// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 06.11.2014
MS: Návrh na zastavení exekuce dle čl. II. bodu 4 zák. č. 396/12 Sb.
Návrh na zastavení exekuce, učiněný oprávněným podle čl. II. bodu 4 zák. č. 396/2012 Sb. před faktickým předáním spisu soudnímu exekutorovi, je z pohledu běhu lhůty, uvedené v tomto ustanovení, návrhem včas podaným a jeho účinky zůstávají po předání spisu zachovány.
podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 20Co 300/2014, ze dne 8. 7. 2014
UPOZORNĚNÍ: Zdroj rozhodnutí (vč. právní věty) se nachází na adrese: http://www.nsoud.cz/Judikaturans_new/judikatura_vks.nsf/webSpreadSearch
Dotčené předpisy: čl. II bod 4 zák. č. 396/2012 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Napadeným usnesením, vydaným dle § 169 odst. 2 ve spojení s § 254 odst. 1 a § 52 ex.ř., soudní exekutor zastavil exekuci, vedenou Obvodním soudem pro Prahu 5 pod č.j. 50E 2422/2004-4, oprávněnému uložil povinnost zaplatit mu na náhradu nákladů exekuce 4.235,- Kč a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podal oprávněný včas odvolání, směřující do výroku o nákladech exekuce. Poukazoval na to, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 22.6.2004 č.j. 50E 2422/2004 nařídil na podkladě exekučního titulu výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného pro pohledávku oprávněného ve výši 18.041,- Kč a dne 26.6.2013 jej vyrozuměl o předání uvedeného vykonávacího řízení soudnímu exekutorovi. Oprávněný podal dne 3.7.2013 soudnímu exekutorovi návrh na úplné zastavení výkonu rozhodnutí v souladu s č.l. II bodu 4 přechodných ustanovení zák.č. 396/2012 Sb. a dalším podáním, doručeným soudnímu exekutorovi na jeho výzvu ze dne 25.2.2014, mu sdělil, že na podaném návrhu na zastavení exekuce trvá bez vyčíslení exekučních nákladů. Za dané situace mělo být o nákladech exekuce rozhodnuto ve smyslu čl. II bodu 4 přechodných ustanovení zák.č. 396/2012 Sb. Oprávněný navrhl, aby odvolací soud napadený výrok usnesení zrušil.
Soudní exekutor ve svém vyjádření uvedl, že spis mu byl předán 10.9.2013 a řízení o výkon rozhodnutí ve smyslu přechodných ustanovení zák.č. 396/2012Sb. u něho pokračovalo jako exekuční řízení. Exekutor zjistil, že oprávněný navrhl dne 3.7.2013 zastavení výkonu rozhodnutí, proto postupoval dle § 55 odst. 3 ex.ř. a vyzval povinného, zda s návrhem souhlasí, ten se však nevyjádřil, proto exekuci zastavil podle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zdůraznil, že pouze s návrhem oprávněného na zastavení exekuce, učiněným ve lhůtě dvou měsíců od předání spisu soudnímu exekutorovi je ve smyslu č.l. II bodu 4 přechodných ustanovení zák.č. 396/2012 Sb. spojen účinek, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Dříve nebo později podaný návrh nemůže soudní exekutor posoudit jako návrh dle uvedeného přechodného ustanovení, neboť má při provádění exekuce postavení nositele delegované státní moci, je vázán základní zásadou, vyjádřenou v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v č.l. 2 odst. 2 Listiny a rozšíření případů zastavení exekuce bez uložení povinnosti k náhradě nákladů exekuce podle uvedeného přechodného ustanovení, je nepřípustné a protizákonné. Soudní exekutor navrhl, aby odvolací soud usnesení v napadeném výroku potvrdil.
Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu dotčeném odvoláním, včetně řízení jež jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), bez nařízení jednání v souladu s § 254 odst. 8 o.s.ř. ve znění, účinném do 31.12.2013 (čl. II bod 2 přechodných ustanovení zák.č. 293/2013 Sb.), a odvolání shledal opodstatněným.
Podle čl. II bodu 2. zák.č. 396/2012 Sb., účinného od 1.1.2013, řízení o výkonu rozhodnutí, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a která podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nespadají po dni nabytí účinnosti tohoto zákona do působnosti soudu, soud rozvrhne rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do jeho obvodu, a vyrozumí o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora. Není-li do obvodu soudu jmenován žádný exekutor, soud řízení rozvrhne rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu soudu, který má společnou hranici s tímto obvodem a který patří do obvodu stejného krajského soudu. Podle bodu 3. uvedeného článku po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí předá soud soudním exekutorům, mezi které byly věci rozvrženy, příslušné soudní spisy. Dnem, kdy soud předá soudnímu exekutorovi soudní spis, řízení o výkonu rozhodnutí pokračuje dále u soudního exekutora jako exekuční řízení. Podle bodu 4 uvedeného článku oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu podat návrh na zastavení exekuce bez uvedení důvodu; tomuto návrhu soudní exekutor vyhoví. V tomto případě nemá soudní exekutor nárok na náhradu nákladů exekuce a účastníci exekučního řízení nemají nárok na náhradu nákladů.
Z obsahu elektronického spisu soudního exekutora se podává, že podle protokolu o předání spisu byl spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 50E 2422/2004 předán soudnímu exekutorovi dne 10.9.2013. Oprávněný již předtím návrhem ze dne 2.7.2013, došlým soudnímu exekutorovi dne 3.7.2013, navrhl úplné zastavení exekuce podle č.l. II bodu 4 přechodných ustanovení zák.č. 396/2012 Sb. Soudní exekutor podáním ze dne 25.2.2014 sdělil oprávněnému, že mu byl spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 50E 2422/2004 předán dne 10.9.2014 a ten mu dne 27.2.2014 sdělil, že trvá na podaném návrhu na zastavení exekuce. Podle zjištění odvolacího soudu (telefonickým dotazem na Obvodní soud pro Prahu 5 ze dne 8.7.2014) byl oprávněný Obvodním soudem pro Prahu 5 vyrozuměn o předání předmětného spisu soudnímu exekutorovi dne 26.6.2013. Z uvedeného vyplývá, že oprávněný podal návrh na zastavení exekuce podle citovaného čl. II bodu 3 zák.č. 396/2012 bezprostředně poté, co byl o předání spisu soudnímu exekutorovi vyrozuměn. Oprávněný neměl k dispozici informaci o tom, kdy soud exekutorovi spis fakticky předal a ten mu tuto skutečnost sdělil až dne 25.2.2014, kdy dvouměsíční lhůta k podání návrhu na zastavení exekuce ve smyslu čl. II bodu 4 zák.č. 396/2012 Sb., běžící od předání spisu, dávno uplynula. Tímto postupem soudního exekutora, jenž se v kontextu s jím podávaným přepjatě formalistickým výkladem zákona jeví jako účelový, by byl oprávněný zcela zbaven procesní možnosti, dané citovaným přechodným ustanovením, jehož smyslem a účelem je umožnit zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) z vůle oprávněného v souvislosti s nucenou změnou způsobu jeho provedení, aniž by byl povinen hradit jeho náklady. Exekutorem podávaný výklad zákona je za daných okolností v přímém rozporu s ústavní zásadou, na kterou sám poukazuje a která nevyjadřuje nic jiného, než že výkon státní moc nesmí vést k jejímu zneužití. Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh na zastavení exekuce, učiněný oprávněným podle čl. II bodu 4 zák.č. 396/2012 Sb. před faktickým předáním spisu soudnímu exekutorovi, je z pohledu běhu lhůty, uvedené v tomto ustanovení, návrhem včas podaným a jeho účinky zůstávají po předání spisu zachovány (obdobně jako soudní praxe dovodila, že odvolání, podané předtím, než počala běžet lhůta, daná § 204 odst. 1 o.s.ř., je odvoláním včas podaným). O nákladech zastavené exekuce proto mělo být rozhodnuto ve smyslu uvedeného ustanovení. Napadený výrok usnesení soudního exekutora odvolací soud z tohoto důvodu za použití § 221a o.s.ř. změnil a rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto na podkladě § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř, § 254 odst. l o.s.ř a § 52 odst. 1 ex.ř. za situace, kdy oprávněnému v této fázi řízení náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Autor: MS