// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 12.04.2017

Přerušení exekuce v případě tzv. opozičního nebo impugnačního sporu

Exekuci konanou podle exekučního řádu nelze přerušit ani tehdy, když probíhá opoziční nebo impugnační spor, jehož věcný výsledek může být ovlivněn skutkovými okolnostmi, které mají být zjištěny v souvisejícím (např. trestním) řízení.

Nemožnost přerušení však exekuce neznamená, že by exekuční soud neměl vyčkat případného výsledku souvisejícího trestního řízení, lze-li důvodně očekávat, že související řízení nebo důkazní prostředky, které budou v jeho průběhu zajištěny, podstatně ovlivní výsledek procesního dokazování v řízení o opoziční nebo impugnační žalobě. Jestliže by exekuční soud za takových okolností nevyčkal výsledku souvisejícího řízení, ačkoliv některý z účastníků takový postup za účelem unesení svého důkazního břemene navrhl, šlo by popřípadě o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5739/2016, ze dne 10. 1. 2017

vytisknout článek




Dotčené předpisy:
§ 254 odst. 2 o. s. ř.
§ 35 odst. 5 ex. řádu

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Na základě pověření Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 1. 2015, č. j. 55 EXE 2118/2014-12, soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec provádí exekuci podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2013, č. j. 4 Cm 30/2011-267, pro částku 12 512 880,- Kč. Dne 20. 1. 2015 podala manželka povinného návrh na částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávek manželky povinného za Českomoravskou stavební spořitelnou, a. s, ČSOB Penzijní společností a. s. a rovněž navrhla částečné zastavení exekuce ohledně srážek z její mzdy u plátce H. N., když exekuce na tyto pohledávky a na mzdu byla nařízena "exekučními příkazy č. j. 142 EX 02399/14-025, 142 EX 02399/14-026 a 142 EX 02399/14-046". Návrh na částečné zastavení exekuce manželka povinného odůvodnila tím, že závazek, který je předmětem exekučního titulu (koupě, prodej a opravy vozidel Tatra mezi oprávněnou a povinným) povinný převzal bez souhlasu své manželky a byl zcela zjevně nepřiměřený majetkovým poměrům manželů. Proto nenáleží do společného jmění povinného a jeho manželky a nemůže být vykonáván shora popsaným způsobem.

Podáním ze dne 25. 2. 2016 podala oprávněná návrh na přerušení exekuce do dne 25. 8. 2016 s odůvodněním, že dosud nebyl zajištěn "dostatek důkazů" pro rozhodnutí o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce. Je třeba vyčkat výsledku trestního řízení vedeného proti povinnému pro hospodářskou trestnou činnost, které přinese zjištění dalších relevantních skutečností ohledně majetku nacházejícího se ve společném jmění povinného a jeho manželky, jakož i o okolnostech vzniku závazku povinného, který je předmětem exekuce. Oprávněná přitom očekává, že z výsledků trestního řízení mimo jiné vyplyne, že není důvod vyhovět návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce.

Usnesením ze dne 6. 5. 2016, č. j. 55 EXE 2118/2014-119, Okresní soud v Jičíně exekuci s odkazem na ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přerušil s odůvodněním, že "skutečnosti vyplývající z návrhu na přerušení řízení ze strany oprávněné jsou natolik závažné, že soud neměl jinou možnost".

K odvolání povinného a jeho manželky usnesením ze dne 19. 8. 2016, č. j. 10 Co 489/2016-136, Krajský soud v Ostravě usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce se nepřerušuje. Ustanovení § 254 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, totiž podle názoru odvolacího soudu přerušení exekuce vylučuje. Roli přerušení řízení (k němuž může dojít jen v nalézacím řízení), zastává ve vykonávacím řízení výlučně institut odkladu exekuce podle ustanovení § 266 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, který však definuje předpoklady odkladu exekuce odlišně, a to s ohledem na jiný účel vykonávacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu oprávněná napadla dovoláním. V něm mimo jiné uvedla, že situace, kdy během exekuce má být rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce a je třeba za účelem zjištění skutkového stavu vyčkat výsledku dokazování v souvisejícím trestním řízení, je natolik specifická, že neobstojí poukaz odvolacího soudu na ustanovení § 254 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, že exekuci podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nelze přerušit. Oprávněná odvolacímu soudu též vytýká, že nezohlednil, že návrh na přerušení exekuce podala oprávněná a nikoliv povinný, když oprávněná nemá k dispozici návrh na odklad exekuce. Je tedy nepřípadné, že situaci prozatímního nedostatku důkazních prostředků by bylo možné řešit případným využitím institutu odkladu exekuce. Oprávněná tak musí mít k dispozici jediný prostředek, kterak zabránit případnému zastavení exekuce při dosavadní skutkové nejistotě o majetku povinného, jímž je právě návrh na přerušení řízení do doby, než v souvisejícím trestním řízení bude objasněn rozsah majetku povinného a okolnosti vzniku závazku, jenž je předmětem exekuce.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle ustanovení § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 31. 12. 2013 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Právní otázkou, zda je možné v exekuci konané podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „ex. řádu“) využít institutu přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jestliže na základě návrhu některého z účastníků na úplné nebo částečné zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. probíhá tzv. opoziční nebo impugnační spor, jehož výsledek je závislý na výsledku souvisejícího řízení nebo na důkazních prostředcích, které mají být během souvisejícího řízení opatřeny, se Nejvyšší soud dosud v úplnosti nezabýval. Proto je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Podle ustanovení § 109 odst. 2 o. s. ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže

a) účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy nebo proto, že je neznámého pobytu;

b) zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat před soudem;

c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Podle ustanovení § 254 odst. 2 o. s. ř., při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4.

Podle ustanovení § 35 odst. 5 ex. řádu, exekuční řízení nelze přerušit, nestanoví-li tento nebo zvláštní právní předpis jinak. Nelze také prominout zmeškání lhůty a podat návrh na obnovu exekučního řízení.

Odvolací soud i soud prvního stupně přehlédly, že meze využití institutu přerušení řízení konaného podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, upravuje ustanovení § 35 odst. 5 ex. řádu, které je ve vztahu k ustanovení § 254 odst. 2 o. s. ř. v poměru speciality. Ze srovnání ustanovení § 35 odst. 5 ex. řádu a § 254 odst. 2 o. s. ř. je jednoznačné, že podmínky pro přerušení exekuce jsou ustaveny přísněji, než podmínky pro přerušení soudního výkonu rozhodnutí, neboť podle § 35 odst. 5 ex. řádu lze exekuci přerušit jen tehdy, když to stanoví „tento předpis“ (tedy zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti), nebo „zvláštní právní předpis“. Jestliže tedy Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1430/2006, uzavřel, že při soudním výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona (tedy ani podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), musí tento právní závěr o to spíše obstát v případě, že podle návrhu účastníka má být přerušena exekuce konaná podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Zbývá dodat, že „exekučním řízením“, jež nelze podle ustanovení § 35 odst. 5 ex. řádu až na výjimky v něm stanovené přerušit, je nejen exekuční řízení jako celek, ale i samotná exekuce (tedy fáze exekučního řízení poté, co nastaly účinky nařízení výkonu rozhodnutí), nebo i opoziční či impugnační spor (tedy řízení o návrhu na zastavení exekuce konané s odkazem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ nebo h/ o. s. ř.). Přerušit lze pouze řízení o tzv. excindační žalobě konané podle ustanovení § 267 o. s. ř. (viz i ustanovení § 68 odst. 4 ex. řádu), protože toto řízení je formálně vyděleno z exekučního řízení s tím, že má povahu samostatného sporného řízení (viz Macur, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 110 – 111).

Z uvedeného vyplývá, že je správný právní názor odvolacího soudu, že exekuci konanou podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, nelze přerušit ani tehdy, když probíhá opoziční nebo impugnační spor, jehož věcný výsledek může být ovlivněn skutkovými okolnostmi, které mají být zjištěny v souvisejícím (např. trestním) řízení. Na tomto faktu ničeho nemění skutečnost, že odvolací soud nesprávně nemožnost přerušení exekuce dovodil z ustanovení § 254 odst. 2 o. s. ř. namísto speciálního ustanovení § 35 odst. 5 ex. řádu. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř. , § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné ohledně částečného zastavení exekuce podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. s ohledem na výše uvedené zamítl.

Dodává se, že nemožnost přerušení exekuce neznamená, že by exekuční soud neměl vyčkat případného výsledku souvisejícího trestního řízení, lze-li důvodně očekávat, že související řízení nebo důkazní prostředky, které budou v jeho průběhu zajištěny, podstatně ovlivní výsledek procesního dokazování v řízení o opoziční nebo impugnační žalobě. Jestliže by exekuční soud za takových okolností nevyčkal výsledku souvisejícího řízení, ačkoliv některý z účastníků takový postup za účelem unesení svého důkazního břemene navrhl, šlo by popřípadě o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Neobstojí tedy obava oprávněné, že nemá k dispozici procesní nástroj, jak se bránit vyhovění návrhu oprávněné na částečné zastavení exekuce (nebo úplnému zastavení exekuce), aniž by soud vyčkal (je-li pro to objektivní důvod) výsledku souvisejícího řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože usnesením dovolacího soudu se řízení o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce nekončí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články