// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 13.01.2017
ÚS: Odůvodnění rozhodnutí odchylujícího se od judikatury
Je porušením základního práva na spravedlivý proces, nevypořádá-li se obecný soud dostatečně s předestřenou právní otázkou, a to navíc za situace, kdy v obdobné věci již rozhodl opačně. Pokud se totiž soud hodlá odchýlit od jiného rozhodnutí stejného soudu, podloženého pečlivým a podrobným výkladem nařízení Evropského parlamentu a Rady ES a relevantní judikatury Soudního dvora EU, klade tato skutečnost zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1189/15, ze dne 13. 12. 2016
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I. Podstatný obsah ústavní stížnosti
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále i jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále i jen "Úmluva").
2. Stěžovatelka konkrétně Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vytkla, že při rozhodování její věci nepřípustně extenzivně vyložil liberační důvody ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, v platném znění (dále i jen "Nařízení").
3. Stěžovatelka se domáhala kompenzace ve smyslu Nařízení za zrušení letu. Obvodní soud pro Prahu 6 však rozhodl, že existoval liberační důvod ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení ("mimořádné okolnosti"), přestože tyto mimořádné okolnosti se týkaly letu předcházejícího, byť obsluhovaného stejným letadlem. Navíc dle stěžovatelky technické problémy letadla nebyly způsobeny mimořádnými okolnostmi ve smyslu Nařízení, což lze podpořit i odkazem na relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Pakliže chtěl obecný soud liberační důvody vyložit takto extenzivním způsobem, měl dle stěžovatelky položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie, což ovšem neučinil.
4. Stěžovatelka dále tvrdí, že byl porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodování a princip rovnosti. Obvodní soud pro Prahu 6 totiž rozhodoval ve dvou skutkově i právně totožných věcech (sp. zn. 18 C 68/2014 a 33 C 70/2014), v nichž se kompenzace domáhali účastníci stejného letu jako stěžovatelka. Těmto žalobám přitom bylo vyhověno.
II. Splnění podmínek řízení
5. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení
6. Obvodní soud pro Prahu 6 ve vyjádření k ústavní stížnosti toliko odkázal na odůvodnění rozsudku.
7. Vedlejší účastnice ve vyjádření uvedla, že výkladem Nařízení dospěla k závěru, že v projednávané věci byly naplněny liberační důvody. Stěžovatelčin let byl totiž zrušen z důvodu kontroly, jež byla po problémech letu předcházejícího (v důsledku špatných povětrnostních podmínek) nezbytná. Dále vedlejší účastnice uvedla, že stěžovatelka byla zastoupena stejným advokátem jako další členové její rodiny, jejichž žalobám bylo vyhověno (a na jejichž věci ostatně stěžovatelka ve své stížnosti odkazuje). S ohledem na kontext věci má vedlejší účastnice za to, že žaloby byly podány odděleně pouze za účelem zvýšení náhrady nákladů řízení a v důsledku toho i újmy vedlejší účastnice. Mnohem hospodárnější by proto bylo, pokud by byly návrhy uplatněny ve stejném řízení.
IV. Podstatný obsah spisu
8. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu, sp. zn. 27 C 148/2014, Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
9. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se stěžovatelka na základě Nařízení domáhala zaplacení částky 250 EUR. Stěžovatelka byla držitelkou rezervace na let vedlejší účastnice č. BA 853 z Prahy do Londýna, který se měl uskutečnit dne 7. 8. 2013 ráno. Uvedený let však byl vedlejší účastnicí zrušen a stěžovatelce byl nabídnut náhradní let (BA 857, který odlétal v 19.45) Důvodem zrušení předmětného letu byla technická kontrola letadla, které k letu mělo být použito.
10. Vedlejší účastnice v řízení před obvodním soudem navrhla zamítnutí žaloby, neboť dle jejího názoru byl dán jeden z liberačních důvodů ve smyslu Nařízení. Konkrétně uvedla, že zrušenému letu předcházel let BA 858 z Londýna do Prahy, který měl přistát v Praze dne 6. 8. 2013 a následně mělo předmětné letadlo dne 7. 8. 2013 letět zpátky do Londýna pod číslem BA 853 (na tento let měla stěžovatelka rezervaci) s ohledem na prudké zhoršení počasí v průběhu letu mezi Londýnem a Prahou (v průběhu předcházejícího letu) došlo k výskytu silných turbulencí, které se nepředvídatelně projevily během finálního přiblížení na přistání na přistávacích klapkách letadla, a žalovaný byl povinen dle příslušných předpisů letadlo nechat zkontrolovat, zda v průběhu letu neutrpělo vážné škody. Z důvodu časové náročnosti kontroly letadla, tato byla provedena až následující den a stěžovatelčin let tak byl zrušen. Takové okolnosti bylo dle vedlejší účastnice třeba posoudit jako mimořádné (liberační důvod) ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení.
11. Obvodní soud pro Prahu 6 tuto argumentaci vedlejší účastnice přijal a návrh stěžovatelky zamítl napadeným rozsudkem s následujícím odůvodněním: "Uvedenou skutečnost soud posoudil jako mimořádnou, nahodilou, na lidské vůli nezávislou událost, jež se vymykala účinné kontrole žalovaného, soud má za to, že tato mimořádná okolnost nemá původ ve výkonu činnosti leteckého dopravce ani není tomuto výkonu vlastní a vymyká se tak jeho účinné kontrole, proto soud žalobní návrh zamítnul."
12. Ústavní soud si dále vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 18 C 68/2014. Obvodní soud pro Prahu 6 v tomto řízení rozhodoval o návrhu Jonáše Cvikla, který byl držitelem rezervace na stejný let. Skutkové okolnosti případu byly totiž zcela totožné jako ve věci stěžovatelky.
13. Obvodní soud pro Prahu 6 v této věci rozsudkem ze dne 19. 11. 2014 (tedy rozsudkem starším než rozsudek napadený) č. j. 18 C 68/2014-59 návrhu v plném rozsahu vyhověl. Pečlivě přitom rozebral jak samotné Nařízení, tak judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se výkladu pojmu "mimořádné okolnosti" ve smyslu Nařízení. Na základě této analýzy dospěl soud k závěru, že jde o otázku v judikatuře Soudního dvora dostatečně vyřešenou, že liberační důvody je ve smyslu této judikatury třeba vykládat restriktivně a že technické problémy letadla v den předcházející letu žalobce (a následnou technickou kontrolu) nelze pod pojem "mimořádné okolnosti" podřadit.
14. Obdobným způsobem pak Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl i dne 2. 12. 2014, a to rozsudkem č. j. 33 C 70/2014-40.
V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu
15. Ústavní soud přistoupil k meritornímu přezkumu napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
16. Jak vyplývá již z rekapitulace skutkového stavu, zamítl Obvodní soud pro Prahu 6 napadeným rozsudkem návrh stěžovatelky v situaci, kdy týž soud (byť v jiném složení) dvěma jiným držitelům rezervace na stejný let ve stejné věci vyhověl. Samotná tato skutečnost, tj. existence rozdílných rozhodnutí ve skutkově a právně totožných věcech, však nutně nezakládá jejich protiústavnost. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti totiž není přehodnocovat či sjednocovat výklad podústavního práva obecnými soudy, nýbrž "toliko" chránit ústavnost (čl. 83 Ústavy) a poskytovat ochranu základním právům a svobodám jednotlivce [čl. 4 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud se proto nutně nevyjadřuje k otázce, které ze zvolených meritorních řešení je v rovině podústavního práva "správné".
17. Na druhou stranu je však Ústavní soud povinen chránit principy právního státu, mezi něž lze řadit mj. princip právní jistoty a předvídatelnosti práva. Tato předvídatelnost je vyjádřením postulátu, podle kterého se lze v demokratickém právním státě spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nebude nikdo zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně chápaného právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli. Ústavní soud k tomu dodává, že z toho plyne i požadavek shodné interpretace zákona ve srovnatelných případech, v čemž se zobrazuje - kromě právní jistoty - i ústavní princip rovnosti [k tomu srov. nález sp. zn. I. ÚS 1607/11 ze dne 25. 4. 2012 (N 89/65 SbNU 203].
18. Rovnost a předvídatelnost ve smyslu citované judikatury nevnímá Ústavní soud absolutně. Jak již bylo naznačeno, mohou i dvě rozdílná řešení (v rovině podústavního práva) téže věci být ústavně konformní. Je však nutné, aby obě tato řešení byla řádně, racionálně a ústavně konformně odůvodněna a aby se ani jedno z nich neocitlo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
19. V tomto kontextu však Ústavní soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku je s přihlédnutím ke kontextu věci zcela nedostatečné, ve své podstatě nepřezkoumatelné a již proto protiústavní.
20. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je přitom požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí jedním za základních atributů spravedlivého procesu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373)]. Dodržování povinnosti odůvodnit rozhodnutí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Pakliže v rozhodnutí řádné odůvodnění chybí, je tím dána nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také protiústavnost; nejsou-li totiž zřejmé důvody napadeného rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213)]. V nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil, že je zcela nezbytné, aby rozhodnutí obecných soudů nejen odpovídala zákonu v meritu věci a byla vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby také odůvodnění vydaných rozhodnutí ve vztahu k zmíněnému účelu odpovídalo kritériím daným ustanovením § 157 odst. 2 in fine, odst. 3 občanského soudního řádu, neboť jen věcně správná (zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležitě, tj. zákonem vyžadovaným způsobem odůvodněná rozhodnutí, naplňují - jako neoddělitelná součást "stanoveného postupu" - ústavní kritéria plynoucí z Listiny (čl. 38 odst. 1). Obdobně jako ve skutkové oblasti, i v oblasti nedostatečně vyložené a zdůvodněné právní argumentace nastávají obdobné následky vedoucí k neúplnosti a zejména k nepřesvědčivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu nejen s požadovaným účelem soudního řízení, ale též i se zásadami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), jak jim Ústavní soud rozumí.
21. K podobným závěrům opakovaně dospěl při interpretaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy i Evropský soud pro lidská práva, který např. ve věci Torija proti Španělsku (rozsudek ze dne 9. 12. 1994, stížnost č. 18390/91, odst. 29) konstatoval, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy zavazuje soudy uvést důvody pro svá rozhodnutí. Zároveň však uvedl, že rozsah této povinnosti odůvodnění se může lišit podle povahy rozhodnutí. Proto též otázka, zda soud dostál své ústavní povinnosti řádně odůvodnit své rozhodnutí, může být zodpovězena pouze s přihlédnutím k okolnostem případu.
22. Nedostatečnost odůvodnění napadeného rozsudku plyne v projednávané věci hned z několika skutečností. V prvé řadě je zjevné, že nalézací soud byl konfrontován s poměrně komplikovanou otázkou výkladu práva EU, jíž se věnovala i judikatura Soudního dvora Evropské unie. Výkladu pojmu mimořádné okolnosti se Soudní dvůr věnoval v rozsudku ze dne 4. 10. 2012, Finnair Oyj (C-22/11). Obecné výkladové principy týkající se výjimek z práv cestujících pak vyložil v rozsudku ze dne 22. 12. 2008, Wallentin-Hermann (C-549/07). Napadený rozsudek se však nevěnoval ani jim, ani výkladovým principům vyplývajícím ze samotného Nařízení.
23. Nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí vynikne ještě více v kontrastu se shora citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 68/2014-59. To, že Obvodní soud pro Prahu 6 ve věci sp. zn. 18 C 68/2014 rozhodl opačně na základě pečlivého a podrobného výkladu Nařízení a relevantní judikatury, klade tato skutečnost zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí, které se od dříve zvoleného řešení odchyluje.
24. Za tohoto stavu nelze pouhé lakonické a argumentačně nepodložené tvrzení obsažené v napadeném rozhodnutí ("soud má za to, že tato mimořádná okolnost nemá původ ve výkonu činnosti leteckého dopravce ani není tomuto výkonu vlastní a vymyká se tak jeho účinné kontrole, proto soud žalobní návrh zamítnul") považovat za řádné odůvodnění respektující právo stěžovatelky na spravedlivý proces.
25. Uvedená pochybení jsou dle přesvědčení Ústavního soudu natolik výrazná, že je není s to zvrátit ani skutečnost, že předmětem řízení byla tzv. bagatelní částka, což je jinak faktor, který ústavní nároky kladené na odůvodnění může legitimně snižovat. Již podle dřívější judikatury Ústavního soudu ostatně vady odůvodnění rozhodnutí v bagatelních věcech mohou zakládat protiústavnost takového rozhodnutí [nález sp. zn. IV. ÚS 2338/08 ze dne 5. 5. 2009 (N 108/53 SbNU 363)].
26. Vedlejší účastnici lze ovšem přisvědčit v tom, že nárok stěžovatelky a jejích rodinných příslušníků na kompenzaci ve smyslu Nařízení bylo možno uplatnit jediným návrhem (s tím ostatně žalobní formulář pro evropské řízení o drobných nárocích počítá). Takové řešení by bylo hospodárnější a nemohla by nastat ani situace, v níž by o stejných nárocích bylo rozhodnuto rozdílně. K okolnostem, jako je oddělené podávání prakticky totožných návrhů, jejichž řešení by bylo hospodárnější, v jednom řízení, lze nepochybně přihlédnout při rozhodování o náhradě nákladů řízení, např. pokud jde o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Na skutečnost, že napadeným rozsudkem bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, však tyto procesní okolnosti podání návrhu vliv nemají.
VI. Závěr
27. Ze všech shora popsaných důvodů Ústavní soud uzavírá, že Obvodní soud pro Prahu 6 svým rozhodnutím porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
28. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Autor: US