// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 15.10.2018

Neúčinnost doručení písemnosti přímo do vlastních rukou

I v případě, že soudní písemnost byla adresátu doručena přímo do vlastních rukou, není vyloučeno, že soud k návrhu adresáta rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti, jestliže se adresát s písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit.

Při úvaze, zda je na místě využít institutu relativní neúčinnosti doručení podle § 50d odst. 1 o. s. ř., je namístě rozlišovat dlouhodobou a krátkodobou neschopností adresáta seznámit se s doručovanou písemností. Dlouhodobá neschopnost adresáta seznámit se s doručenou písemností zpravidla nastává v souvislosti s celkovou nezpůsobilostí adresáta samostatně jednat před soudem. Za takových okolností je na místě uzavřít, že písemnost nebyla řádně doručena proto, že soud s účastníkem nejednal prostřednictvím opatrovníka, jenž mu měl být ustanoven podle § 29 odst. 3 o. s. ř. V těchto případech nastává tzv. absolutní neúčinnost doručení bez toho, aby bylo na místě rozhodnout podle § 50d o. s. ř. Naopak je-li neschopnost účastníka seznámit se s doručovanou písemností jen krátkodobá (například následkem přechodně zhoršeného zdravotního stavu), je na místě vyslovit relativní neúčinnost doručované písemnosti ve smyslu § 50d o. s. ř. Je však na adresátu, aby on sám doložil tuto přechodnou a pro něj nepřeklenutelnou indispozici.

V projednávané věci bylo předmětné usnesení bylo povinnému poštovním doručovatelem doručeno do vlastních rukou oproti jeho podpisu do místa jeho bydliště. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nemůže být vyslovena neúčinnost doručení předmětného usnesení, neboť ji lze vyslovit pouze v případě náhradního doručení ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. či § 50 odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval otázkou, zda v projednávané věci nebyl dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného usnesení. Ze shora uvedeného se však podává závěr, že namítá-li povinný, že doručovanou písemnost sice převzal, avšak s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl přechodně schopen se s ní seznámit, je třeba se touto námitkou zabývat a zjistit, zda není dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení ve smyslu § 50d o. s. ř. i v případě, že písemnost byla povinným prokazatelně převzata.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2290/2018, ze dne 1. 8. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 50d odst. 1 o. s. ř.

Kategorie: doručování; zdroj: www.nsoud.cz

Z odůvodnění:

Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 12. 7. 2017, č. j. 5 EXE 557/2016-153, zamítl návrh povinného a manželky povinného na určení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 5. 2017, č. j. 5 EXE 557/2016-138, jehož výrokem I. částečně došlo k zastavení exekuce prodejem vozidla M. F., výrokem II. byl zamítnut návrh manželky povinného na „zastavení provedení“ exekuce prodejem movitých věcí specifikovaných v exekučním příkazu JUDr. Lukáše Jíchy ze dne 10. 6. 2016, č. j. 203 Ex 158887/16-22, výrokem III. byl zamítnut návrh manželky povinného na úplné zastavení exekuce a výrokem IV. soud rozhodl, že oprávněná nemá vůči manželce povinného právo na náhradu nákladů řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce; soud prvního stupně současně zamítl návrh povinného a manželky povinného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 5. 2017, č. j. 5 EXE 557/2016-138 (dále též jen „předmětné usnesení“). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že předmětné usnesení bylo povinnému i manželce povinného poštovním doručovatelem doručeno do vlastních rukou oproti jejich podpisu dne 11. 5. 2017, do místa jejich bydliště. Institut neúčinnosti doručení dopadá na případy, kdy k doručení došlo tzv. fikcí doručení, z důvodu odstranění její přílišné tvrdosti a v případě existence omluvitelného důvodu; v projednávané věci však k doručení fikcí nedošlo, proto nelze ani vyslovit neúčinnost doručení předmětného usnesení.

K odvolání povinného a manželky povinného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 22. 8. 2017, č. j. 15 Co 367/2017-121, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nelze vyslovit neúčinnost předmětného usnesení, neboť toto usnesení bylo odvolatelům doručeno přímo do vlastních rukou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá zejména, že ustanovení § 50d občanského soudního řádu neomezuje možnost vyslovení neúčinnosti doručení na případy doručení fikcí; naopak možnost vyslovit neúčinnost doručení je dle ustanovení § 50d občanského soudního řádu vázána pouze na existenci omluvitelného důvodu, pro který se účastník nemohl seznámit s doručovanou písemností. Dle zákonného znění tak může být vyslovena neúčinnost doručení písemnosti doručené jakýmkoliv způsobem (tedy i písemnosti doručené do vlastních rukou). Institut neúčinnosti doručení se tedy dle dovolatele uplatní v případě, kdy doručení písemnosti proběhlo formálně správně, jako tomu bylo i v projednávané věci, a soud se má zabývat skutečností, zda existoval omluvitelný důvod, pro který se účastník nemohl s doručovanou písemností seznámit, k čemuž však odvolací soud v projednávané věci nepřihlížel, ačkoliv se dovolatel pro svou přechodnou zdravotní indispozici nemohl s doručovanou písemností seznámit. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je využitelný institut neúčinnosti doručení ve smyslu § 50d o. s. ř. i v případě, že k doručení písemnosti nedošlo tzv. náhradním způsobem (srov. § 49 odst. 4 o. s. ř., § 50 odst. 1 o. s. ř.), ale přímo odevzdáním adresátu do vlastních rukou oproti podpisu, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je opodstatněné.

Podle § 50d odst. 1 o. s. ř. na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu.

Podle § 50d odst. 2 o. s. ř. omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.

Účelem institutu tzv. relativní (naříkatelné) neúčinnosti doručení podle § 50d o. s. ř. je zabránit nepřiměřené tvrdosti, kterou by účastníku (adresátu) mohlo přinést doručení soudní písemnosti pro případ, že se adresát s doručovanou písemností neseznámil z omluvitelného důvodu. Možnost adresáta seznámit se s doručovanou písemností nelze ztotožňovat se samotným doručením písemnosti, protože z ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. je zjevné, že zákon mezi těmito pojmy rozlišuje. K seznámení se adresáta se zásilkou proto nedojde již doručením písemnosti, ale tím, že adresát po doručení písemnosti aktivně koná tak, aby zjistil obsah doručované písemnosti; k tomu je třeba, aby adresát byl této poznávací činnosti reálně schopen. Z právě uvedeného tedy vyplývá, že i v případě, že soudní písemnost byla adresátu doručena přímo do vlastních rukou, není vyloučeno, že soud k návrhu adresáta rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti, jestliže se adresát s písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit (§ 50d odst. 1 o. s. ř.).

Při úvaze, zda je na místě využít institutu relativní neúčinnosti doručení podle § 50d odst. 1 o. s. ř., je namístě rozlišovat dlouhodobou a krátkodobou neschopností adresáta seznámit se s doručovanou písemností. Dlouhodobá neschopnost adresáta seznámit se s doručenou písemností zpravidla nastává v souvislosti s celkovou nezpůsobilostí adresáta samostatně jednat před soudem. Za takových okolností je na místě uzavřít, že písemnost nebyla řádně doručena proto, že soud s účastníkem nejednal prostřednictvím opatrovníka, jenž mu měl být ustanoven podle § 29 odst. 3 o. s. ř. V těchto případech nastává tzv. absolutní neúčinnost doručení bez toho, aby bylo na místě rozhodnout podle § 50d o. s. ř. Naopak je-li neschopnost účastníka seznámit se s doručovanou písemností jen krátkodobá (například následkem přechodně zhoršeného zdravotního stavu), je na místě vyslovit relativní neúčinnost doručované písemnosti ve smyslu § 50d o. s. ř. Je však na adresátu, aby on sám doložil tuto přechodnou a pro něj nepřeklenutelnou indispozici.

V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že předmětné usnesení bylo povinnému poštovním doručovatelem doručeno do vlastních rukou oproti jeho podpisu dne 11. 5. 2017, do místa jeho bydliště. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nemůže být vyslovena neúčinnost doručení předmětného usnesení, neboť ji lze vyslovit pouze v případě náhradního doručení ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. či § 50 odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval otázkou, zda v projednávané věci nebyl dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného usnesení. Ze shora uvedeného se však podává závěr, že namítá-li povinný (který tuto námitku vznesl i před odvolacím soudem), že doručovanou písemnost sice převzal, avšak s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl přechodně schopen se s ní seznámit, je třeba se touto námitkou zabývat a zjistit, zda není dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení ve smyslu § 50d o. s. ř. i v případě, že písemnost byla povinným prokazatelně převzata. Závěr odvolacího soudu, že není dán důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného usnesení, tedy vychází s nesprávného výkladu § 50d odst. 1 o. s. ř., a proto je i předčasný.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil (srov. § 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Pelhřimově) k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů