// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení 07.03.2024
Překážka věci rozsouzené a překážka věci zahájené
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. zakazuje, aby o stejné věci současně probíhala dvě nebo více soudních řízení; nastane-li takováto situace, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později.
Jestliže soud v původním řízení opomenul rozhodnout o části předmětu řízení a není již možno rozhodnout o doplnění o část předmětu řízení postupem podle § 166 odst. 2 věty první o. s. ř., původní řízení je již pravomocně skončeno (již neprobíhá), pak je-li poté na základě nové žaloby zahájeno řízení, jehož předmět je totožný s částí předmětu původního řízení, o které nebylo rozhodnuto, nejde o situaci dvou současně probíhajících řízení o stejné věci, neboť probíhá již pouze řízení jediné. Podání nové žaloby o této části předmětu řízení tudíž nemůže bránit ani překážka věci rozsouzené, ani překážka věci zahájené.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3339/2023, ze dne 12. 12. 2023
Dotčené předpisy: § 83 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie: nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 24. 2. 2023, č. j. 4 C 31/2023-63, zastavil řízení (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a o vrácení soudního poplatku (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně zjistil, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 16 C 173/2021 se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 208 785,35 Kč s 20% úrokem p.a. z této částky od 18. 10. 2017 do zaplacení. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 16 C 173/2021-75, tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 208 785,35 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 6. 2022. O zbývající části předmětu řízení, tedy o příslušenství, rozhodnuto nebylo. Dne 26. 7. 2022 žalobkyně podala soudu návrh na vydání opravného rozhodnutí, neboť rozsudkem nebylo rozhodnuto o příslušenství. Soud tento návrh posoudil podle jeho obsahu jako návrh na vydání doplňujícího rozsudku podle § 166 odst. 1 o. s. ř. a zamítl ho, neboť návrh byl podán po uplynutí zákonem stanovené 15-ti denní lhůty od doručení rozsudku.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok na zaplacení 20% úroku ročně z částky 208 785,35 Kč za dobu od 18. 10. 2017 do zaplacení zůstává předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn.16 C 173/2021, a to i za situace, kdy o něm dosud nebylo rozhodnuto a návrh na vydání doplňujícího rozsudku byl zamítnut. Podle soudu prvního stupně totiž v případě, že účastníkovi uplyne lhůta k podání návrhu na vydání doplňujícího rozhodnutí (příp. nepodá návrh na prominutí zmeškání lhůty nebo tomuto návrhu není vyhověno), ztrácí možnost domoci se nápravy opomenutí, k němuž došlo. Přesto nárok, o němž bylo opomenuto rozhodnout, zůstává předmětem tohoto řízení a tohoto nároku se již v nově zahájeném řízení nelze domáhat, neboť tomu brání překážka litispendence (zahájeného řízení) podle § 82 odst. 1 (správně § 83 odst. 1 o. s. ř. – poznámka Nejvyššího soudu) a § 104 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. 5 Co 432/2023-71, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Podle dovolatelky není odkaz odvolacího soudu na judikaturu uvedenou v bodech 5 a 7 odůvodnění napadeného usnesení přiléhavý, neboť v posuzovaném případě se nejedná o dvě běžící řízení, když jedno řízení je již pravomocně skončeno. Nejde tedy o překážku litispendence. Tato překážka odpadla okamžikem, kdy bylo původní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pravomocně skončeno. Vzhledem k tomu, že o příslušenství nebylo v tomto řízení rozhodnuto, nejedná se ani o překážku věci rozhodnuté. Dovolatelka odkázala i na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 1441/20, v němž Ústavní soud vyslovil, že „pokud nedošlo k doplnění rozhodnutí proto, že lhůty předepsané v § 166 odst. 1 o. s. ř. uplynuly, tato skutečnost ještě neznamená, že by překážka věci pravomocně rozhodnuté bránila novému projednání a rozhodnutí o té části předmětu řízení, o níž dosud rozhodnuto nebylo“, a na odbornou literaturu, podle níž „opomenul-li soud například rozhodnout o nároku, který žalobce zakládal na smluvní pokutě, žalobce nepodal návrh na doplnění rozsudku, popř. jej podal opožděně, a k doplnění nedošlo ani z iniciativy prvoinstančního či odvolacího soudu, nebrání žalobci překážka věci pravomocně rozhodnuté v tom, aby tento nárok uplatnil u soudu novou žalobou“ (LAVICKÝ, Petr. Civilní proces. Praha: Wolters Kluwer, 2015. Praktický komentář. ISBN 978-80-7478-988-5).
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou správná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro vyřešení otázky, jež se podává z obsahu dovolání, zda v případě, kdy soud nerozhodl v rozsudku či usnesení o některé části předmětu řízení a žalobce nepodal návrh na doplnění rozhodnutí, popřípadě jej podal opožděně, a k doplnění nedošlo ani z iniciativy prvoinstančního nebo odvolacího soudu, je dána překážka věci zahájené (litispendence) v případě, že tato část se stane předmětem řízení na základě nové žaloby žalobce. Tato otázka nebyla dosud Nejvyšším soudem řešena.
Dovolání je i důvodné.
Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem Ústavního soudu i shora uvedené odborné literatury, že v takovém případě nebrání podání nové žaloby překážka věci rozsouzené. Podání nové žaloby však nebrání ani překážka litispendence.
Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. zakazuje, aby o stejné věci současně probíhala dvě nebo více soudních řízení; nastane-li takováto situace, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
I když soud v původním řízení opomenul rozhodnout o části předmětu řízení a není již možno rozhodnou o doplnění o část předmětu řízení postupem podle § 166 odst. 2 věty první o. s. ř., je původní řízení již pravomocně skončeno (již neprobíhá). Je-li poté na základě nové žaloby zahájeno řízení, jehož předmět je totožný s částí předmětu původního řízení, o které nebylo rozhodnuto, nejde o situaci dvou současně probíhajících řízení o stejné věci, neboť probíhá již pouze řízení jediné. Podání nové žaloby o této části předmětu řízení tudíž nemůže bránit ani překážka věci rozsouzené, ani překážka věci zahájené.
Usnesení odvolacího soudu tedy není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Nejvyšší soud proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 druhé věty o. s. ř. i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
Autor: -mha-