na rodném listu ze dne 25. 2014. V důsledku uvedení příjmení na daných listinách bez tildy bylo příjmení v podobě bez tildy uvedeno také na osvědčení o státním občanství, cestovním pasu žalobce a cestovním pasu žalobcova syna.
Dne 28. 3. 2014 bylo na základě podání žalobce zahájeno správní řízení ve věci žádosti o vydání rozhodnutí dle § 87 zákona o matrikách, a to z důvodu nevyhovění žádosti o zápis manželství do zvláštní matriky a žádosti o zápis narození do zvláštní matriky v plném rozsahu. Nevyhovění žalobce shledával v tom, že jeho příjmení, příjmení jeho manželky a syna nebylo zapsáno s tildou. Žádosti nebylo vyhověno a matriční úřad rozhodl výše specifikovaným rozhodnutím ze dne 25. 4. 2014 a následně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.
Žalobou ze dne 19. 9. 2014 žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2014, a navrhl rovněž zrušení rozhodnutí matričního úřadu ze dne 25. 4. 2014. Svou argumentaci opřel zejména o východisko, dle něhož je nařízení vlády č. 594/2006 Sb., na jehož základě bylo žalobou napadené rozhodnutí vydáno, v rozporu s přepisy vyšší právní síly: Ústavou, Listinou základních práv a svobod, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.; dále jen „Pakt“), Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), Smlouvou o fungování Evropské unie a Listinou základních práv EU, zákonem o informačních systémech veřejné správy, a navíc že na postup matričního úřadu v předmětné věci vůbec nedopadá.
Žalobce především poukázal na to, že příjmení osoby je ústavně chráněno článkem 10 Listiny základních práv a svobod jako součást práva na rodinný život a soukromí. Zdůraznil, že příjmení osoby je zásadním elementem sebeidentifikace a sebedefinice a součástí identity jedince. Žalobce uvedl, jaké všechny negativní následky jsou spojeny s tím, že jednotliví členové jeho rodiny, kteří nemají stejnou státní příslušnost, mají svá příjmení zapsána v oficiálních dokumentech v různých formách. V této souvislosti žalobce zmínil nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04, č. 70/2004 Sb. ÚS, a ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 8/06, č. 29/2007 Sb. ÚS, č. 94/2007 Sb. Žalobce dovozuje, že stát může do autonomního projevu jednotlivce, jakým je jeho příjmení, zasahovat za účelem prosazení veřejného zájmu a pouze, není-li zásah nepřiměřený újmě na předmětném základním právu. Přitom má za to, že důvody pro nevyhovění zápisu jeho příjmení v jím požadované formě jsou technického rázu; technické důvody ohledně informačních systémů veřejné správy nemohou ospravedlnit hluboký zásah do jeho rodinného života a soukromí; tento zásah tak nelze považovat za potřebný, resp. nejšetrnější ve vztahu k jeho rodinnému životu a soukromí, a ani za přiměřený ve smyslu nálezů Ústavního soudu.
Rovněž článek 8 Úmluvy poskytuje ochranu příjmení. Je tak třeba poskytnout jednotlivcům na základě článku 8 Úmluvy ochranu před zásahy veřejné moci do osobní sféry chráněné tímto ustanovením. V daných případech je třeba dbát, aby byla nalezena spravedlivá rovnováha mezi zájmy individuálními a veřejnými. Dle čl. 8 odst. 2 Úmluvy státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. V tomto směru žalobce poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a dovodil, že sjednocení zápisů v informačních systémech, které je závislé na technických možnostech počítačového vybavení správních úřadů není možné považovat za legitimní důvod ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy. K obdobným závěrům žalobce dospěl v souvislosti s článkem 17 Paktu, kdy poukázal na to, že dle závěrů Výboru pro lidská práva byla v konkrétním případě jednostranná změna příjmení stěžovatele ze strany státu v dokumentech svévolným zásahem do práva stěžovatele na soukromý život a porušením článku 17 Paktu.
Dále měl žalobce za to, že došlo k nezákonnému zásahu do práva na rovné zacházení nebo zákazu diskriminace dle článku 3 Listiny základních práv a svobod (resp. článku 24 Listiny základních práv a svobod či článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy). V případě zásahu na podkladu nařízení vlády č. 594/2006 Sb. přitom může dojít k diskriminaci na základě jazyka, byť jde o jazyk v zemi původu nebo zemi státní příslušnosti většinový či dokonce oficiální. Tak žalobce je v daném případě diskriminován z důvodu jazyka, a to portugalského, když je podroben zásahu (změna příjmení kvůli znakům vlastním typicky portugalštině), kterému lidé, jejichž jméno sestává ze znaků výhradně českých nebo např. kombinace českých a německých znaků, podrobeni nejsou. Zde žalobce poukázal na to, které „nestandardní“ znaky se dle nařízení vlády č. 594/2006 Sb. přepisují a které ne, přičemž se zdá, že kritériem je, z jakého jazyka dotyčný znak pochází. Způsob přepisu znaků na základě nařízení vlády č. 594/2006 Sb. je tak opatřením, které nepřímo diskriminuje občany zemí, jejichž oficiální jazyk obsahuje některé „nestandardní“ znaky latinky, zatímco nemá žádný negativní dopad na občany jiných zemí, jejichž jazyk obsahuje jiné „nestandardní“ znaky. Ani zde není dán legitimní důvod pro takový zásah. Na okraj pak žalobce zmínil, že žalobci a členům jeho rodiny byly vystaveny dokumenty analogické matričním dokladům (oddací a rodný list) v Portugalsku a Polsku. Na obou z nich příslušné matriční úřady uvedly jméno a příjmení žalobce, jeho manželky a syna ve správných formách, a to přes to, že háček ve jménu Aleš není vlastní ani jednomu z dotčených úředních jazyků a taktéž tilda v příjmení Giao byla polskými úřady správně zapsána.
Dle žalobce dále došlo k porušení svobody volného pohybu a pobytu na území EU. Primární právo EU (články 20, 21, 45 a 49 Smlouvy o fungování EU a článek 45 Listiny základních práv EU) zakotvuje pro občany Evropské unie (tj. státní příslušníky členských států EU) svobodu volného pohybu a pobytu na území EU, včetně práva pracovat, popř. se usadit (podnikat) na území jiného členského státu EU, než jehož jsou státními příslušníky, a to pouze s výhradou omezení a podmínek stanovených ve smlouvách (primárních pramenech) a případně navazujících sekundárních předpisech EU přijatých k jejich provedení. Ustanovení primárního práva mají bezprostřední účinek ve vnitrostátních právních řádech členských zemí a musí dostat přednost před každým ustanovením vnitrostátního práva, které by s nimi bylo v rozporu. Opatření členského státu, které by omezovalo zmiňované svobody, se musí zakládat na objektivních důvodech a plně respektovat princip proporcionality. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) tak již opakovaně uznal, že zásah členského státu EU do práva užívat jméno a příjmení v té podobě, jaká byla zapsána dle práva jiného členského státu, představuje zásah do svobody pohybu a pobytu, který může být ospravedlněn jen za výše zmíněných podmínek – tuto judikaturu ostatně shrnul rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2013, čj. 30 A 128/2011-44, č. 3029/2014 Sb. NSS, na který žalobce odkazuje. Podobně jako v případě tohoto rozsudku se správní orgány ani nyní nezabývaly „evropskou“ dimenzí věci a souvislostmi s § 70a zákona o matrikách.
Dle žalobce rovněž došlo k porušení zásady zákonnosti, neboť dle jeho názoru vláda při vydávání nařízení vlády č. 594/2006 Sb. vybočila z mezí zákona o informačních systémech veřejné správy, a tím porušila článek 78 Ústavy; nelze spravedlivě tvrdit, že pozměňování příjmení několika členům rodiny žalobce na základě předmětného nařízení je provedením zákona o informačních systémech veřejné správy.
Podle názoru žalobce došlo také k nesprávnému použití nařízení vlády č. 594/2006 Sb. a matriční úřad dle něj vůbec neměl postupovat, neboť na zápisy do předmětných matričních knih a na z nich vyplývající vydání příslušných matričních dokladů se dané nařízení vůbec nevztahuje. Nařízení vlády č. 594/2006 Sb. je totiž určeno k provedení zákona o informačních systémech veřejné správy a nikoli zákona o matrikách; toto nařízení nestanoví nic o tom, jakým způsobem má matriční úřad postupovat při zápisech do matričních knih (§ 6 zákona o matrikách). Žádné ustanovení zákona o matrikách, ani prováděcí vyhláška k tomuto zákonu (vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů) nestanoví, že by se jména a příjmení uvedená na cizozemských matričních dokladech latinkou měla zapisovat do zvláštní matriky v nějaké jiné, pozměněné podobě. V této souvislosti žalobce opětovně poukázal na prohlášení, které společně s manželkou učinil jménem svého syna v souladu s § 70a zákona o matrikách. Jakkoli také na základě zápisů do matričních knih dochází k vytvoření informačního systému veřejné správy, jedná se až o druhotný důsledek, který nemůže samotné provedení zápisu do matričních knih zpětně ovlivnit.
Žalobce rovněž upozornil, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu při aplikaci podzákonného právního předpisu (zde nařízení vlády č. 594/2006 Sb.) nemůže soud pominout imperativ vyplývající z čl. 95 odst. 1 Ústavy, tj. povinnost soudu zkoumat, zda podzákonný právní předpis není v rozporu se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Pokud by takový rozpor existoval, soud by v konkrétní věci nemohl takový podzákonný předpis aplikovat. Soud tak dle názoru žalobce je povinen neaplikovat nařízení vlády č. 594/2006 Sb., a to pro jeho rozpor s předpisy vyšší právní síly.
Konečně se žalobce domnívá, že žalovaný nesprávně vykládá § 87 zákona o matrikách, když má za to, že nevyhovění žadateli dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách znamená pouze nevydání matričního dokladu jako celku, ale nevztahuje se již na vydání matričního dokladu, který je v rozporu se žádostí žadatele o vydání takového dokladu. Bez vydání rozhodnutí matričním orgánem by však žadatel neměl k dispozici žádný opravný prostředek proti takovému postupu správního orgánu. Nevyhovění žádosti dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách ve smyslu nezapsání příjmení ve formě požadované žadatelem je prohlášením správního orgánu o tom, že žadatel nemá právo na zapsání příjmení v požadované formě, a správní orgán má tedy povinnost dle § 67 odst. 1 správního řádu vydat rozhodnutí o nevyhovění žádosti (zvláště vzhledem k tomu, že jde o zásah do základního práva dle článku 10 Listiny základních práv a svobod).
Ve vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí, žalovaný setrval na své argumentaci vyjádřené již v napadeném rozhodnutí. Nad tento rámce uvedl, že podle § 2 písm. s) zákona o informačních systémech veřejné správy se veřejným informačním systémem rozumí informační systém vedený správci, kterými jsou ministerstva, jiné správní úřady a územní samosprávné celky (orgány veřejné správy) nebo jiný informační systém poskytující služby veřejnosti, který má vazbu na informační systémy veřejné správy. Informačním systém veřejné správy je, dle § 3 zákona o informačních systémech veřejné správy, souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Jsou jimi i informační systémy zajišťující činnosti podle zvláštních zákonů. Jedním z takových zákonů je i zákon o matrikách. Matriční úřad pak je jako jeden z mnoha správců informačního systému povinen dodržovat a řídit se platnými právními předpisy. Žalovaný tak trvá na tom, že matriční úřad postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Tento postup je zvláštní matrikou, která je vedena daným úřadem, uplatňován ve všech případech matričních zápisů, ke kterým došlo v cizině, a to jak u nezletilých, tak i zletilých osob, stejně jako u osob, které byly v době narození státními občany České republiky, nebo toto státní občanství nabyly až po narození.
Krajský soud v Brně rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Autor: SbNSS