// Profipravo.cz / Monitoring 29.09.2017
Zákon o poštovních službách lze uplatňovat jen vůči České poště
Zákon o poštovních službách v aktuálním znění nelze uplatňovat vůči jinému subjektu než České poště
Žalobkyně, společnost Geis Parcel CZ, s. r. o., v roce 2013 žádala Český telekomunikační úřad, aby dle § 37 odst. 3 písm. d) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), posoudil, zda služby, které žalobkyně poskytuje, jsou službami poštovními, a navrhovala, aby rozhodl negativně, neboť podstatou její činnosti je zasílatelství. Český telekomunikační úřad shledal, že služby poskytované žalobkyní jsou službami poštovními, což v rámci řízení o rozkladu potvrdil také předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu. Městský soud v Praze žalobě společnosti Geis Parcel CZ, s. r. o., proti tomuto rozhodnutí vyhověl a zrušil je.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podanou Českým telekomunikačním úřadem zamítl.
Na základě směrnice 97/67/ES (ve znění pozdějších směrnic) je třeba rozlišovat mezi všeobecnými poštovními službami a ostatními poštovními službami. Na trhu s poštovními službami mohou působit tři skupiny jejich poskytovatelů, a to a) tzv. určení poskytovatelé všeobecných služeb, b) poskytovatelé nabízející služby spadající mezi všeobecné, kteří současně nejsou tzv. určenými poskytovateli, a c) poskytovatelé ostatních poštovních služeb. Dle čl. 3 směrnice 97/67/ES mají členské státy povinnost zajistit, že všeobecné poštovní služby budou dostupné trvale ve stanovené kvalitě ve všech místech na území daného státu za dostupné ceny pro všechny uživatele, a to minimálně pět dnů v týdnu. Za účelem splnění této povinnosti mohou členské státy určit jeden nebo více podniků, kterým (a jen jim) současně lze v souladu s čl. 9 odst. 2 třetím pododstavcem téže směrnice uložit povinnost poskytovat všeobecné poštovní služby a zavázat je k dodržování požadavků dle čl. 3.
Směrnice 97/67/ES (ve znění pozdějších směrnic) byla transponována do českého zákona o poštovních službách, definice poštovní služby však nebyla převzata bez dalšího. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zákon o poštovních službách dopadá pouze na takové poštovní služby, které zpravidla zahrnují poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a jsou prováděny za účelem dodání poštovní zásilky příjemci a které současně musí být poskytnuty na základě poštovní smlouvy každému ve veřejně přístupné provozovně za předem stanovených podmínek (§ 1 odst. 2 věta první ve spojení s § 4 a § 5 téhož zákona).
S ohledem na to, že povinnost poskytnout poštovní službu každému lze podle směrnice 97/67/ES stanovit pouze tzv. určeným poskytovatelům poštovních služeb, a že český zákon o poštovních službách pokládá takovou povinnost za jeden z obligatorních znaků poštovních služeb, na které dopadá, uzavřel Nejvyšší správní soud, že aktuální znění českého zákona je nutno interpretovat tak, že reguluje pouze poštovní služby poskytované tzv. určenými poskytovateli všeobecných poštovních služeb (ve smyslu směrnice 97/67/ES). Tím je v současné době pouze Česká pošta, s. p. Tento výklad je dle Nejvyššího správního soudu v souladu s oběma hlavními cíli, jichž mělo být unijní regulací poštovních služeb dosaženo. Česká republika dostála povinnosti zajistit, aby uživatelé mohli využívat práva na všeobecnou službu ve smyslu čl. 3 poštovní směrnice, a současně došlo k otevření trhu s poštovními službami konkurenci. To, že zákon o poštovních službách nedopadá na jiné než tzv. určené poskytovatele všeobecných poštovních služeb, totiž neznamená, že by na trh s poštovními službami nemohly vstoupit i jiné subjekty.
Potvrdil-li tedy předseda Rady rozhodnutí, v němž bylo konstatováno, že žalobkyně poskytovala poštovní služby, jednalo se o rozhodnutí nezákonné. Žalobkyně nemohla poskytovat služby ve smyslu zákona o poštovních službách, pokud nebyla v rozhodné době tzv. určeným poskytovatelem všeobecných poštovních služeb.
Informace k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. září 2017 sp. zn. 2 As 121/2016. Celý rozsudek je dostupný zde.
(zdroj zprávy naleznete zde)
Autor: tisk. zpráva NSS