// Profipravo.cz / Monitoring 15.10.2020
Nakládání s odpady na skládkách
Nejvyšší správní soud rozhodl o dvou stížnostech týkajících se nakládání s odpady na skládkách
Sedmý a následně i desátý senát Nejvyššího správního soudu posuzovali kasační stížnosti společnosti AVE odpadové hospodářství s. r. o. ("společnost AVE").
Ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 54/2019 Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti společnosti AVE CZ, které Česká inspekce životního prostředí uložila pokutu v celkové výši 250 000 Kč za chybné vykazování odpadů uložených na skládce Fedrpuš a za neodvádění finanční rezervy z takto uloženého odpadu. Soud shledal kasační stížnost důvodnou, když dospěl k závěru, že správní orgány nezjistily řádně skutkový stav ohledně nakládání s rekultivačním materiálem Rekosol, a proto jim v tomto ohledu vrátil věc k dalšímu řízení. V něm budou muset postavit na jisto, zda se v případě Rekosolu jednalo o odpad.
Společnost AVE neuspěla s významnou částí svojí argumentace. Bránila se totiž i proti povinnosti odvádět finanční rezervu z těch odpadů, které slouží jako tzv. konstrukční prvky skládky. Podle Nejvyššího správního soudu na odpad, který společnost AVE používala pro tvorbu konstrukčních prvků skládky, nelze nahlížet jako na odpad řádně "využívaný" ve smyslu zákona o odpadech. Nestačí, že takový odpad na skládce nahradil jiné materiály, které by jinak k tomuto účelu byly použity. Podstata "využití" odpadu spočívá totiž v tom, že nahrazení jiných materiálů je hlavním cílem daného použití odpadu. Pokud je úspora surovin pouze druhotným účinkem ukládání těchto odpadů na skládku, jedná se nadále o odstraňování odpadu, ze kterého je nutné odvádět finanční rezervu. Právě o takový případ se jedná u odpadu použitého pro tvorbu konstrukčních prvků skládky. Tento odpad je sice na skládce umístěn tak, že zajišťuje těleso skládky před narušením její těsnosti, stability, konstrukce, či před nežádoucími deformacemi, ale stále bylo primárním cílem jeho umístění na skládku jeho odstranění. Česká inspekce životního prostředí tedy nepochybila, pokud společnosti AVE uložila pokutu za to, že nevytvářela u odpadu použitého na konstrukční prvky skládky finanční rezervu a současně jej nesprávně vykazovala.
Nejvyšší správní soud tedy zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí žalovaného Ministerstva životního prostředí pouze z toho důvodu, že správní orgány dostatečně neprověřily, zda je rekultivační materiál Rekosol odpadem, resp. zda s ním společnost AVE na skládce Fedrpuš jako s odpadem nakládala. Jedná se však o zcela samostatnou otázku, jejíž zodpovězení nemá vliv na závěry Nejvyššího správního soudu o charakteru odpadů použitých na tvorbu konstrukčních prvků skládky.
Soudci desátého senátu ve svém rozsudku ve věci sp. zn. 10 As 164/2019 posuzovali stejnou otázku týkající se povinnosti vytvářet finanční rezervu z odpadů sloužících jako konstrukční prvky skládky a z rekultivačního materiálu Rekosol uloženého na skládku. Dospěli ke shodným závěrům, jako již o několik dnů dříve sedmý senát NSS.
Informace k rozhodnutí ze dne 7. října 2020 k věci sp.zn. 7 As 54/2019 a k rozhodnutí ze dne 13. října 2020 ve věci sp.zn. 10 As 164/2019. Celá rozhodnutí jsou zde a zde.
(zdroj zprávy naleznete zde)
Autor: tisk. zpráva NSS