// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 23.01.2019
Věcná příslušnost ve sporu o určení vlastnictví stavby sepsané do majetkové podstaty
I. Spor o určení, že vlastníkem stavby sepsané do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka je žalobce, je sporem o určení, zda tu je právo týkající se majetku dlužníka, tedy incidenčním sporem, k jehož projednání a rozhodnutí je v prvním stupni věcně příslušný krajský soud.
II. Soud, který není věcně příslušný k projednání a rozhodnutí sporu v prvním stupni, není ani oprávněn přerušit řízení o takovém sporu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1714/2017, ze dne 13. 11. 2018
Dotčené předpisy:
§ 159 odst. 1 písm. b) IZ
§ 7a písm. b) IZ
109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Kategorie: věcná příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Okresního soudu Praha - západ dne 15. ledna 2016 (č. l. 1 až 3) se žalobce (Green House Jesenice s. r. o.) domáhal vůči žalovanému Mgr. M. E., jako insolvenčnímu správci dlužníka S. a. s. v likvidaci, určení, že je vlastníkem označené rozestavěné stavby v katastrálním území XY (dále jen „stavba“). Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný sepsal stavbu do majetkové podstaty dlužníka, ačkoli nejde o samostatnou věc v právním smyslu, nýbrž o součást pozemku, jehož výlučným vlastníkem je žalobce.
[2] Vzájemnou žalobou podanou 11. dubna 2016 (č. l. 25-29) se žalovaný pro případ, že soud vyhoví žalobě, domáhal po žalobci zaplacení částky 26.933.144 Kč coby bezdůvodného obohacení, jež je žalobce povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka.
[3] Usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. 8 C 39/2016-71, Okresní soud Praha - západ (dále jen „okresní soud“) přerušil řízení do pravomocného skončení sporu vedeného u Krajského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSPH 65 ICm 180/2016.
[4] Okresní soud – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – poukázal na to, že v incidenčním sporu vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 65 ICm 180/2016 (a v dalších) bude otázka vlastnického práva žalobce řešena jako předběžná, takže je hospodárné řízení přerušit.
[5] K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 20 Co 483/2016-83, potvrdil usnesení okresního soudu.
[6] Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a § 225 insolvenčního zákona – a poukazuje na závěry obsažené v „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 914/2014 [jde o rozsudek ze dne 17. července 2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], dospěl k závěru, že okresní soud řízení správně přerušil, neboť o vlastnictví žalobce musí rozhodnout insolvenční soud jako o otázce předběžné v incidenčním sporu.
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive otázek dovolacím soudem neřešených. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
[8] V dovolání snáší dovolatel argumenty na podporu závěru, že soudy aplikovaly ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. na danou věc nesprávně a že tím porušily jeho právo na spravedlivý proces.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a co do otázky správnosti aplikace § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. na danou věc je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[11] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu, a insolvenčního zákona:
§ 109 (o. s. ř.)
(…)
(2) Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže
(…)
c/ probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
§ 7a (insolvenčního zákona)
Věcná příslušnost
Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
(…)
b/ v incidenčních sporech,
(…)
Incidenční spory
§ 159 (insolvenčního zákona)
(1) Incidenčními spory jsou
(…)
g/ spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem,
(…)
V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona již v době zahájení tohoto sporu a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn.
[12] V dané věci zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a současně prohlásil konkurs na jeho majetek usnesením ze dne 13. listopadu 2014, č. j. KSPH 65 INS 28236/2014-A-10, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15.06 hodin. Účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka stále trvají.
[13] K výše ustavenému právnímu rámci pak ve vazbě na stav insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka v době podání žaloby (i nyní) poukazuje Nejvyšší soud na rozsudek ze dne 27. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 6037/2016, v němž uzavřel, že spor o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, zahájený v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, je incidenčním sporem ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona. K projednání takového sporu jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (§ 7a písm. b/ insolvenčního zákona).
[14] V poměrech dané věci zbývá dodat, že spor o určení, že vlastníkem stavby sepsané do majetkové podstaty dlužníka je žalobce, je sporem o určení, zda tu je právo týkající se majetku dlužníka (§ 159 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) tedy incidenčním sporem, k jehož projednání a rozhodnutí je (a ke dni podání žaloby byl) v prvním stupni věcně příslušný krajský soud (§ 7a písm. b/ insolvenčního zákona), nikoli okresní soud, u kterého byla žaloba podána. Úsudek, že soud, který není věcně příslušný k projednání a rozhodnutí sporu v prvním stupni, není ani oprávněn přerušit řízení o takovém sporu, je triviální.
[15] Právní posouzení věci oběma soudy tedy správné není, když okresní soud nebyl oprávněn přerušit (podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) řízení o určovací žalobě, k jejímuž projednání je v prvním stupni povolán soud krajský.
[16] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno napadené rozhodnutí, platí také na rozhodnutí okresního soudu, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). V rozsahu, v němž se žalobce domáhá žalobou určení, že je vlastníkem označené stavby, postoupil Nejvyšší soud věc k dalšímu řízení krajskému soudu jako soudu věcně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Krajským soudem, jemuž se věc takto postupuje, určil Nejvyšší soud Krajský soud v Praze, jenž je insolvenčním soudem dlužníka a jako takový je k projednání a rozhodnutí dané věci příslušný i místně (srov. § 7b odst. 4 insolvenčního zákona ve znění účinném v době podání této žaloby, potud rozhodném).
[17] Výše uvedené závěry o nedostatku věcné příslušnosti okresního soudu se netýkají vzájemné žaloby žalovaného. Vzhledem k tomu, že z usnesení obou soudů není zřejmé, zda vůbec (případně jaký) měla vzájemná žaloba vliv na jejich rozhodování o tom, zda je namístě řízení přerušit, zrušil Nejvyšší soud tato rozhodnutí i ohledně vzájemné žaloby a věc potud vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Na okresním soudu bude, aby poté, co podle výrokové části tohoto usnesení postoupí věc týkající se žaloby věcně příslušnému krajskému soudu, znovu posoudil důvodnost návrhu žalovaného na přerušení řízení ve vztahu ke zbylému předmětu řízení (vymezenému vzájemnou žalobou).
Autor: -mha-