// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 17.07.2018

Doručování do jednotlivých typů datových schránek

Má-li účastník řízení (fyzická osoba) zřízenu datovou schránku podle § 3 zákona o elektronických úkonech, nikoli ovšem datovou schránku podnikající fyzické osoby podle § 4 tohoto zákona, pak v řízení souvisejícím s jeho podnikatelskou činností mu soud doručuje tak, jako by datovou schránku zřízenu neměl; to znamená, že nedoručuje-li při jednání a účastník nepožádal o doručování na jinou adresu, doručuje soud prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce na adresu podle § 46b písm. b) o. s. ř. (tj. na adresu sídla, zástupce pro doručování uvedenou ve smlouvě či sídla organizační složky).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3887/2017, ze dne 24. 4. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 3 zák. č. 300/2008 Sb.
§ 4 zák. č. 300/2008 Sb.
§ 17 odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb.
§ 45 odst. 2 o. s. ř.
§ 45 odst. 3 o. s. ř.

Kategorie: doručování; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově usnesením ze dne 5. 10. 2016, č. j. 126 EXE 1784/2016-42, zamítl návrh povinného na odklad a zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že exekuční titul je formálně vykonatelný, neboť povinný měl v nalézacím řízení postavení podnikající fyzické osoby, která neměla zřízenou datovou schránku, a proto nalézací soud postupoval v souladu s procesními předpisy, pokud povinnému doručoval rozhodnutí vydané v nalézacím řízení (exekuční titul) na adresu jeho sídla.

Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal na podrobné odůvodnění okresního soudu a uvedl, že zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), zavádí možnost zřízení datové schránky jak pro fyzické osoby, tak pro podnikající fyzické osoby, přičemž mezi těmito typy důsledně rozlišuje. Soud doručuje písemnosti účastníku řízení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky výlučně postupem podle zákona o elektronických úkonech. Datovou schránkou podnikající fyzické osoby tak není a nemůže být datová schránka fyzické osoby, byť adresa trvalého pobytu fyzické osoby může být totožná se sídlem této podnikající fyzické osoby. Dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 o. s. ř. na adresu dle ustanovení § 46b písm. b) o. s. ř., když bylo zjištěno, že povinný jako podnikající fyzická osoba nemá zřízenou datovou schránku.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v plném rozsahu dovoláním, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Touto otázkou je, zda mají soudy na základě platných právních předpisů povinnost primárně doručovat písemnosti podnikajícím fyzickým osobám do datové schránky, pokud si tyto osoby zřídily takovou datovou schránku pouze jako fyzické osoby. Uvedl, že zákon o elektronických úkonech nestanovuje, do které datové schránky mají být soudní písemnosti (podnikající) fyzické osobě doručovány. Rovněž ani občanský soudní řád nerozlišuje v rámci úpravy doručování prostřednictvím veřejné datové sítě doručování do datové schránky fyzické osobě a podnikající fyzické osobě. Povinný v dovolání odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 69 Cdo 379/2013, dle kterého má-li fyzická osoba, bez ohledu na to, zda v řízení vystupuje jako podnikatel, zřízenou datovou schránku a nesdělí soudu jinou adresu pro doručování, je třeba jí doručovat soudní písemnost vždy do kterékoliv ze zřízených datových schránek fyzické osoby. Dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012. Dle názoru dovolatele soudy nerespektovaly zákonem stanovené závazné pořadí pro doručování listin a také ustanovení § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech. Závěrem navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že s názorem povinného nesouhlasí, neboť v případě nerozlišování mezi fyzickou osobou a fyzickou osobou podnikající by byly popřeny principy závazků jednotlivých osob. Nalézací soudy jsou podle oprávněné vázány označením žalovaného v žalobě, proto je nutné tyto subjekty rozlišit v procesním řízení a je třeba doručovat té osobě, která je v návrhu označena. Oprávněná se zcela ztotožnila s názorem odvolacího soudu. Jestliže žalovaný subjekt datovou schránku zřízenou nemá, bylo by podle názoru oprávněné podstatným narušením právní jistoty účastníků řízení, pokud by byly písemnosti soudem doručovány do schránky subjektu, který fakticky není účastníkem řízení. Poukázala na to, že adresa sídla povinného byla v rozhodné době zapsána v živnostenském rejstříku a soudy nejsou povinny zkoumat, zda se podnikatel na adrese sídla uvedené v rejstříku skutečně zdržuje. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Proto v tomto rozsahu dovolací soud dovolání povinného odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné v části, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, neboť právní otázka doručování do jednotlivých typů datových schránek podle povahy doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta dosud nebyla dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešena; dovolání však není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však ze spisu nepodávají.

Ze skutkových zjištění exekučního soudu vyplývá, že exekuční titul (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, č. j. 30 Cm 18/2015-28, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné částku 227 857 Kč s příslušenstvím) byl vydán v řízení, v němž povinný (žalovaný) vystupoval v postavení podnikatele (v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu byl žalobkyní označen s uvedením sídla a identifikačního čísla). Protože bylo zjištěno, že povinný jako podnikající fyzická osoba nemá datovou schránku, byly v nalézacím řízení písemnosti soudu (výzva podle § 115a o. s. ř. a rozsudek) povinnému zasílány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu sídla podnikatele (povinného) vyplývající z výpisu ze živnostenského rejstříku. Exekuční titul byl odeslán zásilkou do vlastních rukou povinného, doručovatel se pokusil zásilku doručit na adrese sídla povinného dne 1. 10. 2015, povinný nebyl zastižen, byla mu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, písemnost byla téhož dne připravena k vyzvednutí, povinný si ji však během úložní doby nevyzvedl. Exekuční soud dále ze zprávy Ministerstva vnitra ze dne 23. 9. 2016 zjistil, že v informačním systému datových schránek není evidovaná datová schránka, jejímž držitelem by byla podnikající fyzická osoba J. M.

Podle § 45 odst. 1 o. s. ř. soud doručuje písemnost při jednání nebo jiném soudním úkonu.

Podle § 45 odst. 2 o. s. ř. nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu.

Podle § 45 odst. 3 o. s. ř. není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu nařídí doručit ji prostřednictvím a) doručujícího orgánu, nebo b) účastníka řízení či jeho zástupce.

Podle § 46b písm. b) o. s. ř. neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u podnikající fyzické osoby adresa sídla nebo adresa zástupce pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li obchodní závod fyzické osoby organizační složku, i adresa sídla organizační složky.

Zákon o elektronických úkonech v případě fyzické osoby rozlišuje datovou schránku fyzické osoby (§ 3) a datovou schránku podnikající fyzické osoby (§ 4), přičemž u podnikající fyzické osoby rozeznává zvlášť datovou schránku zřízenou advokátu, daňovému poradci, insolvenčnímu správci a s účinností od 1. 10. 2016 též statutárnímu auditorovi (§ 4 odst. 3); fyzická osoba tak může být současně držitelem datové schránky „nepodnikající“ fyzické osoby a podnikající fyzické osoby.

Podle § 17 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o elektronických úkonech umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.

Plénum Nejvyššího soudu ve svém stanovisku ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015 (uveřejněném pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přijalo závěr, že s ohledem na skutečnost, že zákon o elektronických úkonech umožňuje, aby fyzická osoba byla držitelem více datových schránek (datové schránky „nepodnikající“ fyzické osoby, datové schránky podnikající fyzické osoby, popřípadě „speciální“ datové schránky podnikající fyzické osoby zřizované pro advokáty, insolvenční správce a daňové poradce), soud doručuje písemnosti vždy do takové datové schránky, která byla adresátu zřízena pro obor činnosti, s nímž doručovaná písemnost věcně souvisí, resp. která odpovídá povaze doručované písemnosti. Za podmínek uvedených v § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech však nastanou účinky doručení písemnosti i jejím doručením do jiné („nepříslušné“) datové schránky téže fyzické osoby (viz body 64 a 65 stanoviska).

V této souvislosti lze poukázat rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je ustálena v tom, že při doručování je nezbytné rozlišovat typ datové schránky a povahu doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta, jehož se písemnost týká. Pro dodržení zákonného postupu musí povaha písemnosti odpovídat typu datové schránky, do níž má být doručováno, a roli adresáta v řízení. Do jednotlivých typů datových schránek tak lze řádně doručovat pouze dokumenty, které souvisí s činností či postavením držitele dané datové schránky. Nemá-li účastník zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se účastníku doručovat tak, jako by neměl datovou schránku zřízenu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 7 Afs 46/2010, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 7 Afs 5/2013, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 3 Ads 100/2013, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 8 As 109/2015).

Nejvyšší soud proto uzavírá, že má-li účastník řízení (fyzická osoba) zřízenu datovou schránku podle § 3 zákona o elektronických úkonech, nikoli ovšem datovou schránku podnikající fyzické osoby podle § 4 tohoto zákona, pak v řízení souvisejícím s jeho podnikatelskou činností mu soud doručuje tak, jako by datovou schránku zřízenu neměl; to znamená, že nedoručuje-li při jednání (§ 45 odst. 1 o. s. ř.) a účastník nepožádal o doručování na jinou adresu (§ 45 odst. 2 o. s. ř.), doručuje soud prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce (§ 45 odst. 3 o. s. ř.) na adresu podle § 46b písm. b) o. s. ř. (tj. na adresu sídla, zástupce pro doručování uvedenou ve smlouvě či sídla organizační složky).

Závěr odvolacího soudu, že nalézací soud nepochybil při doručování exekučního titulu povinnému, když jej doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu sídla povinného, je tedy správný.

Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243d písm. a) o. s. ř. a dovolání ve shora uvedené části zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů