// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 07.03.2019
Rozhodování o odměně a hotových výdajích původního exekutora
V případě změny soudního exekutora se z ustanovení § 44b odst. 4 a odst. 5 exekučního řádu podává, že je třeba odlišit náklady exekuce původního exekutora, které soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, a „zvláštní“ náklady, které vznikají v souvislosti se změnou exekutora.
Pro běžné náklady exekuce původního exekutora, jež soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, zásadně platí, že je hradí povinný, neboť exekuce je nadále vedena, a jde tudíž o náklady, jejichž existence není na změnu exekutora vázána. Z tohoto důvodu nový exekutor určí v souladu § 88 odst. 1 exekučního řádu „běžné“ náklady v příkazu k úhradě nákladů exekuce a uloží povinnost jejich náhrady povinnému, a příkaz původnímu exekutorovi doručí. Celková výše odměny a nákladů exekutora i nákladů oprávněného však nesmí být v důsledku změny exekutora pro povinného vyšší, než jaká by byla, pokud by ji prováděl původně pověřený exekutor. Případný rozdíl v nákladech, si ponesou původní exekutor a nový exekutor, a to v poměru podle své fakticky vynaložené exekuční činnosti v rámci daného exekučního řízení.
Se změnou exekutora se mohou pojit také „zvláštní“ náklady, vyvolané právě touto změnou; § 44b odst. 5 exekučního řádu stanoví povinnost k úhradě těchto nákladů oprávněnému. Zvýšené náklady hradí, a to bez dalšího, oprávněný exekutorovi, který tyto náklady vynaložil. Výši nákladů, a povinnost oprávněného k jejich úhradě, určí nový exekutor v usnesení, které doručí oprávněnému. „Zvláštními“ náklady exekuce se rozumí náklady skutečně vynaložené, respektive hotové výdaje spojené se samotným „technicko – organizačním a faktickým“ provedením změny osoby soudního exekutora v exekuci, a nejedná se o náhradu odměny původního exekutora, ani o možnost paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 vyhlášky; jde tedy o prokázané hotové výdaje spojené se změnou exekutora, jež mají původ svého vzniku právě v této skutečnosti (tj. nebylo-li by změny exekutora, nebyly by vynaloženy), a nikoliv o běžné náklady exekuce, které jsou řešeny ve výše uvedeném režimu. Vynaložení „zvláštních“ nákladů je povinen exekutor prokázat.
Zároveň je však třeba mít na zřeteli, že nevypořádané vztahy mezi stávajícím soudním exekutorem a původním soudním exekutorem, nelze přičítat k tíži účastníkům řízení. V příkazu k úhradě nákladů exekuce se proto nelze zabývat tím, zda původní soudní exekutor porušil některou z povinností stanovenou v usnesení § 15 odst. 5 exekučního řádu. Pokud tedy soudní exekutor, jemuž výkon exekutorského úřadu zanikl, nepředal spisy a plnění vymožená v exekuci nově jmenovanému exekutorovi, nelze tuto skutečnost klást k tíži oprávněnému, jenž využil své zákonné možnosti a požádal o změnu exekutora. Náklady spojené s rekonstrukcí exekučního spisu a vymáháním plnění vymoženého v exekuci původním exekutorem nelze považovat za „zvláštní“ náklady exekuce spojené se změnou exekutora, k jejichž úhradě by byl zavázán oprávněný.
V intencích § 11 odst. 5 vyhlášky se při rozhodování o odměně původního exekutora, jehož pověření zaniklo, zohlední také důvody, pro které došlo ke změně exekutora. V případě, kdy soudní exekutor nebyl pověřen vedením exekuce nebo pokud oprávnění exekutora zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil, odměna mu nenáleží. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že o nepřiznání odměny exekutorovi lze uvažovat jen ve výjimečných případech, kdy kde změně exekutora dojde jeho zaviněním. Jestliže byl původní exekutor odvolán z funkce ministrem spravedlnosti na vlastní žádost v souladu s § 15 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, nelze z této skutečnosti dovodit takové zavinění exekutora, které by zakládalo důvod pro nepřiznání odměny.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3944/2018, ze dne 4. 12. 2018
Dotčené předpisy:
§ 44b zák. č. 120/2001 Sb.
§ 15 odst. 5 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 15 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 7. 2018, č. j. 14 Co 192/2018, změnil usnesení soudního exekutora JUDr. J. P., Exekutorský úřad P., ze dne 2. 11. 2015, č. j. 067 EX 2722/12-84, tak, že rozhodl, že konkurznímu správci povinného Mgr. P. B. se po odpočtu nákladů exekuce vydává částka 927 423,75 Kč (výrok I); soudnímu exekutorovi JUDr. J. J., Exekutorský úřad P., se z vymoženého plnění přiznávají náklady předchozí exekuce ve výši 172 576,25 Kč (výrok II) a soudnímu exekutorovi JUDr. J. P., Exekutorský úřad P., se z vymoženého plnění nepřiznává nic (výrok III). V předmětné věci bylo rozhodováno o výplatě nákladů exekuce, původně vedené JUDr. J. D., po jehož odvolání byl do uprázdněného exekutorského úřadu jmenován JUDr. J. J., avšak v mezidobí byl pověřen prováděním exekuce JUDr. J. P.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání soudní exekutor JUDr. J. P., neboť má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž se vzhledem k posouzení přípustnosti dovolání jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel má za to, že při stanovení odměny původního a nového exekutora je nutné přihlédnout ke spravedlivému uspořádání práv a povinností, včetně otázky zavinění exekutora ve vztahu k důvodům, pro které zaniklo jeho prověření. Domnívá se, že nelze přihlížet pouze k tomu, který soudní exekutor vymohl na povinném jeho dluh, ale odměna soudního exekutora by měla odrážet složitost konkrétního případu. Na podporu této argumentace dovolatel odkazuje na rozhodovací praxi soudů nižších stupňů a předkládá důvody, pro něž má za to, že mu svědčí nárok na poměrnou část odměny z vymoženého plnění, jakož i na poměrnou část hotových výdajů v paušální výši. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 240 odst. 1), při splněné podmínce povinného zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1), obsahovalo i náležitě vymezený a způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 až 3) a nutno je mít i za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolatelem předestřená otázka procesního práva (jaké skutečnosti je nezbytné posoudit při rozhodování nového soudního exekutora o odměně a hotových výdajích původního exekutora) dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu v úplnosti vyřešena.
Dovolání není důvodné.
Ke změně soudního exekutora, který je pověřen vedením exekuce může dojít jednak dle § 44b zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, na návrh oprávněného se souhlasem exekutora, který exekuci vede a exekutora, kterého oprávněný v návrhu označí, nebo – jako je tomu v tomto případě – dle § 15 odst. 5 exekučního řádu v případě, že výkon exekutorského úřadu exekutora, který exekuci provádí, zanikl. V takové situaci zákon předpokládá, že nově jmenovaný exekutor převezme spisy exekutorského úřadu a provádí dále exekuční i další činnost. Oprávněnému je však dán prostor pro podání žádosti o změnu exekutora; ke změně exekutora pak dochází postupem dle § 44b exekučního řádu.
Exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu má povinnost zajistit předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1
(§ 15 odst. 5 exekučního řádu).
Podíl exekutora, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, popřípadě jeho dědiců nebo odkazovníků na odměně nově jmenovaného exekutora, se určí dohodou (§ 15 odst. 6 exekučního řádu).
V předmětném sporu je podstatné, že poté, co byl původní soudní exekutor JUDr. J. D. odvolán, a v době než byl do Exekutorského úřadu Plzeň – jih jmenován novým exekutorem JUDr. J. J., požádal oprávněný o jmenování soudního exekutora JUDr. J. P. Oprávněný tak využil možnosti dané § 15 odst. 5 exekučního řádu a Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 5. 6. 2012, č. j. 14 Nc 1740/2003 – 446, zprostil JUDr. J. D. vedením exekuce a pověřil jím JUDr. J. P., Exekutorský úřad P.
Odměna exekutora, který exekuci dosud vedl, se vypočítá tak, jako by došlo k zastavení exekuce (§ 44b odst. 4, poslední věta, exekučního řádu).
V případě změny soudního exekutora se z ustanovení § 44b odst. 4 a odst. 5 exekučního řádu podává, že je třeba odlišit náklady exekuce původního exekutora, které soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, a „zvláštní“ náklady, které vznikají v souvislosti se změnou exekutora.
Pro běžné náklady exekuce původního exekutora, jež soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, zásadně platí, že je hradí povinný, neboť exekuce je nadále vedena, a jde tudíž o náklady, jejichž existence není na změnu exekutora vázána. Z tohoto důvodu nový exekutor určí v souladu § 88 odst. 1 exekučního řádu „běžné“ náklady v příkazu k úhradě nákladů exekuce a uloží povinnost jejich náhrady povinnému (respektive zde rozhodne o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci povinného po odpočtu odměny exekutora), a příkaz původnímu exekutorovi doručí. Jde zde o odměnu původního exekutora dle § 44b odst. 4, věta druhá, exekučního řádu, § 11 odst. 2 a odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhlášky“), i o náhradu hotových výdajů dle § 13 až § 15 vyhlášky. Celková výše odměny a nákladů exekutora i nákladů oprávněného však nesmí být v důsledku změny exekutora pro povinného vyšší, než jaká by byla, pokud by ji prováděl původně pověřený exekutor. Případný rozdíl v nákladech, si ponesou původní exekutor a nový exekutor, a to v poměru podle své fakticky vynaložené exekuční činnosti v rámci daného exekučního řízení (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2015, sp. zn. 17 Co 379/2015, uveřejněné pod číslem 3/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Se změnou exekutora se mohou pojit také „zvláštní“ náklady, vyvolané právě touto změnou; § 44b odst. 5 exekučního řádu stanoví povinnost k úhradě těchto nákladů oprávněnému. Důvodem takového postupu je skutečnost, že se jedná o náklady exekuce zvýšené v důsledku změny exekutora, které by zde jinak nevznikly, např. náklady na doručování usnesení o změně exekutora, náklady na převezení zajištěných věcí nebo náklady spojené s předáním spisu. Zvýšené náklady proto hradí, a to bez dalšího, oprávněný exekutorovi, který tyto náklady vynaložil. Výši nákladů, a povinnost oprávněného k jejich úhradě, určí nový exekutor v usnesení, které doručí oprávněnému. Z uvedeného vyplývá, že „zvláštními“ náklady exekuce se rozumí náklady skutečně vynaložené, respektive hotové výdaje spojené se samotným „technicko – organizačním a faktickým“ provedením změny osoby soudního exekutora v exekuci, a nejedná se o náhradu odměny původního exekutora, ani o možnost paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 vyhlášky; jde tedy o prokázané hotové výdaje spojené se změnou exekutora, jež mají původ svého vzniku právě v této skutečnosti (tj. nebylo-li by změny exekutora, nebyly by vynaloženy), a nikoliv o běžné náklady exekuce, které jsou řešeny ve výše uvedeném režimu. Z toho vyplývá, že vynaložení „zvláštních“ nákladů je povinen exekutor prokázat.
Zároveň je však třeba mít na zřeteli, že nevypořádané vztahy mezi stávajícím soudním exekutorem a původním soudním exekutorem, nelze přičítat k tíži účastníkům řízení. V příkazu k úhradě nákladů exekuce se proto nelze zabývat tím, zda původní soudní exekutor porušil některou z povinností stanovenou v usnesení § 15 odst. 5 exekučního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 614/2017). Pokud tedy soudní exekutor, jemuž výkon exekutorského úřadu zanikl, nepředal spisy a plnění vymožená v exekuci nově jmenovanému exekutorovi (zde JUDr. J. J.), nelze tuto skutečnost klást k tíži oprávněnému, jenž využil své zákonné možnosti a požádal o změnu exekutora (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1619/11 ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1312/17 ze dne 30. 5. 2017). Náklady spojené s rekonstrukcí exekučního spisu a vymáháním plnění vymoženého v exekuci původním exekutorem nelze považovat za „zvláštní“ náklady exekuce spojené se změnou exekutora, k jejichž úhradě by byl zavázán oprávněný.
Výše odměny původního exekutora se tak ve smyslu § 44b odst. 4 exekučního řádu vypočítá způsobem, jako by došlo k zastavení exekuce, tzn. podle § 11 odst. 2, odst. 3 a 4 vyhlášky, a případné další nároky, které souvisí s exekuční činností, budou uhrazeny exekutorovi v souladu s ustanoveními § 13 - § 15 vyhlášky. V situaci, kdy původní exekutor již vymohl část pohledávky, náleží mu odměna stanovená podle § 6 vyhlášky z výše vymožené částky.
V intencích § 11 odst. 5 vyhlášky se při rozhodování o odměně původního exekutora, jehož pověření zaniklo, zohlední také důvody, pro které došlo ke změně exekutora. V případě, kdy soudní exekutor nebyl pověřen vedením exekuce nebo pokud oprávnění exekutora zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil, odměna mu nenáleží. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že o nepřiznání odměny exekutorovi lze uvažovat jen ve výjimečných případech, kdy kde změně exekutora dojde jeho zaviněním.
V dané věci byl původní exekutor JUDr. J. D. odvolán z funkce ministrem spravedlnosti na vlastní žádost v souladu s § 15 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, a z této skutečnosti nelze dovodit takové zavinění exekutora, které by zakládalo důvod pro nepřiznání odměny. Tento úsudek je současně podpořen tím, že to byl právě původní soudní exekutor, jenž v exekuci vymohl plnění ve výši 1 100 000 Kč. S poukazem na § 44b odst. 4 exekučního řádu, ve spojení s § 6 a §11 odst. 2) a 3) vyhlášky, je tedy dán nárok původního exekutora, který přešel s výkonem exekutorského úřadu na JUDr. J. J., na výplatu „běžných“ nákladů exekuce, přičemž „zvýšené“ náklady exekuce, jež by byly představovány prokazatelně vynaloženými hotovými výdaji spojenými se změnou exekutora, nebyly žádným z exekutorů doloženy.
S ohledem na vše uvedené je proto usnesení odvolacího soudu správné, a v dalších podrobnostech lze na jeho odůvodnění odkázat. Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Autor: -mha-