// Profipravo.cz / Rozsudek pro zmeškání 26.07.2013
ÚS: Posouzení zmeškání účasti na jednání soudu
Analytická právní věta
V případech, kdy je zřejmé, že účastník řízení neúmyslně zmeškal první jednání soudu, ačkoliv jinak vyvíjel veškeré potřebné procesní aktivity ve vztahu k soudnímu řízení, je třeba posuzovat podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání obzvlášť uvážlivě a zdrženlivě z důvodu případného rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
PRÁVNÍ VĚTY
Ústavní soud již v mnoha nálezech (srov. např. nález ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, nález ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, nález ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07) vyslovil zejména následující právní názory.
Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, by měl soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd.
K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje.
To proto, že rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Článek 90 Ústavy stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
V případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1, § 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě.
Opakem tohoto postupu je přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím porušení smyslu ust. § 1 a § 3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Pokud již soud prvního stupně zvolí takový kritizovaný postup (tj. vydal-li rozsudek pro zmeškání), je na soudu odvolacím, aby poskytl ochranu právům tohoto účastníka. V takovém případě je totiž třeba vzít zřetel především na účel soudního řízení, kterým je ochrana práv účastníků řízení (soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2656/12, ze dne 7. 5. 2013
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Beskydská stavební, a. s., se sídlem Třinec, Frýdecká 225, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Ostrava, Škroupova 1114/4, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 93/2012-90, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 94/2012-101, za účasti stěžovatele a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a JAF HOLZ, spol. s r. o., se sídlem Vyškov, Průmyslová 717/8, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Jana Uhra 13, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 93/2012-90, a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 94/2012-101, bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 93/2012-90, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 94/2012-101, se proto zrušují.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu obecných soudů následující.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem pro zmeškání (ze dne 23. 1. 2012, č. j. 4 Cm 181/2009-58) uložil stěžovateli (žalovanému) zaplatit žalobci částku 202.175,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
3. Proti tomuto rozsudku pro zmeškání podal stěžovatel návrh na jeho zrušení podle § 153b odst. 4 o. s. ř. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 2. 2012, č. j. 4 Cm 181/2009-71, tento návrh zamítl. Uvedl, že zástupce stěžovatele JUDr. Vratislav Kovář obdržel od soudu řádné předvolání k soudnímu jednání na 23. 1. 2012 a soudu do doby předvolání k soudnímu jednání nebyla známa skutečnost, že by tento zástupce stěžovatele již nezastupoval. Tato skutečnost byla soudu oznámena až poté, co zástupce stěžovatele obdržel předvolání k soudnímu jednání (2. 1. 2012). To, že tento zástupce stěžovatele nepředal toto předvolání k soudnímu jednání stěžovateli anebo předal a ten neinformoval nového zástupce stěžovatele o soudním jednání, není omluvitelným důvodem zmeškání jednání podle § 153b odst. 4 o. s. ř.
4. Proti tomuto usnesení krajského soudu ze dne 23. 2. 2012 podal stěžovatel odvolání. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 93/2012-90, bylo usnesení krajského soudu potvrzeno. Vrchní soud uvedl hlavně následující. Krajský soud vydal platební rozkaz, který byl zrušen pro odpor stěžovatele. Žalovaný se kvalifikovaně písemně vyjádřil k žalobě podáním doručeným krajskému soudu dne 2. 6. 2011, v němž navrhoval zamítnutí žaloby a tvrdil, že dopisem ze dne 29. 6. 2009 započetl proti svému závazku na žalovanou pohledávku svou pohledávku v plné výši a zbývající částku 499,30 Kč uhradil na účet žalobce dne 26. 6. 2009. Pohledávka stěžovatele za žalobcem vznikla z nároku z reklamace vadné dodávky ze smlouvy, kterou uzavřel žalobce se stěžovatelem na dodávku překližky, jež byla dodána dne 30. 10. 2008. Stěžovatel dne 12. 12. 2008 písemně reklamoval vadnou dodávku, neboť překližka týden po montáži zpuchřela. Stěžovatel vyúčtoval žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s reklamací. Následně tuto svou pohledávku započetl a k tomuto započtení doložil listinné důkazy včetně znaleckého posudku a jednostranný zápočet ze dne 29. 6. 2009. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením o zániku pohledávky započtením. Vrchní soud v podstatě uvedl, že žalovaný se k nařízenému prvnímu jednání nedostavil a "aktivní procesní obrana žalovaného vydání rozsudku pro zmeškání nebránila, protože svým obsahem svědčí o oprávněnosti nároku žalobce, neboť procesní obrana spočívala v uplatněném nároku z odpovědnosti za vady díla dodaného na základě jiného právního titulu a žalobce od počátku s tvrzením o zániku uplatněné pohledávky zápočtem nesouhlasil.".
5. Proti citovanému rozsudku pro zmeškání podal stěžovatel rovněž odvolání. Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 1 Cmo 94/2012-101, rozsudek pro zmeškání potvrdil. V odůvodnění uvedl především následující: "žalobou je uplatněn nárok na úhradu kupní ceny ve výši 202.175,70 s příslušenstvím učiněných za dodávky zboží v období května 2009 na podkladě objednávek žalované. Odvolací soud konstatuje, že vydání rozsudku pro zmeškání má oporu ve skutkových okolnostech sporu, neboť sám žalobce (pozn.: správně zřejmě žalovaný) ve svých vyjádřeních žalobou uplatněný nárok nepopírá, resp. jej uznává. Procesní obrana žalovaného totiž spočívá v tvrzení o zániku uplatněné pohledávky započtením, nikoliv tedy ve zpochybnění uplatněného nároku. Započtena přitom byla pohledávka existující nezávisle na nároku z žaloby uplatněného smluvního vztahu... Aktivní procesní obrana žalovaného vydání rozsudku pro zmeškání nebránila, protože svým obsahem svědčí o oprávněnosti nároku žalobce, neboť procesní obrana spočívala v uplatněném nároku z odpovědnosti za vady díla dodaného na základě jiného právního titulu a žalobce od počátku s tvrzením o zániku žalobou uplatněné pohledávky zápočtem nesouhlasil.".
II.
6. V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví tohoto nálezu citovaných rozhodnutí vrchního soudu, a to pro porušení svých ústavně zaručených práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina"). V konkrétnostech namítá v podstatě následující.
7. Stěžovatel nepolemizuje s právním názorem soudů obou stupňů ohledně zavinění žalovaného, resp. jeho právního zástupce tím že se nezúčastnili prvního jednání ve věci. Vzdor tomu se prý obecné soudy dopustily přepjatého formalismu a neakceptovaly právní názory vyjádřené v konkrétních nálezech Ústavního soudu. Soud by k vydávání rozsudku pro zmeškání měl přistupovat uvážlivě, zejména tehdy, pokud je nezájem žalovaného o spor zřejmý a ten je ve své obraně nečinný. To však nebyl případ žalovaného stěžovatele.
8. Stěžovatel v rámci vyjádření k žalobě již před prvním jednáním ve věci tvrdil a prokázal přiloženými listinnými důkazy zánik pohledávky žalobce započtením. Předložil kupní smlouvu, od níž bylo písemně odstoupeno, čímž vznikla stěžovateli za žalobcem pohledávka. Rovněž prokázal oprávněnost odstoupení od této smlouvy (z důvodu nepoužitelnosti od žalobce jako prodávajícího nakoupeného materiálu - viz ve spise žalovaným založený znalecký posudek). Stěžovatel rovněž prokázal, že tuto svou pohledávku započetl na pohledávku žalobce ještě před jejím uplatněním žalobcem v tomto soudním řízení. Vyjádřil se ve svých písemných podáních, že na tomto svém žalobním protitvrzení o zániku žalované pohledávky trvá a hodlá toto své stanovisko obhájit při jednání před soudem.
9. Stěžovatel dodal, že rozsudkem pro zmeškání neměl zákonodárce na mysli "paušální vyřizování věcí přisvědčením pravdivosti tvrzení žalobce automaticky po splnění zákonem požadovaných procesních podmínek", ale vytvořil jím nástroj proti obstrukcím ze strany žalovaných při jejich procesní neaktivitě a snaze o prodlužování sporu nedostavováním se k jednání soudu. I při existenci zákonného institutu rozsudku pro zmeškání by však měly soudy odlišovat případy, kdy se žalovaný nedostaví na první jednání soudu, avšak z obsahu spisu je zřejmý jeho aktivní přístup k obraně proti žalovanému nároku, jakož i snaha jednání soudu se zúčastňovat.
III.
10. K ústavní stížnosti se vyjádřil Vrchní soud v Olomouci tak, že v podstatě zopakoval argumentaci uplatněnou v napadených rozhodnutích.
11. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k ústavní stížnosti především uvedl, že argumentace obecných soudů není ani nesrozumitelná, ani svévolná. Nesouhlasí ani se zánikem své pohledávky započtením. Nejprve tvrdí, že k vadě na zboží došlo vlivem nevhodného uskladnění stěžovatelem, posléze namítá pozdní reklamaci a konečně nesrozumitelnost toho, ze kterého vlastního úkonu stěžovatel provedení zápočtu odvozuje. Vedlejší účastník navrhl, aby byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
IV.
12. Ústavní stížnost je důvodná.
13. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, a že mu nepřísluší posuzovat věcnou stránku rozhodnutí obecných soudů, ani nahrazovat hodnocení okolností konkrétního případu svým vlastním hodnocením. Na druhé straně však Ústavnímu soudu přísluší posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména čl. 6 odst. 1, kde se zaručuje každému právo, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě nezávislým a nestranným soudem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích.
14. Ústavní soud již v mnoha nálezech (srov. např. nález ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, nález ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, nález ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07) vyslovil zejména následující právní názory.
15. Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, by měl soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd.
16. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje.
17. To proto, že rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Článek 90 Ústavy stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
18. V případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1, § 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě.
19. Opakem tohoto postupu je přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím porušení smyslu ust. § 1 a § 3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
20. Pokud již soud prvního stupně zvolí takový kritizovaný postup (tj. vydal-li rozsudek pro zmeškání), je na soudu odvolacím, aby poskytl ochranu právům tohoto účastníka. V takovém případě je totiž třeba vzít zřetel především na účel soudního řízení, kterým je ochrana práv účastníků řízení (soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům).
21. Ústavní soud usuzuje, že obecné soudy citované právní názory vyslovené v nálezové judikatuře Ústavního soudu nerespektovaly.
22. V nyní posuzované věci nebyla naplněna základní podmínka, tedy že nezájem na straně žalovaného stěžovatele byl zřejmý, že by byl stěžovatel skutečně nečinný a že by se odmítal aktivně podílet na soudním procesu či úmyslně soudní řízení protahoval. Opak je skutečností, neboť stěžovatel byl v řízení aktivní, jak plyne z následujícího.
23. Stěžovatel nejdříve podal dne 29. 10. 2009 odpor proti platebnímu rozkazu (č. l. 14). Posléze byl vyzván k vyjádření se k žalobě a k připojení listinných důkazů ve lhůtě 30 dnů (č. l. 20); tato výzva byla stěžovateli doručena dne 16. 5. 2011 (č. l. 20). Stěžovatel byl tak aktivní, že odpověděl řádně v podstatě již v polovině poskytnuté lhůty (jeho vyjádření došlo krajskému soudu dne 2. 6. 2011, č. l. 21 - 22).
24. Krajský soud poté zaslal stěžovateli vyjádření žalobce a vyzval ho k vyjádření se ve lhůtě 15 dnů (č. l. 30). Stěžovatel byl opět aktivní a vyjádřil se ještě před uplynutím lhůty (č. l. 31).
25. Krajskému soudu bylo dne 2. 1. 2012 doručeno sdělení JUDr. Vratislava Kováře, že stěžovatele již nezastupuje (č. l. 48) a dne 17. 1. 2012 bylo krajskému soudu doručena plná moc udělená stěžovatelem novému zástupci (č. l. 54, 55).
26. Tudíž, pokud se posléze (dne 23. 1. 2012) stěžovatel (ani jeho nový zástupce) k prvnímu jednání nedostavil (č. l. 56), muselo být krajskému soudu racionální úvahou zřejmé - z předchozí procesní aktivity na straně stěžovatele - že důvodem zmeškání není odmítnutí se aktivně podílet na soudním procesu či úmyslně soudní řízení protahovat.
27. Lze dokonce usuzovat ještě silněji, a to tak, že existovala značná pravděpodobnost, že zmeškání účasti stěžovatele na prvním jednání je výrazem omylu či nedorozumění. Krajskému soudu totiž musela být známa skutečnost, že v mezidobí došlo ke změně zástupce na straně stěžovatele a že zástupce stěžovatele zřejmě nepředal toto předvolání k soudnímu jednání stěžovateli. Sám stěžovatel uvádí, že nový právní zástupce nezískal informaci o konání ústního jednání nařízeného na den 23. 1. 2012 - neboť očekával, že bude předvolán - a o konání uvedeného jednání se dozvěděl až dodatečně. Jde o zřejmé nedorozumění, které lze se zřetelem k procesní aktivitě stěžovatele tolerovat.
28. Vrchní soud argumentoval na podporu svých závěrů i tím, že procesní obrana spočívala v uplatněném nároku z odpovědnosti za vady díla dodaného na základě jiného právního titulu. Tu však Ústavní soud neshledává racionální vazbu k důvodům napadených rozhodnutí. Vždyť "rozdílný právní důvod (489) vzniku obou pohledávek nebrání započtení - s výjimkou uvedenou v § 581 odst. 1, týkající se pohledávky z titulu náhrady škody na zdraví." (srov. též Švestka, Spáčil, Škárová a kolektiv: Občanský zákoník, Komentář, C. H. Beck, 2009, Praha, komentář k § 580).
V.
29. Po zvážení všech v projednávané věci rozhodných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud za dané situace Vrchní soud v Olomouci nenapravil pochybení krajského soudu v obou jim vydaných rozsudcích ani v odvolacím řízení, porušil tím základní právo žalovaného - stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
30. Proto Ústavní soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2012 č. j. 1 Cmo 93/2012 - 90 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2012 č. j. 1 Cmo 94/2012 - 101 zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
31. Za splnění podmínek uvedených v § 44 odst. 2 citovaného zákona učinil tak s upuštěním od ústního jednání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Autor: US