// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 03.10.2018
Vypracování znaleckého posudku znalcem podle § 127 odst. 3 o.s.ř.
Pokud k vypracování znaleckého posudku postačuje „obyčejný“ znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř., tím spíše nelze spatřovat pochybení v tom, když znalecký posudek vypracuje znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 3 o. s. ř., byť k jeho ustanovení by mělo docházet jen ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, event. v případě tzv. revizních znaleckých posudků.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1484/2018, ze dne 17. 7. 2018
Dotčené předpisy: § 127 o. s. ř.
Kategorie: dokazování; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň – město (dále jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 11. října 2017, č. j.. 108 EX 4573/14-166, rozhodl mimo jiné o výsledné ceně dražených nemovitých věcí povinné a to tak, že výsledná cena se určuje 2 821 000 Kč. Soudní exekutor rozhodl o výsledné ceně na základě ocenění provedeného znaleckým posudkem ze dne 9. října 2017, č. ZP-14765, vypracovaným znaleckým ústavem Znalecká společnost s. r. o.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. prosince 2017, sp. zn. 56 Co 411/2017, k odvolání povinné potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 11. října 2017, č. j. 108 EX 4573/14-166. Uvedl, že shledal znalecký posudek ze dne 9. října 2017, č. ZP-14765, vypracovaný znaleckým ústavem Znalecká společnost s. r. o. určitým a přesvědčivým a zcela odpovídajícím požadovanému zadání a soudním exekutorem na základě tohoto posudku stanovenou cenu za správnou. Námitky povinné týkající se osoby znalce, stejně jako námitky podjatosti znalce (znaleckého ústavu), posoudil jako nedůvodné, neboť soudní exekutor tyto námitky již svým usnesením ze dne 14. září 2017, č. j. 108 EX 04573/14-161, zamítl.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Přípustnost svého dovolání spatřuje v následujících třech právních otázkách. 1) Zda může být znalecký posudek vypracovaný znalcem, vůči jehož osobě byly vysloveny námitky podjatosti, s nimiž se soud v rozhodování nezabýval a nevypořádal, způsobilým důkazem. Povinná v odvolání uplatnila námitku možné podjatosti Znaleckého ústavu s. r. o, tj. znalce, který vypracoval znalecký posudek, na podkladě kterého soudní exekutor rozhodl o výsledné ceně dražených nemovitých věcí. Odvolací soud se však s touto námitkou dostatečně nevypořádal, když pouze odkázal na předchozí rozhodnutí soudního exekutora o těchto námitkách. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2626/2013, podle kterého je soud povinen zabývat se námitkami podjatosti osoby znalce kdykoliv za řízení. 2) Zda má soud povinnost vypořádat se v odůvodnění rozhodnutí se všemi právně relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení a vyjádřit se k nim přesvědčivým způsobem v odůvodnění rozhodnutí. Tato otázka podle povinné doposud byla řešena toliko ve vztahu k nalézacímu řízení, nikoliv ve vztahu k řízení exekučnímu probíhajícímu podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), když z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 22 Cdo 943/2005, vyplývá, že soud má povinnost se vypořádat se všemi právně relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení a vyjádřit se k nim přesvědčivým způsobem. 3) Zda může být podkladem pro rozhodnutí soudu znalecký posudek znaleckého ústavu ustanoveného soudem v rozporu s podmínkami uvedenými v ustanovení § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), čímž dovolatelka rozumí situaci, kdy znalecký posudek vypracoval znalecký ústav, který je primárně určen k vypracování tzv. revizních znaleckých posudků, byť k ocenění dražených nemovitých věcí povinné postačoval znalecký posudek „obyčejného“ znalce. Z uvedeného důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2017, sp. zn. 56 Co 411/2017, jakož i usnesení soudního exekutora ze dne 11. října 2017, č. j. 108 EX 04573/14-166, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10 o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky týkající se postupu soudního exekutora ohledně námitek podjatosti proti osobě znalce, uplatněným v odvolání proti usnesení o ceně (§ 336a o. s. ř.), která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení § 69 ex. řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.
Jak vyplývá z ustanovení § 336 odst. 1 o. s. ř. po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství cenou obvyklou. Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při oceňování podle zvláštního předpisu.
Účelem ocenění nemovité věci ve smyslu ustanovení § 66 odst. 5 ex. řádu ve spojení s ustanoveními § 336 a 336a o. s. ř. není stanovení ceny, za kterou bude věc v exekučním (vykonávacím) řízení nemovitá věc prodána, nýbrž pouze určení východiska pro stanovení nejnižšího podání (nemovitá věc se při výkonu rozhodnutí/v exekuci prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude činit, se ukáže až v samotné dražbě) - k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005.
Podle ustanovení § 13 odst. 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, znalec v posudku uvede popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). Znalecký posudek se tedy skládá ze tří částí: z nálezu (popisu relevantních výchozích skutečností), posudku (samotného odborného znaleckého posouzení včetně závěrů) a znalecké doložky (osvědčující především znalcovu kvalifikaci).
Soud, resp. soudní exekutor při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudního exekutora k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Soud, resp. soudní exekutor dále hodnotí přesvědčivost znaleckého posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů, případně, zda závěry posudku nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Nemůže ovšem přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci ani soudní exekutor nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. prosince 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013).
Nedílným požadavkem kladeným na znalecký posudek, který je soud, resp. soudní exekutor povinen zohlednit, je i to, že znalecký posudek musí být zpracován znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Exekuční řád o podjatosti znalce hovoří toliko v ustanovení § 29 odst. 12, podle něhož o tom, zda je vyloučen koncipient, kandidát nebo jiný zaměstnanec exekutora, jakož i znalec nebo tlumočník, rozhoduje exekutor. Na rozhodování soudního exekutora o případné podjatosti znalce se použije přiměřeně § 29 ex. řádu avšak pouze v rozsahu odst. 1 až 4, 6 a 9, odst. 5 téhož ustanovení stanovující lhůtu, v níž je účastník povinen námitku podjatosti uplatnit, se v případě podjatosti znalce neaplikuje. Z uvedeného lze vyvodit jednak to, že znalec je povinen kdykoliv oznámit soudu, resp. soudnímu exekutorovi skutečnost, pro kterou je vyloučen, a že tak musí učinit ihned, jakmile se o ní dozvěděl, a dále pak také to, že totéž právo přísluší i účastníku řízení, který tak má právo vyjádřit se k osobě znalce a sdělit soudu (soudnímu exekutorovi) skutečnosti, pro něž je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Tyto skutečnosti přitom může účastník soudu (soudnímu exekutorovi) sdělit kdykoliv, jakmile se o nich dozví (k tomu srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněného pod číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který se ovšem vztahuje k dokazování v nalézacím řízení. Závěry v něm obsažené však ve výše citovaném rozsahu jsou použitelné i pro exekuční řízení).
V posuzované věci přestože povinná vznesla v odvolacím řízení námitky proti osobě znalce, na podkladě jehož znaleckého posudku soudní exekutor rozhodl o výsledné ceně dražených nemovitých věcí, odvolací soud se těmito námitkami nezabýval. Toliko ve svém usnesení odkázal na usnesení soudního exekutora ze dne 14. září 2017, č. j. 108 EX 04573/14 -161, jímž byly dříve uplatněné námitky povinné proti osobě znalce zamítnuty. Vzhledem k tomu, že vůči rozhodnutí soudního exekutora o tom, že znalec není vyloučen z vypracování a podání znaleckého posudku, není odvolání přípustné (§ 29 odst. 12 ex. ř., poslední věta), odvolací soud se měl zabývat námitkou podjatosti v odvolání do usnesení o věci samé (zde usnesení o výsledné ceně), když rozhodnutím soudního exekutora nemohl být vázán. Jedná se totiž o námitku směřující vůči důkazu, který podle tvrzení dovolatele nebyl proveden řádně, což mohlo vyústit ve vadu řízení. V námitkách uvedených v odvolání se dále mohou objevit i nové skutečnosti (nastalé například až po zpracování znaleckého posudku), ke kterým se neměl možnost soudní exekutor vůbec vyjádřit ve svém rozhodnutí. Jestliže námitky povinná opětovně vznesla i v uplatněném odvolání proti usnesení soudního exekutora o ceně, je nutné v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se s námitkami vypořádat. Svůj závěr ohledně nedůvodnosti námitek povinné tak odvolací soud přesvědčivým způsobem neodůvodnil. Jak ovšem správně dovozuje povinná, soud má povinnost se vypořádat se všemi právně relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení a vyjádřit se k nim přesvědčivým způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 22 Cdo 943/2005, jehož závěry se sice opětovně týkají nalézacího řízení, jsou ovšem plně použitelné i pro řízení exekuční). Pokud tak odvolací soud neučinil, nejen že postupoval v rozporu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném (neúplném) právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nadto je zatíženo vadou, která má (může mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V novém rozhodnutí ve věci je proto nezbytné, aby se odvolací soud opětovně zabýval všemi relevantními námitkami povinné obsaženými v odvolání proti usnesení ze dne 11. října 2017, č. j. 108 EX 4573/14-166, a s těmito se i řádně vypořádal.
Pokud jde o námitku povinné, podle které je v rozporu s ustanovením § 127 o. s. ř., že znalecký posudek vypracoval znalecký ústav, který je primárně určen k vypracování tzv. revizních znaleckých posudků, byť k ocenění dražených nemovitých věcí povinné postačoval znalecký posudek „obyčejného“ znalce, Nejvyšší soud k této podává, že tato námitka sama o sobě není v dovolacím řízení přípustná, neboť nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva. Jen pro úplnost tak dovolací soud dodává, že pokud k vypracování znaleckého posudku postačuje „obyčejný“ znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř., tím spíše nelze spatřovat pochybení v tom, když znalecký posudek vypracuje znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 3 o. s. ř., byť k jeho ustanovení by mělo docházet jen ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, event. v případě tzv. revizních znaleckých posudků.
S ohledem na výše uvedené dovolací soudu uzavírá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a nadto je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), ledaže se o náhradě nákladů řízení rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Autor: -mha-