// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 07.11.2018

Přiměřené snížení smluvní odměny advokáta dle § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Neposkytuje-li advokát právní služby ve sjednaném rozsahu, přísluší mu poměrná část smluvní odměny, není-li dohodnuto jinak. Ustanovení § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. explicitně vyžaduje, aby byl naplněn sjednaný rozsah právních služeb; jiný možný náhled se z gramatického výkladu tohoto ustanovení nepodává. Je-li rozsah právních služeb sjednán široce, aniž by následně byl naplněn, přísluší advokátovi odměna jen v poměrné části.

Advokátní kancelář si zde této konstrukce musela být vědoma, a pokud byla ve věci klienta přibrána jako „expert na rozhodčí řízení,“ věděla, v jaké fázi se rozhodčí řízení nachází a že pravděpodobně ani nemůže dojít k naplnění sjednaného rozsahu ve smlouvě předpokládaných právních služeb. Na tom nic nemění ani skutečnost, že podle smlouvy měla být právní služba poskytována na základě požadavků a instrukcí klienta. Musí jít nutně k tíži advokátní kanceláře, že – byť demonstrativně – sjednaný rozsah právních služeb pro klienta nebyl naplněn. Advokátní kancelář sice uvádí, že k „takovému vymezení předmětu smlouvy bylo přistoupeno z důvodu, aby klient měl možnost obdržet právní pomoc, pokud možno komplexní, pokud si o ni však požádá,“ avšak z hlediska znění § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je tato výhrada bezpředmětná. Rozsah předpokládaných právních služeb měla advokátní kancelář vymezit právě s ohledem na specifické okolnosti projednávané věci tak, aby byl buď naplněn zcela, nebo alespoň z jeho podstatné části. V opačném případě bylo namístě sjednanou výši smluvní odměny přiměřeně snížit.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3910/2017, ze dne 22. 8. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.

Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č.j. 8 C 131/2014-218, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 476.998,16 Kč s 7,5% úroky z prodlení od 28. 7. 2012 do zaplacení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č.j. 27 Co 79/2017-235, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé potvrdil, v nákladovém výroku je změnil tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně „vzniklých po vydání rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č.j. 33 Cdo 1590/2016-204 ze dne 24. 8. 2016“ částku 10.520 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (žalovanému přiznal náhradu ve výši 10.520 Kč). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyni odměna v plné výši nepřísluší, neboť fakticky poskytnutá právní pomoc nebyla odvedena v rozsahu sjednaném smlouvou, na jejímž základě se žalobkyně svého nároku na odměnu domáhá. V souladu s ustanovením § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“), náleží žalobkyni odměna jen v poměrné výši odpovídající skutečně poskytnutým právním službám. Při určení poměrné části smluvní odměny přihlédl odvolací soud k tomu, že smlouvu o poskytování právních služeb uzavřeli účastníci již v pokročilé fázi rozhodčího řízení, že žalovaný sjednal právní služby i s další právní kanceláří, a že poskytování sjednaných služeb po dobu trvání vzájemného vztahu výslovně neurgoval či nereklamoval.

Žalobkyně v dovolání namítla nesprávné užití ustanovení § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sama skutečnost, že se J. B. zúčastnil schůzek s klientem po časově omezenou dobu, neznamená, že právní služby poskytla v menším než sjednaném rozsahu. Odvolací soud nezohlednil to, že smlouva o poskytování právní pomoci byla uzavřena až v závěrečné fázi rozhodčího řízení, a to za situace, kdy J. B. nebyl zástupcem žalovaného v rozhodčím řízení. Pokud však je klient již zastoupen (a to i procesně) a přesto uzavře v určité záležitosti smlouvu o poskytování právní pomoci s jiným advokátem, nelze než předpokládat, že tomuto „druhému“ advokátovi výslovně sdělí, jaké právní služby mají být poskytnuty. Ze strany žalovaného v daném případě žádný takový požadavek, a to ani velmi obecně vyjádřený, nebyl vznesen. Podle názoru žalobkyně byly právní služby poskytnuty v souladu s uzavřenou smlouvou, jejich poskytnutí (či neposkytnutí) žalovaný nereklamoval, tudíž neexistuje reálný důvod pro to, aby se mohl zprostit své povinnosti uhradit dobrovolně sjednanou smluvní odměnu, jejíž (nárokovaná) výše byla nižší než jedna osmina maximální přípustné výše podílové odměny podle stavovských předpisů.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky spojené s výkladem § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 22 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“), stanoví Ministerstvo spravedlnosti po předchozím vyjádření Komory vyhláškou způsob určení odměny a náhrad advokáta, který vykonává advokacii samostatně nebo společně s jinými advokáty (§ 11 odst. 1), případně i jejich výši.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je smluvní odměna ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo způsob jejího určení.

Podle ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. musí být smluvní odměna přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci.

Neposkytuje-li advokát právní služby ve sjednaném rozsahu, přísluší mu poměrná část smluvní odměny, není-li dohodnuto jinak (§ 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou o poskytování právní pomoci z 15. 7. 2010 se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému právní služby ve věci vedené u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod sp. zn. Rsp: 353/09 proti ATLANTIK finanční trhy, a.s., a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni odměnu. Odměnu za právní služby sjednali účastníci jako podílovou (z vymožené /nebo zachráněné/ částky /jistiny bez příslušenství/ ve třech pásmech, a to z částky do 70.000.000 Kč 3% + DPH, z částky převyšující 70.000.000 Kč do 100.000.000 Kč 6% + DPH a z částky nad 100.000.000 Kč 10% + DPH). V odměně byly zahrnuty hotové výdaje (vnitrostátní poštovné, telekomunikační a faxové poplatky, místní přepravné na území hlavního města Prahy a cestovné na území České republiky). Rozsah právních služeb byl dohodnut tak, že agenda zahrnuje zejména a/ telefonické konzultace při řešení právních problémů nesporné a sporné agendy zadané klientem, sepsání doporučení a návrhů na řešení kauzy, účast na dohodnutém jednání v souvisejících záležitostech, b/ sepsání právních rozborů, smluv a příprava dokumentů a další právní služby na požádání klienta, účast na ostatních dohodnutých jednáních neuvedených v písmenu a/, c/ příprava a sepisování podání souvisejících s kauzou, jednání se státními a jinými orgány, zastupování při jednáních před státními a jinými orgány a další právní služby na požádání klienta (článek 1.2). Podle článku 1.3, věty první, měla žalobkyně právní službu poskytovat „na základě požadavků a instrukcí klienta ve formě předepsané právními předpisy.“ Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému právní služby spočívající v převzetí věci a přípravě zastoupení, ve dvou setkáních (konzultacích) J. B., jednajícího za žalobkyni, s žalovaným (první trvalo 30 až 60 minut, druhé pouze pár minut) a ve třech až čtyřech telefonických konzultacích. Uvedené dvě schůzky nebyly jedinými, kterých se J. B. v souvislosti s kauzou žalovaného účastnil. Již v době před uzavřením předmětné smlouvy probíhala vzájemná jednání obou stran a žalobkyně poskytovala ve prospěch žalovaného v záležitosti týkající se jeho pohledávky vůči ATLANTIK finanční trhy, a.s., právní služby, ovšem nikoliv na základě smlouvy uzavřené s žalovaným, ale se společností Profidebt s.r.o., která spor žalovaného s ATLANTIK finanční trhy, a.s., od počátku financovala. Žalobkyně, která přímo žádné listiny nepřipravovala, byla ke spolupráci na dané kauze přibrána jako expertka na rozhodčí řízení a právní služby poskytovala advokátní kancelář H., J., F. a partneři. Poté, kdy byla spolupráce žalovaného a Profidebt s.r.o. dohodou ukončena, uzavřel žalovaný 15. 7. 2010 smlouvu o poskytování právní pomoci s žalobkyní, a to v době, kdy probíhalo rozhodčí řízení.

Nejvyšší soud v předchozím zrušujícím rozsudku ze dne 24. 8. 2016, č.j. 33 Cdo 1590/2016-204, uvedl, že „sjednaná podílová odměna v rozpětí 3 % až 10 % podle výše vymožené částky je přiměřená charakteru sjednané právní služby.“ Zásadní otázkou pro rozhodnutí v této věci je, zda rozsah skutečně poskytnutých právních služeb odpovídá tomu, co bylo sjednáno smlouvou o poskytování právní pomoci z 15. 7. 2010.

Jaký byl sjednaný rozsah předpokládaných právních služeb demonstrativně vymezený článkem 1. 2. smlouvy a jaké právní služby žalobkyně skutečně poskytla, nebylo mezi účastníky sporné. Ustanovení § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. explicitně vyžaduje, aby byl naplněn sjednaný rozsah právních služeb; jiný možný náhled se z gramatického výkladu tohoto ustanovení nepodává. Je-li rozsah právních služeb sjednán široce (jak sama žalobkyně v dovolání připouští), aniž by následně byl naplněn, přísluší advokátovi odměna jen v poměrné části. Žalobkyně (advokátní kancelář) si této konstrukce musela být vědoma, a pokud byla ve věci žalovaného přibrána jako „expert na rozhodčí řízení,“ věděla, v jaké fázi se rozhodčí řízení nachází a že pravděpodobně ani nemůže dojít k naplnění sjednaného rozsahu ve smlouvě předpokládaných právních služeb. Na tom nic nemění ani skutečnost, že podle článku 1. 3 smlouvy měla být právní služba poskytována na základě požadavků a instrukcí žalovaného. Musí jít nutně k tíži dovolatelky, že – byť demonstrativně – sjednaný rozsah právních služeb pro žalovaného nebyl naplněn. Dovolatelka sice uvádí, že k „takovému vymezení předmětu smlouvy bylo přistoupeno z důvodu, aby žalovaný měl možnost obdržet právní pomoc pokud možno komplexní, pokud si o ni však požádá,“ avšak z hlediska znění § 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je tato výhrada bezpředmětná. Rozsah předpokládaných právních služeb měla žalobkyně vymezit právě s ohledem na specifické okolnosti projednávané věci tak, aby byl buď naplněn zcela, nebo alespoň z jeho podstatné části. V opačném případě bylo namístě sjednanou výši smluvní odměny přiměřeně snížit.

Námitkami vztahujícími se k ustanovení § 16 (práva a povinnosti advokátů) zákona č. 85/1996 Sb. se Nejvyšší soud nezabýval; vytyčené právní otázky jsou pro dovolací přezkum bezcenné.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.), protože rozhodnutí odvolacího soudu je v řešení shora vymezené právní otázky správné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, který by měl právo na jejich náhradu, žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů