// Profipravo.cz / Místní příslušnost 14.02.2024
Místní příslušnost ve věci týkající se vlastnického práva k nemovitosti
V řízení, v němž se věřitel domáhá nahrazení projevu vůle osoby, která mu (dočasně) převedla dohodou o zajišťovacím převodu práva své vlastnické právo k nemovité věci, k vystavení potvrzení o tom, že se zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, jde o věc týkající se vlastnického práva k nemovité věci, pro kterou je podle § 88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2939/2023, ze dne 29. 11. 2023
Dotčené předpisy:
§ 88 písm. b) o. s. ř.
§ 2044 o. z.
§ 73 odst. 1 vyhl. č. 357/2013 Sb.
Kategorie: místní příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se v řízení domáhá nahrazení projevu vůle žalované k vystavení potvrzení podle § 73 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů (tj. k potvrzení osoby, která věřiteli převedla své právo, o tom, že převod práva se stal nepodmíněným), na základě kterého bude proveden v katastru nemovitostí výmaz poznámky o dočasné povaze vlastnického práva žalobce k nemovité věci – pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, v obci a katastrálním území XY. Žalobce tvrdí, že zajišťovacím převodem vlastnického práva bylo zajištěno zaplacení dluhů žalovanou v úhrnné výši 2 600 000 Kč a že k vystavení potvrzení se žalovaná zavázala ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva ze dne 9. 12. 2020. Jelikož žalovaná zajištěné dluhy ve lhůtě nesplnila, stal se podle žalobce převod vlastnického práva k předmětné nemovité věci nepodmíněným. Žaloba byla podána k Okresnímu soudu v Opavě s tím, že jde o místně příslušný soud podle § 88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti, neboť za místně příslušný považoval obecný soud žalované, tj. Obvodní soud pro Prahu 10.
3. Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 7 C 4/2023-17, zamítl námitku žalované, že Okresní soud v Opavě není místně příslušný. Jako důvod vyplývající z obsahu spisu uvedl, že místní příslušnost je dána podle § 88 písm. b) o. s. ř., neboť řízení se týká práva k nemovité věci, která leží v obvodu Okresního soudu v Opavě.
4. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolaní žalované usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud podle polohy nemovitosti je výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k této nemovitosti. Pokud se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalované vystavit prohlášení, v jehož rámci žalovaná potvrdí, že její dluh vůči žalobci, zajištěný zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitosti ležící v obvodu Okresního soudu v Opavě, nebyl splněn, v důsledku čehož se zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, je podle § 88 písm. b) o. s. ř. dána výlučná příslušnost okresního soudu, v jehož obvodu se nachází nemovitost, k níž je toto vlastnické právo, byť ve formě zajišťovacího převodu práva, řešeno. Předmětem řízení je totiž vznik či trvání vlastnického práva k nemovitosti. Výlučná místní příslušnost má před obecnou místní příslušností odvíjející se od sídla žalované ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř. přednost.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dvou otázek procesního práva, přičemž při řešení první z nich se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a druhá nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena. Navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Jako první předkládá žalovaná k dovolacímu přezkumu otázku řádného odůvodnění soudního rozhodnutí s argumentací, že usnesení soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné, což namítala již v odvolání proti němu. Soud prvního stupně podle ní nijak nevysvětlil, v čem byla její námitka místní nepříslušnosti odkazující na § 85 odst. 3 o. s. ř. nesprávná či právně nerozhodná. Odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, podle které je povinností soudu prvního stupně své rozhodnutí řádně odůvodnit, řádně se v něm vypořádat se stěžejní námitkou účastníka a vysvětlit, proč je nesprávná či právně nerozhodná. Odvolací soud podle ní nepostupoval v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, pokud procesní vadu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí způsobenou soudem prvního stupně ignoroval a usnesení soudu prvního stupně nezrušil. Tím podle žalované také zasáhl do jejího práva na dvojinstanční řízení.
7. Za dosud judikaturně neřešenou považuje žalovaná otázku procesního práva, zda „na řízení o zajišťovacím převodu práva k nemovitosti dopadá výlučná místní příslušnost stanovená v § 88 písm. b) o. s. ř.“. Je přesvědčena, že výlučná místní příslušnost na řízení o zajišťovacím převodu práva nedopadá, neboť se jedná o obligačně-právní záležitost.
8. Žalobce navrhl podané dovolání zamítnout. Podle jeho názoru je napadené usnesení věcně správné. Rozhodnutí soudu prvního stupně podle něj splňovalo požadavky uvedené v § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Námitku žalované, že se v řešené věci uplatní obecná místní příslušnost podle § 84 o. s. ř., neboť zajišťovací převod práva má obligačně-právní charakter, považuje za účelovou, neboť předmětná věc se týká vlastnického práva žalobce k nemovité věci.
III. Přípustnost dovolání
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. První otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se od judikatury dovolacího soudu neodchýlil, pokud usnesení soud prvního stupně neměl za nepřezkoumatelné a věcně se zabýval přezkumem jeho správnosti. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti obsahovalo všechny zákonem požadované náležitosti (srov. § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Důvod rozhodnutí odkazující na § 88 písm. b) o. s. ř. byl též dostatečným vypořádáním se s námitkou místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou založenou na tvrzení, že obecným soudem žalované je soud jiný. Již ze samotného znění návětí § 88 o. s. ř., na který soudu prvního stupně odkázal, totiž vyplývá, že soud uvedený v § 88 písm. b) o. s. ř. je příslušný namísto soudu obecného, tj. soudu, na nějž poukazovala žalovaná v námitce. Odůvodnění přitom slouží k tomu, aby bylo jasné, z jakého důvodu soud rozhodnutí přijal. Již v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sb. rozh. obč. (který je veřejnosti též dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Těmto požadavkům usnesení soudu prvního stupně vyhovovalo, neboť jeho obsah nebránil žalované v uplatnění odvolacích námitek.
11. Nepřípadná je v této souvislosti též námitka o porušení práva na dvojinstanční řízení. Zásada dvojinstančnosti, jak byla formulována starší judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. III. ÚS 139/98, který je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz) a poté i Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1901/98, uveřejněný pod č. 30/2000 Sb. rozh. obč.), již byla vývojem legislativy (srov. novelu občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 59/2005 Sb.) i judikatury překonána. Nejvyšší soud výslovně vyjádřil již v rozsudku ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení a ani ústavně zaručeným právem (srov. též například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 199/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1599/2013, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1152/20).
12. Nejvyšší soud však shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda na řízení o nahrazení projevu vůle osoby, která věřiteli převedla dohodou o zajišťovacím převodu práva své vlastnické právo k nemovité věci, k vystavení potvrzení o tom, že převod práva se stal nepodmíněným, dopadá výlučná místní příslušnost podle § 88 písm. b) o. s. ř. Na jejím řešení napadené rozhodnutí záviselo a tato otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena.
IV. Důvodnost dovolání
13. Dovolání není důvodné.
14. Podle § 2040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.
15. Podle § 2044 odst. 1 o. z. není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.
16. Podle § 73 odst. 1 věta první katastrální vyhlášky poznámka o dočasné povaze věcného práva na základě zajišťovacího převodu se vymaže na základě potvrzení osoby, která věřiteli převedla své právo, o tom, že převod práva se stal nepodmíněným, s náležitostmi obdobnými potvrzení o zániku práva.
17. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalované), není-li stanoveno jinak.
18. Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
19. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu má výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v § 88 o. s. ř. přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud podle polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod č. 15/2017 Sb. rozh. obč., ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018, nebo ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2972/2020).
20. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi dospěl mimo jiné též k závěru, že řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro kterou je ustanovením § 88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017).
21. Zajišťovací převod vlastnického práva k nemovité věci představuje formu zajištění (peněžitého) dluhu odpovídajícího pohledávce věřitele. Smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že příjemci jistoty dočasně převede své vlastnictví k věci. Není-li sjednáno jinak, platí, že v případě nesplnění dluhu se převod vlastnického práva stane nepodmíněným (§ 2044 odst. 1 o. z) (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3805/2022). Potvrzení o tom, že převod práva se stal nepodmíněným, je podle § 73 odst. 1 věty první katastrální vyhlášky listinou, na jejímž základě dochází k výmazu poznámky o dočasné povaze vlastnického práva k nemovité věci v katastru nemovitostí. Vystavení takové listiny se nepochybně týká přímo povahy vlastnického práva k nemovité věci (jeho podmíněnosti, či nepodmíněnosti). Obdobně jako v případě řízení o nahrazení souhlasu s převodem pozemku se proto týká vlastnického práva k nemovité věci i řízení o nahrazení projevu vůle k vystavení listiny potvrzující, že zajišťovaný dluh nebyl splněn a že se zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, na jejímž základě dojde k výmazu poznámky o dočasné povaze vlastnického práva v katastru nemovitostí. Skutečnost, že zajišťovací převod práva je založen smlouvou, a tedy má i obligační charakter (jak poukazovala žalovaná), není v tomto ohledu rozhodná.
22. Lze proto uzavřít, že v řízení, v němž se věřitel domáhá nahrazení projevu vůle osoby, která mu (dočasně) převedla dohodou o zajišťovacím převodu práva své vlastnické právo k nemovité věci, k vystavení potvrzení o tom, že se zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, jde o věc týkající se vlastnického práva k nemovité věci, pro kterou je podle § 88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází.
23. Z výše uvedeného vyplývá, že je správné právní posouzení učiněné odvolacím soudem v projednávané věci.
24. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud takové vady v projednávané věci neshledal.
25. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl jako nedůvodné.
26. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení ani nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Autor: -mha-