// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 03.09.2010
K chybnému označení adresy současného pobytu žalované v žalobě
Nejvyšší soud již v usnesení ze 17. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 149/2005, zaujal právní názor, že „z ustanovení § 79 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v tehdy platném znění) nelze dovodit povinnost žalobce, aby uvedl další identifikační znaky žalované fyzické osoby (např. datum narození), jestliže na jím uvedené adrese se žádná z osob, s nimiž by mohla být žalovaná zaměněna, nezdržuje. Jestliže žalobce za bydliště žalované neoznačil smyšlenou či nikdy neexistující adresu, ale posledně jemu známou adresu, kterou používal v rámci vzájemné korespondence, pak nelze mít za to, že by jím podaná žaloba měla být odmítnuta jen proto, že se žalovaná nemá na této adrese zřízen trvalý pobyt. Takovýto přístup by ve svých důsledcích představoval denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2359/2010, ze dne 1. 7. 2010
(posuzováno podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném k 17. 9. 2008)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. W., zastoupeného Mgr. Bogdanem Hajdukem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, proti žalované L. K., o zaplacení 31.179,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 140/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2010, č. j. 8 Co 135/2010-32, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2010, č. j. 8 Co 135/2010-32, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. února 2010, č. j. 19 C 140/2009-21, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. února 2010, č. j. 19 C 140/2009-21, zastavil řízení o zaplacení 31.179,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že žalovanou, která byla v žalobě označena jako „L. K.,“, nelze - i přes vhodná opatření potřebná k identifikaci - ztotožnit s žádnou existující fyzickou osobou. Protože žalobce k výzvě, aby označení žalované upřesnil, uvedl, že nezná datum narození ani rodné číslo žalované, soud prvního stupně řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že žalobce neodstranil vytčený nedostatek podmínky řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 30. března 2010, č. j. 8 Co 135/2010-32, usnesení soudu prvního potvrdil. Konstatoval, že podle § 79 odst. 1 o. s. ř. uvedení data narození nebo rodného čísla sice není obligatorní náležitostí žaloby, pokud však žalobce žalovanou již identifikoval uvedením rodného čísla a osoba v žalobě uvedeného jména a rodného čísla - jak vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně - neexistuje, respektive „osoba tohoto jména bydlí na jiné adrese než jak označil žalobce, stejně tak je jiného data narození“, postupoval soud prvního stupně správně, jestliže po bezúspěšné výzvě k odstranění vad podání podle § 104 o. s. ř. řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že žalovanou dostatečně individualizoval, když uvedl v žalobě její jméno, příjmení i poslední jemu známou adresu. Jestliže soudy zjistily, že v žalobě označená osoba (žalovaná) existuje, avšak je hlášena k trvalému pobytu na jiné adrese, než je uvedena v žalobě, měly provést úkony ke ztotožnění osoby z jimi zjištěné adresy z centrální evidence obyvatel. Pokud tak neučinily, zatížily řízení vadou, jenž mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, a odklonily se od právních názorů vyslovených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 149/2005 a v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.: III ÚS 1424/07. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadená usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) při splnění podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Žaloba, jíž žalobce po žalované požadoval zaplacení 31.179,- Kč s příslušenstvím, byla podána dne 17. 9. 2008. Podle § 79 odst. 1 věty první a druhé tehdy platného občanského soudního řádu se řízení zahajovalo na návrh, který musel kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolával, a muselo z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Z návrhu na zahájení řízení v této věci (žaloby) nevyplývá, že žalobce neuvedl údaje, které by dostatečně identifikovaly žalovanou, neboť uvedl její jméno a příjmení i jemu známou adresu žalované (tj. adresu, kterou uvedla při uzavření smlouvy o dílo a která je uvedena v předložených listinných důkazech (jak v příjmovém pokladním dokladu osvědčujícím převzetí zálohy ceny díla, tak ve faktuře č. 250100055, jejíž převzetí podepsala).
Nejvyšší soud již v usnesení ze 17. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 149/2005, zaujal právní názor, že „z ustanovení § 79 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v tehdy platném znění) nelze dovodit povinnost žalobce, aby uvedl další identifikační znaky žalované fyzické osoby (např. datum narození), jestliže na jím uvedené adrese se žádná z osob, s nimiž by mohla být žalovaná zaměněna, nezdržuje. Jestliže žalobce za bydliště žalované neoznačil smyšlenou či nikdy neexistující adresu, ale posledně jemu známou adresu, kterou používal v rámci vzájemné korespondence, pak nelze mít za to, že by jím podaná žaloba měla být odmítnuta jen proto, že se žalovaná nemá na této adrese zřízen trvalý pobyt. Takovýto přístup by ve svých důsledcích představoval denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“.
Předmětná žaloba měla náležitosti požadované zákonem pro vymezení osoby žalované a nebylo důvodu, aby ji žalobce na výzvu soudu v tomto směru opravoval nebo doplňoval, navíc za situace, kdy uvedl, že mu datum narození ani správné rodné číslo žalované nejsou známy. Z dopisu, který žalovaná zaslala dne 19. 4. 2006 zástupci žalobce a který je ve spise založen, je zřejmé, že v této době bydlela na adrese uvedené v žalobě. Nelze rovněž přehlížet, že zásilka obsahující žalobu a platební rozkaz, která byla žalované soudem zasílána dne 23. 12. 2008 na adresu uvedenou v žalobě, byla poštou vrácena s odůvodněním, že žalovaná je označena nesprávným datem narození, přičemž z relace poštovní zásilky je zřejmé, že adresátka poště oznámila změnu své adresy. Z údajů uvedených poštou lze usuzovat, že žalovaná nebyla v místě doručování neznámá. Přestože na faktuře č. 250100055, která byla do spisu založena jako listinný důkaz, je vedle jména, příjmení a tehdejší adresy žalované uvedeno i její rodné číslo, nebyl tento identifikační znak použit v žádosti o výpis z centrální evidence obyvatelstva; naopak soud prvního stupně v žádosti z 19. 9. 2008 o ověření jména a příjmení podle rodného čísla uvedl rodné číslo, které prokazatelně nemohlo náležet osobě ženského pohlaví. Skutečnost, že se adresa žalované uvedená žalobcem v žalobě neztotožňuje s adresou jejího současného pobytu, ani skutečnost, že žalobce v žalobě nad rámec obligatorních údajů uvedl i chybné rodné číslo žalované, nemůže vést k odmítnutí žaloby, natož k zastavení řízení. Nebyly-li shora zmíněné rozpory v označení žalované vyplývající ze spisu odstraněny, nemohlo být logicky vzato dovozeno, že žaloba směřuje proti osobě, která nemá a v době podání žaloby neměla způsobilost být účastníkem řízení (resp. proti neexistující fyzické osobě).
Za dané situace je nesprávný názor, že projednání žaloby brání nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, neboť „osoba označená žalobcem neexistuje“. Usnesení odvolacího soudu není správné a Nejvyšší soud je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody tohoto zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-