// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 05.02.2025
Postavení spotřebitele ve smluvním vztahu
Postavení spotřebitele nezávisí na jeho znalostech, zkušenostech, riziku, které přebírá, ani na četnosti či velikosti transakcí. Člověk bude spotřebitel, přestože je odborníkem v dané oblasti. Spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale dokonce též fyzická osoba – podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. K ujednání omezujícímu či vylučujícímu práva spotřebitele na náhradu újmy se nepřihlíží [§ 1812 odst. 2, § 1814 odst. 1 písm. a) o. z.] i v případě, že s podnikatelem uzavřel smlouvu jiný podnikatel mimo rámec své podnikatelské činnosti.
V podmínkách projednávané věci tedy bylo namístě provést výklad sporného ustanovení, a pokud by takový postup vedl k různým interpretacím, v souladu s § 1812 o. z. zvolit tu pro žalobce nejpříznivější. Právě uvedené neznamená, že má být v rámci výkladu smlouvy odhlédnuto od případných znalostí žalobce, které mohl nabýt v souvislosti se svou činností pojišťovacího agenta pro právní předchůdkyni žalované (pokud by soud takové znalosti relevantním způsobem zjistil). Na postavení žalobce jako spotřebitele to však nic nemění.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2804/2024, ze dne 17. 12. 2024
Dotčené předpisy:
§ 419 o. z.
§ 1812 o. z.
Kategorie: obecná ustanovení závazkového práva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 9.360.000 Kč s příslušenstvím coby pojistného plnění z životního pojištění s ohledem na zranění, které utrpěl při jízdě na motocyklu. Žalovaná plnění odmítla s odůvodněním, že žalobce předmětné zranění utrpěl při provozování adrenalinového sportu, jak je specifikován výlukami z pojištění.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 15 C 174/2022-66, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s právní předchůdkyní žalované 28. 7. 2017 smlouvu variabilního životního pojištění BeneFit EXTRA, jejíž součástí byly mimo jiné Všeobecné pojistné podmínky pro soukromé pojištění osob Generali Pojišťovna a. s. VPP POS 2016/02 (dále jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění ZPP IŽP 2007/12 (dále jen „ZPP“). Dne 12. 8. 2018 se žalobce účastnil setkání s přáteli v oblasti Triangle Beach v Kanadě. Z místa setkání se vzdálil, aby se s kamarádem projel na motocyklu. Následně došlo k nehodě, při níž žalobce utrpěl závažná zranění spočívající v nestabilní zlomenině krční páteře. Mezi účastníky bylo sporné, zda se na danou událost vztahuje sjednané pojištění, či se na ni aplikují výlukové podmínky pojištění. Soud se tedy zabýval otázkou, zda činnost provozovaná žalobcem v době úrazu vykazovala znaky adrenalinového sportu, přičemž pro zodpovězení této otázky je podstatná míra rizika, které je s předmětnou aktivitou spojeno. K události nedošlo při oficiálním závodu či tréninku. Není podstatné, že žalobce se účastnil společenské akce, ale to, jakou aktivitu v průběhu tohoto setkání provozoval. Tvrzení žalobce, že se jel pouze projet v nenáročném terénu, bylo podle závěrů soudu prvního stupně vyvráceno. Daná oblast je užívána motokrosovými jezdci z důvodu přítomnosti písečných dun. Samotná jízda na motocyklu mimo zpevněnou komunikaci vykazuje vyšší míru rizika nehody s těžkými následky na zdraví. V době nehody se žalobce pohyboval v místě s různorodým povrchem a překonával převýšení, což svědčí o vysoké míře rizikovosti takové činnosti. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že žalobce v minulosti jezdil v písečných dunách, účastnil se v tomto směru i závodů (lhostejno, že šlo o závody amatérské). K námitce žalobce pak soud vyložil, že skutečnost, že pojistitel vymezil některé aktivity související s motorismem jako výlukové, nebrání podřazení jiných motoristických aktivit mezi adrenalinové sporty, pokud vykazují jejich znaky.
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 20 Co 118/2024-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyložil, že jízda na terénním motocyklu v písečných dunách vyznačující se skoky s motocyklem mnohdy s vysokou mírou převýšení na nestabilním povrchu je nepochybně adrenalinovým sportem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že úraz se žalobci stal, když se dostal do vzduchu při přejíždění písečné duny, a nemohlo se tedy jednat o běžnou volnočasovou projížďku. Okolnosti úrazu žalobce tak spadají pod výluku z pojištění podle čl. 20 odst. 4 ZPP. Odstavce 3 a 4 uvedeného ustanovení řeší různé druhy výluk a je možná jejich souběžná aplikace, neboť odst. 4 stanoví speciální výluky jen pro doplňková pojištění. Odst. 3 se vztahuje jen na investiční variantu pojištění, zatímco žalobce si sjednal variantu rizikovou. Odvolací soud neshledal obsah čl. 20 odst. 4 ZPP rozporným s § 1811 nebo § 1813 o. z., neboť nezakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele a nejde ani o ujednání netransparentní. Taxativní výčet tzv. adrenalinových sportů nemůže podchytit veškerou rizikovou činnost a každému člověku průměrného rozumu musí být jasné, co tento pojem představuje, zejména jestliže sám vysoce rizikovou sportovní aktivitu provozuje. Žalobce byl navíc v době sjednání pojistné smlouvy pojišťovacím zprostředkovatelem stejné pojišťovny a byl stran jejích produktů proškolen, což předpokládá znalosti odlišné od běžného klienta – spotřebitele. Přes vědomost o výluce navíc žalobce při uzavírání smlouvy neuvedl, že se aktivně věnuje jízdě na terénním motocyklu v písečných dunách.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost blíže nespecifikoval. Vytkl odvolacímu soudu, že ignoroval pravidla pro výklad neurčitých smluvních ujednání, jak vyplývají z občanského zákoníku a judikatury dovolacího soudu, při aplikaci výluk z pojistného plnění specifikovaných formou neurčitého pojmu „adrenalinový sport“ a upřel mu postavení spotřebitele, když neaplikoval § 1811 a násl. o. z. Dovolatel odkázal na čl. 20 odst. 4 ZPP a zdůraznil, že k předmětné nehodě podle jeho názoru nedošlo při provozování adrenalinového sportu. Citované ustanovení ZPP považuje za netransparentní a neurčité, při uzavírání smlouvy navíc nebyl s významem pojmu „adrenalinový sport“ žalovanou seznámen. Argument odvolacího soudu, že nelze v případě výluk pro adrenalinové sporty formulovat jejich taxativní výčet, považuje žalobce za lichý, neboť pojišťovny takový výčet běžně užívají, což je i současná praxe žalované. Připomněl rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1325/2013, a dovodil, že čl. 20 odst. 4 ZPP má charakter zakázaného (zneužívajícího) ujednání ve smyslu § 1813 o. z. Ohledně výkladu pojmu „adrenalinový sport“ v kontextu § 556 o. z. odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1313/2021, v němž dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že při výkladu neurčitého pojmu „obsluha vozidla“ neposuzoval, k čemu směřovala vůle žalované pojišťovny a jak obsah ustanovení o výlukách vnímala při uzavření smlouvy žalobkyně. Odvolací soud se v posuzované věci měl zabývat otázkou, zda činnost provozovaná dovolatelem v okamžiku nehody typově odpovídala vyjmenovaným příkladům sportů v čl. 20 odst. 4 ZPP. Sporty zde vyjmenované jsou totiž ryzími extrémy (navíc nesouvisejícími s motorismem), zatímco dovolatel se věnoval široce rozšířené aktivitě, jako je jízda na motocyklu ve volném terénu. I s ohledem na to se dovolatel domníval, že výluky v citovaném ustanovení mají být chápány restriktivně, a to tím spíše, že mu v tomto směru žalovaná neposkytla žádné usměrnění. Bylo současně na ní, aby je formulovala pregnantněji. Specifickou úpravu výluk pro motoristické a motocyklové aktivity obsahuje čl. 20 odst. 3 ZPP, a dovolatel se tedy domníval, že na jeho činnost by mohly být aplikovány pouze tyto výluky. Mezi odst. 3 a 4 citovaného ustanovení je podle názoru dovolatele vztah speciality a na aktivity související s motorismem nelze odst. 4 vůbec aplikovat. Dovolatel dále zdůraznil, že odst. 3 se týká jak varianty investiční, tak rizikové, neboť se vztahuje na všechny varianty pojištění. Odkázal též na § 557 a § 1812 odst. 1 o. z. (resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, uveřejněný pod číslem 18/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3759/2022), neboť v daném případě vystupoval jako spotřebitel. Dovolatel dále zpochybnil skutková zjištění odvolacího soudu ohledně průběhu nehody a rozporoval závěr odvolacího soudu, že byl ohledně produktů právní předchůdkyně žalované proškolen, a nelze na něj tudíž pohlížet jako na běžného spotřebitele, neboť tento závěr nevyplývá ze shodných tvrzení účastníků a nemá oporu v provedeném dokazování. Na dovolatele mělo být pohlíženo jako na spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. Odvolací soud upřednostnil důkazy předložené žalovanou a upozadil, případně ignoroval důkazy navržené žalobcem, včetně výslechu jediného přímého svědka nehody. V takovém postupu dovolatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí je podle jeho názoru nepřezkoumatelné, neboť s ohledem na nedostatky odůvodnění neposkytuje podklad pro jakoukoliv polemiku. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné a nedůvodné. Upozornila, že skutková stránka věci nepodléhá dovolacímu přezkumu. Vyložila systematiku pojistných podmínek své právní předchůdkyně a zpochybnila tvrzení dovolatele, že nevěděl, jaký je obsah příslušných ustanovení pojistných podmínek. Pokud by dovolatel při uzavírání smlouvy nezatajil svou sportovní aktivitu, bylo by s ním sjednáno doplňkové pojištění pouze s výlukou sportovní činnosti z pojistné ochrany. Žalovaná dále uvedla, že na žalobce je třeba pohlížet jako na tzv. průměrného spotřebitele, což je dle judikatury dovolacího soudu institut chránící jen spotřebitele uvědomělého a dostatečně pečlivého, vůči němuž však nemá být potlačena zásada vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým). Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
6. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Ačkoliv to žalobce výslovně neuvádí, z obsahu dovolání se podává, že jeho přípustnost je spatřována v tom, že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu řešící otázku výkladu sporného ustanovení smlouvy, a pro řešení této otázky je dovolání přípustné.
9. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je též důvodné.
10. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
11. Podle § 556 odst. 2 o. z. se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
12. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
13. Podle čl. 20 odst. 3 ZPP (Výluky pro investiční životní pojištění včetně všech doplňkových pojištění /tj. životních, úrazových a nemocenských/) pojistitel neposkytuje pojistné plnění, nastane-li pojistná událost při řízení motorového vozidla, kdy se pojištěný odmítne podrobit vyšetření za účelem zjištění obsahu alkoholu v krvi, příp. toxických či omamných látek v krvi, příp. toxických či omamných látek v krvi; při řízení vozidla pojištěným, který není držitelem příslušného řidičského oprávnění nebo který vozidlo použil neoprávněně; při účasti na motoristických závodech a soutěžích a při přípravných jízdách k nim, a to i v případě, kdy se pojištěný zúčastní těchto závodů a soutěží nebo přípravy na ně jako spolujezdec.
14. Podle čl. 20 odst. 4 ZPP (Výluky pro všechna doplňková pojištění /tj. životní, úrazová a nemocenská/) pojistitel neposkytuje pojistné plnění, nastane-li pojistná událost při výkonu horolezeckého sportu, vysokohorské turistiky s nutností pomůcek či chůze po náročném terénu (ledovec, firnová pole, mimo vyznačené trasy), hloubkovém potápění s nutností i bez nutnosti dýchacího přístroje (vyjma potápění do hloubky 5 metrů), vodních sportech na divoké vodě a při provozování extrémních, tzv. adrenalinových sportů, jako je např. canyoning, sky-surfing, sky-bungee, bungee-jumping, shark-diving, mega-diving, rocket-bungee, heli-skiing, rafting, black-water-rafting, a sporty s obdobným rizikem.
15. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. MELZER, F., TÉGL, P. a kol., Občanský zákoník – velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 594 a 595, nebo LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Při zjišťování tohoto úmyslu je pak třeba vycházet také z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, či ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019).
16. Nejvyšší soud ohledně vztahu § 556 a násl. a § 1812 odst. 1 o. z. opakovaně vyložil, že jestliže způsob vyjádření účastníků žádnou pochybnost stran srozumitelnosti nezavdává, jinak řečeno, pokud vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, je jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5598/2017, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017).
17. Promítnuto do poměrů nyní posuzované věci je z citovaných závěrů zřejmé, že odvolací soud se dostatečně skutečnou vůlí smluvních stran v okamžiku uzavření pojistné smlouvy nezabýval (ačkoliv jsou uvedené pojmy součástí pojistných podmínek, praxe dovolacího soudu vychází z plné aplikovatelnosti zákonem upravených interpretačních metod při výkladu pojistných smluv, tedy i pojistných podmínek; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2069/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 788/2021). Při výkladu pojmu „adrenalinový sport“ ve smyslu čl. 20 odst. 4 ZPP se odvolací soud omezil na konstatování, že „každému člověku průměrného rozumu musí být jasné, co tento pojem představuje, zejména jestliže sám vysoce rizikovou sportovní aktivitu provozuje“. V daném případě se však jedná o definici kruhem a odvolací soud zcela rezignoval na aplikaci výše uvedených výkladových pravidel – nezkoumal, jaký byl úmysl účastníků smlouvy a zda byl druhé straně znám, přičemž nepřihlédl též k hlediskům uvedeným v § 556 odst. 2 o. z. V případě neúspěchu takového postupu se nezabýval tím, jaký význam by danému projevu vůle zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
18. Není též pochyb o tom, že na žalobce je v rámci daného vztahu třeba pohlížet jako na spotřebitele. Postavení spotřebitele totiž nezávisí na jeho znalostech, zkušenostech, riziku, které přebírá, ani na četnosti či velikosti transakcí. Člověk bude spotřebitel, přestože je odborníkem v dané oblasti [k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 10. 2019 ve věci C-208/18, J. P. versus FIBO Group Holdings Limited, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1545/2019, či ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 33 Cdo 158/2021, a komentář k § 419 o. z., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1307-1309, marg. č. 11, 22]. Spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale dokonce též fyzická osoba – podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. K ujednání omezujícímu či vylučujícímu práva spotřebitele na náhradu újmy se nepřihlíží [§ 1812 odst. 2, § 1814 odst. 1 písm. a) o. z.] i v případě, že s podnikatelem uzavřel smlouvu jiný podnikatel mimo rámec své podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3497/2021, uveřejněný pod číslem 99/2023 Sb. rozh. obč.).
19. V podmínkách projednávané věci tedy bylo namístě provést výklad sporného ustanovení ve smyslu shora naznačených pravidel, a pokud by takový postup vedl k různým interpretacím, v souladu s § 1812 o. z. zvolit tu pro žalobce nejpříznivější. Právě uvedené neznamená, že má být v rámci výkladu smlouvy odhlédnuto od případných znalostí žalobce, které mohl nabýt v souvislosti se svou činností pojišťovacího agenta pro právní předchůdkyni žalované (pokud by soud takové znalosti relevantním způsobem zjistil, k tomu viz bod 23 tohoto rozsudku). Na postavení žalobce jako spotřebitele to však nic nemění.
20. Jestliže odvolací soud nevyložil důsledně podle zákonem stanovených výkladových pravidel blíže rozvedených v rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího soudu pojem „adrenalinový sport“ uvedený v pojistných podmínkách, jež byly součástí pojistné smlouvy, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 1 o. s. ř. je naplněn.
21. Dovolací soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že mezi čl. 20 odst. 3 a 4 ZPP existuje vztah speciality. Text ZPP se vztahuje obecně k produktu životního pojištění právní předchůdkyně žalované. Poněkud nekoncepčně je uveden jako „Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění“. V čl. 3 odst. 1 ZPP je stanoveno, že v rámci tohoto pojištění se sjednává investiční nebo riziková varianta pojištění. Z právě uvedeného lze dovodit, že v rámci produktu „investiční životní pojištění“ existuje varianta investiční a varianta riziková, kterou sjednal žalobce. Jedná se o řešení ne zcela šťastné, protože výraz „investiční“ je tak používán jak v souvislosti s produktem životního pojištění jako celkem, tak v souvislosti s jeho investiční variantou coby opaku varianty rizikové. V čl. 20 odst. 3 ZPP označeném jako „výluky pro investiční životní pojištění včetně všech doplňkových pojištění (tj. životních, úrazových a nemocenských)“ je tedy pojem „investiční“ třeba chápat nikoliv jako součást pojmu „investiční varianta“ coby opak varianty rizikové, ale jako obecný termín označující „investiční životní pojištění“. Citované ustanovení se tedy v souladu se svým názvem vztahuje na životní pojištění jako celek včetně všech pojištění doplňkových, a tedy i variantu rizikovou. Čl. 20 odst. 4, uvedený jako „výluky pro všechna doplňková pojištění (tj. životní, úrazová a nemocenská)“ se pak týká všech doplňkových pojištění, a jelikož nehovoří o příslušné variantě, vztahuje se jak na variantu rizikovou, tak investiční. Obě ustanovení se tedy aplikují na obě varianty pojištění, liší se pouze v tom, zda dopadají na pojištění jako celek včetně doplňkových pojištění (odst. 3), či pouze na doplňková pojištění (odst. 4).
22. Otázka, jak přesně došlo ke zranění žalobce a jakou činnost v daném okamžiku provozoval, je otázkou skutkovou a nikoliv právní a jako taková nezakládá přípustnost dovolaní a není způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a o. s. ř. a contrario). Dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2671/2022).
23. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud vycházel při svém rozhodování z předpokladu, že žalobce byl „pojišťovacím zprostředkovatelem stejné pojišťovny (Generali pojišťovna a. s.) a byl stran jejích produktů proškolen, což předpokládá znalosti odlišné od běžného klienta pojišťovny“ (viz bod 8 napadeného rozsudku). Takový závěr však nemá oporu v provedeném dokazování a sám žalobce popírá, že by byl v tomto směru proškolen. Za takových okolností nemohl odvolací soud vzít tvrzení účastníků za shodná, když se jedná o tvrzení pouze jednoho z nich. Soud prvního stupně v tomto směru zjistil pouze to, že žalobce v době uzavření pojistné smlouvy působil jako pojišťovací agent pro právní předchůdkyni žalované (viz bod 8 rozsudku soudu prvního stupně). Jestliže se účastníci neshodli na tom, v jakém rozsahu byl žalobce skutečně ohledně relevantních otázek proškolen, a nebylo v tomto směru vedeno dokazování, avšak nižší soudy vzaly tuto skutečnost za prokázanou, zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
24. Obdobná je též situace, jde-li o žalobcem navrhované výslechy svědků, především G. C. coby přímého svědka nehody, při níž došlo ke zranění žalobce. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že „čestná prohlášení M. J. a G. C., jež mají navodit dojem, že dotyčná lokalita nebyla sama o sobě nebezpečná, nic nemění na tom, že nehoda se žalobci stala při provozování jízdy v písečných dunách coby adrenalinového sportu.“ Z toho důvodu také podle názoru odvolacího soudu nejsou jejich svědecké výpovědi pro rozhodnutí významné a jejich zajišťování by nebylo účelné a hospodárné. Pokud však dovolatel navrhoval výslech osoby, která byla přítomna předmětné nehodě, nebylo zjevně jeho cílem pouze prokázat charakter daného místa (ten soud zjistil i z jiných důkazů), ale především to, jakým způsobem k nehodě došlo a jak si při ní počínal žalobce. Této otázce se však odvolací soud vůbec nevěnoval a pouze konstatoval, že by výslech osob žijících v zahraničí nebyl účelný a hospodárný s tím, že jejich sdělení by na závěru soudu o činnosti, při níž došlo k úrazu žalobce, nemohlo nic změnit. Soud tím naznačuje, že navrhované svědky nepovažuje za věrohodné, což je však přístup, který je s ohledem na judikaturu dovolacího soudu vyloučen (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, uveřejněné pod číslem 40/2003 Sb. rozh. obč.). Je sice dozajista relevantní, a soudy nižších stupňů tomu věnovaly značnou pozornost, že žalobce provozoval jízdu na motocyklu v písečných dunách a v minulosti se účastnil i amatérských závodů, nelze však odhlédnout od průběhu této konkrétní nehody. Je ovšem namístě upozornit, že pokud si výslech navrženého svědka vyžádá náklady a tyto náklady zaplatí stát (soud), bude podle výsledku řízení povinen zásadně nahradit tyto náklady státu neúspěšný účastník řízení (148 odst. 1 o. s. ř.).
25. K námitce nepřezkoumatelnosti lze uvést, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně (odvolacího) je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího (dovolacího) soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (odvolacího soudu), ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě uplatnit v odvolání (dovolání) svá práva. I když rozhodnutí soudu prvního stupně (odvolacího soudu) nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání (dovolání) – na újmu uplatnění práv odvolatele (dovolatele) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 422/2019. V daném případě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nezabránilo dovolateli uplatnit jeho práva a úspěšně podat dovolání, proto nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za nepřezkoumatelné.
26. Dovolací soud uzavírá, že uplatněný dovolací důvod je naplněn a že rozhodnutí odvolacího soudu není věcně správné. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku odvolacího soudu, napadený rozsudek bez jednání zrušil (§ 243a odst. 1 věta první, § 243e odst. 1 o. s. ř.); protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
27. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V dalším řízení soud podle naznačených výkladových pravidel vyloží pojistnou smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované a své závěry aplikuje na řádně zjištěný skutkový stav. V závislosti na tom zhodnotí, zda nárok žalobce spadá mezi výluky z pojištění či nikoliv.
28. Závěrem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem, proč napadené rozhodnutí ruší, je neúplně provedený výklad smlouvy. Nikterak přitom nepředjímá a ani nenaznačuje, s jakým výsledkem by měl být řádný výklad proveden, respektive jaký by měl být výsledek tohoto řízení.
29. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě všech nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-