// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 23.10.2014
Výlučná příslušnost dle čl. 22 odst. 1 Nařízení Brusel I
Rovněž řízení týkající se neuhrazené platby za podnájem je podřaditelné pod pojem „řízení, jehož předmětem je nájem nemovitostí“ ve smyslu čl. 22 odst. 1 Nařízení Brusel I.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Nd 190/2014, ze dne 27. 8. 2014
Dotčené předpisy:
§ 11 odst. 3 o. s. ř.
čl. 22 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001
Kategorie: soudní pravomoc a příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 12. 2012 Okresnímu soudu v Písku zahájili žalobci řízení proti žalované, v němž se domáhají zaplacení ceny za podnájem a služby s ním spojené.
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 11. 6. 2013, č. j. 9 C 14/2013-34, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích s tím, že soudu se nepodařilo zjistit faktickou adresu bydliště žalované v době podání žaloby, proto určil místní příslušnost podpůrně podle čl. 22 odst. 1 věty první Nařízení Brusel, podle kterého je hlavním hlediskem k určení příslušnosti poloha nemovitosti, nikoli bydliště žalovaného, a podle § 88 písm. i) o. s. ř. na místo obecného soudu určil jako příslušný soud ten, v jehož obvodu je nemovitost.
K nesouhlasu Okresního soudu v Českých Budějovicích s postoupením věci Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. března 2014, č. j. 5 Nc 979/2014-45, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Českých Budějovicích s postoupením věci je důvodný, neboť konstantní judikatura dovolacího soudu zastává názor, že výlučná místní příslušnost upravená v § 88 o. s. ř. dopadá na řízení týkající se práv k nemovitostem pouze v případech, kdy jde o existenci, trvání či zánik takového práva, nikoli však o práva a povinnosti z toho plynoucí. Je proto nutné vycházet z ust. § 84 a § 85 odst. 1 o. s. ř., podle nichž je k řízení příslušný obecný soud žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaná se podle výsledku šetření zřejmě zdržuje na Slovensku, podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí a věc je nutno předložit Nejvyššímu soudu, aby dle ust. § 105 odst. 2 a § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 22 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I“), bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází.
Pojem „řízení, jehož předmětem je nájem nemovitostí“ ve smyslu čl. 22 odst. 1 Nařízení Brusel I je pojmem autonomním, jenž byl vyložen Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí ve věci Erich Rösler v. Horst Rottwinkel, 241/83, tak, že se jím rozumí veškerá řízení týkající se existence nájmu a výkladu ujednání nájemní smlouvy, trvání nájmu, předání nemovitosti, opravy či náhrady škody způsobené nájemcem, úhrady nájemného či dalších plateb spojených s nájmem (např. platby za vodu, plyn nebo elektřinu) a závazků pronajímatele či nájemce plynoucích z nájmu nemovitostí. Pod řízení ve smyslu čl. 22 odst. 1 Nařízení Brusel I nelze zahrnout řízení o nárocích, které jsou pouze nepřímo spojeny s užíváním nemovitosti, např. ztráta radosti z dovolené a cestovní náklady.
Vzhledem k tomu, že konstantní judikatura dovolacího soudu chápe podnájem jako zvláštní případ nájmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3733/2008) a tento závěr neodporuje ani výše uvedenému výkladu Evropského soudního dvora, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rovněž řízení týkající se neuhrazené platby za podnájem je podřaditelné pod pojem „řízení, jehož předmětem je nájem nemovitostí“ ve smyslu čl. 22 odst. 1 Nařízení Brusel I.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaná, která je státní příslušnicí, byla v období od 11. 12. 2000 do 11. 12. 2001 přihlášena na adrese. V době zahájení řízení se však nezdržovala na adresách udaných žalobci ani na této adrese a adresu žalované se soudu nepodařilo zjistit, v době rozhodování odvolacího soudu se zřejmě zdržovala na území.
V daném případě věc patří do pravomoci soudů České republiky, neboť jde o občanskoprávní vztah s mezinárodním prvkem, a to do výlučné pravomoci podle čl. 22 odst. 1 Nařízení Brusel I, neboť žalovaná je státní příslušnicí státu Evropské unie a v řízení se jedná o věc podřaditelnou pod pojem „nájem“ ve smyslu tohoto ustanovení.
Vzhledem k tomu, že není možné zjistit obecný soud účastníka řízení v době zahájení řízení, a dovodit tedy podmínky místní příslušnosti z ust. § 84 a násl. o. s. ř., jsou zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. naplněny. Přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v § 6 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Českých Budějovicích, neboť v jeho obvodu se nachází nemovitost, o jejíž podnájem se v řízení jedná, nadto v jeho obvodu mají ostatní účastníci řízení trvalé bydliště.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-