// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 13.03.2025
Nesprávné označení napadaného rozhodnutí v žalobě na obnovu řízení
Označí-li ten, kdo podává žalobu na obnovu řízení, v žalobě jiné rozhodnutí, než je uvedeno v ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř., jde o takovou vadu žaloby, která brání pokračování v řízení. Na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby soud nemůže - vzhledem k tomu, že jde o obnovu řízení ukončeného jiným rozhodnutím, než které navrhovatel označil - v řízení pokračovat a o žalobě na obnovu řízení meritorně rozhodnout. Soud proto vyzve toho, kdo podal žalobu na obnovu řízení, aby žalobu doplnil o označení rozhodnutí, jež žalobou na obnovu řízení z hlediska ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. napadá, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba v tomto směru opravu nebo doplnění žaloby na obnovu řízení provést; nebude-li žaloba opravena nebo doplněna, soud usnesením žalobu odmítne, byl-li ten, kdo podal žalobu na obnovu řízení, o tomto následku poučen, neboť v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat (§ 235a odst. 2 ve spojení s § 43 o. s. ř.).
Je proto nesprávný závěr odvolacího soudu, který žalobu bez dalšího zamítl proto, že navrhovatelka v žalobě na obnovu řízení (resp. v doplnění žaloby) jako napadené označila rozhodnutí, jež bylo rozhodnutím prvostupňovým, ač řízení skončilo vydáním rozhodnutí odvolacího soudu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 257/2025, ze dne 19. 2. 2025
Dotčené předpisy:
§ 228 o. s. ř.
§ 232 o. s. ř.
Kategorie: obnova řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) věcně projednal a usnesením ze dne 1. 12. 2023, č. j. 63 C 373/2017-471, zamítl žalobu, kterou se žalovaná domáhala obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 63 C 373/2017, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) v záhlaví označeným usnesením usnesení prvostupňového soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že soud prvního stupně pochybil tím, že se zabýval opodstatněností žaloby, aniž reflektoval skutečnost, že žalovaná podanou žalobou výslovně napadla toliko rozsudek okresního soudu, ačkoliv v původním řízení bylo rozhodováno i soudem odvolacím. Dovodil, že „nemůže být účinně obnoveno řízení toliko před okresním soudem, pokud současně nebylo napadnuto žalobou na obnovu rovněž řízení dovolací, ve kterém byla věc meritorně zkoumána“, což samo o sobě je důvodem pro zamítnutí žaloby na obnovu řízení, aniž by bylo třeba provádět jakékoliv dokazování nebo se zabývat odvolacími námitkami. Proto se již odvolací soud nezabýval odvolací námitkou žalované týkající se opomenutého důkazu. Doplnil, že se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že nebyl naplněn důvod obnovy řízení ve vztahu k žalovanou nově předestřeným důkazům.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť má za to, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Podle dovolatelky napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, formuluje přitom otázku právního významu a důsledků pro procesní postup odvolacího soudu, který se poté, co věc meritorně projednal soud prvního stupně, odmítl vypořádat s odvolací námitkou proto, že v žalobě na obnovu řízení bylo označeno toliko rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle žalované je “snaha dovodit označení obou rozhodnutí”, kdy se odvolací soud zabýval podáním žalované, přepjatým formalismem. To, že se odvolací soud nevypořádal s odvolací námitkou, představuje omezení přístupu k soudu a odepření spravedlnosti. Argumentuje, že z jejího podání bylo zřejmé, že jím směřuje proti povinnosti žalované uložené rozhodnutím soudu prvního stupně, kterou soud “druhého stupně” pouze potvrdil. Žalovaná dále cituje závěry ústavního soudu týkající se postupu soudů v souvislosti s možností využití práva na soudní ochranu a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 872/2009, vyjadřuje přesvědčení, že postup odvolacího soudu, který poté, co věc projednal soud prvního stupně, žalobu zamítl z důvodu chybějícího označení rozhodnutí odvolacího soudu v žalobě, je přepjatým formalismem.
5. Na základě uvedených námitek žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
6. Žalobci navrhli dovolání zamítnout.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
10. Nejprve je třeba poznamenat, že vymezení předpokladu přípustnosti dovolání dovolatelkou tak, že „odvolacím soudem řešená procesní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“, neodpovídá zákonnému požadavku, neboť předpoklad přípustnosti dovolání „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení se měl dovolací soud odklonit (posoudit danou otázku jinak), nikoliv od řešení, k němuž dospěl v dané věci soud odvolací, jak zjevně míní dovolatelka, která ani žádnou takovou otázku včetně uvedení rozhodnutí dovolacího soudu k ní neformuluje.
11. Žalovaná vytýká odvolacímu soudu, že poté, co podanou žalobu na obnovu řízení věcně projednal soud prvního stupně a rozhodl o ní, žalobu zamítl proto, že žalovaná žalobou napadla výslovně pouze rozsudek soudu prvního stupně. Za právně významné považuje řešení otázky právního významu a důsledků takového rozhodnutí. Má za to, že odvolací soud napadeným usnesením porušil její právo na spravedlivý proces, neboť se nevypořádal s její odvolací námitkou a svou argumentaci založil na nesprávném posouzení přípustnosti žaloby na obnovu řízení, pokud konstatoval, že soud prvního stupně při posouzení opodstatněnosti žaloby z hlediska tvrzených důvodů obnovy pochybil. Argumentuje dále I tím, že nebyla vyzvána k odstranění vady žaloby, přičemž má za to, že z jejího podání bylo zřejmé, že směřuje proti uložené povinnosti určené rozhodnutím soudu prvního stupně, kterou odvolací soud pouze potvrdil.
12. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné a zároveň je i důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení otázky dosud neřešené, zda situace, kdy navrhovatel v žalobě na obnovu řízení uvede, že napadá jiné rozhodnutí, než předjímá ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř., je důvodem pro zamítnutí žaloby.
13. Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
14. Podle § 228 odst. 2 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
15. Podle § 232 o. s. ř. žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (odstavec 1). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě (odstavec 2).
16. V projednávané věci se navrhovatelka domáhá obnovy řízení označeného spisovou značkou, přičemž v žalobě ze dne 5. 10. 2022 uvedla, že „Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 57 Co 90/2021-406, který byl žalované doručen 11. 7. 2022 a který je napadán tímto dovoláním …“; následně v doplnění žaloby ze dne 10. 10. 2022 uvedla, že žalobou na obnovu řízení napadá pravomocný rozsudek okresního soudu ze dne 2. 12. 2020, č. j. 63 C 373/2017-261, ve výroku, jímž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobcům 318 000 Kč s příslušenstvím, přičemž navrhuje, aby soud povolil obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 373/2017.
17. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že je-li žalobou na obnovu řízení napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně, ač v původním řízení bylo rozhodováno i soudem odvolacím, nelze žalobě vyhovět, neboť „nemůže být účinně obnoveno řízení toliko před okresním soudem, pokud současně nebylo napadnuto žalobou o obnovu rovněž odvolací řízení”.
18. Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o věci samé. Jde o prostředek nápravy v pravomocně skončených věcech, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně anebo správně. Lze jím dosáhnout zrušení nebo změny předchozího pravomocného rozhodnutí, u něhož to zákon připouští a za podmínek stanovených zákonem. Termínem přípustnosti se v případě návrhu na obnovu řízení upravuje jednak to, které rozhodnutí lze napadnout, což je v případě obnovy řízení (na rozdíl od žaloby pro zmatečnost) výhradně meritorní rozhodnutí, a důvody, pro které je možné daný typ rozhodnutí napadnout, což v případě obnovy řízení znamená, že skutek má být posouzen jinak než v původním řízení a že na této potřebě nemá navrhovatel vinu. Jestliže navrhovatel napadá obnovou (nebo i zmatečností) jiné rozhodnutí, než zákon předpokládá, nebo z jiného důvodu, než předepisuje zákon, jde o nepřípustné podání, pro které soud návrh zamítne (nikoliv odmítne), a to zpravidla bez jednání (§ 235f o. s. ř.). Návrh na obnovu a žaloba pro zmatečnost se kromě důvodů pro jejich podání liší i procedurou projednání a tím, jakým rozhodnutím končí. Řízení o žalobě pro zmatečnost slouží k prověření, zda existuje navrhovatelem tvrzená zmatečnostní vada. Jestliže ano, soud zmatečností napadené rozhodnutí zruší, v opačném případě soud žalobu pro zmatečnost zamítne. Tím je řízení o žalobě pro zmatečnost skončeno. Odklizením původního rozhodnutí vzniká soudu, který toto nyní už zrušené rozhodnutí vydal, povinnost rozhodnout znovu. Původní procedura tedy obživne, nové rozhodnutí se vydá v ní, a nikoli v rámci zmatečnostní procedury. Návrh na obnovu řízení v první fázi směřuje ke zjištění, zda navrhovatelem tvrzená nová skutečnost nebo důkazní prostředek obstojí jako obnovovací důvod (§ 228 o. s. ř.). Pokud ano, soud usnesením povolí obnovu řízení, jinak návrh na obnovu usnesením zamítne. Jestliže soud obnovu řízení povolí, dojde k reálnému splynutí původního řízení a řízení o obnově. Výsledkem této druhé fáze je buď změna původního rozhodnutí ve věci samé, nebo zamítnutí návrhu na jeho změnu, a to na základě poznatků, k nimž došel soud v původním řízení, a jejich konfrontace s novými poznatky, které vyšly najevo v řízení o povolení obnovy řízení a případně i během řízení po povolení obnovy. Žalobou na obnovu řízení lze napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé soudu prvního, resp. odvolacího soudu; obnovou se napadá vždy pouze konečné rozhodnutí ve věci samé. Jestliže tedy původní řízení bylo završeno až rozsudkem odvolacího soudu (je jedno, jestli potvrzujícím, nebo měnícím), směřuje návrh na obnovu ke změně rozsudku odvolacího soudu. Tím samozřejmě dojde i k reálné změně rozsudku soudu prvního stupně. Napadne-li účastník návrhem na obnovu jiné rozhodnutí než verdikt ve věci samé (například usnesení o zastavení řízení), soud žalobu bez jednání zamítne pro nepřípustnost (§ 235f o. s. ř.) [viz též SVOBODA, Karel. Opravné prostředky. Civilní proces z pohledu účastníka. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020].
19. Z výše řečeného je přitom zřejmé, že žalobou na obnovu řízení v této projednávané věci lze napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, který je konečným rozhodnutím ve věci samé.
20. Označí-li ten, kdo podává žalobu na obnovu řízení, v žalobě jiné rozhodnutí, než je uvedeno v ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř., jde o takovou vadu žaloby, která brání pokračování v řízení. Na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby soud nemůže - vzhledem k tomu, že jde o obnovu řízení ukončeného jiným rozhodnutím, než které navrhovatel označil - v řízení pokračovat a o žalobě na obnovu řízení meritorně rozhodnout. Soud proto vyzve toho, kdo podal žalobu na obnovu řízení, aby žalobu doplnil o označení rozhodnutí, jež žalobou na obnovu řízení z hlediska ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. napadá, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba v tomto směru opravu nebo doplnění žaloby na obnovu řízení provést; nebude-li žaloba opravena nebo doplněna, soud usnesením žalobu odmítne, byl-li ten, kdo podal žalobu na obnovu řízení, o tomto následku poučen, neboť v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat (§ 235a odst. 2 ve spojení s § 43 o. s. ř.).
21. S ohledem na výše uvedené je proto závěr odvolacího soudu, který žalobu bez dalšího zamítl proto, že navrhovatelka v žalobě na obnovu řízení (resp. v doplnění žaloby) jako napadené označila rozhodnutí, jež bylo rozhodnutím prvostupňovým, ač řízení skončilo vydáním rozhodnutí odvolacího soudu, nesprávný.
22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud své rozhodnutí primárně založil na výše uvedeném (dovoláním zpochybněném) právním závěru, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že se odvolací námitkou žalované týkající se tzv. opomenutého důkazu již nezabýval (ač se k závěru soudu prvního stupně stran navrhovaných důkazů vyjádřil), dovolací soud se argumentací dovolatelky vůči tomu, jak se odvolací soud vypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami, nezabýval.
23. Jelikož usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).
24. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
25. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Autor: -mha-