// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 21.02.2017
Rozhodnutí o návrhu na změnu exekutora před zastavením exekuce
Právo oprávněné zvolit si exekutora plynoucí z ustanovení § 38 odst. 1 a § 15 odst. 5 ex. řádu nelze srovnávat s institutem práva na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jestliže odvolací soud rozhodl o zastavení exekuce, aniž by se předtím zabýval návrhem oprávněné na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 ex. řádu, nelze jeho postup pokládat za zásah do práva oprávněné, aby exekuci prováděl exekutor, kterého si sama zvolí, jestliže z rozhodnutí exekučního i odvolacího soudu o úplném zastavení exekuce posléze vyplynulo, že exekuce vůbec neměla být prováděna.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3919/2016, ze dne 7. 12. 2016
Dotčené předpisy: § 15 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 14. 10. 2015, č. j. 38 EXE 495/2010-110, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 k podnětu soudního exekutora exekuci zcela zastavil (výrok I) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), když oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi na nákladech exekuce 7 865,- Kč (výrok III). Ve shodě se soudem prvního stupně zdůraznil, že rozhodce JUDr. Václav Blovský, jenž vydal rozhodčí nález ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. K/2009/05290, který má být v této exekuci vykonán, neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, protože rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, protože odkazovala na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. Rozhodčí smlouva je tedy neplatná, a proto je namístě exekuci zastavit pro její nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Za věcně správný odvolací soud shledal i právní závěr soudu prvního stupně, že oprávněná má povinnost k úhradě nákladů exekuce, neboť k zastavení exekuce došlo proto, že titul pro exekuci od počátku nebyl vykonatelný, takže se má za to, že náklady exekuce nese oprávněný, případně jeho procesní nástupce, který exekuci podle takového exekučního titulu navrhl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž mimo jiné uvedla, že s ohledem na dikci ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění od 1. 4. 2012, soud může exekuci zastavit s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. jen k návrhu povinného (spotřebitele), nikoliv z moci úřední. Je tomu tak i v případě, že důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn. K zastavení exekuce nemělo dojít, jestliže současně nebyl odklizen nevykonatelný exekuční titul. Překážkou pro zastavení exekuce je podle dovolatelky i skutečnost, že oprávněná podala podle ustanovení § 107a o. s. ř. dne 23. 3. 2016 v pořadí již druhý návrh na vstup společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. do řízení na místo oprávněné. Oproti původnímu návrhu (jenž byl zamítnut usnesením exekutora ze dne 12. 12. 2014, č. j. 103 Ex 07802/10-24, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 54 Co 80/2015) oprávněná v novém návrhu uvedla a doložila, že společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. je dostatečně solventní na to, aby byla schopna hradit případné náklady exekuce. Řízení o novém návrhu oprávněné však bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016 zastaveno, když oprávněný i toto rozhodnutí napadl samostatným dovoláním. Zastavení exekuce podle dovolateky brání také skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o jejím návrhu na změnu „účastníka řízení – soudního exekutora“. Přitom k 31. 3. 2016 byl odvolán z funkce dosavadní exekutor JUDr. Tomáš Vrána a místo něj byl od 1. 4. 2016 jmenován do Exekutorského úřadu Přerov nový exekutor JUDr. Lukáš Jícha. Proto oprávněná podala dne 5. 4. 2016 návrh na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „ex. řádu“), v němž požadovala, aby dalším vedením exekuce byl pověřen Mgr. Marcel Kubis, soudní exekutor Exekutorského úřadu Šumperk. Konečně ohledně jí uložené povinnosti k náhradě nákladů exekutora dovolatelka vyjádřila názor, že jí nelze přičíst zavinění na zastavení exekuce, neboť vstoupila do řízení, které bylo řádně zahájeno jejím právním předchůdcem (Komerční bankou, a. s.), o nařízení exekuce rozhodl exekuční soud, dovolatelka nebyla stranou, která rozhodčí doložku sjednala.
Povinná se k dovolání oprávněné nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena (zda a případně za jakých okolností může soud rozhodnout o zastavení exekuce, jestliže předtím nerozhodl o již podaném návrhu oprávněné na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 ex. řádu), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Právní závěr odvolacího soudu o tom, že exekuci je třeba podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v případě, že v rozhodčí smlouvě nedošlo k přímému určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétního způsobu jeho určení, zastavit, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který již opakovaně uvedl, že nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) soud zastaví i bez návrhu vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, pro niž je provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) nepřípustné. Ani případná právní moc usnesení o nařízení výkonu (exekuce) nezhojí vady bránící provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) a existující již v době jeho vydání. Nařízenou exekuci lze zastavit také tehdy, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 1828/2011, či usnesení ze dne 16. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 4302/2011). Dovolací soud též již v řadě rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že byl-li rozhodce určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (tj. i bez návrhu - srov. dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, nebo ze dne 9. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3396/2014, rovněž i usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1380/15).
K výhradě dovolatelky, že o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, aniž by soud věcně rozhodl o jejím opakovaném návrhu na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. (do řízení na straně oprávněné místo dovolatelky měla vstoupit PARADISE ISLANDS HOLDING LTD., reg. č. 008477 se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychelles), se uvádí, že usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 72 Co 27/2016-193, bylo řízení o opakovaném návrhu oprávněné ze dne 23. 3. 2016 na postup podle § 107a o. s. ř. (návrh byl podán během odvolacího řízení) zastaveno s odkazem na ustanovení § 104 odst. 1, § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. exekučního řádu, pro překážku věci rozhodnuté. Toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 4. 2016, tedy předtím, než odvolací soud rozhodl o zastavení exekuce. Dovolání směřující vůči předmětnému usnesení bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3685/2016.
Dovolací soud se v předchozí rozhodovací praxi dosud nezabýval právní otázkou nastolenou dovolatelkou, zda a případně za jakých okolností může soud rozhodnout o zastavení exekuce, jestliže předtím nerozhodl o již podaném návrhu oprávněné na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 ex. řádu.
Podle ustanovení § 15 odst. 5 ex. řádu exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, převezme spisy tohoto exekutorského úřadu a provádí dále exekuční i další činnost. Účastníky exekučního řízení o tom informuje a oprávněného poučí, že může požádat o změnu exekutora. Exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, zajistí předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1.
Nejvyšší soud již dříve zdůraznil (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013), že soudní exekutor není účastníkem řízení o zastavení exekuce, má pouze právo odvoláním brojit proti akcesorickému výroku o náhradě nákladů exekuce. Není-li exekutor účastníkem řízení o zastavení exekuce, není absence rozhodnutí o návrhu oprávněné na změnu exekutora překážkou pro rozhodnutí o zastavení exekuce. Návrh na postup podle § 15 odst. 5 ex. řádu nemá účinky srovnatelné s návrhem na změnu účastníků podle § 107a o. s. ř.; pouze v případě návrhu podle § 107a o. s. ř. se (s výjimkou tzv. obstrukčních návrhů) uplatní obecné pravidlo, že je o něm třeba rozhodnout ještě předtím, než bude rozhodnuto o zastavení exekuce (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2824/2015). Naopak není žádný důvod rozhodovat o návrhu oprávněné na změnu exekutora, jestliže by další exekutor nemohl být ve vykonávacím řízení činný, protože exekuce má být zastavena. Právní závěr dovolatelky, že exekutor je účastníkem řízení o zastavení exekuce jenom proto, že může podat odvolání do akcesorického výroku o náhradě nákladů exekuce, tedy neobstojí.
Nejvyšší soud se neztotožňuje ani s výhradou dovolateky, že nerozhodnutím o jejím návrhu na změnu exekutora předtím, než byla exekuce zastavena, došlo v daném případě k porušení jejího práva na spravedlivý proces, protože nebylo respektováno její právo na volbu exekutora. Právo oprávněné zvolit si exekutora plynoucí z ustanovení § 38 odst. 1 a § 15 odst. 5 ex. řádu nelze srovnávat s institutem práva na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavním pořádkem zaručené právo oprávněné na zákonného soudce bylo zachováno, protože o zastavení exekuce rozhodl věcně a místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně a o odvolání funkčně příslušný Městský soud v Praze. Jestliže odvolací soud rozhodl o zastavení exekuce, aniž by se předtím zabýval návrhem oprávněné na změnu exekutora podle § 15 odst. 5 ex. řádu, nelze jeho postup pokládat za zásah do práva oprávněné, aby exekuci prováděl exekutor, kterého si sama zvolí, jestliže z rozhodnutí exekučního i odvolacího soudu o úplném zastavení exekuce posléze vyplynulo, že exekuce vůbec neměla být prováděna.
Závěr dovolacího soudu, že nevyhovění návrhu oprávněné na postup podle § 107a o. s. ř., jakož i návrhu oprávněné podle § 15 odst. 5 ex. řádu neznamená zásah do jejích procesních práv, koresponduje i se závěrem uvedeným v usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1431/16, jenž v typově obdobné věci uvedl, že i „samotná fáze řízení, v níž byl návrh podán, vypovídá spíše o tom, že šlo o návrh obstrukční.” Totéž plyne i z usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 315/16, bod 10.
Konečně napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů soudního exekutora, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání oprávněné do věci samé (proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. října 2015, č. j. 38 EXE 495/2010-110, ve výroku o zastavení exekuce), podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl; nebylo totiž ani zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ve zbytku bylo dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnuto pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Oprávněná byla v dovolacím řízení neúspěšná, povinné ani exekutorovi žádné náklady během řízení o dovolání podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-