// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 21.04.2017

ÚS: Zaručení realizace práva na právní pomoc

Cílem poučovací povinnosti ve smyslu v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je poučení účastníka o tom, jaká má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti, přičemž poučovací povinnost musí být poskytnuta včas, tj. v době, kdy je toho podle stavu řízení pro účastníka řízení zapotřebí. Civilní soud je tedy povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce za naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven. Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a vzhledem k zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

Pokud soudy na požadavek stěžovatelky na ustanovení zástupce obsažený už v jejím žalobním podání nijak nereagovaly a přes celkovou nedostatečnost jejích podání ji řádně nepoučily o jejím právu nechat se zastoupit advokátem a požádat s ohledem na majetkové poměry o ustanovení zástupce, dopustily se porušení práva na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 682/16, ze dne 21. 3. 2017

vytisknout článek




UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

I

2. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka žalobním návrhem požadovala zaplacení částky 250 000 Kč - 300 000 Kč po společnosti Kooperativa pojišťovna a.s., Vienna Insurance Group. Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 24. 4. 2013 vyzval stěžovatelku k doplnění návrhu, neboť podání neobsahovalo potřebné náležitosti. Následně byla věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Rovněž tento soud vyzval stěžovatelku usnesením ze dne 21. 10. 2013 k doplnění a opravě podání. Stěžovatelka na výzvu soudu sice podáním ze dne 5. 11. 2013 reagovala, nicméně vady odstraněny nebyly. Obvodní soud pro Prahu 8 proto dne 6. 5. 2014 usnesením č. j. 23 C 244/2013-94 návrh odmítl. Proti uvedenému usnesení stěžovatelka podala odvolání. Vzhledem k tomu, že ani odvolání neobsahovalo zákonem vyžadované náležitosti, byla stěžovatelka usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 5. 2014 vyzvána k jejich doplnění. Doplnění odvolání stěžovatelky ze dne 28. 5. 2014 nebylo dostačující, proto Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014-107 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

3. Usnesení odvolacího soudu stěžovatelka napadla dovoláním. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 10. 2014 jí bylo uloženo, aby si pro podání dovolání zvolila zástupce z řad advokátů. Následným usnesením ze dne 3. 4. 2015 byla stěžovatelce pro dovolací řízení ustanovena právní zástupkyně a současně byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků. Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015 č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 odmítnuto jako nepřípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Otázkou povinnosti soudu poučit účastníka řízení o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce ani otázkou povinnosti soudu ustanovit účastníku zástupce se totiž odvolací soud nezabýval a na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil. Tvrzení o procesním pochybení odvolacího soudu pak nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. a k vadám řízení dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání.

II

4. Stěžovatelka namítá, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací pochybily v tom, že jí nepřidělily právního zástupce v počátku (či v průběhu řízení), ačkoliv již z jejího původního žalobního návrhu bylo zcela zřejmé, že je osobou bez právního vzdělání, že není schopna svá podání doplnit a opravit a nebude schopna svá práva v soudním řízení účinně bránit. Soudy obou stupňů tak mělo dojít k porušení ustanovení § 30 o. s. ř. Pochybení spatřuje v tom, že ji soudy nepoučily o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce, ačkoliv k tomu byly splněny podmínky a bylo zřejmé, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve svých původních podáních přitom žádala vedle osvobození od soudních poplatků i o přidělení zástupce. Na žádost o osvobození od soudních poplatků Obvodní soud pro Prahu 8 reagoval až vyjádřením ze dne 5. 6. 2014, kdy uvedl, že její žádost je neaktuální, resp. předčasná, neboť jí do té doby nevznikla žádná poplatková povinnost. Postupem soudů tak došlo k porušení jejího práva na soudní pomoc.

III

5. Obvodní soud pro Prahu 8 i Městský soud v Praze ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti uvedly, že v řízení k žádnému porušení práv stěžovatelky zaručených Listinou nedošlo. Obvodní soud pro Prahu 8 dodal, že stěžovatelka se podle jeho názoru byla schopna samostatně hájit.

6. Vedlejší účastník se k podané ústavní stížnosti nevyjádřil a Ústavní soud s ním proto jako s účastníkem řízení dále nejednal.

7. Nejvyšší soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

8. Protože vyjádření soudů neobsahovala žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti, nezasílal je Ústavní soud stěžovatelce k replice.

IV

9. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

10. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatelky a účastníků řízení. Nenařízení ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování.

V

11. Ústavní soud předesílá, jak ustáleně judikuje, že je oprávněn přezkoumat správnost aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti civilních soudů za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. V dané věci Ústavní soud shledal, že k porušení principů založených Listinou došlo.

12. Ústavní soud totiž z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 ověřil, že podání stěžovatelky skutečně od samého počátku vzbuzovala pochybnosti o její schopnosti formulovat žalobní návrh či vyhovět výzvám soudu na jeho doplnění. Z jejích podání a reakcí na výzvy soudů zřetelně vyplývalo, že vyhovět výzvě soudu ani za pomoci své matky schopna není. Stěžovatelka přitom již ve svém žalobním podání ze dne 20. 4. 2013 žádala o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků. Na tuto žádost však nebylo nijak reagováno.

13. Podáním ze dne 2. 5. 2013 stěžovatelka žádala Okresní soud ve Vyškově o osvobození od soudních poplatků a o soudního znalce. Na toto podání, které bylo soudu doručeno spolu s odvoláním proti rozhodnutí o zastavení řízení, reagoval Obvodní soud pro Prahu 8 sdělením, že z odvolání proti rozhodnutí procesní povahy se soudní poplatek nevybírá a žádost o osvobození od soudních poplatků je tak předčasná.

14. Dne 1. 10. 2014 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručeno podání stěžovatelky, z něhož, mimo popisu obtížné situace v důsledku pojistné události, vyplývá, že marně hledala advokáta. Dne 14. 11. 2014 bylo soudu doručeno další podání stěžovatelky, ve kterém požaduje ustanovení zástupce, žádá o osvobození od soudních poplatků a opět popisuje pojistnou událost. Teprve v souvislosti s tímto podáním, které bylo reakcí na výzvu soudu ze dne 22. 10. 2014, aby si pro podání dovolání zvolila zástupce z řad advokátů, jí byla usnesením ze dne 3. 4. 2015 ustanovena právní zástupkyně. Současně byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků.

15. Na základě uvedených zjištění Ústavní soud dospěl k závěru, že ze strany nalézacího i odvolacího soudu došlo k porušení práva na právní pomoc, k zanedbání poučovací povinnosti soudu, jejíž splnění právě představuje předpoklad pro zachování práva na právní pomoc.

16. Právo na právní pomoc, které patří mezi práva spadající pod principy spravedlivého (řádného) procesu, zakotvuje čl. 37 odst. 2 Listiny, kde je výslovně stanoveno, že "každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku tohoto řízení." Právo na právní pomoc je totiž nezbytným předpokladem pro garantování přístupu k soudu, včetně práva na účinnou právní obranu, a vede i k naplnění principu rovnosti účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

17. Realizaci práva na právní pomoc, které zaručuje každému, aby se mohl nechat v řízení zastupovat osobou znalou práva, zpravidla advokátem, zajišťuje právní řád prostřednictvím konkrétních institutů. K nim mj. patří obecná (§ 5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. § 15a, § 118a odst. 4 nebo § 119a odst. 1 o. s. ř.) poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení stejně, bez ohledu na jejich osobní, sociální, ekonomické a jiné poměry, a dále právě ustanovení § 30 o. s. ř. Toto ustanovení umožňuje, aby účastníku řízení - za splnění zde stanovených podmínek - byl na jeho žádost soudem ustanoven zástupce, tedy mu poskytnout právo na bezplatnou právní pomoc.

18. Podle § 5 občanského soudního řádu soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Ústavní soud toto ustanovení již dříve vyložil tak, že soud je povinen účastníky poučit, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy, jak je nutno procesní úkony provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných. Cílem poučovací povinnosti je tedy poučení účastníka o tom, jaká má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 63/96, usnesení sp. zn. III. ÚS 480/97). Pro poučovací povinnost dále platí, že kromě dostatečných formálních a obsahových náležitostí musí přijít poučovací povinnost včas, tj. v době, kdy je toho podle stavu řízení pro účastníka řízení zapotřebí (srov. obdobně nálezy sp. zn. I. ÚS 3849/11 a I. ÚS 1024/15).

19. Civilní soud je tedy povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce za naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven. Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, nachází se v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a (kvalifikovanému) zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

20. Výše uvedeným požadavkům však soudy nedostály. Soud prvého stupně na žádost stěžovatelky na ustanovení zástupce obsažený v jejím žalobním podání nijak nereagoval. Pokud soud žádost snad považoval s ohledem na celkovou nedostatečnost podání za neurčitou či pro soud nezavazující, tím spíše měl stěžovatelku řádně poučit o jejím právu nechat se zastoupit advokátem a požádat s ohledem na majetkové poměry o ustanovení zástupce. Nalézací soud však ve věci zůstal zcela pasivní. Práva stěžovatelky přitom nebyla dostatečně hájena ani později v rámci odvolacího řízení. Následně byla sice stěžovatelka v řízení před dovolacím soudem advokátem zastoupena, nicméně, jak Ústavní soud shledal, toto zastoupení nebylo schopno počáteční vadu konvalidovat.

21. Ústavnímu soudu s ohledem na porušení práv stěžovatelky v řízení před soudem prvního a druhého stupně nezbylo, než zrušit všechna napadená rozhodnutí, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť povinností Ústavního soudu je ochrana základních práv stěžovatelů. Za situace, kdy stěžovatelka byla o možnosti podat dovolání poučena a její právní zástupkyně dovolání podala, i když v řízení před dovolacím soudem nebylo možné efektivně napravit situaci vzniklou porušením práv stěžovatelky v předchozím řízení, by totiž v tomto konkrétním případě odmítnutí ústavní stížnosti vedlo i k odepření práva stěžovatelky na přístup k soudu. Vzhledem k tomu shledal Ústavní soud jako nezbytné a jediné spravedlivé řešení, spočívající ve zrušení všech napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně.

22. Ústavní soud však pro úplnost podotýká, že z čl. 37 odst. 2 Listiny nevyplývá, že každý má (bez dalšího) právo na právní pomoc, neboť toto právo mu svědčí pouze za splnění určitých podmínek. Ústavní soud proto nálezem nijak nepředjímá, zda ve věci stěžovatelky jsou splněny podmínky pro ustanovení právního zástupce ve smyslu § 30 o. s. ř., neboť přísluší civilním soudům, aby posoudily splnění zákonem stanovených předpokladů, a zda se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

23. Ústavní soud však považuje za nutné poukázat rovněž na to, že i v důsledku porušení poučovací povinnosti ze strany civilních soudů je již od dubna 2013 soudy všech stupňů, včetně soudu Nejvyššího, vedeno soudní řízení, a to aniž by se soudy mohly zabývat meritem věci. Není přitom vyloučeno, že kdyby stěžovatelka byla svým právním zástupcem řádně poučena o svých právech a pravděpodobné účelnosti jejich bránění, soudní řízení by mohlo být skončeno. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že již ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3849/11 apeloval na soudy, aby v rámci přípravy jednání, kdy účastníkům řízení zasílají výzvy k vyjádření či předvolání k jednání, poučily účastníky řízení o jejich právu nechat se zastoupit osobou znalou práva a za předpokladu naplnění zákonných podmínek požádat o ustanovení bezplatného zástupce.

24. Na základě výše uvedeného Ústavní soud shledal porušení práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny a podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výroku nálezu uvedeno.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články