// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 19.09.2018

Doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny

Na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se penále se podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Avšak uložení povinnosti zaplatit penále nepochybně představuje skutečnost, s níž zákon č. 592/1992 Sb. spojuje právní důsledky k tíži plátce pojistného, a pro doručení písemnosti s takovým obsahem se použije § 26d odst. 2, 3 zákona č. 592/1992 Sb. Ten obsahuje vlastní úpravu doručování písemností do vlastních rukou, a proto jeho ustanovení § 26d je ve vztahu speciality i vůči § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

Závěr odvolacího soudu, že při doručování vykonávaných platebních výměrů je třeba postupovat podle § 26d zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, nikoli podle § 19 a násl. správního řádu, je tedy správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3454/2017, ze dne 14. 6. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 53 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. ve znění do 31. 12. 2014
§ 26d zák. č. 592/1992 Sb. ve znění od 1. 7. 2002

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 10. 3. 2015, č. j. 17 Nc 5620/2009-40, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uzavřel, že vykonávané exekuční tituly byly povinnému doručeny v souladu s podmínkami § 19 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 5. 2015, č. j. 14 Co 145/2015-53, k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že při posouzení doručování vykonávaných platebních výměrů povinnému je třeba postupovat podle § 26d zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002. Okolnost, že povinný nesplnil svoji povinnost vůči oprávněné a neoznámil v zákonem stanovené lhůtě změnu svých osobních údajů, je dle krajského soudu z hlediska posouzení řádné aplikace ustanovení o doručování irelevantní. Odvolací soud současně vytkl okresnímu soudu, že řízení zatížil vadou a neprovedl důkazy k prokázání tvrzení povinného, že se v době doručování nezdržoval v místě svého trvalého bydliště. Okresní soud v Sokolově tedy věc znovu projednal a usnesením ze dne 15. 9. 2016, č. j. 17 Nc 5620/2009-152, rozhodl, že návrh povinného na zastavení exekuce zamítá. Podle pokynu odvolacího soudu posoudil opětovně vykonatelnost platebních výměrů a provedl dokazování k tvrzení, že se povinný v době doručování platebních výměrů nezdržoval v místě svého trvalého bydliště. Poté uzavřel, že nejsou dány podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.), oprávněné uložil povinnost nahradit povinnému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 48 456 Kč (výrok II.) a nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok III.). Připomněl, že již ve svém předchozím usnesení ze dne 26. 5. 2015, č. j. 14 Co 145/2015-53, vyslovil právní závěr, že vykonatelnost exekučních titulů (resp. jejich doručování) je třeba posuzovat podle § 26d zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002, nikoli podle § 19 a násl. správního řádu. Na rozdíl od soudu prvního stupně pak dospěl k závěru, že povinný prokázal, že se v době doručování platebních výměrů nezdržoval na doručovací adrese, ale v bydlišti svého tchána. Z tohoto důvodu tak platební výměry nemohly být doručeny uplynutím úložní doby dne 27. 10. 2008 a nemohly nabýt právní moci ani vykonatelnosti.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním v celém jeho rozsahu. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která je rozhodována rozdílně, a to: „Dle jakého právního předpisu jsou doručovány písemnosti ve správním řízení při vyměřování dlužného pojistného a penále na veřejné zdravotní pojištění?“. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4660/2009, vyplývá, že rozhodnutí o dlužném pojistném a penále se doručuje podle § 20 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. Stejný závěr lze vyvodit i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2013/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 2784/09 či z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 72/2010-60. Oproti tomu existuje názor, že písemnosti v rámci správního řízení při vyměřování dlužného pojistného a penále na veřejném zdravotním pojištění jsou doručovány dle zákona č. 592/1992 Sb. (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 14 Co 145/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1046/2003). Oprávněná nesouhlasí s názorem krajského soudu a je přesvědčena, že má jako správní orgán doručovat podle zákona č. 500/2004 Sb., což pro daný případ znamená, že exekuční tituly byly řádně doručeny. Svůj názor opírá o důvodovou zprávu k zákonu č. 176/2002 Sb. Dále uvádí, že správní řád neukládá správním orgánům povinnost zjišťovat, zda se účastník řízení zdržuje v místě trvalého pobytu, popř. kde se zdržuje. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Povinný usnesení odvolacího soudu považuje za správné a předloženou otázku za vyřešenou. Nesouhlasí s argumentací oprávněné, judikatura dovolacího soudu je podle jeho názoru již ustálena v tom, že doručování platebního výměru se řídí speciálním ustanovením o doručování - § 26d zákona č. 592/1992 Sb. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1046/2003, usnesení ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4978/2007, a usnesení ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3798/2011). V daném případě proto nebylo možné uplatnit fikci doručení, protože oprávněná měla mít důvodné pochybnosti o tom, zda se povinný zdržuje v místě trvalého pobytu (povinnému totiž nebyly řádně doručeny žádné písemnosti). Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně jako nedůvodné zamítl, a aby byla oprávněné uložena povinnost uhradit mu náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se dosud nezabýval otázkou, podle jakého předpisu se má při doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny postupovat, potažmo zda je třeba postupovat podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nebo podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Ani rozhodnutí dovolacího soudu, na něž dovolatelka poukazuje, odpověď na tuto otázku dát nemohou, neboť v nich tato otázka nebyla přezkumu otevřena (Nejvyšší soud vázán v jednotlivých případech vždy konkrétní argumentací účastníků a vzneseným dovolacím důvodem, případně vázán zákazem zabývat se v dovolacím řízení novými skutečnostmi a důkazy, pouze zkoumal, zda v daných věcech bylo doručeno v souladu s tím ustanovením zákona, podle kterého příslušná zdravotní pojišťovna postupovala).

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Dovolání není důvodné.

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), mimo jiné specifikuje, kdo je zdravotně pojištěn a kdy vzniká a zaniká zdravotní pojištění. Pokud jde o výši pojistného, penále a způsob jejich placení, odkazuje na zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále též jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), který upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění, penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru pojištěnců, přerozdělování pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění (viz § 1 zákona). K otázce doručování se svým způsobem vymezují oba uvedené předpisy.

Podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014 (zákon č. 60/2014 Sb.), platilo, že „na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné se vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Ve správním řízení zahajovaném na návrh pojištěnce se rozhoduje též ve sporných případech o hrazení částek podle § 16b;… Zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry. Platební výměr na dlužné pojistné je vykonatelný bez ohledu na právní moc, jestliže od jeho doručení uplynulo 15 dnů s výjimkou rozhodování o vracení přeplatku na pojistném, snížení záloh na pojistné a hrazení částek podle § 16b.“ Zmíněným obecným předpisem je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (srov. úpravu doručování v jeho §§ 19 – 26).

Podle § 53b odst. 1, 2 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, zdravotní pojišťovna použije v řízení podle § 53 odst. 1 doručení veřejnou vyhláškou v případě, kdy jí není znám pobyt nebo sídlo účastníka řízení, nebo v případě, že se účastník řízení nezdržuje na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro doručování, které pojišťovně oznámil. Doručení veřejnou vyhláškou provede tak, že vyvěsí ve svém sídle po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením; oznámení se rovněž vyvěsí v sídle místně příslušné organizační jednotky zdravotní pojišťovny, která písemnost doručuje. Poslední den lhůty podle věty první se považuje za den doručení.

Podle § 26d odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, skutečnosti významné pro plnění povinností plátce pojistného oznamuje zdravotní pojišťovna plátci pojistného zpravidla doručením úřední písemnosti prostřednictvím držitele poštovní licence nebo svými zaměstnanci.

Podle § 26d odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, skutečnosti, s nimiž tento zákon spojuje právní důsledky k tíži plátce pojistného, a skutečnosti, o nichž tak stanoví zdravotní pojišťovna, se plátci pojistného oznamují doručením úřední písemnosti do vlastních rukou.

Podle § 26d odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručování zdržuje, uloží ten, kdo písemnost doručuje, písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u místně příslušné organizační jednotky zdravotní pojišťovny, jejíž písemnost má být doručena, a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle § 26d odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno; na to musí ten, kdo zásilku doručuje, adresáta upozornit.

Podle § 26d odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, písemnosti určené právnickým osobám se doručují pracovníkům oprávněným za tyto osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoliv jejímu pracovníku, který písemnost přijme. Stejně se postupuje, ustanovil-li si adresát písemnosti u držitele poštovní licence osobu k přijímání docházejících zásilek.

Podle § 26d odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, není-li zdravotní pojišťovně znám pobyt nebo sídlo plátce pojistného nebo nezdržuje-li se plátce pojistného v místě svého pobytu nebo sídla anebo na adrese pro doručování, které oznámil zdravotní pojišťovně, doručí se písemnost veřejnou vyhláškou. Doručení veřejnou vyhláškou provede zdravotní pojišťovna tak, že vyvěsí po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením. Oznámení se rovněž vyvěsí v sídle místně příslušné organizační jednotky zdravotní pojišťovny, která písemnost doručuje. Poslední den lhůty podle věty první se považuje za den doručení.

Na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se penále se tedy podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. vztahují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Avšak uložení povinnosti zaplatit penále nepochybně představuje skutečnost, s níž zákon č. 592/1992 Sb. spojuje právní důsledky k tíži plátce pojistného, a pro doručení písemnosti s takovým obsahem se použije § 26d odst. 2, 3 zákona č. 592/1992 Sb. Ten obsahuje vlastní úpravu doručování písemností do vlastních rukou, a proto jeho ustanovení § 26d je ve vztahu speciality i vůči § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2012, č. j. 4 Ads 27/2012-25).

Závěr odvolacího soudu, že při doručování vykonávaných platebních výměrů je třeba postupovat podle § 26d zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, nikoli podle § 19 a násl. správního řádu, je tedy správný. Vzhledem k tomu, že dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka v této fázi řízení nebyla úspěšná a podle obsahu spisu vznikly povinnému náklady sestávající z odměny advokáta 2590 Kč za sepis vyjádření k dovolání (§ 11 odst. 2 písm. e/, odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% daně z přidané hodnoty ve výši 607 Kč.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů