// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 24.01.2017
Splnění povinnosti k uveřejnění omluvy v periodickém tisku
Povinnost k uveřejnění omluvy v periodickém tisku je naplněna při splnění dvou kumulativních podmínek. Jednak omluva musí svým obsahem, způsobem uveřejnění a formálními náležitostmi odpovídat svému vymezení v exekučním titulu, jednak musí být z celkového kontextu uveřejnění omluvy nepochybné, že je míněna vážně, zejména nesmí být snižována textem, který adresát omluvy (čtenářská veřejnost) může s ohledem na uspořádání periodika pokládat za dodatek k informacím uvedeným v omluvě a který obsah omluvy snižuje nebo zpochybňuje. Je věcí povinné, aby po dohodě s vydavatelem periodika, v němž má být omluva uveřejněna, zabezpečila, že k uveřejnění omluvy dojde při splnění obou kumulativních podmínek popsaných v předchozím odstavci. Při nenaplnění některé z nich totiž nelze mít povinnost k uveřejnění omluvy za splněnou.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3729/2016, ze dne 13. 10. 2016
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Na základě návrhu oprávněného ze dne 17. 10. 2012 usnesením ze dne 2. 11. 2012, č. j. 49 EXE 2171/2012-29 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 1. 2013, č. j. 49 EXE 2171/2012-59), Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil exekuci vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, č. j. 32 Cm 4/2010-124, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2012, č. j. 3 Cmo 195/2011-166, k vymožení povinnosti povinné zveřejnit na vlastní náklady zvýrazněnou omluvu ve znění: „Obchodní společnost GRAPE SC, a. s., se omlouvá P. B. za zveřejnění údajů obsažených v inzerátu na titulní straně týdeníku Žatecké noviny, ročník 2009, číslo 41, ze dne 13. 10. 2009, hledající dalšího věřitele pana P. B. CZ-E.NET, Svatováclavská 1931, 438 01 Žatec, IČ 72627786, za účelem společného postupu při vymáhání pohledávek popřípadě kvůli podání konkurzu. Údaje obsažené v tomto inzerátu byly nepravdivé a jejich zveřejněním a rozšířením společnost GRAPE SC, a. s., zlehčila obchodní pověst P. B. a protiprávně zasáhla do jeho osobních práv,“ v týdeníku Žatecké noviny v minimálním formátu 1/8 tiskové strany na tmavě modrém pozadí s bílým textem omluvy, když exekuce byla nařízena rovněž pro náklady oprávněného a náklady exekuce. Usnesení o nařízení exekuce dle spisu nabylo právní moci dne 7. 5. 2013.
Podáním ze dne 21. 11. 2012 doplněným dne 7. 2. 2013 povinná navrhla zastavení exekuce s tím, že svoji povinnost k uveřejnění omluvy ještě před právní mocí usnesení o nařízení exekuce splnila, a to v týdeníku Žatecké noviny č. 3/2013 ze dne 22. 1. 2013.
Usnesením ze dne 16. 5. 2014, č. j. 49 EXE 2171/2012-176, Obvodní soud pro Prahu 1 návrh povinné na zastavení exekuce zamítl s odůvodněním, že povinná svou povinnost ke zveřejnění omluvy nesplnila, protože omluva sice byla formálně v týdeníku Žatecké noviny uveřejněna, ale byla opatřena komentářem právního zástupce povinné JUDr. Tomáše T., Ph.D., který svým obsahem spíše omluvu vyvracel, když uvedl, že povinná podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, neboť nesouhlasí se závěry uvedeného rozsudku.
Usnesení soudu prvního stupně napadla povinná odvoláním, v němž zejména uvedla, že komentář k omluvě, který nechal právní zástupce povinné zveřejnit v týdeníku Žatecké noviny, byl graficky vyobrazen tak, že netvořil jeden text s omluvou. Skutečnost, že tyto dva texty byly uveřejněny na jedné straně pod sebou, je spíše náhoda, když povinná nemůže ovlivnit, co a kde bude v týdeníku vytištěno. Text vypracovaný JUDr. T. nezveřejnila povinná, ale její právní zástupce JUDr. T., který je pod ním podepsán. Nešlo tedy o „vlastní“ komentář povinné.
Městský soud v Praze v dovoláním napadeném usnesení rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že vymáhaná povinnost k uveřejnění omluvy dosud nebyla splněna, když sice byla v týdeníku Žatecké noviny, ročník 2013, číslo 3 ze dne 22. 1. 2013 uveřejněna ve znění, formátu a grafické úpravě dle exekučního titulu, ale pod omluvou nechala povinná vytisknout černě orámovaný článek o dvou sloupcích, podepsaný svým právním zástupcem, v němž JUDr. T. poskytuje k omluvě „právní komentář“, ve kterém seznamuje čtenáře s tím, že s rozsudkem, jímž byla povinná zavázána k uveřejnění omluvy, povinná nesouhlasí, a podává proti němu dovolání, když vyjadřuje přesvědčení, že se povinná vůči oprávněnému nedopustila nekalé soutěže či zlehčování. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že sdělení právního zástupce povinné je „kritickým komentářem“ ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, který byl učiněn jménem povinné jejím právním zástupcem. Připojením kritického komentáře k omluvě povinná omluvu znehodnotila.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž mimo jiné uvedla, že povinná splnila povinnost přesně tak, jak jí byla uložena v exekučním titulu. Má za to, že povinnost k uveřejnění byla splněna přesto, že ve stejném výtisku týdeníku Žatecké noviny byl uveřejněn článek JUDr. T. Text JUDr. T. není k omluvě v žádném případě kritický a neobsahuje přímé odkazy na text omluvy zveřejněný povinnou. Pouze informuje čtenáře týdeníku Žatecké noviny, jaký bude další vývoj případu. Za relativizaci omluvy nelze pokládat informaci o tom, že povinná podá ve věci dovolání, protože nesouhlasí se závěry Vrchního soudu v Praze. Text „právního zástupce povinného“ nebyl připojen k textu omluvy, nenavazoval na něj a byl viditelně graficky oddělen od textu omluvy. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že omluva byla komentářem JUDr. T. znehodnocena a je třeba z toho důvodu uzavřít, že povinnost k omluvě nebyla za strany povinného splněna, jde o dezinterpretaci usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, které řešilo „diametrálně odlišný případ“. V projednávané věci totiž exekuční titul výslovně nevylučoval zveřejnění omluvy s komentářem či dodatkem, komentář nebyl součástí samotného textu omluvy. Dovolatelka dále uvedla, že odvolací soud nesprávně pokládal za nepodstatnou její námitku, že komentář k omluvě zveřejnil JUDr. T., nikoliv sama povinná, když právní zastoupení povinné JUDr. T. bylo ukončeno nabytím právní moci exekučního titulu (rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 3 Cmo 195/2011-166). JUDr. T. tedy svůj komentář k článku uveřejnil vlastním jménem a na vlastní účet, jeho jednání nelze pokládat za jednání jménem povinné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle ustanovení § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo mimo jiné podstatné vyřešení právní otázky, zda omluvu povinné v periodickém tisku (jež je graficky, textem i umístěním v souladu s povinností uloženou v exekučním titulu), za kterou následuje graficky a písmem odlišený komentář uskutečněný třetí osobou (právním zástupcem povinné), v němž je uvedeno, že povinná nesouhlasí s pravomocným soudním rozhodnutím, jímž jí povinnost k omluvě byla uložena, a napadá je dovoláním s tím, že se vůči oprávněnému nedopustila protiprávního jednání, za které se omlouvá, je na místě pokládat za naplnění povinnosti k omluvě uložené exekučním titulem, jestliže v exekučním titulu nebylo výslovně stanoveno, že omluva nesmí být doprovázena komentářem nebo dodatkem.
Protože tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem v úplnosti řešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „ex. řádu“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti (do práva na ochranu dobré pověsti) je jednání směřující proti osobní a mravní integritě osoby, když míru, v níž zásah znamená újmu na osobnostních právech, je třeba posoudit i ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002). Z téhož principu je třeba vyjít i při úvaze, zda jednání, které má odčinit škodlivý následek způsobený zásahem do osobnostních práv, skutečně vedlo k tomuto cíli. Omluvu, kterou povinná uveřejnila v týdeníku Žatecké noviny, ročník 2013, číslo 3 ze dne 22. 1. 2013, a která svým obsahem a po formální stránce vyhovovala povinnosti k uveřejnění omluvy, jež byla uložena exekučním titulem, je třeba posoudit v celkovém kontextu, v němž byla uskutečněna, i s přihlédnutím k ostatnímu obsahu periodika, v němž došlo k jejímu uveřejnění. Tato potřeba je zřejmá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž připojila-li osoba, která se má podle vykonatelného rozhodnutí soudu omluvit, k omluvě kritický komentář, nesplnila tím povinnost uloženou jí vykonávaným rozhodnutím (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, uveřejněným pod číslem 5/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na právě uvedeném ničeho nemění skutečnost, že v exekučním titulu nebylo výslovně stanoveno, že omluvu nelze doprovodit textem, který by ji snižoval, když samozřejmost, že omluva má být uveřejněna bez dalšího, je dána samotnou podstatou konání, jehož obsahem je omluva. Jestliže ihned za omluvou následoval komentář JUDr. T., (jenž se prezentoval jako právní zástupce povinné) o tom, že omluva je zveřejněna proto, že povinnost k ní byla povinné uložena pravomocným rozsudkem, který povinná pokládá za nesprávný, a že povinná má za to, že se nedopustila protiprávního jednání, ze které se má omluvit, jedná se nepochybně o uveřejnění omluvy v takovém kontextu, že veřejnost, jíž je určena, musí nabýt dojmu, že nejde o vážně míněnou omluvu. Skutečnost, že komentář právního zástupce povinné JUDr. Tomáše T., Ph.D., má jinou grafickou úpravu a je vysázen jiným typem písma, je podružná, jedná-li se o text, který bezprostředně navazuje na omluvu, a u něhož je proto důvod předpokládat, že mu čtenář, který se seznámil s omluvou, bude věnovat pozornost.
Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost k uveřejnění omluvy v periodickém tisku je naplněna při splnění dvou kumulativních podmínek. Jednak omluva musí svým obsahem, způsobem uveřejnění a formálními náležitostmi odpovídat svému vymezení v exekučním titulu, jednak musí být z celkového kontextu uveřejnění omluvy nepochybné, že je míněna vážně, zejména nesmí být snižována textem, který adresát omluvy (čtenářská veřejnost) může s ohledem na uspořádání periodika pokládat za dodatek k informacím uvedeným v omluvě a který obsah omluvy snižuje nebo zpochybňuje. Je věcí povinné, aby po dohodě s vydavatelem periodika, v němž má být omluva uveřejněna, zabezpečila, že k uveřejnění omluvy dojde při splnění obou kumulativních podmínek popsaných v předchozím odstavci. Při nenaplnění některé z nich totiž nelze mít povinnost k uveřejnění omluvy za splněnou. Ze skutečností, které byly zjištěny odvolacím soudem, se přitom nepodává, že není objektivně možné, aby v týdeníku Žatecké noviny byla omluva řádně (bez nepřípustného komentáře nebo dodatku) uveřejněna.
Uvádí-li povinná v dovolání, že komentář pod textem omluvy uveřejnil JUDr. T. době, kdy již povinnou nezastupoval, takže povinné nelze klást k tíži, že jiná osoba připojila k omluvě svůj komentář, nelze pominout existenci ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř., jež účastníkům zapovídá, aby v dovolání uplatnili nové skutečnosti nebo důkazy. Tvrzení povinné o tom, že JUDr. T. v době uveřejnění omluvy a komentáře k ní už nebyl jejím právním zástupcem, je přitom novotou, když povinná tuto skutečnost v odvolání (a ani v řízení před soudy obou stupňů) neuvedla, pouze podotkla, že komentář k omluvě je podepsán JUDr. T. jako jejím „právním zástupcem“ a nikoliv povinnou osobně. Dovolací soud přitom již výše uvedl, že nepříznivý následek, který spočívá ve zmaření uveřejněného textu omluvy tím, že omluva je opatřena nepřípustným komentářem, nelze vyhodnotit k tíži oprávněného, ale k tíži povinné jako osoby, která má splnit povinnost, která jí byla uložena exekučním titulem.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-