// Profipravo.cz / Články a komentáře 26.07.2010

Hotové výdaje likvidátora družstevní záložny

K povinnosti České národní banky hradit hotové výdaje likvidátora družstevní záložny, zejména vyměřené soudní poplatky

JUDr. Barbora Lukšová Frantová (LISSE LEGAL - Lisse&partners)

vytisknout článek

V právní praxi vygenerovala otázka, jakým způsobem má likvidátor družstevní záložny postupovat v případě, kdy je družstevní záložna povinna hradit v soudních, rozhodčích a jiných řízeních vyměřené soudní poplatky, když družstevní záložna nedisponuje majetkem k jejich úhradě, a proto je na místě se na povinnost k úhradě hotových výdajů a odměny likvidátora družstevní záložny zaměřit podrobněji.

Právní postavení likvidátora družstevní záložny

Jak již vyplývá z právě uvedeného, stěžejní právní úpravou pro činnost likvidátora družstevní záložny je zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDZ“ či „zákon o družstevních záložnách“). Zákon o družstevních záložnách však ve svém ust. § 13 obsahuje pouze některá ustanovení o zrušení a likvidaci družstevní záložny a činnosti likvidátora¹, a odkazuje na obecnou právní úpravu likvidace upravenou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“ či „obchodní zákoník“)².

Předmětem tohoto příspěvku není obecně postavení likvidátora a jeho funkce, když s výjimkou některých specifických požadavků³ kladených na osobu likvidátora a způsobu jeho jmenování do funkce, kterého v případě likvidace družstevní záložny jmenuje soud na návrh České národní banky ve lhůtě do 24 hodin od podání návrhu na jeho jmenování, není právní postavení likvidátora družstevní záložny odlišné od likvidátora jmenovaného v souladu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, a proto přikročím přímo ke specifickému postavení likvidátora družstevní záložny ve vztahu k České národní bance.

Lze konstatovat, že likvidátor vykonává při spravování záležitostí úvěrního družstva vůli státu při zabezpečení nezávislého průběhu likvidace a zpeněžení všech majetkových hodnot úvěrního družstva a ovšem, že i zájmy členů družstevní záložny⁴. Jeho postavení je založeno aktem aplikace práva veřejnoprávní povahy, kterým je rozhodnutí soudu a lze tak říci, že likvidátor je při výkonu své funkce jakousi „prodlouženou rukou“ České národní banky jako státního regulátora českého finančního, kapitálového a bankovního trhu a je České národní bance a soudu z titulu jeho jmenování do funkce odpovědný. Tento závěr lze učinit s vědomím, že družstevní záložna se zrušuje s likvidací dnem nabytí právní moci odnětí povolení uděleného Českou národní bankou⁵, která je povinna podat návrh na jmenování likvidátora družstevní záložny soudu a je rovněž oprávněna podat návrh na jeho odvolání.

V případě jmenování do funkce likvidátorem družstevní záložny nastávají účinky jmenování likvidátora okamžikem vyvěšení usnesení, kterým byl likvidátor jmenován, na úřední desce soudu.

Likvidátorovi jmenovanému soudem jsou třetí osoby povinny poskytnout součinnost v rozsahu, v jakém jsou povinny ji poskytnout insolvenčnímu správci podle zvláštního právního předpisu (§ 71 odst. 8 ObchZ).

Povinnost zastupování likvidátora v soudních a jiných řízeních

Jmenováním likvidátora družstevní záložny přechází na likvidátora družstevní záložny působnost statutárního orgánu jednat jménem družstevní záložny. S ohledem na znění ust. § 71 odst. 5 ObchZ, který stanovuje, že likvidátor za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů, je nezbytné na činnost likvidátora klást nároky vyplývající z ust. § 194 odst. 5 ObchZ.

Likvidátor především činí ty úkony, které vedou k vymožení pohledávek likvidované družstevní záložny a k vyrovnání závazků družstevní záložny do podoby likvidačního zůstatku, a za tímto účelem je nejen oprávněn, ale dokonce s ohledem na znění ust. § 194 odst. 5 ObchZ povinen, činit jakékoliv právní úkony.

Vzhledem k tomu, že standardním způsobem vymáhání pohledávek je jejich uplatnění v rámci soudního či jiného řízení, stejně jako v případě, kdy nedojde k úhradě dluhů ze strany likvidované družstevní záložny dobrovolně, nebo naopak jejích dlužníků vůči ní, je nezbytné činit právní úkony v rámci soudních i jiných řízení.

V průběhu likvidace se tak jistě nelze vystříhat ze strany likvidátora činění podání k soudům a jiným orgánům. Je dokonce povinností likvidátora hájit zájmy likvidovaného úvěrního družstva a jejích členů tak, aby nebyli činností likvidátora poškozeni.

Tedy v případě, kdy likvidátor zjistí, že likvidovaná družstevní záložna je účastníkem jakéhokoliv soudního či jiného řízení (např. správního), z titulu své funkce pak činí jménem družstevní záložny všechny úkony v rámci toho kterého řízení, čímž i přispívá k náležitému zjištění stavu (majetkového, pracovněprávního apod.) likvidovaného úvěrního družstva. V rámci soudního řízení mohou vyvstat situace, kdy je s úkonem likvidované družstevní záložny, tedy likvidátora, spojena poplatková povinnost, např. vyměřený soudní poplatek za podání opravného prostředku, získání kopie ze soudního spisu apod.

Stejně jako v případě jiných účastníků řízení vzniká povinnost k úhradě soudních poplatků okamžikem učinění konkrétního právního úkonu (podání odvolání, dovolání, žaloby apod.)⁶, není-li samo příslušné řízení osvobozeno od soudních poplatků.⁷ Vzhledem k tomu, že likvidovaná družstevní záložna podává standardně návrhy v řízeních, která nejsou osvobozena od soudních poplatků, a vzhledem k tomu, že ani osoba likvidátora není uvedena v taxativním výčtu⁸ subjektů, které jsou od hrazení soudních poplatků osvobozeny ex lege, ať se jedná o jakékoliv soudní řízení (na rozdíl od insolvenčního správce), postihuje poplatková povinnost likvidovanou družstevní záložnu vždy při každém právním úkonu, který učiní.

V případě, kdy likvidátor zjistí, že nedisponuje peněžními prostředky nezbytnými pro úhradu vyměřeného soudního poplatku, nabízí se s ohledem na dosavadní praxi jednotlivých soudů požádat soud o osvobození od úhrady soudního poplatku podle ust. § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“ či „občanský soudní řád“). Uvedené ustanovení umožňuje každému účastníkovi řízení podat žádost o osvobození od soudních poplatků v případě, že to odůvodňují jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Netřeba však zmiňovat, že i když žádost o osvobození od soudních poplatků je oprávněna podat jak fyzická, tak právnická osoba⁹, v případě podání žádosti o osvobození od soudních poplatků právnickou osobou, je téměř nemožné dosáhnout osvobození od úhrady soudního poplatku, a to s ohledem na striktní podmínky nastolené soudní judikaturou při posuzování takových žádostí.¹⁰

Likvidátor sám za sebe, vzhledem k tomu, že není účastníkem řízení, nemůže podat žádost o osvobození od soudních poplatků.

Úhrada soudního poplatku jako hotového výdaje

Vzhledem k tomu, že poplatkovou povinnost je zapotřebí splnit, aby nedošlo k zastavení řízení pro neuhrazení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, a vzhledem k tomu, že s ohledem na znění ust. § 13 odst. 8 ZDZ, platí hotové výdaje likvidátora a jeho odměnu primárně družstevní záložna, je možné, aby příslušný soudní poplatek byl uhrazen z vlastních zdrojů likvidátora a stal se tak hotovým výdajem likvidátora spojeným s realizací likvidace.

Úhradu jakýchkoliv poplatků a částek připadajících na správu majetku likvidované družstevní záložny z vlastních zdrojů likvidátora však nelze po likvidátorovi vyžadovat zcela neomezeně. Od likvidátora likvidované družstevní záložny lze jistě očekávat, že v průběhu likvidace bude mít s likvidací vydání z vlastních zdrojů, taková vydání se však standardně pohybují v nižších částkách, nikoliv řádech desetitisíců či snad statisíců, a nelze očekávat, že tato vydání budou směřovat na úhradu vyměřených soudních poplatků. V takovém případě by se pak z likvidátora stal de facto i de iure úvěrující subjekt likvidované družstevní záložny a v konečném důsledku i České národní banky, což však není náplní funkce likvidátora.

S ohledem na právě uvedené nelze po likvidátorovi spravedlivě požadovat hradit vydání učiněná na úhradu soudních a jiných poplatků z vlastních zdrojů, neboť poskytování peněžních prostředků likvidované družstevní záložně na úhradu soudních poplatků nespadá do činnosti likvidátora a nelze ji tak ani od likvidátora „automaticky“ očekávat.

Jak již bylo uvedeno shora, náleží likvidátorovi odměna za výkon funkce likvidátora a úhrada hotových výdajů spojených s likvidací.

V případě, kdy likvidátor uhradí vyměřený soudní poplatek z vlastních zdrojů, jedná se bezpochyby o hotové výdaje vynaložené v průběhu likvidace, když pro likvidátora uhrazený soudní poplatek, jako pro neúčastníka řízení, není nákladem soudního sporu, který by mu mohl být v případě úspěchu ve sporu přiznán k náhradě neúspěšnou stranou ve prospěch likvidátora. Případná povinnost neúspěšného účastníka řízení hradit náklady soudního řízení je soudem stanovena toliko ve prospěch družstevní záložny jako účastníka řízení, nikoliv ve prospěch likvidátora.

V případě, že však likvidátor vyměřený soudní poplatek neuhradí z vlastních zdrojů např. proto, že vyměřený soudní poplatek je vysoký a likvidátor není s to jej uhradit, tato povinnost plnění tíží ex lege subjekt, který jej jmenoval, resp. s ohledem na speciální úpravu jmenování likvidátora družstevní záložny obsaženou v ust. § 13 ZDZ, osobu, která jej do funkce navrhla, tedy Českou národní banku.

Tento způsob úhrady soudního poplatku vyplývá přímo z dikce ust. § 13 odst. 8 ZDZ, kde je výslovně uvedeno, že…… „V případě, že majetek družstevní záložny nepostačuje na vyplacení náhrady hotových výdajů likvidátora a odměny likvidátora, vyplatí částky připadající na odměnu likvidátora a na jeho hotové výdaje Česká národní banka…..“ Uvedené ustanovení tak explicitně stanovuje povinnost (nikoliv oprávnění) České národní bance vyplatit částky připadající na hotové výdaje, nikoliv je nahrazovat teprve poté, co likvidátor doloží, že takovou částku skutečně vynaložil. Kdyby tomu tak bylo, použil by zákonodárce jiného znění, např. by bylo stanoveno, že hotové výdaje likvidátora jsou hrazeny či nahrazovány Českou národní bankou. Z uvedeného lze usuzovat, že je likvidátor ze zákona povinen obrátit se přímo na Českou národní banku, aby ta vyměřené soudní poplatky jako hotové výdaje uhradila, resp. poukázala přímo na příslušný bankovní účet soudu a ke konkrétní spisové značce tak, aby bylo povinnosti likvidátora učiněno za dost.

Domnívám se, že není vhodné, aby Česká národní banka vyplatila peněžní prostředky připadající na úhradu vyměřeného soudního poplatku nejprve likvidátorovi a ten jej následně uhradil, když s ohledem na nezbytnou součinnost likvidátora a administrativní postupy České národní banky by se takový postup zdál příliš zdlouhavý, což vzhledem ke krátkým lhůtám stanovovaným soudy pro úhradu soudního poplatku není žádoucí a prakticky ani možné.

Domnívám se, že takovému postupu, tedy přímému vyplacení soudního poplatku na účet příslušného soudu, nebrání ani ustanovení zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZČNB“ či „zákon o ČNB“). Zákon o ČNB stanovuje, že Česká národní banka provádí činnosti podle tohoto zákona (zákona o ČNB) a další činnosti podle zvláštních právních předpisů.¹¹ Zákon o družstevních záložnách má povahu zákona zvláštního, a proto je Česká národní banka oprávněna a povinna činit i veškeré úkony, které pro ni vyplývají z tohoto právního předpisu.

Stanovuje-li tedy zákon o družstevních záložnách povinnost České národní bance vyplatit částky připadající na hotové výdaje likvidátora, aniž by existoval obecně závazný právní předpis, který vyplacení částek upravuje, postupuje Česká národní banka podle vnitřních předpisů a výplata částek by měla být toliko administrativní záležitostí.

Insolvenční řízení

Závěrem se pouze stručně zmíním o možnosti (povinnosti?) likvidátora podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, v jehož důsledku je pak ustanovený insolvenční správce osvobozen od soudních poplatků za podání učiněná před soudem.

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InsZ“ či „insolvenční zákon“) stanovuje v ust. § 98 odst. 1 povinnost dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, tuto povinnost pak má i likvidátor dlužníka.¹²

K uvedenému lze uvést, že i když se tato povinnost vztahuje i na likvidátora družstevní záložny, lze soudit, že likvidátor je oprávněn a povinen takový návrh učinit až poté, co se náležitým způsobem dozvěděl o úpadku družstevní záložny, tedy až poté, co provede všechna nezbytná šetření vedoucí ke zjištění majetkového stavu družstevní záložny.

Není možné odhlédnout od skutečnosti, že likvidátor jmenovaný soudem na návrh České národní banky je ve vztahu k družstevní záložně subjektem cizím a o majetkovém stavu družstevní záložny nikterak podrobně informovaným. Likvidátor je závislý na informacích, které obdrží od statutárního orgánu družstevní záložny, osob poskytujících mu součinnost a České národní banky, a proto nelze očekávat, že zjištění majetkového stavu družstevní záložny učiní okamžitě.

Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že likvidátor vyzývá věřitele k přihlášení pohledávek do likvidace ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce, a i v mezidobí, kdy likvidátor zjišťuje všechny relevantní informace, musí činit podání k soudům a hradit vyměřené soudní poplatky. Bezodkladným podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení bez komplexního zjištění a zajištění majetkové podstaty likvidovaného subjektu tak může likvidátor spíše družstevní záložně a jejím věřitelům uškodit.

V Praze dne 12.7.2010

JUDr. Barbora Lukšová Frantová

LISSE LEGAL - Lisse&partners

Štěpánská 633/49, 110 00 Praha 1
advokat@lisse.cz,  tel.: 266 710 100
www.lisse.cz

--------------------------------------------------------
1/ Srov. ust. § 13 ZDZ.

2/ Srov. ust. § 13 odst. 8 a 9 ZDZ.

3/ Srov. ust. § 13 odst. 6 ZDZ.

4/ Srov. ust. § 72 odst. 1 ObchZ.

5/ Srov. ust. § 13 odst. 3 ZDZ.

6/ Srov. ust. § 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“ „zákon o soudních poplatcích“)

7/ Srov. ust. § 11 odst. 1 ZSP.

8/ Srov. ust. § 11 odst. 2 ZSP.

9/ Viz nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. II. ÚS 1619/08 ze dne 2.10.2008.

10/ Viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 Cmo 429/1993 ze dne 3.1.1994.

11/ Srov. ust. 2 odst. 2 písm. e) ZČNB.

12/ Srov. ust. § 98 odst. 2 InsZ.

Autor: JUDr. Barbora Frantová